Wikipedista:Auvajs/Andrej Babiš
Ing. Andrej Babiš | |
---|---|
1. místopředseda vlády B. Sobotky | |
Ve funkci: 29. ledna 2014 – 24. května 2017 | |
12. ministr financí ČR | |
Ve funkci: 29. ledna 2014 – 24. května 2017 | |
Předseda vlády | Bohuslav Sobotka |
Předchůdce | Jan Fischer |
Nástupce | Ivan Pilný |
1. předseda hnutí ANO 2011 | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 1. srpna 2012 | |
Předchůdce | subjekt vznikl |
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 26. října 2013 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSS (KSČ) (1980–1989)[1] ANO 2011 (od 2012) |
Narození | 2. září 1954 (70 let) Bratislava Československo |
Národnost | slovenská |
Občanství | ČR |
Partner(ka) | Monika Babišová |
Rodiče | Štefan Babiš Adriana Babišová |
Děti | Adriana Babišová Andrej Babiš ml. Vivien Babišová Frederik Babiš |
Příbuzní | Alexander Babiš (bratr) |
Alma mater | VŠE v Bratislavě |
Zaměstnání | podnikatel, bývalý ředitel Agrofert Holding |
Ocenění | Ministr financí roku pro oblast rozvíjejících se evropských ekonomik (2016) Zelená perla (2013) |
Andrej Babiš (* 2. září 1954 Bratislava) je český podnikatel a politik slovenského původu, zakladatel koncernu Agrofert a předseda hnutí ANO 2011, zastávající od října 2013 funkci poslance Parlamentu České republiky. Mezi roky 2014–2017 působil jako první místopředseda vlády České republiky a ministr financí v kabinetu Bohuslava Sobotky, který jej navrhl odvolat pro nedostatečné vysvětlení majetkových poměrů.[2] Ve svých rukou koncentroval značnou ekonomickou, politickou a mediální moc, a bývá proto někdy označován za oligarchu.[pozn 1]
Díky postavení svého otce část dětství a mládí strávil ve Francii a ve Švýcarsku. Po studiích na bratislavské VŠE začal pracovat v podniku zahraničního obchodu. V roce 1980 se stal členem Komunistické strany Československa (KSČ), v témže roce ho Státní bezpečnost (StB) začala evidovat jako svého důvěrníka, a od roku 1982 údajně jako agenta s krycím jménem „Bureš“. Babiš jakoukoli spolupráci s StB rezolutně popírá.[4] Historici slovenského ÚPN dokumenty dokládající spolupráci považují za věrohodné a jejich případnou vykonstruovanost považují za málo pravděpodobnou.[5] V soudním sporu Babiše s ÚPN ovšem Nejvyšší soud Slovenské republiky jako poslední soudní instance v květnu 2017 rozhodl v neprospěch ÚPN. Podle rozsudku je Babiš ve svazcích StB evidován neoprávněně.[6]
V roce 1985 byl Babiš vyslán jako zahraniční delegát do Maroka, kde strávil šest let. Po rozpadu československé federace pobýval v Praze, kde založil Agrofert jako dceřinou firmu slovenského Petrimexu, kde předtím pracoval.[7] V květnu 1995 Agrofert za nejasných a kontroverzních okolností převzal prostřednictvím nedlouho před tím založené švýcarské společnosti O.F.I.[7] Z Agrofertu se za Babišova vedení postupně stal významný agrochemický holding, do něhož patří kolem 250 firem; od června 2013 je součástí holdingu i mediální dům MAFRA vydávající mimo jiné celostátní deníky Mladá fronta DNES a Lidové noviny. Babiš celý Agrofert vlastnil až do 3. února 2017, kdy všechny své firmy převedl do svěřenského fondu.[8] Celé Babišovo jmění bylo v roce 2014 odhadováno na 2,4 miliardy dolarů (772. nejbohatší člověk světa),[9] díky čemuž je Babiš považován za druhého nejbohatšího českého občana.[10]
Koncem roku 2011 založil občanskou iniciativu nazvanou Akce nespokojených občanů, z níž později vzniklo politické hnutí ANO 2011, po volbách v roce 2013 druhá nejvýznamnější politická síla v České republice. Podle průzkumu agentury STEM byl k lednu 2017 nejpopulárnějším politikem v Parlamentu České republiky.[11]
Život
[editovat | editovat zdroj]Rodinný původ
[editovat | editovat zdroj]Rodina Andreje Babiše z otcovy strany pochází ze západního Slovenska;[12] rodina matky přišla na Slovensko po druhé světové válce z Podkarpatské Rusi.[13]
Otec Ing. Štefan Babiš (1922–2002) vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě a většinu života pracoval jako vedoucí pracovník zahraničního obchodu.[14] Na začátku 50. let vstoupil do Komunistické strany a vůči režimu držel konformní postoj.[15] V roce 1957 byl vyslán jako zahraniční delegát do Etiopie, po necelém roce se i s rodinou přesunul na čtyři roky do Paříže.[16] V roce 1962 byl vyloučen z Komunistické strany a nějakou dobu pracoval mimo svůj obor.[16] V polovině 60. let se k oboru vrátil a pracoval jako odborný asistent na katedře zahraničního obchodu bratislavské VŠE.[16] V době normalizace se mu podařila politická rehabilitace, bylo mu navráceno členství ve straně a následně se plně držel režimem vytyčené linie.[17] V letech 1969-1975 působil jako obchodní přidělenec ve Stále misi ČSSR u OSN v Ženevě.[17] Po návratu ze Švýcarska se stal ředitelem odštěpného závodu PZO Polytechna v Bratislavě; na této pozici zůstal až do svého odchodu do důchodu.[18] V 80. letech jej několikrát prověřovala ekonomická rozvědka pro podezření z hospodářské kriminality, před trestním stíháním jej uchránila prezidentská amnestie z května 1985.[19]
Andrej Babiš o svém otci uvedl, že „nikdy nebyl žádný komunistický prominent“.[20] Nezastával vysoké funkce v komunistické straně, nicméně působil ve funkcích, k nimž potřeboval schválení stranickými orgány, tedy byl součástí tehdejší nomenklatury[21] a tím příslušník vrstvy, která požívala určitých výhod spojených s "budováním socialismu".[22] Sám Andrej Babiš proto někdy bývá vzhledem ke svému původu charakterizován jako „protekční dítko režimu“, „nomenklaturní dítě“, „příslušník privilegované vrstvy“ apod.[23]
Matka Andreje Babiše, Adriana Babišová rozená Scheibnerová (1927–2008), také vystudovala bratislavskou VŠE, manželova vytíženost a pracovní pobyty v zahraničí ji však pasovaly do skromnější role. Pracovala jako tajemnice ve vědeckých institucích, po návratu ze Švýcarska byla tajemnicí Ústavu marxismu-leninismu na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Aktivně se angažovala mezi komunisty, byla ve Straně, působila také v různých komisích ustavených komunistickou stranou; po Únoru se zapojila do činnosti lidových soudů.[24]
Dětství a mládí
[editovat | editovat zdroj]Vzhledem k zahraničnímu působení svého otce žil Andrej Babiš od roku 1958, tedy v útlém věku, po dobu čtyř let v Paříži.[16] V Paříži také nastoupil do první třídy na základní škole při československém velvyslanectví.[16] Po návratu do Československa chodil do základní školy v bratislavské čtvrti Nové Mesto.[16] Jeho matka ho v devíti letech nechala zapsat do tenisové školy na kurtech bratislavského Slovanu, kde také při turnajích sbíral míčky a získával své první výdělky.[25] Později přidal volejbal, s nímž slavil úspěchy na střední škole.[16]
Po přesunu do Švýcarska začal v září 1969 chodit na gymnázium Collège Rousseau; ve volném čase hrál volejbal v klubu Servette Ženeva, se kterým se dostal až do finále juniorské ligy.[17] Na švýcarském gymnáziu Babiš nakonec vychodil pouze jeden ročník, protože posléze onemocněl trombocytopenií a rok strávil v nemocnici. V ní si podle vlastního podání poležel zhruba rok a během té doby se velmi zdokonalil ve francouzštině.[17]
Po návratu do Československa bydlel Babiš u babičky v Bratislavě a chodil na gymnázium ve čtvrti Ružinov, což byla poměrně elitní střední škola s rozšířeným vyučováním cizích jazyků.[26] Většina studentů z jeho třídy se znala už ze základní školy, ale nováček do ustáleného kolektivu rychle zapadl.[26] Bodoval prý hlavně dobrými výkony v meziškolních utkáních ve volejbalu a basketbalu a pomohly mu také občasné dovozy gramofonových desek rockových skupin a moderního oblečení, ke kterým se dostával přes rodiče.[27] Nicméně v této době „lehce přidrzlý čahoun s polodlouhými vlasy“[26] též chodil za školu a psal si omluvenky s napodobeninou babiččina podpisu, přičemž si ředitel školy všiml, že podpisy se různí a Babišovi hrozilo vyloučení ze školy.[28] „Bylo to tehdy hodně náročné, dostal jsem snad trojku z chování,“ tvrdil po čtyřiceti letech.[28] Na gymnáziu se také setkal se svou budoucí manželkou Beatou Adamovičovou, nicméně jejich vztah se prý rozvinul až později, když už každý studoval jinde.[28]
Maturoval v červnu 1974 ze slovenštiny, ruštiny, francouzštiny a matematiky.[28]
Vysokoškolské studium
[editovat | editovat zdroj]Po maturitě byl Babiš přijat na Obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické (VŠE) v Bratislavě, na jejímž vzniku se v polovině 60. let spolupodílel jeho otec.[28] Sám Babiš pro tuto školu velké uznání neměl, připadala mu natolik nenáročná, že se prý nudil.[28] V září 2013 v předvolebním videorozhovoru hnutí ANO řekl: „Byla to lehká škola. Učili nás o dva roky starší kolegové. Říkalo se, že koho nesrazila tramvaj, udělal ekonomku.“[28] Nicméně některé předměty, například statistiku nebo účetnictví, udělal až na další pokus.[29] Během studia se věnoval práci v mezinárodní organizaci studentů AIESEC, jejíž pobočku na VŠE několik let vedl.[30] Podle ekonoma Karla Kříže z této pozice spolurozhodoval, který ze studentů vycestuje ven.[31] Sám díky tomu vycestoval na brigády ve francouzském Lille a Dijonu a v belgické Kredietbank.[30] Vysokou školu ukončil s červeným diplomem.[30] Podle Perglera bylo pro Babiše období studia na VŠE zlomové pro jeho kariérní start.[30] „Už to nebyl ten lehkovážný floutek jako na gymnáziu, ale ambiciózní svazák, který směřuje za svým cílem – stát se podle otcova vzoru zahraničním delegátem, dostat se do ciziny a hodně vydělávat.“[30]
Začátek pracovní kariéry
[editovat | editovat zdroj]Andrej Babiš na rozdíl od většiny mužských absolventů nestrávil po vysoké škole ze zdravotních důvodů rok na vojně.[32] Po promoci tak na podzim 1978 nastoupil do podniku zahraničního obchodu (PZO) Chemapol Bratislava (který se krátce po Babišově nástupu přejmenoval na Petrimex).[32] Takzvané „pézetky“ byly v komunistickém Československu podniky, které obstarávaly veškerý vývoz výrobků tuzemských státních firem a veškeré dovozy zboží.[33] Místa v PZO, na které byla upřena pozornost tehdejší StB a zahraniční rozvědky, patřila především dobře prověřené elitě, absolventům ekonomických a právnických škol.[33] Vstupenkou do vysokých postů pézetek byla „rudá knížka“, tedy členství v KSČ, často i přímo spolupráce s StB.[33] Samotný Chemapol (Petrimex) obchodoval s chemickými produkty a surovinami.[32] V polovině 70. let měl roční obrat zhruba pět miliard devizových korun a vybudovaná zahraniční zastoupení a společné podniky v několika zemích.[32] V době Babišova nástupu v něm pracovalo něco přes 300 zaměstnanců,[34] kteří pobírali nadprůměrně vysoké mzdy, a mnozí z nich mohli cestovat po světě a měli nárok na vysoké diety.[35] Podnik vedl od roku 1971 pevnou rukou Ján Šebík, člen ÚV KSČ.[36]
První týdny v Petrimexu byly pro Babiše údajně rozčarováním, po měsíci prý dal výpověď.[36] Nicméně vedení se nad ním slitovalo a přeřadilo ho do skupiny, kde měl na starosti kontrolu dováženého čpavku, síry a dalších surovin.[36] Po nějakém čase byl přesunut do 31. obchodní skupiny, která měla na starosti plasty a zpočátku také pomocné gumárenské přípravky.[36] V této skupině začal jeho rychlý kariérní růst.[36] Prošel funkcemi samostatného referenta, vedoucího referátu a už na začátku 80. let dosáhl na funkci zástupce ředitele této obchodní skupiny.[36] V kariérním růstu Babišovi pomáhala jeho píle, ale také i politická angažovanost.[36] V podniku vedl základní organizaci SSM a už v roce 1980 vstoupil do KSČ.[36] Babiš si v této době padl do oka s Antonem Rakickým, který se stal na dlouhou dobu jeho ochráncem (Rakický byl toho času šéfem 32. obchodní skupiny, po roce 1989 se stal ředitelem celého Petromexu, stál u vzniku Agrofertu).[36] Také se stal kádrovou rezervou na vycestování do zahraničí, přičemž díky jeho znalosti francouzštiny připadaly v úvahu severoafrické země obchodující s fosfáty.[37]
Zahraničním delegátem v Maroku
[editovat | editovat zdroj]Vycestovat pracovně do zahraničí byl podle Babišova pozdějšího podání jeho dávný sen už během studia na vysoké škole.[37][30] Podle Dušana Válka je však toto Babišovo pojetí „zjednodušené klamstvo“.[38] Babiš se prý do atraktivního Maroka nepropracoval vlastní šikovností, ale nešikovnostmi.[38] Měl totiž poměr se svou kolegyní v Petrimexu, referentkou Alenou F., kterou dostal do jiného stavu a byl ochotný se kvůli ní rozvést.[38] Jeho rodina ho však donutila vzdát se jí a přimět ji k potratu.[38] Záležitost se provalila i do podniku.[38] Babišův otec proto navštívil tehdejšího generálního ředitele Petrimexu a požádal ho, aby syna uklidil do zahraničí a zachránil tak jeho manželství.[38] Jedním z hlavních důvodů pro vyslání do zahraničí prý bylo ohrožení Babišovy angažovanosti v SSM a postupu v KSČ.[38]
Na podzim 1985 byl Babiš vyslán do marockého hlavního města Rabatu, aby se stal československým obchodním delegátem. V této pozici zastupoval více než desítku podniků zahraničního obchodu.[39] Zpravidla nakupoval marocké fosfáty a sjednával kontrakty na prodej československého zboží.[39] Podle pozdějšího popisu jednoho z jeho tehdejších kolegů se Babiš v Maroku „choval mimořádně profesionálně a nekomunisticky, jako západní diplomat, mluvil perfektně francouzsky, dobře se oblékal“.[39] Získané zkušenosti z obchodních jednání západního stylu byly pro jeho budoucnost velmi důležitou devizou.[39]
Babiš měl v Maroku výrazně vyšší příjem než v Československu, navíc v cizí měně.[37] Jako delegát měl i diplomatický pas.[37] Žil ve čtvrti s ostrahou a život v subtropech (slunné počasí, blízkost moře) se mu velmi líbil.[40] Dokázal si též vybudovat rozvinutou síť obchodních známostí, mimo jiné díky sportovním úspěchům své dcery, která několikrát vyhrála mistrovství země v tenisu do dvanácti let.[41][pozn 2] Domů do Československa se prý Babiš nechtěl vrátit ani rok po sametové revoluci, navíc v Maroku dostal atraktivní nabídku vést obchody firmy, která vlastnila doly rasolu (severoafarického léčebného jílu) a vyráběla nepropustné obaly.[40] Nicméně jeho ochránce Anton Rakický se po revoluci stal ředitelem Petrimexu, měl s ním velké plány a k tomu potřeboval schopné obchodníky.[40] Obrátil se proto na Andreje Babiše a nabídl mu funkci ředitele 32. skupiny, kterou sám kdysi vedl.[40] Babiš nakonec souhlasil a tak se v roce 1991 on a jeho rodina přestěhovali zpátky do Bratislavy.[40]
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Za oligarchu jej podle českého časopisu Týden označil například prestižní americký časopis Foreign Policy. Mimo jiné napsal: „Vzestup Andreje Babiše představuje novou éru v české politice, více zaměřenou na ochranu podnikatelských zájmů než na zachování demokracie. Praha už byla středobodem změn ve střední Evropě... Ale v roce 2015 je české hlavní město úplně jinde, než si představovali lidé, kteří stáli na Václavském náměstí v listopadu 1989.“[3]
- ↑ Podle jedné Babišem mnohokrát připomínané historky prý jeho dcera hrávala tenis se synem tehdejšího krále Hasana II. a nebála se nad ním vyhrát. Jako odměnu dostala vzácného psa. Jmenoval se Zulu a jeho průkaz ověnčený královskými razítky Babišovi pomáhal u marockých policistů a celníků.[39]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Životopisy předsednictvo komplet - Agris [online]. Agris. Dostupné online.
- ↑ Kabinet Bohuslava Sobotky podá demisi. ČT24 [online]. 2017-05-02 [cit. 2017-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Oligarcha Babiš je hrozbou pro demokracii, píší v USA. Týden [online]. 2015-04-11 [cit. 2017-05-04]. Dostupné online.
- ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>
; citaci označenézmanipulovany
není určen žádný text - ↑ Slováci věří ve spolupráci Babiše s StB. Dokumenty jsou věrohodné, tvrdí. iDNES.cz [online]. 2013-11-13 [cit. 2017-05-28]. Dostupné online.
- ↑ iDNES.cz; ČTK. Slovenský nejvyšší soud se zastal Babiše ohledně evidence u StB. iDNES.cz [online]. [cit. 2017-05-28]. [2017-02-06 Dostupné online].
- ↑ a b KAISER, Daniel. Legenda o svatém Andrejovi. Reflex odhaluje zapomenuté informace o Babišově zbohatnutí. Reflex [online]. 2013-10-25 [cit. 2017-05-03]. Dostupné online. ISSN 1213-8991.
- ↑ PERGLER, Tomáš. Babiš převedl své firmy na dva svěřenské fondy. Podívejte se, kdo jsou noví strážci Agrofertu. Hospodářské noviny [online]. 2017-02-06 [cit. 2017-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Profil A. Babiše na www.forbes.com (anglicky)
- ↑ KOVANDA, Lukáš; GALLISTL, Vladan. Miliardářům vévodí Kellner, Babiš se dotahuje. Týden.cz [online]. 2009-12-15 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online.
- ↑ Popularita politických osobností v lednu 2017 [online]. Stem.cz, 2017-02-01. Dostupné online.
- ↑ PERGLER, str. 7
- ↑ PERGLER, str. 8-9
- ↑ PERGLER, str. 7-15
- ↑ PERGLER, str. 9
- ↑ a b c d e f g PERGLER, str. 10
- ↑ a b c d PERGLER, str. 12
- ↑ PERGLER, str. 30
- ↑ PERGLER, str. 30-31
- ↑ Andrej Babiš: Můj úplný životopis, Parlamentní Listy 7.11.2011
- ↑ Srov. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1057801-duveruj-ale-proveruj-jak-se-kadrovalo-v-dobach-totality
- ↑ http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Jakub-Pitron-Cesta-do-hlubin-Babisovy-duse-1-dil-Vzestup-AB-436162
- ↑ JANDOUREK, Jan. Babiš byl protekční dítko režimu. To víme i bez soudu. Forum24 [online]. 2015-06-30 [cit. 2017-05-03]. Dostupné online.
- ↑ THRAUMB, Jaroslav. Neuvěřitelná historie Babišovy rodiny. Kontroverzní není zdaleka jen Andrej. Forum24 [online]. 2017-06-25 [cit. 2017-06-25]. Dostupné online.
- ↑ PERGLER, str. 11
- ↑ a b c PERGLER, str. 13
- ↑ PERGLER, str. 13-14
- ↑ a b c d e f g PERGLER, str. 14
- ↑ PERGLER, str. 14-15
- ↑ a b c d e f PERGLER, str. 15
- ↑ PEČINKA, Bohumil. Proč jde z Babiše strach. Reflex [online]. 2013-09-23 [cit. 2017-05-04]. Dostupné online. ISSN 1213-8991.
- ↑ a b c d PERGLER, str. 17
- ↑ a b c KLÍMOVÁ, Jana. Socialistické podniky byly líhní miliardářů. iDNES.cz [online]. 2009-11-02 [cit. 2017-05-29]. Dostupné online.
- ↑ PERGLER, str. 17-18
- ↑ VÁLKO, str. 51
- ↑ a b c d e f g h i PERGLER, str. 18
- ↑ a b c d PERGLER, str. 19
- ↑ a b c d e f g VÁLKO, Dušan. Počestný Andrej Babiš : případ I.. Zvolen: FOTO Badinka, 2002. 125 s. Dostupné online. ISBN 80-968830-0-3.
- ↑ a b c d e PERGLER, str. 35
- ↑ a b c d e PERGLER, str. 36
- ↑ PERGLER, str. 35-36