Pomník Friedricha Schillera (Karlovy Vary)
| Pomník Friedricha Schillera | |
|---|---|
 Pomník v roce 1913 | |
| Základní údaje | |
| Autor | altán: Friedrich Ohmann[1] portrétní reliéf: Max Hiller[1] |
| Rok vzniku | 10. listopadu 1909[1] |
| Umělecký směr | secese |
| Kód památky | 44871/4-895 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Připomíná | Friedrich Schiller |
| Popis | |
| Materiál | altán: pískovec reliéf: mramor |
| Umístění | |
| Umístění | Karlovy Vary, při Goethově stezce na levém břehu řeky Teplé |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°13′0,94″ s. š., 12°53′17,38″ v. d. |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pomník Friedricha Schillera v Karlových Varech stojí na jižním okraji města při Goethově stezce na začátku někdejší promenády k Poštovnímu dvoru. Pochází z roku 1909; je společným dílem autorů architekta Friedricha Ohmanna a akademického sochaře Maxe Hillera.[1][2]
Pomník byl prohlášen kulturní památkou, je památkově chráněn od 3. května 1958, event. 5. února 1964, rejstř. č. ÚSKP 44871/4-895.[3]
Friedrich Schiller v Karlových Varech
[editovat | editovat zdroj]Německý romantický spisovatel Friedrich Schiller (1759–1805) navštívil Karlovy Vary pouze jednou. Přijel v roce 1791 za účelem měsíční lázeňské léčby v doprovodu manželky Lotte, švagrové Karoline von Beulwitz a osobního lékaře Ferdinanda Eicke z Jeny. Ubytováni byli v již neexistujícím domě Bílá labuť[pozn. 1] v místě současného Vřídla. Demolice domu byla nařízena v roce 1939. Básník si v lázních léčil vážné astmatické potíže. Stýkal se pouze s omezeným okruhem lidí, kteří zde též byli na léčení, mj. se skupinou rakouských generálů. Když se zotavil, intenzivně se zabýval studiem reálií pro své drama Valdštějnská trilogie [pozn. 2]. Mnoho informací vojenského rázu získal právě od přítomných generálů. Na zpáteční cestě do Jeny se zastavil v Chebu, aby si prohlédl pokoj, kde byl Albrecht z Valdštejna zavražděn, a ostatní lokality spjaté s jeho násilnou smrtí.[4][6]
Po návratu domů napsal Schiller přátelům, že mu karlovarské prameny pomohly navrátit zdraví. Bylo mu pak dopřáno ještě téměř 14 let tvůrčího života.[4]
Historie pomníku
[editovat | editovat zdroj]Historie vzniku
[editovat | editovat zdroj]Podnět k postavení pomníku vznikl v roce 1905 při výročním zasedání Karlovarského okrašlovacího spolku. Tehdy bylo rozhodnuto připomenout v Karlových Varech umělcův pobyt z roku 1791, kdy právě zde začal pracovat na své Valdštejnské trilogii. Členové spolku na zasedání vybrali 150 korun a předali tento počin karlovarskému Městskému stavebnímu úřadu s požadavkem na výstavbu pomníku. Během následujících tří let probíhaly další sbírky a podařilo se vybrat potřebnou částku.[2][3][7]
Bylo vypsáno výběrové řízení, kterého se zúčastnilo několik architektů. Zvítězil návrh vídeňského secesního architekta Friedricha Ohmanna[pozn. 3], který vytvořil celkovou architektonickou kompozici pomníku. Profilový reliéf je dílem karlovarského rodáka, akademického sochaře Maxe Hillera. Pomník byl slavnostně odhalen v den 150. výročí básníkova narození 10. listopadu 1909.[2][7]
Po druhé světové válce
[editovat | editovat zdroj]S odsunem německého obyvatelstva po konci druhé světové války došlo z popudu Místní správní komise Karlovy Vary k likvidaci některých pomníků a pamětních desek v rámci revize hmotných památek, která byla součástí tzv. národní očisty.[2][7]
O osudu pomníků jednala Místní osvětová rada jako poradní orgán MSK Karlovy Vary v oblasti kultury, výchovy, školství a vzdělávání na své schůzi dne 28. ledna 1946. Hlavním referujícím byl přednosta Stavebního úřadu v Karlových Varech Ladislav Kozák, který navrhl ponechat pomník na svém místě, ale odstranit z něj všechny německé nápisy, reliéf umístit v muzeu a místo něj osadit reliéf Antonína Dvořáka s otázkou, „... zda jsou důvody pro to, aby byl kterýkoliv německý básník připomínán českému obyvatelstvu tohoto města“.[2][7]
K likvidaci pomníků byla vybrána karlovarská stavební firma Josefa Strnada, která dne 28. května 1946 zaslala Místní správní komisi Karlovy Vary rozpočet s tím, že „odstranění Körnerova pomníku, Goetheho, dvou reliéfů z pomníku Beethovenova a reliéfu z pomníku Schillerova“ bude stát 30 000 Kčs. K odstranění německých reálií z pomníku Schillerova však nakonec nedošlo, neboť kameník v národní správě Petrželka vytvořil nový rozpočet a zabroušení německých nápisů a odstranění reliéfu by stálo asi 34 tisíc Kčs. Takovouto částku tehdy nemělo město k dispozici.[2][7]
Současnost
[editovat | editovat zdroj]V roce 1996 v rámci programu regenerace městské památkové zóny Karlovy Vary proběhla za finančního přispění města Karlovy Vary (300 tisíc Kč) celková renovace pomníku.[2][7]
Popis pomníku
[editovat | editovat zdroj]Kamenný pomník v secesním stylu byl postaven z pískovcových kvádrů v podobě půlkruhově otevřeného sloupového altánu a vestavěn do stráně při Goethově stezce. Na podezdívce jsou do půlkruhu vztyčeny hladké hranolové pilíře a sloupy zdobené reliéfy. Nesou rovný profilovaný překlad na konci půlkruhu doplněný dvěma antikizujícími maskami. Na překladu je ryté umělcovo jméno a letopočet jeho narození a úmrtí.[2][3]
10. NOV MDCCLIX SCHILLER 9. MAI MDCCCV
Na terase na portálu v podobě kamenné zídky je osazen ústřední motiv – bílý polokruhově zakončený plochý profilový reliéf básníka. V pravém dolním rohu reliéfu je vysekán nápis „FRIEDRICH SCHILLER“. Reliéf je po stranách doplněn dvěma kamennými lavičkami zdobenými na opěradlech reliéfy hadů. Z vnitřní strany altánu jsou na architrávech i sloupech vysekány názvy a citáty z Schillerových děl. Na terasu je přístup po schodišti ze strany svahu.[2][3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Barokní dům, v roce 1868 zde byla na památku Schillerova pobytu osazena pamětní deska a reliéf; dům byl zbourán v roce 1939.[4]
- ↑ Původní Schillerův plán bylo sepsání prozaického díla. Nakonec však vznikla divadelní trilogie sestávající z částí Valdštejnův tábor, Piccolominiové a Valdštejnova smrt. Dílo bylo definitivně dopsáno roku 1799.[5]
- ↑ Friedrich Ohmann navrhl v Karlových Varech rovněž tzv. Ohmannovu kolonádu nad Zámeckým pramenem.[2][7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 2 /K–O/. 1. vyd. Praha: Academia, 1978. 580 s. S. 37.
- ↑ a b c d e f g h i j VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary – pomník Friedricha Schillera [online]. Památky a příroda Karlovarska, 2009–2015 [cit. 2020-03-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Památník Friedricha Schillera [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2020-03-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c BURACHOVIČ, Stanislav. Slavní návštěvníci Karlových Varů. Karlovy Vary: KMKV, Nakladatelství MH Beroun, 2003. 115 s. ISBN 80-86720-04-7. Kapitola Básník a dramatik Friedrich Schiller, s. 32–33.
- ↑ Schiller, Friedrich, Wallenstein [online]. Vojenský historický ústav Praha [cit. 2020-03-28]. Dostupné online.
- ↑ MRÁZ, Bohumír; NEUBERT, Ladislav. Karlovy Vary. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Panorama, 1983. 192 s. Kapitola Lesk a sláva barokních lázní – Slavní romantikové, s. 78–79.
- ↑ a b c d e f g Pomník Friedricha Schillera v Karlových Varech [online]. PUBPUBLICART, Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU ChebLICART [cit. 2020-03-28]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 2 /K–O/. 1. vyd. Praha: Academia, 1978. 580 s. S. 37.
- BURACHOVIČ, Stanislav. Slavní návštěvníci Karlových Varů. 1. vyd. Beroun: KMKV, Nakladatelství MH Beroun, 2003. 115 s. ISBN 80-86720-04-7. S. 32–33.
- MRÁZ, Bohumír; NEUBERT, Ladislav. Karlovy Vary. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Panorama, 1983. 192 s. S. 78–79.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Památník Friedricha Schillera na Wikimedia Commons - Karlovy Vary – pomník Friedricha Schillera – článek na stránkách Památky a příroda Karlovarska, autor Jaroslav Vyčichlo, 2009-2015 [cit. 2020-03-28]
- Pomník Friedricha Schillera – článek na stránkách Infocentra města Karlovy Vary [cit. 2020-03-28]
- Pomník Friedricha Schillera v Karlových Varech – článek na stránkách PUBLICART, Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb [cit. 2020-03-28]