Přeskočit na obsah

Pierre-Emerick Aubameyang

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pierre-Emerick Aubameyang
Pierre-Emerick Aubameyang (2018)
Pierre-Emerick Aubameyang (2018)
Osobní informace
Celé jménoPierre-Emerick Emiliano François Aubameyang[1]
Datum narození18. června 1989 (35 let)
Místo narozeníLaval, FrancieFrancie Francie
Výška186 cm
PřezdívkaAuba[2]
Klubové informace
Současný klubFrancie Olympique Marseille
Číslo dresu9
Poziceútočník
Mládežnické kluby*
1995–1997
1997–1998
1998–1999
1999–2001
2001–2005
2005–2007
2007–2008 		Francie ASL L'Huisserie Football
Francie Nice
Francie ASL L'Huisserie Football
Francie Laval
Francie Rouen
Itálie Bastia
Itálie AC Milán
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2008–2011
2008–2009
2009–2010
2010–2011
2011
2011–2013
2013–2018
2018–2022
2022
2022–2023
2023–		 Itálie AC Milán
→ Francie Dijon
→ Francie Lille
→ Monako AS Monaco
→ Francie Saint-Étienne
Francie Saint-Étienne
Německo Dortmund
Anglie Arsenal
Španělsko FC Barcelona
Anglie Chelsea
Francie Marseille		 00000(0)
03400(8)
01400(2)
01900(2)
01400(2)
0730(35)
1440(98)0
1280(68)
0180(11)
01500(1)
00000(0)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2009
2012
2009–2022		 Francie Francie U21
Gabon Gabon U23
Gabon Gabon		 00100(0)
00300(1)
0730(30)
Úspěchy
Francouzský ligový pohár
Zlatá medaile 2012/2013 AS Saint-Étienne
Německý superpohár
Zlatá medaile 2013 Borussia Dortmund
Zlatá medaile 2014 Borussia Dortmund
Anglický superpohár
Zlatá medaile 2020 Arsenal FC
Další informace
Povolánífotbalista
RodičePierre Aubameyang
PříbuzníWilly Aubameyang a Catilina Aubameyang (sourozenci)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 1. 9. 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pierre-Emerick Emiliano François Aubameyang (* 18. června 1989 Laval) je gabonský profesionální fotbalista, který hraje na pozici útočníka za francouzský klub Olympique Marseille.[3] 19. května 2022 Patrick-Emerick Aubameyang oficiálně oznámil svůj reprezentační odchod po 73 zápasech a 30 vstřelených gólech. Je to univerzální hráč, schopný nastoupit na kterékoliv pozici v útoku.[4][5]

Za rok 2015 se stal africkým fotbalistou roku.[6] Za rok 2016 se stal hráčem roku v německé Bundeslize. V sezóně 2016/17 se stal s 31 vstřelenými brankami králem střelců německé Bundesligy.[7] V jeho první sezóně na ostrovech vyhrál Zlatou kopačku v Premier League (spolu se Sadiem Maném a Mohamedem Salahem).

Klubová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

AC Milán

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 se připojil do mládežnického týmu italského velkoklubu AC Milán, který ve stejném roce vyhrál prestižní soutěže Ligu mistrů UEFA, Superpohár UEFA a Mistrovství světa ve fotbale klubů. V srpnu roku 2007 byl součástí sestavy, která skončila na čtvrté pozici v mládežnické soutěži Champions Youth Cup hned za brazilským Flamengem, který skončil v soutěži na třetím místě, Juventusem, který skončil na druhé pozici a Manchesterem United, který získal titul Champions Youth Cup. Právě tato soutěž, která se konala v Malajsii, udělala Aubameyangovi atraktivní jméno, protože se trefil sedmkrát během šesti zápasů a získal ocenění Roberto Bettega Trophy pro nejlepšího střelce turnaje. Za rok se probojoval do A-týmu AC Milán, ale na trávník se při žádným soutěžním zápasu coby hráč A-týmu nepodíval.[8]

Dijon FCO (hostování)

[editovat | editovat zdroj]

V sezoně 2008/09 Aubameyang míří do Francie, konkrétně do francouzského týmu Dijon FCO.[9] Jeho výkony v tomto francouzském klubu vedly k tomu, že se objevil v sekci World Soccer's talent scout (Největší fotbaloví talenti světa) v létě 2009. Působení v Dijon FCO ukončil s deseti góly a se dvěma asistencemi (8 gólů a 2 asistence v lize, 2 góly ve francouzském poháru). Trenér Daniel Joseph řekl: Výkony Aubameyanga jsou naprosto impozantní už jen z toho důvodu, že mu je teprve 18 let... Má neuvěřitelné fyzické schopnosti a ochotu utíkat obráncům, ke všemu má ještě spoustu let před sebou.[zdroj?]

Lille OSC (hostování)

[editovat | editovat zdroj]

Den po skončení hostování v Dijon FCO přijíždí do dalšího francouzského týmu Lille OSC.[10] V novém týmu nenavázal na skvělý minulý rok a jeho angažmá po roce končí se 14 starty, kde dokázal vstřelit pouhé 2 góly. Pouze ve čtyřech zápasech nastoupil v základní sestavě. S týmem si zahrál mimo jiné i první kontinentální soutěž, coby profesionální hráč, a to Evropskou ligu UEFA.

AS Monaco (hostování)

[editovat | editovat zdroj]

Po nevydařeném hostování se objevuje na fotbalové zastávce v týmu AS Monaco. 21. 8. 2010 vstřelil svůj první gól v dresu AS Monaco proti RC Lens.[11] Za půl roku odchází směrem AS Saint-Étienne.

AS Saint-Étienne

[editovat | editovat zdroj]

Jeho čtvrtým a posledním hostováním ve Francii byl AS Saint-Étienne. Po chvíli na to ho francouzský klub koupil z AC Milán za nespecifikovanou částku (některé zdroje uvádí 2 miliony eur). Sezona 2010/11 skončila pro Aubameyanga se 4 góly a 3 asistencemi. Vyfasoval dres s číslem 7. V únoru roku 2012 dal svůj první hattrick proti FC Lorient. Byl nenahraditelnou součástí tohoto francouzského klubu. Polovinu gólů AS Saint-Étienne v sezóně měl zapsaných právě Pierre-Emerick Aubameyang. Na konci sezony vyhrál nejlepšího střelce sezony s 16 góly. Dvacátého dubna roku 2013 Aubameyang nastupuje v základní sestavě AS Saint-Étienne ve finále Coupe de la Ligue. Les Verts vyhráli 1:0 po gólu Brandãa a Aubameyang tím získal svojí první trofej ve své profesionální kariéře.

V další sezóně Aubameyang skončil na druhé pozici v listině nejlepších střelců Ligue 1 hned za Zlatanem Ibrahimovićem s 19 góly a 8 asistencemi. Za tuto sezónu získal cenu za nejlepšího afrického hráče v Ligue 1. Aubameyang si svými výkony udělal jméno tak žádaným, že se o něj zajímaly věhlasné fotbalové kluby. Nakonec jeho angažmá v AS Saint-Étienne skončilo a 4. července 2013 přestupuje do německé Borussie Dortmund.

Borussia Dortmund

[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2013/14

[editovat | editovat zdroj]
Aubameyang v dresuBorussie (2013)

4. července 2013 se Aubameyang připojil k finalistům Ligy mistrů 2012/13 Borussii Dortmund, podepsal smlouvu na pět let.[12] Ve svém novém klubu debutoval v DFL-Supercupu 27. července 2013 proti Bayernu Mnichov, kde na posledních 18 minut zápasu, který skončil vítězstvím 4: 2, vystřídal Jakuba Błaszczykowského; asistoval Marcu Reusovi u posledního gólu zápasu. 10. srpna debutoval Aubameyang v Bundeslize a vstřelil hattrick proti Augsburgu, dal branku ze své první střely v lize. Aubameyang se také stal prvním hráčem Gabonu, který se objevil v německé nejvyšší soutěži.[13] 27. listopadu vstřelil svůj první gól v Lize mistrů při vítězství 3:1 proti Neapoli ve skupinové fázi soutěže 2013/14.[14] 24. září téhož roku proměnil penaltu proti Mnichovi 1860, která posunula Dortmund do dalšího kola DFB-Pokalu. Sezónu zakončil s 13 ligovými a 16 góly ve všech soutěžích.

Sezóna 2014/15

[editovat | editovat zdroj]
Aubameyang (vlevo) hrající za Dortmund (2014)

Dne 13. srpna 2014 asistoval u prvního gólu a později vstřelil další, při vítězství 2:0 nad Bayernem Mnichov v Německém superpoháru.[15] Vstřelenou branku oslavil nasazením si masky Spider-Mana.[15] V dalším zápase, při vítězství 4: 1 nad Stuttgarterem Kickers v prvním kole DFB-Pokalu, vstřelil dvě branky v druhém poločase a asistoval u gólu Adriána Ramose.[16] 13. září vstřelil Aubameyang svůj první bundesligový gól v sezoně, když dal poslední branku vítězného utkání nad Freiburgem.[17] O tři dny později, vstřelil druhý gól Dortmundu při výhře 2:0 nad svým budoucím klubem Arsenalem v prvním zápase základní skupiny Ligy mistrů.[18]

Aubameyang ukončil svou druhou sezónu v Dortmundu s 25 góly ze 46 zápasů, včetně jednoho ve finále DFB-Pokalu 2015, kde Dortmund na Olympiastadionu porazil 3:1 VfL Wolfsburg.[19]

Sezóna 2015/16

[editovat | editovat zdroj]

31. července 2015 podepsal Aubameyang novou smlouvu, která měla trvat až do roku 2020, a řekl: „Každá část mne chce tady zůstat, nikdy jsem nechtěl odejít.“[20] 20. srpna skóroval dvě branky, když Dortmund otočil zápas s Odds BK v prvním zápase play-off Evropské ligy.[21] Když Aubameyang skóroval 23. září v zápase Hoffenheimem, stal se prvním hráčem v historii Bundesligy, který skóroval v každém z úvodních šesti zápasů svého týmu v sezóně.[22] Později tento rekord rozšířil na osm zápasů, když skóroval v dalších dvou zápasech týmu proti Darmstadtu a Bayernu Mnichov.[23]

Dne 22. října zaznamenal Aubameyang hattrick v zápase Evropské ligy UEFA proti ázerbájdžánské Qəbələ .[24] O tři dny později zaznamenal další hattrick při výhře nad Augsburgem na Westfalenstadion.[25] 8. listopadu vstřelil Aubameyang vítězný gól při Revierderby, které skončilo vítězstvím 3:2 nad Schalke 04.[26] V polovině sezóny sezóny byl Aubameyang nejlepším ligovým střelcem s 18 góly v 17 zápasech.[27]

Dne 30. ledna 2016vstřelil Aubameyang svůj 19. a 20. ligový gól v sezóně, čímž pomohl k domácímu vítězství 2:0 nad Ingolstadtem.[28] Aubameyang dosáhl 30 gólu v sezóně v zápasu s Stuttgartem ve čtvrtfinále DFB-Pokalu 2015/16. Kromě toho, že vstřelil sám, asistoval dalším dvěma brankám, které vstřelili Marco Reus a Henrikh Mkhitaryan.[29] 10. března 2016 skóroval Aubameyang při výhře 3:0 nad Tottenhamem Hotspur v osmifinále Evropské ligy UEFA. O týden později vstřelil oba góly při vítězství 2:1 na White Hart Lane.[30] Když Aubameyang vstřelil 30. dubna dva góly při vítězství 5:1 proti Wolfsburgu, dosáhl v ligové sezóně 25 gólů, skončil jako druhý nejlepší střelec ligy za Robertem Lewandowskim z Bayernu Mnichov.[31]

Sezóna 2016/17

[editovat | editovat zdroj]
Aubameyang trénujcí za Borussii Dortmund (2017)

Aubameyang zahájil sezónu 2016/17 v Bundeslize dvěma brankami proti Mainzu 27. srpna při vítězstvím 2:1 a 20. září opět dvakrát skóroval proti VfL Wolfsburg. Aubameyang skóroval o tři dny později proti nedávno postupujícímu Freiburgu. Po zranění Marcela Schmelzera měl Aubameyang poprvé 22. října kapitánskou pásku za Dortmund, když se v zápase s Ingolstadtem také střelecky prosadil.[32]

Aubameyang také skvěle odstartoval v zápasech skupinové fáze Ligy mistrů, když skóroval v prvních třech zápasech, Dortmund ze skupiny postoupil spolu s Realem Madrid. Aubameyang však 2. listopadu nebyl Thomasem Tuchelem nominován na odvetný zápas se Sportingem kvůli „internímu problému“. Ukázalo se, že dostal zákaz za porušení klubových pravidel tím, že místo pobytu v Dortmundu odcestoval do Milána. Při svém návratu do týmu v zápase proti Hamburger se čtyřikrát střelecky prosadil a také asistoval u posledního gólu zápasu Ousmana Dembélého.[33]

19. listopadu Aubameyang vstřelil jedinou branku utkání s Bayernem Mnichov na Westfalenstadion. Pro Dortmund to bylo první vítězství v tomto derby v lize od dubna 2014.[34] 7. prosince vstřelil Aubameyang první gól Borussie v zápase s Realem Madrid na stadionu Santiago Bernabéu, čímž zajistil Dortmundu první místo v základní skupině a postup do vyřazovací fáze turnaje. Dne 16. prosince, vstřelil svůj 100. gól za Borussii Dortmund při remíze 2:2 s Hoffenheimem.[35]

4. března 2017, Aubameyang překonal hranici 20 bundesligových branek pro druhé po sobě jdoucí sezóně díky dvěma gólům v zápase s Bayerem Leverkusen.[36] O čtyři dny později vstřelil hattrick při výhře 4:0 nad Benfikou, díky čemuž postoupil Dortmund do čtvrtfinále Ligy mistrů.[37] 20. května skóroval dvakrát v posledním ligovém kole proti Werderu Brémy; ukončil tak sezónu jako nejlepší střelec Bundesligy s 31 góly.[38] Ve finále DFB-Pokalu 2016/17 dne 27. května 2017 vstřelil vítězný gól zápasu; Dortmund zvítězil nad Eintrachtem Frankfurt 2:1.[39]

Arsenal

[editovat | editovat zdroj]

31. ledna 2018 přestoupil Aubameyang do Arsenalu, klubu hrající anglickou Premier League, za rekordní poplatek svého nového klubu, šlo údajně o 56 milionů liber.

Sezóna 2017/18

[editovat | editovat zdroj]
Aubameyang (vlevo) oslavující gól v posledním zápase Arsèna Wengera na lavičce Arsenalu (2018)

3. února debutoval Aubameyang za Arsenal proti Evertonu v Premier League při domácím vítězstvím 5:1; v zápase vstřelil čtvrtý gól, když lobem překonal Jordana Pickforda.[40] Poté, co vynechal zápasy Evropské ligy proti Östersunds FK kvůli tomu, že v tomto ročníku soutěže odehrál zápasy i za Dortmund, vstřelil svůj první venkovní gól v klubu při ligové porážce 2:1 proti Brightonu.[41] Aubameyang poprvé asistoval u gólu Henricha Mchitarjana při výhře 3:0 nad Watfordem. Aubameyang v tomto zápase vstřelil i svůj druhý gól za Gunners, na ten který mu přihrál Mchitarjan.[42]

Aubameyang si udržel skvělou formu a dvakrát skóroval při domácím vítězství Arsenalu 3:0 nad Stoke. Aubameyangovy góly proti Stoke z něj učinily prvního hráče, který skóroval pětkrát ve svých prvních šesti ligových zápasech v klubu.[43][44] V posledním domácím zápase manažera Arsène Wengera v klubu vstřelil Aubameyang první a poslední gól zápasu, zároveň asistoval i u gólu Alexe Iwobiho při vítězství 5:0 nad Burnley.[45] Aubameyang na to navázal vstřelením jediného gólu zápasu ve výhře nad Huddersfieldem. Aubameyang zakončil sezónu s deseti góly a čtyřmi asistencemi ve třinácti zápasech Premier League a byl posledním střelcem Arsenalu pod vedením Arsèna Wengera.[46]

Sezóna 2018/19

[editovat | editovat zdroj]

Aubameyang vstřelil svůj první gól v nové sezóně při výhře 3:2 nad Cardiffem City 2. září 2018.[47] Aubameyang debutoval v Evropských pohárech za Arsenal při domácím vítězství 4:2 nad Vorsklou Poltava, vstřelil dva góly a poté v 57. minutě byl vystřídán Mesutem Özilem. Aubameyangovy góly znamenaly, že pomohl ke vstřelení 12 gólů v 10 vystoupeních za Arsenal na stadionu Emirates Stadium.[48] Do října 2018 Aubameyang vstřelil 16 gólů v zápasech Premier League od svého únorového přestupu do Arsenalu. Podle statistik Opty mu stačilo na gól průměrně 104,6 minut, což znamenalo rekord v nejlepším poměru minut na gól v historii Premier League (minimálně 10 gólů).[49]

Aubameyang se stal prvním hráčem, který v této sezoně dosáhl 10 gólů v Premier League, po výhře Arsenalu 4:2 nad Tottenhamem Hotspur v severolondýnském derby 2. prosince. Aubameyang vstřelil úvodní gól Gunners z pokutového kopu a později v druhé polovině zápasu obstřelil Huga Llorise; připsal si také asistenci ke čtvrtému gólu Arsenalu, což byl první gól Lucase Torreiry v klubu. Vítězství posunulo Arsenal před Tottenham v tabulce Premier League na rozdíl branek.[50]

Aubameyang zaznamenal svůj první hattrick v Arsenalu při vítězství 4:2 nad Valencií 9. května 2019. Aubameyang také asistoval u druhého gólu Gunners, který dal Alexandre Lacazette. Aubameyangův hattrick znamenal, že se Arsenal dostal až do finále Evropské ligy, což bylo druhým evropským finále klubu za třináct let.[51] Stal se taky prvním hráčem Arsenalu, který v semifinále evropské soutěže zaznamenal hattrick.[52]

Aubameyang zakončil sezónu dvěma góly při výhře 3:1 nad Burnley, což znamenalo, že sezónu ukončil získáním Zlaté kopačky Premier League spolu s hráči Liverpoolu Mohamedem Salahem a Sadiem Maném; všichni vstřelili 22 branek.[53] Odehrál celých 90 minut při porážce Arsenalu 4:1 proti Chelsea ve finále Evropské ligy..[54]

Sezóna 2019/20

[editovat | editovat zdroj]

Dne 11. srpna 2019 vstřelil Aubameyang svůj první gól v nové sezoně hned v úvodním zápase s Newcastlem United na St James' Parku, kde předvedl perfektní kopací techniku, když po centru Ainsleyho Maitlanda-Nilese zakroutil míč do branky okolo Martina Dúbravky. José Mourinho tento zásah okomentoval jako „střelu génia“.[55][56] Aubameyang vstřelil svůj první domácí gól v sezóně v dalším zápase při výhře 2:1 nad Burnley dne 17. srpna. Aubameyang vstřelil vítězný gól po asistenci Daniho Ceballose.[57] Aubameyang vstřelil svůj první evropský gól v sezoně 19. září proti Eintrachtu Frankfurt v Evropské lize, pomohl Arsenalu k výhře 1:0.[58]

Díky vstřelení pěti zářijových gólů, včetně vyrovnávacích proti Tottenhamu a Manchesteru United a vítězného proti Aston Ville, získal ocenění pro hráče měsíce Premier League.[59] 5. listopadu 2019, poté, co byl Granit Xhaka zbaven kapitánské pásky v Arsenalu po jeho reakci na to, že ho během zápasu Premier League proti Crystal Palace vypískali příznivci Arsenalu,[60] hlavní trenér Unai Emery potvrdil, že Aubameyang po něm převezme funkci kapitána.[61]

1. prosince, po vyhození trenéra Emeryho, vstřelil Aubameyang oba góly při remíze 2:2 s Norwichem v prvním utkání prozatímního hlavního trenéra Freddieho Ljungberga.[62] Aubameyang skóroval při remíze Arsenalu 1:1 s Crystal Palace 11. ledna 2020, v zápase byl ale také vyloučen kvůli faulu na záložníka Palace Maxe Meyera. Aubameyang původně dostal od rozhodčího Paula Tierneyho žlutou kartu, ale karta byla nakonec VARem změněna na červenou; bylo to prvním vyloučením Aubameyanga v Arsenalu a znamenalo by to, že útočník bude chybět Arsenalu na další tři zápasy proti Sheffieldu United, Chelsea a i v FA Cupu proti Bournemouthu.[63]

27. února, v odvetném zápase šestnáctifinále Evropské ligy proti Olympiakosu, při nerozhodném celkovém skóre 1:1 dovedl Aubameyangův gólový nůžkami v prodloužení Arsenal k vyrovnání zápasu a k prozatímnímu postupu Arsenalu. Avšak gól Olympiakosu v 119. minutě znamenal, že Arsenal nepostoupí do další fáze soutěže, Aubameyang v posledních sekundách zápasu ještě minul prázdnou branku z pěti metrů, která by posunula Arsenal do osmifinále.[64] Po vypadnutí Arsenalu se Aubameyang veřejně omluvil a naříkal nad svou chybou: „Cítím se velmi, velmi špatně. Může se to stát, ale nevím, jak jsem tuto šanci mohl promarnit. Byl jsem unavený, měl jsem nějaké křeče, ale taková chyba se neomlouvá... “[65]

Po obnovení ligy v návaznosti na pandemii covidu-19 Aubameyang neskóroval ani neasistoval v prvních třech zápasech v Premier League po restartu, později však vstřelil dvě branky v zápase proti Norwichi. Jeho první gól v utkání byl jeho 50. v lize za Arsenal, což z něj udělalo hráče, který nejrychleji dosáhl 50 gólů v klubu, když toho dosáhl v pouhých 79 zápasech; o čtyři zápasy rychleji než nejlepší klubový střelec všech dob Thierry Henry a stal se také šestým nejrychlejším střelcem 50 gólů v celé Premier League za Andym Colem, Alanem Shearerem, Ruudem van Nistelrooyem, Fernandem Torresem a Mohamedem Salahem.[66] Aubameyang také asistoval u druhého gólu Gunners v utkání, který vstřelil Granit Xhaka.[67] Sezónu zakončil s 22 ligovými brankami, jednu za vítězem Zlaté kopačky Jamiem Vardym; na druhém místě remizoval s Dannym Ingsem.[68]

18. července v semifinále FA Cupu proti obhájci titulu z Manchesteru City vstřelil Aubameyang oba góly při vítězství 2:0 a poslal tak Arsenal do finále.[69] 1. srpna proměnil penaltu a dokázal ve finále zvítězit, protože Arsenal porazil Chelsea 2:1 a Aubameyang tak vyhrál svou první trofej s klubem a stal se prvním Afričanem, který kdy vyhrál FA Cup jako kapitán.[70][71]

Sezóna 2020/21

[editovat | editovat zdroj]

29. srpna 2020, vstřelil Aubameyang gól v normální hrací době a taky proměnil penaltu v penaltovém rozstřelu proti Liverpoolu ve Community Shieldu poté, co zápas skončil po 120 minutách 1:1.[72]

FC Barcelona

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2022 odešel jako volný hráč do FC Barcelona.

Olympique Marseille

[editovat | editovat zdroj]

Dne 19. července 2023 přestoupil do francouzského klubu Olympique Marseille.

Reprezentační kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Francie

[editovat | editovat zdroj]

Aubameyang odehrál za francouzskou jedenadvacítku jediný zápas[5], šlo o přátelské utkání 11. února 2009 proti Tunisku (remíza 1:1).

Gabon

[editovat | editovat zdroj]

Aubameyang se zúčastnil Letních olympijských her 2012 v Londýně[73], kde Gabon vypadl již v základní skupině B.

V A-mužstvu gabonské reprezentace debutoval 28. března 2009 v kvalifikačním utkání proti domácímu Maroku a gólem přispěl k výhře hostů 2:1.[74]

Zúčastnil se Afrického poháru národů 2012[75], který pořádal právě Gabon společně s Rovníkovou Guineou.[76] Gabon vypadl na turnaji ve čtvrtfinále s Mali na pokutové kopy.[77]
Zúčastnil se i Afrického poháru národů 2015 v Rovníkové Guineji.[78]

Statistiky

[editovat | editovat zdroj]

Klubové

[editovat | editovat zdroj]

K zápasu odehranému 29. srpna 2020

Zápasy a vstřelené góly za kluby, v sezónách a v soutěžích
Klub Sezóna Liga Národní pohár Ligový pohár Evropské poháry Ostatní Celkem
Division Zápasy Góly Zápasy Góly Zápasy Góly Zápasy Góly Zápasy Góly Zápasy Góly
AC Milán 2007/08 Serie A 0 0 0 0 — 0 0 0 0 0 0
Dijon (host.) 2008/09 Ligue 2 34 8 4 2 1 0 — — 39 10
Lille (host.) 2009/10 Ligue 1 14 2 0 0 1 0 9[P 1] 0 — 24 2
Monaco (host.) 2010/11 19 2 1 0 3 0 — — 23 2
Saint-Étienne 2011/12 14 2 — — — — 14 2
2012/13 36 16 0 0 2 2 — — 38 18
2013/14 37 19 4 2 4 0 — — 45 21
Celkem 87 37 4 2 6 2 — — 97 41
Borussia Dortmund 2013/14 Bundesliga 32 13 6 2 — 9[P 2] 1 1[P 3] 0 48 16
2014/15 33 16 4 5 — 8[P 2] 3 1[P 3] 1 46 25
2015/16 31 25 4 3 — 14[P 1] 11 — 49 39
2016/17 32 31 4 2 — 9[P 2] 7 1[P 3] 0 46 40
2017/18 16 13 1 3 — 6[P 2] 4 1[P 3] 1 24 21
Celkem 144 98 19 15 — 46 26 4 2 213 141
Arsenal 2017/18 Premier League 13 10 — 1 0 — — 14 10
2018/19 36 22 1 1 2 0 12[P 1] 8 — 51 31
2019/20 36 22 2 4 0 0 6[P 1] 3 — 44 29
2020/21 0 0 0 0 0 0 0[P 1] 0 1[P 4] 1 1 1
Celkem 85 54 3 5 3 0 18 11 1 1 110 71
Celkem 383 201 31 24 14 2 73 37 5 3 506 267

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

K zápasu odehranému 17. listopadu 2019[79]

Gabon
Rok Zápasy Góly
2009 7 2
2010 10 3
2011 5 0
2012 8 4
2013 4 3
2014 4 2
2015 10 5
2016 4 2
2017 4 2
2018 2 1
2019 5 1
Celkem 63 25
K zápasu odehranému 17. listopadu 2019. Skóre a výsledky Gabonu jsou vždy zapisovány jako první.[79]
Seznam reprezentačních gólů Pierra-Emericka Aubameyanga
Gól Datum Místo Soupeř Skóre Výsledek Soutěž
1. 28. března 2009 Stade Mohamed V, Casablanca, Maroko Maroko Maroko 1:0 2:1 Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
2. 11. srpna 2009 Stade de l'Amitié, Cotonou, Benin Benin Benin 1:0 1:1 Přátelský zápas
3. 19. května 2010 Stade François Coty, Ajaccio, Francie Togo Togo 2:0 3:0
4. 11. srpna 2010 Stade du 5 Juillet 1962, Alžír, Alžírsko Alžírsko Alžírsko 2:0 2:1
5. 17. listopadu 2010 Stade Michel Hidalgo, Sannois, Francie Senegal Senegal 1:2 1:2
6. 23. ledna 2012 Stade d'Angondjé, Libreville, Gabon Niger Niger 1:0 2:0 Africký pohár národů 2012
7. 27. ledna 2012 Maroko Maroko 1:1 3:2
8. 31. ledna 2012 Stade de Franceville, Franceville, Gabon Tunisko Tunisko 1:0 1:0
9. 14. října 2012 Stade d'Angondjé, Libreville, Gabon Togo Togo 1:2 1:2 Kvalifikace na Africký pohár národů 2013
10. 15. června 2013 Stade de Franceville, Franceville, Gabon Niger Niger 1:1 4:1 Kvalifikace na Mistrovství světa 2014
11. 2:1
12. 4:1
13. 11. října 2014 Stade d'Angondjé, Libreville, Gabon Burkina Faso Burkina Faso 1:0 2:0 Kvalifikace na Africký pohár národů 2015
14. 2:0
15. 17. ledna 2015 Estadio de Bata, Bata, Rovníková Guinea 1:0 2:0 Africký pohár národů 2015
16. 25. března 2015 Stade Pierre Brisson, Beauvais, Francie Mali Mali 2:2 4:3 Přátelský zápas
17. 3:2
18. 5. září 2015 Stade d'Angondjé, Libreville, Gabon Súdán Súdán 4:0 4:0
19. 9. října 2015 Stade Olympique de Radès, Tunis, Tunisko Tunisko Tunisko 1:1 3:3
20. 25. března 2016 Stade de Franceville, Franceville, Gabon Sierra Leone Sierra Leone 1:0 2:1
21. 2. září 2016 Khartoum Stadium, Chartúm, Súdán Súdán Súdán 1:1 2:1
22. 14. ledna 2017 Stade d'Angondjé, Libreville, Gabon Guinea-Bissau Guinea-Bissau 1:0 1:1 Africký pohár národů 2017
23. 18. ledna 2017 Burkina Faso Burkina Faso 1:1 1:1
24. 8. září 2018 Burundi Burundi 1:1 1:1 Kvalifikace na Africký pohár národů 2019
25. 10. října 2019 Stade Municipal, Saint-Leu-la-Forêt, Francie Burkina Faso Burkina Faso 1:0 1:0 Přátelský zápas

Úspěchy

[editovat | editovat zdroj]

Individuální

[editovat | editovat zdroj]
  • Tým roku Ligue 1 podle UNFP – 2012/13[80]
  • Tým roku Premier League podle PFA – 2019/20[81]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e Zápasy v Evropské lize UEFA
  2. ↑ a b c d Zápasy v Lize mistrů UEFA
  3. ↑ a b c d Zápas v DFL-Supercupu
  4. ↑ Zápas v Community Shieldu

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pierre-Emerick Aubameyang na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Pierre-Emerick Aubameyang: 10 things on the Borussia Dortmund and Gabon star [online]. Bundesliga [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ ANDREW, Smyth. Pierre-Emerick Aubameyang – ‘Auba’. Ronaldo.com [online]. 2020-04-06 [cit. 2022-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-02-03. (anglicky) 
  3. ↑ Francie: Ligue 1 - Aubameyang je už jednou nohou v Olympique Marseille | FotbalPortal.cz. www.fotbalportal.cz [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ Dortmund potvrdil angažovanie Aubameyanga Archivováno 17. 8. 2013 na Wayback Machine., Profutbal.sk, citováno 30. 7. 2013 (slovensky)
  5. ↑ a b Manchester United Transfer News: Pierre-Emerick Aubameyang Interesting Man Utd, bleacherreport.com, citováno 30. 7. 2013 (anglicky)
  6. ↑ Aubameyang sa stal najlepším Futbalistom Afriky za rok 2015, SME.sk, cit. 9. 1. 2016 (slovensky)
  7. ↑ http://www.bundesliga.com/en/news/Bundesliga/borussia-dortmund-werder-bremen-live-blog-hoffenheim-augsburg-hamburg-wolfsburg-aubameyang-nagelsmann-bobby-wood-444540-blmd34v.jsp
  8. ↑ Yahoo! Eurosport. archive.is [online]. 2012-05-25 [cit. 2020-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-25. 
  9. ↑ OFFICIAL, AC Milan, Aubameyang to Dijon. www.transfermarketweb.com [online]. [cit. 2020-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-30. (anglicky) 
  10. ↑ LOSC.fr - Actu - Pierre-Emerick Aubameyang rejoint le LOSC !. web.archive.org [online]. 2009-06-27 [cit. 2020-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-27. 
  11. ↑ Monaco vs. Auxerre - 29 August 2010 - Soccerway. int.soccerway.com [online]. [cit. 2020-09-09]. Dostupné online. 
  12. ↑ Borussia Dortmund sign Pierre-Emerick Aubameyang from St-Etienne. The Guardian. 5 July 2013. Dostupné online [cit. 21 July 2013]. 
  13. ↑ Aubameyang hat-trick has Dortmund flying [online]. Bundesliga.de [cit. 2013-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 August 2013. 
  14. ↑ Borussia Dortmund gain lifeline after turning on the style against Napoli. The Guardian. 27 November 2013. Dostupné online [cit. 19 December 2013]. 
  15. ↑ a b German Supercup: Borussia Dortmund 2–0 Bayern Munich [online]. 13 August 2014 [cit. 2014-10-05]. Dostupné online. 
  16. ↑ Aubameyang packt auch ohne Spider-Man doppelt zu [online]. 16 August 2014 [cit. 2014-10-05]. Dostupné online. (German) 
  17. ↑ Rückkehrer Kagawa schlägt voll ein [online]. 13 September 2014 [cit. 2014-10-05]. Dostupné online. (German) 
  18. ↑ Arsenal's Champions League Group D campaign got off to a poor start as Borussia Dortmund scored either side of half-time to secure a deserved victory. [online]. 16 September 2014 [cit. 2014-10-05]. Dostupné online. 
  19. ↑ Aubameyang signing a coup for Dortmund this season and beyond. www.espnfc.com.au. ESPN, 31 July 2015. Dostupné online. 
  20. ↑ Pierre-Emerick Aubameyang: Dortmund forward signs new deal. BBC Sport. 31 July 2015. Dostupné online [cit. 31 July 2015]. 
  21. ↑ Odd 3 Dortmund 4: Mkhitaryan seals remarkable comeback. FourFourTwo. 20 August 2015. Dostupné online [cit. 26 August 2015]. 
  22. ↑ TSG 1899 Hoffenheim 1–1 Bor Dortmd. BBC Sport. 23 September 2015. Dostupné online. 
  23. ↑ Another Aubameyang hat-trick puts Dortmund ace at 13 goals. soccer.nbcsports.com. NBC, 25 October 2015. Dostupné online. 
  24. ↑ 3–1 – Aubameyang hat-trick seals victory for BVB away at Gabala FK. www.bvb.de. Borussia Dortmund, 22 October 2015. Dostupné online. 
  25. ↑ Tor-Wetten motivieren BVB-Stürmer Aubameyang. Die Welt. 26 October 2015. Dostupné online. (German) 
  26. ↑ Borussia Dortmund beat Schalke in derby to keep Bayern Munich in sight. The Guardian. 9 November 2015. Dostupné online. 
  27. ↑ Pep Guardiola exit leaves Bayern Munich in suspense – Bundesliga half-time talk. The National. 24 December 2014. Dostupné online. 
  28. ↑ Borussia Dortmund's Pierre-Emerick Aubameyang ends Ingolstadt resistance. The Guardian. 31 January 2016. Dostupné online. 
  29. ↑ Aubameyang nets 30th goal as Dortmund reach DFB-Pokal semis. worldsoccertalk.com. 9 February 2016. Dostupné online. 
  30. ↑ Tottenham Hotspur 1–2 Borussia Dortmund. BBC Sport. 17 March 2016. Dostupné online. 
  31. ↑ 1. Bundesliga – Scorer 2015/16. Kicker. Dostupné online [cit. 20 May 2016]. 
  32. ↑ Aubameyang exclusive: 'We've got huge talent within the team' [online]. Bundesliga, 25 October 2016. Dostupné online. 
  33. ↑ RATHBORN, Jack. Pierre-Emerick Aubameyang hits FOUR on return after Borussia Dortmund suspension. Daily Mirror. 5 November 2016. Dostupné online. 
  34. ↑ Aubameyang goal helps Dortmund down Bayern. theworldgame.sbs.com.au. SBS, 20 November 2016. Dostupné online. 
  35. ↑ Aubameyang goal salvage draw after Reus sees red. theworldgame.sbs.com.au. SBS, 17 December 2016. Dostupné online. 
  36. ↑ Aubameyang moves into the record books as Borussia Dortmund down Bayer Leverkusen. www.bundesliga.com. Bundesliga, 4 March 2017. Dostupné online. 
  37. ↑ Dortmund 4–0 Benfica. The Guardian. 8 March 2017. Dostupné online. 
  38. ↑ Dortmund defend third place with thrilling home win over Bremen, Cologne into Europa League!. www.bundesliga.com. Bundesliga, 20 May 2017. Dostupné online. 
  39. ↑ Aubameyang on the spot as Dortmund win DFB Cup. www.bundesliga.com. bundesliga.com, 27 May 2017. Dostupné online. 
  40. ↑ Pierre-Emerick Aubameyang impresses on his Arsenal debut. Sky Sports. Dostupné online [cit. 4 February 2018]. 
  41. ↑ Brighton & Hove Albion 2–1 Arsenal. BBC Sport. 4 March 2018. Dostupné online [cit. 22 March 2018]. 
  42. ↑ Arsenal 3–0 Watford. BBC Sport. 11 March 2018. Dostupné online [cit. 22 March 2018]. 
  43. ↑ Arsenal 3–0 Stoke City. BBC Sport. 1 April 2018. Dostupné online [cit. 6 April 2018]. 
  44. ↑ Arsenal FC on Twitter. Twitter. Dostupné online [cit. 6 April 2018]. 
  45. ↑ Arsenal 5–0 Burnley [online]. 6 May 2018. Dostupné online. 
  46. ↑ Huddersfield Town 0–1 Arsenal [online]. 13 May 2018. Dostupné online. 
  47. ↑ PEARLMAN, Michael. Cardiff City 2–3 Arsenal [online]. [cit. 2018-09-03]. Dostupné online. 
  48. ↑ Arsenal 4–2 Vorskla Poltava: Gunners cruise to Europa League win [online]. 20 September 2018 [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  49. ↑ CRITCHLOW, Dan. Aubameyang sets new Premier League record for goals per minute [online]. 27 October 2018 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  50. ↑ Arsenal 4–2 Tottenham Hotspur: Unai Emery praises 'special' comeback [online]. 2 December 2018 [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  51. ↑ Valencia 2–4 Arsenal: Pierre-Emerick Aubameyang hat-trick helps Arsenal to Europa League final [online]. 9 May 2019 [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  52. ↑ JENNINGS, Steven. Valencia 2–4 Arsenal: Winners and losers as Aubameyang makes history in Spain. www.squawka.com. Squawka, 9 May 2019. Dostupné online [cit. 10 May 2019]. 
  53. ↑ Premier League Golden Boot: Salah, Mane and Aubameyang share prize [online]. 12 May 2019 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  54. ↑ ELVIN, Gustav. Koscielny, Aubameyang both 3/10 as Arsenal wilt in Europa League final [online]. 29 May 2019 [cit. 2020-07-19]. Dostupné online. 
  55. ↑ TAYLOR, Louise. Aubameyang's Arsenal winner gives Steve Bruce losing start at Newcastle. The Guardian. 11 August 2019. Dostupné online [cit. 11 August 2019]. ISSN 0261-3077. 
  56. ↑ Jose Mourinho hails Arsenal star for moment of 'genius' in win over Newcastle [online]. 11 August 2019 [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  57. ↑ POOLE, Harry. Arsenal 2–1 Burnley: Pierre-Emerick Aubameyang scores winning goal for Gunners [online]. 17 August 2019 [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  58. ↑ HENRY, Matthew. Eintracht Frankfurt 0–3 Arsenal: Gunners begin Europa League with win in Germany [online]. 19 September 2019 [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  59. ↑ Auba named Premier League Player of the Month. www.arsenal.com. 11 October 2019. Dostupné online [cit. 11 October 2019]. 
  60. ↑ JABBAR, Nasir. Granit Xhaka Tells Arsenal Fans To "F**k Off" As He's Substituted [online]. 27 October 2019 [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  61. ↑ Granit Xhaka: Arsenal midfielder stripped of captaincy - Unai Emery. BBC Sport. 5 November 2019. Dostupné online [cit. 5 November 2019]. 
  62. ↑ SUTCLIFFE, Steve. Norwich City 2–2 Arsenal: Freddie Ljungberg says Gunners can '100%' make the top four [online]. 1 December 2019 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. 
  63. ↑ FALKINGHAM, Katie. Crystal Palace 1–1 Arsenal: Jordan Ayew scores equaliser for hosts as Pierre-Emerick Aubameyang sent off [online]. 11 January 2020 [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 
  64. ↑ ROSTANCE, Tom. Arsenal 1–2 Olympiacos (Agg: 2–2 AET): Gunners knocked out by last-gasp away goal [online]. 27 February 2020 [cit. 2020-07-19]. Dostupné online. 
  65. ↑ SHAW, Alex. 'I feel very bad' - Aubameyang unsure how he missed late chance as Arsenal crashes out of Europe [online]. 28 February 2020 [cit. 2020-07-19]. Dostupné online. 
  66. ↑ OUZIA, Malik. Pierre-Emerick Aubameyang becomes fastest Arsenal player to 50 Premier league goals with Norwich strike. Evening Standard. 1 July 2020. Dostupné online [cit. 1 July 2020]. 
  67. ↑ JOHNSTON, Neil. Arsenal 4–0 Norwich City: Pierre-Emerick Aubameyang scores two [online]. 1 July 2020 [cit. 2020-07-01]. Dostupné online. 
  68. ↑ Premier League Top Scorers [online]. [cit. 2020-08-24]. Dostupné online. 
  69. ↑ RONAY, Barney. Aubameyang doubles up to send Arsenal past City and into FA Cup final. The Guardian. 18 July 2020. Dostupné online [cit. 18 July 2020]. 
  70. ↑ Arsenal 2-1 Chelsea: Pierre-Emerick Aubameyang double settles FA Cup final [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  71. ↑ MCNULTY, Phil. Arsenal 2–1 Chelsea. BBC Sport. 1 August 2020. Dostupné online [cit. 1 August 2020]. 
  72. ↑ Arsenal defeated Liverpool 5-4 on penalties to win the FA Community Shield. FA. 29 August 2020. Dostupné online [cit. 30 August 2020]. 
  73. ↑ Archivovaná kopie. www.fifa.com [online]. [cit. 2015-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-06. 
  74. ↑ Morocco - Gabon 1:2, Footballdatabase.eu (anglicky)
  75. ↑ Co-hosts Gabon finalise Africa Cup of Nations squad, BBC Sport, citováno 10. 2. 2015 (anglicky)
  76. ↑ Pierre-Emerick Aubameyang - Achievements Archivováno 12. 4. 2014 na Wayback Machine., transfermarkt.co.uk (anglicky)
  77. ↑ Gabon - Mali 1:1 aet, 4:5 PSO, CAF 2012, cafonline.com (anglicky)
  78. ↑ BFA – GAB 0:2, APN 2015, CAF (anglicky)
  79. ↑ a b Pierre-Emerick Aubameyang – International Goals [online]. RSSSF. Dostupné online. 
  80. ↑ 2012/13 UNFP Awards. frenchfootballweekly.com [online]. 2013-05-20 [cit. 2021-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-21. (anglicky) 
  81. ↑ MAYO, Marc. PFA Team of the Year revealed as Liverpool dominate with five players alongside just two stars from Man City. The Sun [online]. 2020-09-09 [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Zlatá medaile DFL-Supercup 2013 – Borussia Dortmund
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile DFL-Supercup 2014 – Borussia Dortmund
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Community Shield 2020 – Arsenal FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Držitelé ocenění Africký fotbalista roku
(1970) Salif Keïta Traoré • (1971) Ibrahim Sunday • (1972) Chérif Souleymane • (1973) Tshimen Bwanga • (1974) Paul Moukila • (1975) Ahmed Faras • (1976) Roger Milla • (1977) Tarak Dhiab • (1978) Karim Abdul Razak • (1979) Thomas N’Kono • (1980) Jean Manga-Onguene • (1981) Lachdar Belloumi • (1982) Thomas N’Kono • (1983) Mahmoud El Khatib • (1984) Théophile Abega • (1985) Mohammed Timoumi • (1986) Ezzaki Badou • (1987) Rabah Madžer • (1988) Kalusha Bwalya • (1989) George Weah • (1990) Roger Milla • (1991) Abédi Pelé • (1992) Abédi Pelé • (1993) Abédi Pelé a Rashidi Yekini • (1994) George Weah a Emmanuel Amuneke • (1995) George Weah • (1996) Nwankwo Kanu • (1997) Victor Ikpeba • (1998) Mustapha Hadji • (1999) Nwankwo Kanu • (2000) Patrick M’Boma • (2001) El Hadji Diouf • (2002) El Hadji Diouf • (2003) Samuel Eto'o • (2004) Samuel Eto'o • (2005) Samuel Eto'o • (2006) Didier Drogba • (2007) Frédéric Kanouté • (2008) Emmanuel Adebayor • (2009) Didier Drogba • (2010) Samuel Eto'o • (2011) Yaya Touré • (2012) Yaya Touré • (2013) Yaya Touré • (2014) Yaya Touré • (2015) Pierre-Emerick Aubameyang • (2016) Rijád Mahriz • (2017) Mohamed Salah • (2018) Mohamed Salah • (2019) Sadio Mané • (2020) nevyhlášeno • (2021) nevyhlášeno • (2022) Sadio Mané • (2023) Victor Osimhen
Nejlepší střelci německé fotbalové Bundesligy *
1963/64: Seeler (30) • 1964/65: Brunnenmeier (24) • 1965/66: Emmerich (31) • 1966/67: Emmerich / G. Müller (28) • 1967/68: Löhr (27) • 1968/69: G. Müller (30) • 1969/70: G. Müller (38) • 1970/71: Kobluhn (24) • 1971/72: G. Müller (40) • 1972/73: G. Müller (36) • 1973/74: Heynckes / G. Müller (30) • 1974/75: Heynckes (27) • 1975/76: Fischer (29) • 1976/77: D. Müller (34) • 1977/78: D. Müller / G. Müller (24) • 1978/79: K. Allofs (22) • 1979/80: Rummenigge (26) • 1980/81: Rummenigge (29) • 1981/82: Hrubesch (27) • 1982/83: Völler (23) • 1983/84: Rummenigge (26) • 1984/85: K. Allofs (26) • 1985/86: Kuntz (22) • 1986/87: Rahn (24) • 1987/88: Klinsmann (19) • 1988/89: T. Allofs / Wohlfarth (17) • 1989/90: Andersen (18) • 1990/91: Wohlfarth (21) • 1991/92: Walter (22) • 1992/93: Kirsten / Yeboah (20) • 1993/94: Kuntz / Yeboah (18) • 1994/95: Basler / Herrlich (20) • 1995/96: Bobic (17) • 1996/97: Kirsten (22) • 1997/98: Kirsten (22) • 1998/99: Preetz (23) • 1999/00: Max (19) • 2000/01: Barbarez / Sand (22) • 2001/02: Amoroso / Max (18) • 2002/03: Christiansen / Élber (21) • 2003/04: Aílton (28) • 2004/05: Mintál (24) • 2005/06: Klose (25) • 2006/07: Gekas (20) • 2007/08: Toni (24) • 2008/09: Grafite (28) • 2009/10: Džeko (22) • 2010/11: Gómez (28) • 2011/12: Huntelaar (29) • 2012/13: Kießling (25) • 2013/14: Lewandowski (20) • 2014/15: Meier (19) • 2015/16: Lewandowski (30) • 2016/17: Aubameyang (31) • 2017/18: Lewandowski (29) • 2018/19: Lewandowski (22) • 2019/20: Lewandowski (34) • 2020/21: Lewandowski (41) • 2021/22: Lewandowski (35) • 2022/23: Füllkrug/Nkunku (16)
* v závorce je uveden počet gólů nejlepších střelců
Nejlepší střelci Premier League
1992/1993: Teddy Sheringham (22) • 1993/94: Andrew Cole (34) • 1994/95: Alan Shearer (34) • 1995/96: Alan Shearer (31) • 1996/97: Alan Shearer (25) • 1997/98: Dion Dublin a Michael Owen a Chris Sutton (18) • 1998/99: Jimmy Floyd Hasselbaink a Michael Owen a Dwight Yorke (18) • 1999/00: Kevin Phillips (30) • 2000/01: Jimmy Floyd Hasselbaink (23) • 2001/02: Thierry Henry (24) • 2002/03: Ruud van Nistelrooy (25) • 2003/04: Thierry Henry (30) • 2004/05: Thierry Henry (25) • 2005/06: Thierry Henry (27) • 2006/07: Didier Drogba (20) • 2007/08: Cristiano Ronaldo (31) • 2008/09: Nicolas Anelka (19) • 2009/10: Didier Drogba (29) • 2010/11: Dimitar Berbatov a Carlos Tévez (20) • 2011/12: Robin van Persie (30) • 2012/13: Robin van Persie (26) • 2013/14: Luis Suárez (31) • 2014/15: Sergio Agüero (26) • 2015/16: Harry Kane (25) • 2016/17: Harry Kane (29) • 2017/18: Mohamed Salah (32) • 2018/19: Pierre-Emerick Aubameyang a Sadio Mané a Mohamed Salah (22) • 2019/20: Jamie Vardy (23) • 2020/21: Harry Kane (23) • 2021/22: Mohamed Salah a Son Hung-min (23) • 2022/23: Erling Haaland (36)
Výše jsou uvedeni střelci od roku 1992, kdy byl ustanoven nový formát ligy. V závorce je počet gólů nejlepších střelců.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pierre-Emerick_Aubameyang&oldid=24239446“