Živce

Živce jsou skupinou horninotvorných minerálů z oddělení tektosilikátů. Tvoří až 60 % zemské kůry. Živce se dělí podle chemického složení na^[1]:

sodno-draselné živce čili alkalické živce,
sodno-vápenaté živce čili plagioklasy,
draselno-barnaté živce.

Na minerály uvedených řad se nahlíží jako na tuhé roztoky draselného živce (K-živce, KAlSi₃O₈), albitu (Na-živce, NaAlSi₃O₈) a anortitu (Ca-živce, CaAl₂Si₂O₈). Tuhé roztoky draselného živce a albitu jsou nazývány sodno-draselnými živci (čili alkalickými živci), roztoky mezi albitem a anortitem jsou nazývány sodno-vápenatými živci (čili plagioklasy). Draselný živec se s anortitem mísí jen omezeně, mezera mísitelnosti je v celém rozmezí teplot obvyklých v prostředí zemské kůry. Minerály z řady draselno-barnatých živců se v přírodě vyskytují poměrně vzácně.

Autorem českého a slovenského názvu živce je Jan Svatopluk Presl.

Vznik

Bowenovo reakční schéma

Ternární fázový diagram živců (při 900 °C)

Živce krystalizují z magmatu a jsou součástí jak intruzivních tak extruzivních hornin, jsou přítomny v mnoha metamorfovaných horninách. Vyskytují se jako kompaktní minerály či jako nerostné žíly. Živce jsou alumosilikáty (hlinitokřemičitany), jejich strukturu tvoří tetraedry SiO₄ a AlO₄. Jsou dokonale štěpné ve dvou rovinách, které jsou na sebe kolmé nebo téměř kolmé. Rozpadají se na fylosilikáty.

V případě, že se v době vzniku v tavenině nachází málo SiO₂, tak dochází ke vzniku foidů.

Název

Slovo živec zavedl do češtiny a potažmo slovenštiny Presl – veden nejspíše skutečností, že živce při svém rozpadu uvolňují do půdy živiny. Anglický a ruský název (anglicky feldspar, rusky polevoj špat) je odvozen z německého Feld + Spat (polní + hlušina).

Systematika

Draselné živce

Draselný živec vykazuje polymorfii, takže se vyskytuje ve třech krystalických modifikacích, a to jako monoklinický sanidin, triklinický ortoklas a rozdílně triklinický mikroklin. Sanidin je stabilní při nejvyšších teplotách a mikroklin při teplotách nejnižších.

Perthit je typickou texturou sodno-draselných živců. Textura je způsobena odmíšením – rozpadem původní hmoty na dvě fáze odlišného složení – při ochlazování. Perthitové textury v alkalickém živcích mnoha žul jsou natolik hrubé, že jsou viditelné pouhým okem. Podle velikosti odmíšenin se rozlišuje makroperthit, mikroperthit a kryptoperthit.

Plagioklasy

Chemické složení plagioklasů (= směsných pevných roztoků albit-anortit) je základem pro jejich třídění na:

albity (0 – 10 % anortitu),
oligoklasy (10 – 30 % anortitu),
andesiny (30 – 50 % anortitu),
labradority (50 – 70 % anortitu),
bytownity (70 – 90 % anortitu),
anortity (90 – 100 % anortitu).

U prostředních (nekrajních) složení plagioklasů může dojít k odmíšení na dva živce odlišného složení při ochlazování, avšak difúze v plagioklasech je mnohem pomalejší než v sodno-draselném živci a odmíšená zrna jsou příliš jemná na to, aby se dala rozlišit optickým mikroskopem. Mezery mísitelnosti v plagioklasových tuhých roztocích jsou ve srovnání s mezerou mísitelnosti u sodno-draselných živců komplikovanější.

Hra barev u některých živců se složením labradoritu je způsobena velmi jemnozrnným lamelárním odmíšením.

Využití

Živce jsou surovinou při výrobě keramiky a při výrobě glazur, používají se pro termoluminiscenční a optické datování v geologii a archeologii. Významnou úlohu hrají v klasifikaci magmatických i metamorfovaných hornin.

Reference

↑ Rost, R. (1992): Živce. – In: Bernard, J. H.; Rost, R. a kolektiv: Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Academia, Praha, 1992. 704 s. ISBN 80-200-0360-6

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu živce na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo živec ve Wikislovníku

[Rost_R._1992-1] Rost, R. (1992): Živce. – In: Bernard, J. H.; Rost, R. a kolektiv: Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Academia, Praha, 1992. 704 s. ISBN 80-200-0360-6

[1]