Povinný díl
Pojem povinný díl označuje zákonem chráněné subjektivní právo na minimální podíl nepominutelného dědice na pozůstalosti, resp. jeho peněžní ekvivalent. Povinného dílu se mohou dovolávat pouze děti zůstavitele a nedědí-li děti, jejich potomci[1] (nepominutelným dědicem může být též osvojenec i nasciturus).[2]
Povinný díl je vyjádřen jako část zákonného dědického podílu. Nezletilému nepominutelnému dědici se musí dostat alespoň tolik, kolik činí ¾ jeho zákonného dědického podílu. Zletilému nepominutelnému dědici se musí dostat alespoň tolik, kolik činí ¼ jeho zákonného dědického podílu.[1] Zletilost se posuzuje ke dni smrti zůstavitele, svéprávnost nehraje roli.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Dle konstrukce občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (zák. č. 40/1964 Sb.), měl nepominutelný dědic právo přímo na určitý podíl na pozůstalosti. Nezletilým potomkům se muselo dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona (tedy 1:1) a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona (½).[3]
Povinný díl v současném českém právu
[editovat | editovat zdroj]Současná právní úprava vychází z pojetí, že nepominutelný dědic není z právního hlediska ve skutečnosti dědicem určité části pozůstalosti stricto sensu, nýbrž je toliko věřitelem, resp. zákonným odkazovníkem, a má právo na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.[4] Nelze však vyloučit, že v konečném důsledku nepominutelný dědic může namísto peněžní částky obdržet i určitou věc z pozůstalosti, ujedná-li si to s dědici.[2]
Smyslem úpravy povinného dílu je garance minimálního nároku nepominutelného dědice na část pozůstalosti. Jde o nejvýraznější projev principu familiarizace v dědickém právu na úkor testovací volnosti zůstavitele odvozené z ústavou zaručeného práva vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).[5]
Kvalifikační předpoklady pro vznik nároku na povinný díl, resp. jeho doplnění, splňuje nepominutelný dědic, který:
- se nezřekl dědického práva, případně práva na povinný díl,
- je dědicky způsobilý,
- nebyl platně vyděděn,
jestliže se mu nedostalo v rámci pořízení zůstavitele pro případ smrti (např. závěť) ani toho, co představuje jeho povinný díl.[2] Dopustil-li se však ten, kdo byl opominut nikoli omylem, něčeho, co naplňuje zákonný důvod vydědění, hledí se na toto opominuté jako na vydědění učiněné mlčky a po právu.[6] Jestliže došlo k opominutí nepominutelného dědice jen omylem, protože zůstavitel o něm nevěděl při pořízení pro případ smrti, má nárok na povinný díl dle zákona.[7]
V souladu se zásadou exheredatus partem facit ad minuendam = podíl vyděděného způsobí zmenšení povinného dílu, se při výpočtu povinného dílu započítává i podíl vyděděného dědice, jako by vyděděn nikdy nebyl. Důvod tkví v tom, že při několika nepominutelných dědicích nemůže mít žádný z nich prospěch z toho, že některého z nich zůstavitel vydědí.[8] Nevysloví-li zůstavitel důvod vydědění, má nepominutelný dědic právo na povinný díl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění.[9]
Byl-li jinak nepominutelný dědic zkrácen nebo opominut, přispějí dědici i odkazovníci k vyrovnání jeho práva poměrně.[10]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, § 1642 a 1643. [cit. 24. 05. 2017]. Dostupné online.
- ↑ a b c d FIALA, Roman; DRÁPAL, Ljubomír. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§1475-1720). Komentář. 1.vydání. vyd. Praha: C. H.Beck, 2015. 648 s. ISBN 978-80-7400-570-1. S. 405.
- ↑ Zákon č. 40/1964, občanský zákoník, § 479. [cit. 24.5.2017]. Dostupné online.
- ↑ ONDŘEJ, Horák. Tzv. nepominutelný dědic v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy. 2014, roč. 2014, čís. 11, s. 383.
- ↑ MIKEŠ, Jiří; MUZIKÁŘ, Ladislav. Dědické právo v teorii a praxi. Praha: Leges, 2011. ISBN 978-80-87212-79-0. S. 91.
- ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1651 odst.2. [cit. 24. 5. 2017]. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1652. [cit. 24. 5. 2017]. Dostupné online.
- ↑ Konsolidovaná verze důvodové zprávy k občanskému zákoníku (cit. 24. 05. 2017). Dostupné z WWW: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf, S. 406
- ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1648. [cit. 24. 5. 2017]. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1653. [cit. 24. 5. 2017]. Dostupné online.