Tento článek je o geometrické ploše. O pracovní ploše v počítači pojednává článek
Desktopové prostředí .
Plocha označuje v matematice a fyzice dvojrozměrný geometrický útvar . Příkladem ploch jsou rovina , kulová plocha , povrch válce nebo kuželová plocha . Přesné matematické definice se v různých kontextech a v různých teoriích liší.
Výraz plocha se někdy nesprávně používá nejen pro označení geometrického útvaru , ale také pro označení obsahu geometrického tělesa .
V dalším předpokládejme, že plocha je podmnožina třírozměrného euklidovského prostoru . Můžeme ji definovat jako množinu všech bodů , jejichž souřadnice vyhovují rovnici
F
(
x
,
y
,
z
)
=
0
{\displaystyle F(x,y,z)=0}
,
kde
F
{\displaystyle F}
je funkce , která má v každém bodě spojitou parciální derivaci alespoň prvního řádu a na žádné otevřené množině není identicky rovna nule.
Body plochy, v nichž je alespoň jedna z těchto parciálních derivací nenulová, se nazývají regulární body plochy, zatímco body, v nichž jsou všechny parciální derivace prvního řádu nulové označujeme jako singulární body . Příkladem singulárního bodu je např. vrchol kužele .
Singulární bod, v němž funkce
F
{\displaystyle F}
má alespoň jednu nenulovou parciální derivaci druhého řádu, se nazývá kónický bod plochy.
Plocha určená svojí normálou se označuje jako orientovaná plocha .
Rovnici plochy lze vyjádřit v různých tvarech.
Implicitní rovnice plochy má tvar
F
(
x
,
y
,
z
)
=
0
{\displaystyle F(x,y,z)=0}
Uvažujme plochu, jejíž souřadnice jsou vyjádřeny soustavou rovnic
x
=
x
(
u
,
v
)
{\displaystyle x=x(u,v)}
y
=
y
(
u
,
v
)
{\displaystyle y=y(u,v)}
z
=
z
(
u
,
v
)
{\displaystyle z=z(u,v)}
Tato soustava rovnic představuje parametrické vyjádření plochy, přičemž
u
,
v
{\displaystyle u,v}
jsou parametry plochy. Každou dvojici
u
,
v
{\displaystyle u,v}
z určitého oboru
Ω
{\displaystyle \Omega }
nazýváme bodem plochy. Předpokládáme přitom, že tyto rovnice jsou na
Ω
{\displaystyle \Omega }
spojité a mají spojité nebo po částech spojité parciální derivace prvního řádu podle
u
{\displaystyle u}
a
v
{\displaystyle v}
.
Pokud lze předchozí rovnice plochy převést na tvar
z
=
f
(
x
,
y
)
{\displaystyle z=f(x,y)}
,
pak hovoříme o explicitní rovnici plochy.
Vztahy mezi normálou plochy
n
{\displaystyle \mathbf {n} }
, rádiusvektorem
r
{\displaystyle \mathbf {r} }
a jejich derivacemi určují tzv. základní rovnice plochy . Tyto rovnice lze pro plochu určenou
r
=
r
(
u
,
v
)
{\displaystyle \mathbf {r} =\mathbf {r} (u,v)}
uvést v různých tvarech.
Weingartenovy rovnice plochy určují vztahy mezi derivacemi vektorů
n
{\displaystyle \mathbf {n} }
a
r
{\displaystyle \mathbf {r} }
.
∂
n
∂
u
=
F
M
−
G
L
E
G
−
F
2
∂
r
∂
u
+
F
L
−
E
M
E
G
−
F
2
∂
r
∂
v
{\displaystyle {\frac {\partial \mathbf {n} }{\partial u}}={\frac {FM-GL}{EG-F^{2}}}{\frac {\partial \mathbf {r} }{\partial u}}+{\frac {FL-EM}{EG-F^{2}}}{\frac {\partial \mathbf {r} }{\partial v}}}
∂
n
∂
v
=
F
N
−
G
M
E
G
−
F
2
∂
r
∂
u
+
F
M
−
E
N
E
G
−
F
2
∂
r
∂
v
{\displaystyle {\frac {\partial \mathbf {n} }{\partial v}}={\frac {FN-GM}{EG-F^{2}}}{\frac {\partial \mathbf {r} }{\partial u}}+{\frac {FM-EN}{EG-F^{2}}}{\frac {\partial \mathbf {r} }{\partial v}}}
∂
r
∂
u
=
M
F
−
N
E
L
N
−
M
2
∂
n
∂
u
+
M
E
−
L
F
L
N
−
M
2
∂
n
∂
v
{\displaystyle {\frac {\partial \mathbf {r} }{\partial u}}={\frac {MF-NE}{LN-M^{2}}}{\frac {\partial \mathbf {n} }{\partial u}}+{\frac {ME-LF}{LN-M^{2}}}{\frac {\partial \mathbf {n} }{\partial v}}}
∂
r
∂
v
=
M
G
−
N
F
L
N
−
M
2
∂
n
∂
u
+
M
F
−
L
G
L
N
−
M
2
∂
n
∂
v
{\displaystyle {\frac {\partial \mathbf {r} }{\partial v}}={\frac {MG-NF}{LN-M^{2}}}{\frac {\partial \mathbf {n} }{\partial u}}+{\frac {MF-LG}{LN-M^{2}}}{\frac {\partial \mathbf {n} }{\partial v}}}
kde
E
,
F
,
G
{\displaystyle E,F,G}
jsou základní veličiny plochy prvního řádu a
L
,
M
,
N
{\displaystyle L,M,N}
jsou základní veličiny plochy druhého řádu .
Gaussovy rovnice plochy umožňují určit druhou derivaci polohového vektoru
r
{\displaystyle \mathbf {r} }
.
∂
2
r
∂
u
2
=
G
∂
E
∂
u
−
2
F
∂
F
∂
u
+
F
∂
E
∂
v
2
(
E
G
−
F
2
)
∂
r
∂
u
+
−
F
∂
E
∂
u
+
2
E
∂
F
∂
u
−
E
∂
E
∂
v
2
(
E
G
−
F
2
)
∂
r
∂
v
+
L
n
{\displaystyle {\frac {\partial ^{2}\mathbf {r} }{\partial u^{2}}}={\frac {G{\frac {\partial E}{\partial u}}-2F{\frac {\partial F}{\partial u}}+F{\frac {\partial E}{\partial v}}}{2(EG-F^{2})}}{\frac {\partial \mathbf {r} }{\partial u}}+{\frac {-F{\frac {\partial E}{\partial u}}+2E{\frac {\partial F}{\partial u}}-E{\frac {\partial E}{\partial v}}}{2(EG-F^{2})}}{\frac {\partial \mathbf {r} }{\partial v}}+L\mathbf {n} }
∂
2
r
∂
u
∂
v
=
G
∂
E
∂
v
−
F
∂
G
∂
u
2
(
E
G
−
F
2
)
∂
r
∂
u
+
E
∂
G
∂
u
−
F
∂
E
∂
v
2
(
E
G
−
F
2
)
∂
r
∂
v
+
M
n
{\displaystyle {\frac {\partial ^{2}\mathbf {r} }{\partial u\partial v}}={\frac {G{\frac {\partial E}{\partial v}}-F{\frac {\partial G}{\partial u}}}{2(EG-F^{2})}}{\frac {\partial \mathbf {r} }{\partial u}}+{\frac {E{\frac {\partial G}{\partial u}}-F{\frac {\partial E}{\partial v}}}{2(EG-F^{2})}}{\frac {\partial \mathbf {r} }{\partial v}}+M\mathbf {n} }
∂
2
r
∂
v
2
=
−
F
∂
G
∂
v
+
2
G
∂
F
∂
v
−
G
∂
G
∂
u
2
(
E
G
−
F
2
)
∂
r
∂
u
+
E
∂
G
∂
v
−
2
F
∂
F
∂
v
+
F
∂
G
∂
u
2
(
E
G
−
F
2
)
∂
r
∂
v
+
N
n
{\displaystyle {\frac {\partial ^{2}\mathbf {r} }{\partial v^{2}}}={\frac {-F{\frac {\partial G}{\partial v}}+2G{\frac {\partial F}{\partial v}}-G{\frac {\partial G}{\partial u}}}{2(EG-F^{2})}}{\frac {\partial \mathbf {r} }{\partial u}}+{\frac {E{\frac {\partial G}{\partial v}}-2F{\frac {\partial F}{\partial v}}+F{\frac {\partial G}{\partial u}}}{2(EG-F^{2})}}{\frac {\partial \mathbf {r} }{\partial v}}+N\mathbf {n} }
kde
E
,
F
,
G
{\displaystyle E,F,G}
jsou základní veličiny plochy prvního řádu a
L
,
M
,
N
{\displaystyle L,M,N}
jsou základní veličiny plochy druhého řádu .
Codazziho (nebo také Mainardiho ) rovnice plochy určují vztahy mezi základními veličinami plochy prvního řádu
E
,
F
,
G
{\displaystyle E,F,G}
a základními veličinami plochy druhého řádu
L
,
M
,
N
{\displaystyle L,M,N}
.
(
E
G
−
2
F
2
+
G
E
)
(
∂
L
∂
v
−
∂
M
∂
u
)
−
(
E
N
−
2
F
M
+
G
L
)
(
∂
E
∂
v
−
∂
F
∂
u
)
+
|
E
∂
E
∂
u
L
F
∂
F
∂
u
M
G
∂
G
∂
u
N
|
=
0
{\displaystyle (EG-2F^{2}+GE)\left({\frac {\partial L}{\partial v}}-{\frac {\partial M}{\partial u}}\right)-(EN-2FM+GL)\left({\frac {\partial E}{\partial v}}-{\frac {\partial F}{\partial u}}\right)+{\begin{vmatrix}E&{\frac {\partial E}{\partial u}}&L\\F&{\frac {\partial F}{\partial u}}&M\\G&{\frac {\partial G}{\partial u}}&N\end{vmatrix}}=0}
(
E
G
−
2
F
2
+
G
E
)
(
∂
M
∂
v
−
∂
N
∂
u
)
−
(
E
N
−
2
F
M
+
G
L
)
(
∂
F
∂
v
−
∂
G
∂
u
)
+
|
E
∂
E
∂
v
L
F
∂
F
∂
v
M
G
∂
G
∂
v
N
|
=
0
{\displaystyle (EG-2F^{2}+GE)\left({\frac {\partial M}{\partial v}}-{\frac {\partial N}{\partial u}}\right)-(EN-2FM+GL)\left({\frac {\partial F}{\partial v}}-{\frac {\partial G}{\partial u}}\right)+{\begin{vmatrix}E&{\frac {\partial E}{\partial v}}&L\\F&{\frac {\partial F}{\partial v}}&M\\G&{\frac {\partial G}{\partial v}}&N\end{vmatrix}}=0}
(
∂
x
∂
u
∂
y
∂
u
∂
z
∂
u
∂
x
∂
v
∂
y
∂
v
∂
z
∂
v
)
{\displaystyle {\begin{pmatrix}{\frac {\partial x}{\partial u}}&{\frac {\partial y}{\partial u}}&{\frac {\partial z}{\partial u}}\\{\frac {\partial x}{\partial v}}&{\frac {\partial y}{\partial v}}&{\frac {\partial z}{\partial v}}\end{pmatrix}}}
Body plochy, v nichž má tato matice hodnost
h
=
2
{\displaystyle h=2}
jsou regulárními body. Je-li hodnost matice
h
<
2
{\displaystyle h<2}
, pak jde o singulární body.
Máme-li plochu zadanou rovnicemi, které mají všude v
Ω
{\displaystyle \Omega }
nenulovou parciální derivaci prvního řádu a uvedená matice má v každém bodě hodnost
h
=
2
{\displaystyle h=2}
, pak plochu označujeme jako hladkou .