Jan Niecisław Baudouin de Courtenay

Jan Niecisław Baudouin de Courtenay
Jan Niecisław Baudouin de Courtenay
Narození	13. března 1845 nebo 13. března 1846; Radzymin
Úmrtí	3. listopadu 1929; Varšava, Polsko
Místo pohřbení	Protestantský hřbitov ve Varšavě
Povolání	jazykovědec, profesor, esperantolog, filolog, slavista a fonetik
Alma mater	Varšavská univerzita (1862–1866); Jagellonská univerzita; Varšavská střední škola; Univerzita Karlova; Humboldtova univerzita; Lipská univerzita
Témata	lingvistika
Ocenění	Řád sv. Anny 2. třídy; Řád sv. Vladimíra 4. třídy; Řád sv. Stanislava 3. třídy; Řád sv. Stanislava 2. třídy; Řád sv. Anny 3. třídy; … více na Wikidatech
Politická příslušnost	Konstitučně demokratická strana
Manžel(ka)	Romualda Baudouin de Courtenay
Děti	Cezaria Anna Baudouin de Courtenay-Ehrenkreutz-Jędrzejewiczowa; Zofia Baudouin de Courtenay
Rodiče	Aleksander Baudouin de Courtenay
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Niecislaw Baudouin de Courtenay [bóduéⁿ d'kurtné] (13. březen 1845, Radzymin u Varšavy – 3. listopad 1929, Varšava) byl polský jazykovědec a slavista, průkopník fonologie, předchůdce strukturalismu a zakladatel kazaňské školy, jednoho z ohnisek strukturalistické jazykovědy. Zabýval se také problémy mísení jazyků, dětské řeči, nářečí a vlivu jazyka na světový názor.

Život

Narodil se do francouzské rodiny, usedlé v Polsku, jeho otec byl zeměměřič. Roku 1862 se zapsal na Varšavskou univerzitu, kde vystudoval historii a filosofii. Získal ruské státní stipendium, takže mohl studovat na Karlově univerzitě v Praze, na univerzitě v Jeně a na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Roku 1870 obhájil v Lipsku doktorát prací o staré polštině před 14. stoletím. Od roku 1875 byl profesorem v Kazani, od roku 1883 v Tartu (dnes Estonsko), od roku 1894 na Jagellonské univerzitě v Krakově, v letech 1899–1918 na Petrohradské státní univerzitě a od roku 1918 na Varšavské univerzitě, kde působil až do smrti.

Dílo

Napsal přes 300 vědeckých prací v šesti jazycích, mezi nimiž vyniká fonologická studie Versuch einer Theorie phonetischer Alternationen ("Pokus o teorii fonetických alternací", 1895) a slavistická práce Zarys historii języka polskiego (Náčrt dějin polského jazyka).^[1]^[2]

Hlavními a trvalými výsledky jeho práce je jednak zmíněná teorie fonetických alternací, ale hlavně zavedení pojmu foném a rozlišení mezi jazykem (jazykovou kompetencí) a řečí (promluvou) jakožto aktualizací této kompetence. Patří k zakladatelům synchronní (tj. nikoli historické) a strukturální lingvistiky, která řečové zvuky nechápe jen jako akustické jevy, ale jako součásti jazykového systému.

Ocenění

Od roku 1887 byl členem Polské akademie věd a od roku 1897 Petrohradské akademie věd. Byl nositelem Řádu sv. Anny (2. a 3. stupně), Řádu sv. Vladimíra (4. stupně), Řádu sv. Stanislava (3. a 4. stupně) a pamětní medaile Alexandra III.

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Niecisław Baudouin de Courtenay na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Niecisław Baudouin de Courtenay na francouzské Wikipedii.

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Baudouin de Courtenay, sv. 3, str.493

[1] ttp://encyklopedie.vseved.cz/Baudouin+de+Courtenay

[2] ttp://www.britannica.com/biography/Jan-Niecislaw-Baudouin-de-Courtenay

[1]

[2]