Přeskočit na obsah

Jaroslava Janáčková

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. Jaroslava Janáčková, CSc.
Narození24. listopadu 1930
Havlíčkova Borová
Úmrtí30. srpna 2024 (ve věku 93 let)
Všeobecná fakultní nemocnice v Praze nebo Praha
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníliterární historička, literární teoretička, editorka, učitelka, literární vědkyně, publicistka a vysokoškolská učitelka
ZaměstnavateléPedagogická fakulta Univerzity Karlovy
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
OceněníCena Egona Erwina Kische (2002)
ChoťFrantišek Janáček[1]
DětiPavel Janáček
Zora Šimůnková
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslava Janáčková, rodným jménem Jaroslava Musilová (24. listopadu 1930 Havlíčkova Borová – 30. srpna 2024 Praha[2]), byla česká literární historička. Zabývala se především českým literárním 19. stoletím, zejména dílem Aloise Jiráska, Boženy Němcové či Jakuba Arbese.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Maturovala v roce 1949 na reálném gymnáziu v Chotěboři. Poté vystudovala češtinu a ruštinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (tehdy Vysoká škola pedagogická). Zde ji vedl Felix Vodička, k jehož odkazu se nikdy nepřestala hlásit. Absolvovala roku 1952. Rok poté získala titul ještě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté až do roku 1959 vědecky pracovala na pedagogické fakultě, kde v roce 1963 získala titul kandidát věd, a na katedře české a slovenské literatury Filozofické fakulty UK, kde působila do roku 1985. Pak až do roku 1988 pak pracovala na katedře dějin umění a estetiky stejné fakulty, v letech 1988–1989 v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1990 se vrátila na katedru české a slovenské literatury Filozofické fakulty UK, kde se stala docentkou a brzy na to i profesorkou (1992). V roce 1996 odešla do důchodu, další dva roky však ještě přednášela.[3] Po sametové revoluci se více zaměřila na dílo Boženy Němcové.[4] Byla i jednou z editorek její vydané korespondence.[5]

Její manžel František Janáček byl rovněž literární historik, stejně tak její syn Pavel Janáček.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Český román sklonku 19. století (1967)
  • Arbesovo romaneto (1975)
  • Revoluční duch Jiráskových Skaláků (1975)
  • Živé prameny. Vznik Jiráskovy nové kroniky U nás (1980)
  • Svět Jiráskova umění (1982)
  • Stoletou alejí: O české próze minulého věku (1985)
  • Jakub Arbes novinář (1987)
  • Alois Jirásek (1987)
  • Román mezi modernami: Studie z historické poetiky (1989)
  • Česká literatura 19. století. Od Máchy k Březinovi (1994)
  • Příběh tajemného psaní: O pramenech a genezi Babičky (2001)
  • Božena Němcová. Příběhy – situace – obrazy (2008)
  • Návraty: K české literatuře od K. J. Erbena po Ladislava Fukse (2012)
  • Gabriela Preissová: Realismus v intermediálních transformacích (2015)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Pavel Janáček: Zemřela Jaroslava Janáčková. Ústav pro českou literaturu AV ČR. 30. srpna 2024. Dostupné online. [cit. 2024-09-06].
  2. ↑ HOLÝ, Jiří. Opustila nás dlouholetá členka vědecké rady České knižnice [online]. ÚČL AV ČR, 1. září 2024 [cit. 2024-09-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ Jaroslava Janáčková ve Slovníku české literatury po roce 1945
  4. ↑ Jaroslava Janáčková: Příběh tajemného psaní. O pramenech a genezi Babičky. Český rozhlas Plus [online]. [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ Jaroslava Janáčková. www.osobnostiregionu.cz [online]. [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslava_Janáčková&oldid=24216148“