Vladimir Rušajlo
| Vladimir Borisovič Rušajlo | |
|---|---|
 | |
| 4. výkonný tajemník Společenství nezávislých států | |
| Ve funkci: 14. července 2004 – 5. října 2007 | |
| Předchůdce | Jurij Jarov |
| Nástupce | Sergej Lebeděv |
| 6. ministr vnitra Ruské federace | |
| Ve funkci: 21. května 1999 – 28. března 2001 | |
| Prezident | Boris Jelcin Vladimir Putin |
| Předseda vlády | Sergej Stěpašin Vladimir Putin Michail Kasjanov |
| Předchůdce | Sergej Stěpašin |
| Nástupce | Boris Gryzlov |
| Narození | 28. července 1953 (71 let)  Moršansk, Tambovská oblast, RSFSR, Sovětský svaz |
| Alma mater | Omsk MIA Academy (do 1976) Akademie managementu Ministerstva vnitra Ruska |
| Profese | politik a státník |
| Ocenění | Řád cti medaile 200 let ministerstva vnitra Ruské federace medaile „Za posílení vězeňského systému“ Medaile "Za vojenské zásluhy" medaile Za hrdinství ve službě … více na Wikidatech |
| Commons | Vladimir Borisovich Rushailo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimir Borisovič Rušajlo (rusky Владимир Борисович Рушайло, * 28. července 1953) je ruský politik.
V době, kdy byl Rušajlo generálem moskevské městské policie RUOP, byl v otevřeném konfliktu s gruzínským mafiánským bossem Otari Kvantrišvilim.[1]
V letech 1999-2001 byl ministrem vnitra Ruska a v letech 2001-2004 tajemníkem Rady bezpečnosti. Jako ministr vnitra byl pověřen dohledem nad bezpečností citlivých vnitřních objektů a materiálů, jako jsou vlakové zásilky vysoké hodnoty a zařízení pro výrobu jaderných zbraní. Jeho působení se časově shodovalo s obdobím vážných obav o bezpečnost ruských zásob jaderných zbraní, zejména s ohledem na počítačovou chybu z roku 2000 a její možné dopady v období před a po přechodu na systém Y2K.[2][3] Od 14. července 2004 do 5. října 2007 byl výkonným tajemníkem Společenství nezávislých států. V roce 2002 byl zraněn při dopravní nehodě na Kamčatce společně s gubernátorem oblasti Michailem Maškovcevem.[4]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]
Hrdina Ruské federace (Rusko, 27. října 1999)
Řád Za zásluhy o vlast – 3. třída (Rusko, 2003)
Řád odvahy (Rusko, 1998)
Řád cti (Rusko, 1998)
Řád Odznak cti (Sovětský svaz, 1986)
Řád Za osobní odvahu (Rusko, 1992)
Jubilejní medaile 300 let ruského námořnictva (Rusko, 1996)
Pamětní medaile 850. výročí Moskvy (Rusko)
Pamětní medaile 300. výročí Petrohradu (Rusko, 2003)- Řád svatého knížete Daniela Moskevského – 3. třída (Ruská pravoslavná církev)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimir Rushailo na anglické Wikipedii.
- ↑ KARYŠEV, VALERIJ. ЗАПИСКИ "БАНДИТСКОГО АДВОКАТА": Закулисная жизнь братвы глазами "защитника мафии". Viz šestá kapitola "АВТОРИТЕТЫ", sekce ОТАРИ КВАНТРИШВИЛИ. (rusky)
- ↑ Nuclear Weapons in Russia: Safety, Security, and Control Issues. www.au.af.mil. CRS Issue Brief for Congress, 2003-08-15. Dostupné online [cit. 2023-07-03]. (anglicky) Archivováno 13. 6. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ (Quote), Perspectives. Newsweek. 2001-03-26. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-12. (anglicky)
- ↑ Пострадавшего в аварии Рушайло отправляют в Москву спецрейсом. Newsweek. 2002-09-09. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-22. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Rušajlo na Wikimedia Commons
