Juturna
Juturna (také Diuturna nebo Iuturna byla v římské mytologii bohyně pramenů a vod nebo nymfa. [1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Byla dcerou Dauna, syna Pilumnova, a sestra Turna, krále Rutulů, kterého Aeneas zabil. [2] Podle Arnobia byla dcerou vodního božstva Volturna, manželkou boha Ianuse a matkou Fonta.[3]
Protože jí byl Jupiter zvlášť nakloněn, byla vybrána jako bohyně pramenů, rybníků a řek. [4] Jí zasvěcené vody měly prý léčivé účinky.[5] Uctívali ji zejména řemeslníci, kteří pracovali s vodou.
V Latiu byla uctívána zejména u Lavinia,[6] později byl její kult přenesen do Říma a v blízkosti Lacus Iuturnae jí byla zřízena posvátná studna. Gaius Lutatius Catulus jí po skončení První punské války v roce 241 př. n. l. slíbil, že jí na oslavu svého vítězství postaví chrám na Martově poli.[7] Patrně po obnově tohoto chrámu za císaře Augusta se začal slavit svátek Iuturnálií 11. ledna.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iuturna na německé Wikipedii.
- ↑ Varro, Antiquitates rerum humanarum et divinarum 14 cit. u Servius, Komentář k Aeneis 12, 139.
- ↑ Vergilius, Aeneis 12, 134 nn. 222 nn. 446 nn. 843 nn.
- ↑ Arnobius, Disputationum adversus gentes 3, 29.
- ↑ Ovidius, Fasti 2, 583 nn.
- ↑ Varro, De origine linguae Latinae 5, 71.
- ↑ Servius, Komentář k Aeneis 12, 139.
- ↑ Servius, Komentář k Aeneis 12, 139; Ovidius, Fasti 1, 463 n.
- ↑ Ovidius, Fasti 1, 463 f.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ottův slovník naučný, heslo Juturna. Sv. 13, str. 707
- Encyklopedie antiky. Academia: Praha 1973, str. 273.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Juturna na Wikimedia Commons
