… po celý rok jsem
vám milé mé blogerky přinášela příspěvky plné vzpomínek. Příspěvky, skrze které
jsem vás přenesla do doby minulé. Do doby mého dětství, do doby mých babiček.
Ve vzpomínkách jsem s nimi vařila, tvořila, básnila či skláněla jim hold …
♥
… po celou tu dobu
jste byly se mnou. Četly mé řádky, shlížely mé fotografie, psaly komentáře. Moc
Vám za ty chvíle, písmenka z celého srdce děkuji … Jsou mým hnacím motorem
a doufám, že tomu tak bude i v časech příštích… Budu se snažit vám udělat
v tom uspěchaném světě chvíli klidu. V tom světě, kdy se přestáváme
zdravit, smát se, pomáhat si, chvíle, které budou takovými jinými. Takovými,
jaké nosím v sobě pro vás…
♥
 |
| ... zdobím čím mě napadne. Někdy oříšky, jindy rozinky, dnes müsli ... |
… na sklonku roku tu
napsal jeden anonym pro mne cenou informaci ( díky Bohu za ni), že bych své
vzpomínky měla sepsat v knihu. Tu myšlenku nosím v sobě od 6 let.
Nevím na co vlastně tak dlouho čekám… asi na tu chvíli, kdy mi to někdo řekne.
A tak se stalo. Nevím, jak se ten človíček jmenuje, ale i to má své voňavé
kouzlo. Píši knihu skrze člověka, který zatím nemá jméno.. Děkuji Ti človíčku,
a děkuji vám všem…
♥
 |
…toto je také srdeční
záležitost patřící k babiččinu štrůdlu. Horká čokoláda či kakao
s pěnou. Babička nám jej vařila na kraji kamen v plecháčku, často
míchala neb se připalovalo a pak pro naši radost a dnes už i vzpomínky , nám jej
šlehala metlami na kličku, pro tuto kouzelnou pěnu…
|
♥
Děkuji proto, že můj
svět dostal jiný rozměr. Mám přátelé, které mi dokáží poradit, ač jsme spolu
nikdy nehovořily. Dokáží inspirovat, dokáži říci svůj názor… proto a za to vám
nejen děkuji, ale zvu na virtuální štrůdl mé babičky, nejlepší kuchařky a
pekařky pod sluncem…
♥
 |
Věc, udělátko kterou
nevím ihned jak nazvat, nazývám TOTOK.
Tak tento totok, resp. mlékovač umí vykouzlit tu nejlepší čokoládu či kakao na
světě. Moje babička by z tohoto udělátka, totoku měla taky určitě radost.
|
… ten štrůdl je
stoletý…možná ještě starší… Moje babička mu říkávala tažený. Vyválela placku
těsta, na tu nakladla jablíčka a skořici s cukrem. Na to dala další
vyválenou placku a upekla. Štrůdl vždy krájela na malé čtverečky a druhý den
byl nejlepší. Zvlhnul a zvláčněl. A protože můj blog je o vzpomínkách,
pozitivních vzpomínkách, zde je jedna, co neskutečně krásně voní … je jen a jen
pro vás…
Štrůdl babičky Aninky
: kostka másla, hrnek smetany, hladká
mouka.
Z těchto
ingrediencí vytvoříme těsto a vzpomínka rázem ožívá. A když začne vonět
kuchyní, domem až ven … mám krásný pocit, že život není jen divadlo, které se
hraje jenom chvíli… Skrze tyto chvíle vím, že vše má smysl. I obyčejně
neobyčejný štrúdl mé babičky, neboť ho peču
po ní já, po mě moje dcerky… a vzpomínky jsou stále živé …
♥
♥
♥
... a závěrem : pár slov jsem vám poskládala k sobě, aby radost přišla až k vám,v té uspěchané době...
♥
Vaše Věrka
♥
