Academia.eduAcademia.edu

Svoboda, která zraňuje

2020, Deník Referendum

Češi se přestali chránit, a tak státní proticovidová politika příliš nezabrala. Počet mezilidských kontaktů byl před Vánoci na vzestupu, naopak ochota chránit se před virem klesala. Prostřednictvím statisticky potvrzeného trendu však možná sledujeme víc, než jen aktuální vlažnost či únavu veřejnosti z několikaměsíční pandemie i chaotického jednání vládních míst, jež si prozatím mnoho důvěry nevysloužila. Netečnost k prevenci patrně napovídá, s jakou společností musíme pro budoucnost počítat.

DR Deník Referendum Svoboda, která zraňuje Jan Randák ž šř Za faktem, e í ení koronaviru má v českých zemích tak mimo ř ádně nep ž jen chaotické počínání vlády, ale také stav společnosti, která nechápe, ř íznivý vývoj, nestojí e svoboda je vlastností společnosti, nikoli jedince. š ř ř Mezi nejhraněj í díla Henrika Ibsena pat í drama Nep ítel lidu. Hra z roku ř š ř ých líčí p íběh Tomá e Stockmanna, léka e v městsk ř ž norského pob e ního městečka, kter voda zneči šťována městským ž ř ým jednoho dne zjistí, že je zdejší léčivá odpadem. Odhalení nemilé skutečnosti je mo ná v rozporu s doktorov občany s nep íjemn ý lázních jistého ými hmotn ými ř ř zájmy, p esto hodlá léka š faktem seznámit. Narazí ov em na odpor. Místní jsou ř na lázeňství závislí a ve ejné odkrytí problému by ohrozilo jeho úspěšnou existenci. Foto Viktor Kronbauer, Divadlo na Vinohradech š Če i se p ř estali chránit, a tak státní proticovidová politika p ů mezilidských kontakt se p ř byl p ř ř š íli nezabrala. Počet ed Vánoci na vzestupu, naopak ochota chránit ed virem klesala. ř Prost š ednictvím statisticky potvrzeného trendu v aktuální vla ž ř nost či únavu ve ž jednání vládních míst, je ak mo ž ž ná sledujeme víc, ne jen ejnosti z několikaměsíční pandemie i chaotického si prozatím mnoho d ů ž věry nevyslou ila. Netečnost k prevenci patrně napovídá, s jakou společností musíme pro budoucnost počítat. Padl ý expert Mezi nejhraněj p ř íběh Tomá pob ř ž šť e zneči š š ř í díla Henrika Ibsena pat e Stockmanna, léka ř ř ního městečka, který jednoho dne zjistí, ř občany s nep ň na odpor. Místní jsou na láze š jeho úspě ř ítel lidu. Hra z roku 1882 líčí ž e je zdej š í léčivá voda ována městským odpadem. esto hodlá léka Léka ř e v městských lázních jistého norského Odhalení nemilé skutečnosti je mo p í drama Nep ř ž ná v rozporu s doktorovými hmotnými zájmy, š íjemným faktem seznámit. Narazí ov ř ství závislí a ve em ejné odkrytí problému by ohrozilo nou existenci. je tak vystaven společenskému tlaku p Stává se nep ř ř ů er stajícímu v útoky na jeho d ítelem lidu. Stejným, jakým byl jeho údajný p ň Eduard Meissner informující o výskytu cholery v láze ř ů m. edobraz, doktor ských Teplicích v roce 1832. ž Jen ů e zatímco Meissner, respektive Stockamnn v d ů ž vrhaným rozlícenými spoluobčany, na jiného odvá ž Frantz z hornorakouského Riedau toti ž vojenská cvičení, z nich ř se Frantz dočkal ve š Pokud si v ejné tvanice končící jeho p ž ak shrnutí Ibsenovy hry bě ž ž Toti ř ve s blí ř š ž ení manévr ů edčasným úmrtím. ů ř ř v p ím; t dosahování je v konečném d š m. Kolektivní kondice v šť ácké morálky, ípad, tak jak byl z kraje roku eba ž e i v něm rezonuje lidské ů sledku nad ak není jevem nahodilým, nýbr ž a tedy i kontrolovatelným. A jako takové zdraví vy ů ž ř azeno osobním uskutečnitelným, aduje zodpovědnost jednotlivce či sobě samému, ale i okolí. ň š Zárove ející ícím se koncem 19. století je zdraví stále častěji prezentováno coby ů nejen v ř ství. ejná hodnota, její zájm ž ně vystačí s kritikou mě 1911 popsán v českém tisku, svědčí o čemsi dal ř š místním kynul finanční profit. Po zru š m livce čekala smrt. Mladý léka nahlásil výskyt tyfu v obci vyhlí kolektivní hlouposti či stádního jednání, Frantz prospěchá ů m pouze čelil kamen v š ř ak skýtá zku skupiny k individuu. T ž enost sounále eba takové soudr během jarního celonárodního v konečném d š moje rou itosti jedince s kolektivem, stejně jako ů š š ití rou ž ř nosti, jakou poznala česká ve ek. Ochota či neochota k prevenci zračí ů sledku zájem či naopak lhostejnost v š ka chrání tebe, tvoje rou ejnost či blízkým i vzdáleněj š ím — ka chrání mě. Prevence ů Ke klíčovým agendám moderních stát poloviny 19. století za ř ve adil koncept prevence. Kromě toho, ž ů ř běhu druhé e prost ednictvím ejné hygieny akcentoval strategický význam zdravotního stavu populace, ž pomáhal rovně zdravověda p V p ř a národních hnutí se v pr ř ř š rozpoznat rizika společenského vývoje. Bez výhrad v ak ijímána nebyla. ř ípadě nových hygienických opat se skutečnými novotami, a ť ení měli současníci co do činění ř v podobě asanací městských čtvrtí, čistoty ve ejného š i soukromého prostoru či jakosti potravin. Hygiena se zkrátka zajímala o v co mohlo ovlivnit kvalitu lidského ž ivota a zdraví současných i p řš í e, tích generací. Pokud prevence sleduje budoucí prospěch a ochranu jedince i národních populací, symbol ů ř ř ž adilo se od počátku k jejím prost ř š m očkování. Někte inteligence, odpor k němu v í odborníci mo ů edk m a současně nejz ná pova ž ovali p ř ř ejměj š ím ijetí vakcinace za věc š ak pronikl na sklonku 19. věku do v ech společenských vrstev bez ohledu na majetkové či vzdělanostní poměry. Někdo se stavěl na odpor z principu, jiní pouze nechtěli, aby k očkování byl kdokoli nucen. K d ů vod ů m odp ů ů ř rc individuální svobody. V intenci ve p ř se tak ř š adil argument poru š ejného zdravotnictví v ování ak „protivníci“ edstavovali hrozbu pro kolektivní zdraví. Tvá svoboda? Mé zdraví „Pokud bude očkování brané jako nějaký zásah do osobních svobod, tak se z toho ř nedostaneme nikdy, vym e tu několik set tisíc starých lidí a mo společnosti bude spokojená.“ Jednoduché sdělení Václava Ho ž š ná s tím vět ř š ej ina ího není jen smutnou prognózou tuzemského koronavirového vývoje. Těsně p ř ed Vánoci český imunolog vyslovil i p ř ž iléhavou společenskou diagnózu, sledovatelnou rovně na peripetiích zmíněného symbolu leto ř Zatímco během jara oběhla českou ve š š ního roku — rou ejností solidární š ky. icí vlna, p ř š edev ím během pozdního léta a s nástupem podzimu se stal odpor k preventivnímu zakrývání úst symbolem boje proti nově hrozící totalitě. ž Kdy byla německá filozofka Eva von Redeckerová na podzim dotázána, na co myslí v čase koronakrize, odpověď měla pohotově po ruce — na svobodu. Netajila p š ř š itom zdě ení, s jakým sleduje, jak je „svoboda“ některými spojována s právem kodit — svoboda slova, které zra naka ž Jen š lat ostatním do tvá ř ň uje; volnost pohybu je spojena s mo ř š začíná ta druhého, není protirou edpoklad, ž e svoboda jednoho končí tam, kde ž ková rebelie nakonec ničím jiným, ne ž rezignací na vzájemný respekt a sounále š ností e. e pokud stále platí liberální p nikoli jen mé, ale na ž itost. V p ž e společné zdraví, jak jej u ř ípadě šř í vědomou ení nákazy ohro ž ující skoro dvě stě let vidí moderní hygiena. Chápat prevenci jako restrikci či p nýbr ž ř ímo náhubek proto není voláním po svobodě, výrazem lhostejnosti odkrývající p v některých nejen mediálně vděčných p ř ř ehnanou individualizaci „odpírač ípadech i vylo ž ů “, ený narcismus. A pokud se tak děje jménem národa a pod státní vlajkou, jsou paradoxně popírány ž hodnoty, na nich Řš e ení krizí, a ť se společnost kdysi konstituovala. š je koronavirová či nakonec klimatická v ke spolupráci a respektování sdílené vize. I na p zatím sledujeme jen pr ů ž bě ř ž ak vy aduje aktéry ochotné íkladu současné pandemie tak nou korozi solidarity a rezignaci na společné cíle.