Přeskočit na obsah

SS Admiral Nachimov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
SS Admiral Nachimov
Berlin III
Berlin III
Základní údaje
Typosobní loď
MajitelČernomořská námořní paroplavba
Domovský přístavOděsa
Číslo trupu5002986
StavitelBremer Vulkan
Spuštěna na vodu1925
Osudpotopena 1986
Technická data
Výtlak23 500 tun
Délka174 m
Šířka21 m
Rychlost16 uzlů
Posádka313
Kapacita1500

SS Admiral Nachimov (rusky Адмирал Нахимов) byl sovětský osobní parník, který se potopil 31. srpna 1986 v Černém moři nedaleko Novorossijska. Při neštěstí zahynulo 423 osob.

Berlin III za druhé světové války

Loď postavila německá loděnice Bremer Vulkan v Brémách. Na vodu byla spuštěna roku 1925 jako Berlin III. Sloužila zprvu jako pasažérská loď nasazená společností Norddeutscher Lloyd na trase BrémySouthamptonCherbourgNew York. Za nacistického režimu ji využívala k výletům organizace Kraft durch Freude a za druhé světové války byl Berlin III využíván jako nemocniční loď. V lednu 1945 se plavidlo zapojilo do operace Hannibal, jejímž cílem byla evakuace Němců z Východního Pruska. Nedaleko Svinoústí parník najel na minu, byl opuštěn a klesl ke dnu.

V roce 1949 Sověti loď vyzvedli, opravili a dali jí nové jméno podle admirála Pavla Nachimova. Od roku 1957 sloužila k přepravě osob na Černém moři, domovským přístavem byla Oděsa. V období karibské krize v roce 1962 byl Admiral Nachimov také využíván k přepravě sovětských vojáků na Kubu. V roce 1984 se kapitánem stal zkušený Vadim Markov.

Katastrofa

[editovat | editovat zdroj]
Admiral Nachimov 1965

Ve večerních hodinách 31. srpna 1986 posádka zpozorovala, že kurs parníku kříží loď na sypký náklad Pjotr Vasev, a varovala před možností srážky. Kapitán Vaseva Viktor Tkačenko odpověděl, že má situaci plně pod kontrolou. Když se však obě plavidla těsně přiblížila, důstojník na palubě Admirala Nachimova zpanikařil a bez konzultace s kapitánem nařídil zpětný chod. Na tento manévr už nestačil Pjotr Vasev zareagovat a ve 23 hodin 12 minut prudce narazil do levoboku osobní lodi. Vznikl otvor o velikosti osmdesáti čtverečních metrů a Admiral Nachimov šel ke dnu během pouhých sedmi minut, takže nestačil ani spustit záchranné čluny. Vzhledem k blízkosti pevniny a příznivému počasí byly okamžitě zahájeny záchranné práce, ale z 1243 lidí, kteří byli na palubě Admirala Nachimova, jich 423 utonulo. Šlo o jednu z největších tragédií v historii sovětské mořeplavby. O rok později se konal soudní proces, při kterém byli kapitáni obou lodí odsouzeni k patnácti letům vězení[1] za zanedbání povinností.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Lev Nikolajevič Skrjagin: Tajemství námořních katastrof. Mladá fronta, Praha 1990.