Nebudu vm nic zastrat. Je to veskrze smutn pbh.

Dodneka m bud ze sn a spolu

s nimi m zanechv v poloeru nedospanch ranch noc v existencilnm nejistot.
Od zatku to byl intenzivn vztah. Po prvnm setkn jsem nedoufala v dal. Ale stalo se, e
jsme se potkvali kad den a vzniklo z toho spojen s osudovm koncem. Jmenoval se
Rupert...
Jak to na zatcch bv, nae reakce byly spe rozpait. Seznmen probhlo bouliv a v
nsledujcch dnech se zaal vzduch prosycen stupujcm se naptm kroutit jako ala na
vyprahl zemi.
Opakovan ok ale peel do nervozity, nervozita do oekvn, oekvn do jistoty, jistota
do nevole, nevole do rutiny a rutina do samozejmosti. Z prvnch kapek vody se stal ritul.
Byly preludiem k m modlitb, j jsem naplnila touhou vzhldnout a nic nevidt. Jen przdn
kout. Ale byl tam pokad. Rupert, pn podste.
Den po dni jsme spolu sdleli st dne a Rupertova stoinost ve mn zaala budit zvdavost.
Jak vbec vypad? A je skuten?
Z dlky ve vypad velmi obecn. Obrazy existuj jeden v druhm, zality v neoddlenm
kontextu dvojrozmrn dimenze. A bli pozornost bort konceptuln uniformitu objekt, a
otevr tak pleitost k osobnmu vztahu. V detailech ov kouzlo subtiln jedinenosti.
U ani nevm, pro se stalo zrovna ten den. Mon e Rupert nebyl na svm obvyklm mst.
Tehdy to jet Rupert vlastn nebyl. Stal se jm a v budoucnu. Ale od chvle, kdy se mi tak
vyjevil, pejmenoval vechnu nai bezejmennou minulost.
Rupert byl dost zvltn. Nkdy sedl nebo mon spal cel dny bez hnut. Ml dlouh,
okem tm nepostehnuteln nohy. Jen thl vlasce tenkch stn stvrzovaly jejich hmotnou
existenci. Kulika nepomrnho tla se ztrcela v jejich spletenci.
Jeho zvltn vzezen a podivn statinost ve mn probudily slc zvdavost. Rupertv ivot
mi uhranul. Musela jsem se ho prozkoumat.
Veern nvtvy se vetely do dn a ty osvtlily jeho neochvjnou rutinu. Za chladnch rn se
na pr minut piel posadit na skvrny slunce. Zbytek dn i veer sedval ve svm
zabydlenm kout, schoulen ve stedu hedvbn stezky. Tady trvil pohrouen do sebe i
ediv, detiv dny. Kontemploval, spal, mon jenom prost byl.
Rupertova rutina zaala pomalu nabvat obrys t m, stala se soust mho ivota. Oivil
svou pouhou ptomnost mj ivot, kter osaml ji ped dlouhmi lety. Stal se mm
vzdlenm blzkm. ivou bytost, kterou jsem se rozhodla ji dvno - po adch truchlen
pro moje Mourky - znovu nenabt. Bytost, kter si nala m. Stvoen milovan pro sv byt.
Tila jsem se kad den na tch pr vt, co jsme spolu prohodili. Pivtala jsem ho v rnu
nebo veeru, povdla mu o poas a svch dennch pochzkch a na konec mu vdycky dala
vzdunm polibkem dobrou noc. Nikdy zjevn nereagoval, ale j jsem vdla, e m sly a
e se mnou pot. e na m ek.
Bylo to nkdy z kraje jara, co se Rupert pesthoval ble k oknu. Pmmu svtlu se vyhbal,
ale lbilo se mu sedt v polostnu nasycenm jeho dozvuky. Zdlo se, e pozoruje vnj svt a
mn z toho zaalo bt smutno. Rozhodla jsem za nj o jeho lepm ivot.
Zaala jsem nechvat pooteven okno. Dnem i noc ml Rupert monost prothnout se
kvrou k plnmu ivotu tam venku. Do svta plnho avnatho hmyzu a vypasench much,
kde by mohl pln vyut potencil svch ornamentlnch st, sloucch nyn vhradn jako
jeho pohovka.
Ale stal se prav opak. Rupert si nezvolil cestu ke svobod. Pesthoval se do svho starho
kouta daleko od okna a neopoutl jej u ani pro svj rann psun slunce. Musela jsem mu
v jeho bzlivosti pomoct. A mla jsem na to pln.
Z klny jsem vythla oprskan ebk a przdnou zavaovac sklenici, posledn mementa
dvno vykcenho ovocnho sadu.

Sklenici jsem vystlala vatou, sebe vybavila smetkem a vydala se na misi za lep ivot
nebohho Ruperta.
Potichu jsem se za svtn vplila do koupelny. Musela jsem zashnout v dob, kdy byl
nejmn ostrait. Nebylo lehk urit, kdy sp a kdy jenom nehybn pozoruje, ale s postupem
asu jsem pokusy a omyly vytbila metody a vypozorovala Rupertv denn rozvrh.
Ne se ukzalo prvn svtlo, Rupert dmal a pichzela moje ance. S nejvy opatrnost
jsem do rohu pistavila ebk, vylezla na tet pku, vytoila se od svtla, aby moje stny
neperuily Rupertovo span a opatrn, neslyn jsem ho nsadou smetku vyprtla do
sklenice. Rychle jsem zavela vko a ne se Ruper stail vzpamatovat, u jsme byli na cest do
zahrady. Mluvila jsem k nmu po celou tu dobu, chlcholila ho a ujiovala, e to je pro jeho
nejlep dobro. Zdlo se, e mi moc nerozum. Nervzn pobhal ve sklenici sem a tam a svou
pornou snahou uniknout si neastn namotval vatu na sv dlouh nohy. Vyerpan a
bezmocn se po chvli vzdal a odevzdan ekal.
Dorazili jsme na msto. Vybrala jsem ten nejhez kout zahrady, se starou jablon, kter jako
jedin pro svou sveepou plodnost pestla zchvat kcen ped destkou let. To jsem jet
mla ambice dit svj ivot i ten kolem m.
S prvnmi rannmi paprsky jsem pod zkroucenmi stny vytrval staenky otevela vko
sklenice, utila Ruperta a vyklopila ho na zem. Zapleten do vaty chvli bojoval se smrem.
Ale s malou pomoc se vysvobodil a svit u ho zastihl na vrchn vtvi jablon.
Po tle se mi rozlilo blaho a smutek zrove. U v t chvli mi Rupert chybl. Ale vdom, e
jsem mu obohatila ivot a osvtila jeho budoucnost, zahnalo vechny chmury. Sladkoboln
unaven, ale ovnn tstm dobrho skutku, jsem spokojen usnula v kuchyskm kesle.
Cel den byl pln smenho smyslu mho byt. Radost se msila s nostalgi a euforie
s chmury. Dala jsem ve sv mysli sbohem Rupertovi i naim rozpravm a s veerem si la
odpoinout do levandulov lzn.
Kdy jsem vela do koupelny, bezmylenkovit, automaticky jsem vzhldla k Rupertovu
rohu. A se v intenzitou neekanosti jsem ho tam nala. Schoulenho ve sv pohovce, kterou
jsem jet v jaksi pietnosti nemla slu sprovodit ze svta. kla pocit se mnou cloumala jak
korouhvikou v povt. ok se msil s radost, zklamnm, tstm, zmatkem a novm
odhodlnm.
Rupert to oividn nepochopil. Nedolo mu, e venku mu bude lp. e tam bude astnj,
spokojenj. e jeho ivot tam bude plnj. Jeho uvdomn bylo te vce ne pedtm moje
zodpovdnost, kter te spolu s odhodlnm otevt mu oi rostla kadou minutou nastal
noci.
Nemohla jsem dospat dalho rna. Rozechvn netrplivost a nervozitou nejistoty jsem se se
tvrtou rann hodinou vydala na misi slo dv. Jist Rupertovmi biorytmy jsem nakrela
s eskortujcm vybavenm do koupelny. Ale ekalo na m neekan. Rupert nespal. S tlem
sevenm naptm oekval mj pchod. Oslaben nenadlost jsem na chvli zavhala.
Gravitace sestavenho plnu a odhodln m ale nenechala sejt z cesty. S dvkou rozpaitosti
i nedobrm tuenm jsem popadla ebk, smetk a zaal druh pokus za Rupertovu spsu.
Energie vloen do vize jeho budoucnosti zatarasila pt dn jakkoliv zmn.
S psunem ebku Rupert zpozornl a naponoval sv dlouh nohy do respekt budcho
tronza. Se vstupem na druhou pku se pikril a po dosaen tet skoil. Prun odraz ho
katapultoval po pesn vykalkulovan trajektorii pesn do moj tve. Propadla jsem panice.
Zaala jsem si bezmylenkovit plcat rukama po tvi, a se se mnou zvrhl ebk. okovan,
vystraen, rozbolavl a zmaten jsem propadla v pl naplnn nespravedlnost a
nepochopenm. Takhle se mi odvdil za mou dobrotu? Zkenm tokem? Mj vztek rostl.
Zuiv jsem zaala po Rupertovi ptrat. U to nebyla otzka dobrho skutku. Snaha o
Rupertv lep ivot pela s okamikem jeho skoku do pmho boje kdo z koho. Zahldla
jsem ho prchat do rohu. Hodila jsem po nm vztekle smetk, zlostn prskla dvemi a la spt.

Na bitvu jsem se musela pipravit. Unaven z pedchoz napl probdn noci jsem se propadla
do osidel spnku. Hroziv sny nafoukly Ruperta do ob velikosti. Spal se na m svma
dlouhma nohama, pevaloval m tam a zptky, a m zcela uvznil ve svch nemilosrdnch
pavuinch. Jako ta nejuboej moucha jsem sebou v silou kubala, ne jsem se zpocen
hrzou probudila. Byla jet hlubok noc. V hlav mi huelo a divn m svdilo v levm
uchu. Nabuzen snovou zlost dalho Rupertova ataku jsem rzn zamila do koupelny. Bylo
mi jedno, jestli m usly. Tohle muselo skonit. Vm svm rozhoenm jsem se opela do
kliky. Vtrhla jsem dovnit, ronula svtlo a...
Nala przdn kout. Rupert tam nebyl. Nevrtil se dom. Mon to konen pochopil. Mon
sm odeel. Opustil neptelsk prosted.
Z nevysvtlitelnho dvodu na m padl spln. Zlost se pelila do bolesti. Takhle nae
ptelstv nemlo skonit. Nechtla jsem Ruperta vyhnat, chtla jsem ho zachrnit. Ukzat mu
lep svt, ve kterm bude chtt t.
Ke svdn mi zaalo v uchu i pskat. Ltostivou navou m rozbolela hlava. Sklesl a
zmaten jsem upadla do spnku beze sn.
Mj klid vyruilo a divn ramocen. S rozbuenm srdcem jsem si pithla peinu k nosu.
Poslouchm, snam se zvuk zaadit. Nepoznvm ho! Oblv m studen pot. Je m dl bl
a bl! Dochz mi to. Nevychz zven! Je v moj hlav! Propadm panice. V silou tepu
hlavou. Ale frekvence ramotu se zvyuje! Mm pocit, e se mi nkdo vkrd do samotn
due. Zoufal bouchm hlavou o polt. Slzy mi spolu s nky koul po tvi.
Nastalo ticho.
Opatrn naslouchm, zden hrzou. Nic. Do noci bije u jen splaen srdce.
Do edivho, umounnho rna jsem se proklestila mornm mezisvtem nezralch sn a
fantazijnho bdn. Svdkem pedchoz noci u mi byla jen lehk bolest hlavy.
Lehk, ale lepiv jako zatuchlina. Slila pomalu, zludn.
Po pr dnech u byla k nesnesen. Zaala jsem se bt. Urit to je trest. Msta vy moci za
Rupertovo vyhnanstv.
Ubit permanentn bolest jsem klekla v modlitbch na kolena. Odpus mi, Ruperte! Odpus
mi, e jsem t vyhnala. e jsem t zradila. e jsem proti tob namila svj vztek... Ruperte,
odpus mi. Vra se...
Z mdlob m vythly tepl paprsky svtla. Pozorovala jsem jejich stnohru na strop.
V naprost nevdomosti, neznalosti, nepocitu jsem tam leela a pozorovala ten zzrak. Nebyla
jsem nikdo. Nemla jsem slova. A poctila blaenost.
M star mylenky si ke mn naly cestu a po chvli. S nechut jsem se posadila. Doufala
jsem, e m u nikdy nenajdou. e navdy zstanu nikm. S paprsky slunce na tvi. Otoila
jsem se, abych se jet nadechla jejich mizcho obrazu.
ekalo tam na m mal klubko. Tisce tenkch nitek opedench kolem sotva znatelnho
tlka. Jenom osm dlouhch nohou z nj koukalo jako pokiven dtsk vlsky.
Rupert nechtl podruh pijt o sv doma. Radji se do nj navdy zamotal. Do hloubky, ze
kter ho nikdo nemohl bez varovn, bez souhlasu vynst ven. Rupert odeel do vn jistoty.
A mj ivot se vrtil do vedn, oputn, bezbarv rutiny.