Východní Chan
Dějiny Číny | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
STAROVĚKÁ ČÍNA | |||||||
3 vznešení a 5 vladařů | |||||||
Dynastie Sia 2100–1600 př. n. l. | |||||||
Dynastie Šang 1600–1046 př. n. l. | |||||||
Dynastie Čou 1045–256 př. n. l. | |||||||
Západní Čou | |||||||
Východní Čou | |||||||
Období Jar a podzimů | |||||||
Období válčících států | |||||||
CÍSAŘSKÁ ČÍNA | |||||||
Dynastie Čchin 221 př. n. l.–206 př. n. l. | |||||||
Dynastie Chan 206 př. n. l.–220 n. l. | |||||||
Západní Chan | |||||||
Dynastie Sin | |||||||
Východní Chan | |||||||
Období tří říší 220–280 | |||||||
Wej, Šu & Wu | |||||||
Dynastie Ťin 265–420 | |||||||
Západní Ťin | 16 Království 304–439 | ||||||
Východní Ťin | |||||||
Severní & Jižní dynastie 420–589 | |||||||
Dynastie Suej 581–618 | |||||||
Říše Tchang 618–907 | |||||||
( X Wu Ce-tchien 690–705 ) | |||||||
5 dynastií & 10 říší 907–960 |
Dynastie Liao 907–1125 | ||||||
Dynastie Sung 960–1279 |
|||||||
Severní Sung | Z. Sia | ||||||
Jižní Sung | Ťin | ||||||
Dynastie Jüan 1271–1368 | |||||||
Dynastie Ming 1368–1644 | |||||||
Říše Čching 1644–1911 | |||||||
MODERNÍ ČÍNA | |||||||
Republika 1912–1949 | |||||||
Spor o Čínu ... | |||||||
Čínská lidová republika 1949–současnost |
Čínská republika (Tchaj-wan) 1945–současnost | ||||||
Související články
| |||||||
Dynastie Východní Chan (東漢) byla čínským panovnickým rodem vládnoucím v letech 25–220. Fakticky se jednalo o obnovení moci dřívější dynastie Chan (známé nyní jako Západní Chan) po svržení 15 let působící dynastie Sin. Na trůn byl roku 25 n. l. dosazen nový císař – Liou Siou. Dynastie Východní Chan však nedosáhla takové slávy, rozmachu a rozkvětu jako Západní Chan. Země značně upadala a svědčí o tom i fakt, že císaři, kteří panovali v letech 25–189, byli ve věku 100 dní až 15 let.
To napomohlo četným politickým lstím a do vlády se mohl zapojit kdokoli vypočítavý od dvora, často šlo i o rodiny dvorních eunuchů. Vznikaly četné sekty, nejznámější je sekta zvaná Cesta velkého klidu. Její příslušníci nosili kolem hlavy žluté šátky – odtud název pro jejich povstání – povstání žlutých turbanů. Tím největším bylo povstání roku 184, které otřáslo celou Čínou a v jejím důsledku došlo k destabilizaci mocenské situace. Pozice císařů od té doby zůstala labilní po zbývající čtyři desetiletí a nestabilita císařství vedla ve svém závěru až k rozpadu na tři samostatné státy – v takzvaném Období tří říší vystřídala dynastii Chan tři soupeřící království: severní Wej, jihozápadní Wu a jižní Šu.
Zvláště poslední císaři dynastie Chan měli moc již jen zcela formálně, ve skutečnosti byli rukojmími mocného generála Cchao Cchaoa, který „jejich jménem“ centralizoval ochromenou státní moc. Dosáhl sjednocení celého severu tehdejší Číny pod své vedení a to až po řeku Jang-c’-ťiang (Modrá řeka) na jihu. Cchao Cchao pokračoval ve své expanzi směrem na jih, avšak na přelomu let 208/209 v bitvě "u červených útesů" (známa též pod názvem Bitva v Chibi – 赤壁之战) prohrál proti koalici jižních vládců Liu Peie a Sun Čchűana, čímž došlo k faktickému rozdělení sfér vlivu mezi tyto tři mocné, v předzvěsti období tří království. Roku 220 syn a dědic Cchao Cchaoa, Cchao Pi zbavil posledního císaře dynastie i formálního postavení a prohlásil se prvním císařem dynastie Wej.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Východní Chan na Wikimedia Commons