Přeskočit na obsah

Georgina Garcíaová Pérezová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Georgina Garciaová Perezová)
Georgina Garcíaová Pérezová
Garcíaová Pérezová ve Wimbledonu 2019
Garcíaová Pérezová ve Wimbledonu 2019
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Datum narození13. května 1992 (32 let)
Místo narozeníBarcelona, Španělsko[1]
BydlištěBarcelona, Španělsko
Výška187 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek648 943 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů280–216
Tituly0 WTA, 12 ITF
Nejvyšší umístění124. místo (5. listopadu 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo kvalifikace (2021)
French Open2. kolo (2018)
Wimbledon1. kolo kvalifikace (2017, 2019, 2021)
US Open3. kolo kvalifikace (2018, 2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů173–124
Tituly1 WTA, 1 WTA 125K, 18 ITF
Nejvyšší umístění71. místo (3. února 2020)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2020)
French Open1. kolo (2021)
Wimbledon2. kolo (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221005a5. října 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georgina Garcíaová Pérezová (nepřechýleně: García Pérez, * 13. května 1992 Barcelona) je španělská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden turnaj ve čtyřhře. V sérii WTA 125K vybojovala jednu deblovou trofej. V rámci okruhu ITF získala dvanáct titulů ve dvouhře a osmnáct ve čtyřhře.[2]

V kvalifikaci Hungarian Ladies Open 2018 proti Patty Schnyderové zahrála nejrychlejších podání v historii ženského tenisu,[p 1] s rychlostí 220,0 km/h.[4][3] Z budapešťské čtyřhry téhož turnaje si pak s Fanny Stollárovou odvezly první trofeje na túře WTA.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v listopadu 2018 na 124. místě a ve čtyřhře v únoru 2020 na 71. místě. Trénují ji Sergi Vidal a Albert Miralles.[3][1]

Ve španělském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2018 chietskou 2. světovou skupinou proti Itálii, v níž za rozhodnutého stavu vyhrála s Martínezovou Sánchezovou čtyřhru nad párem Elisabetta Cocciarettová a Jasmine Paoliniová. Italky zvítězily 3:2 na zápasy. Do listopadu 2022 v soutěži nastoupila ke třem mezistátním utkáním s bilancí 2–0 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.[5]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu WTA Tour debutovala čtyřhrou Copa Colsanitas 2016 v kolumbijské Bogotě. Po boku krajanky Laury Pousové Tiové na úvod podlehly americko-švédské dvojici Nicole Melicharová a Rebecca Petersonová až v supertiebreaku. V závěru kvalifikace bogotské dvouhry ji do hlavní soutěže nepustila nejvýše nasazená Češka Tereza Martincová z druhé světové stovky.[6]

Debut v kvalifikaci nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala ve Wimbledonu 2017. Z prvního duelu odešla poražena po třísetové bitvě s Američankou Sachií Vickeryovou, když třetí sadu ztratila poměrem gamů 7–9. Hlavní grandslamovou soutěž si poprvé zahrála na French Open 2018 po zvládnutém tříkolovém kvalifikačním turnaji.[7] V jeho závěru zdolala Francouzku Harmony Tanovou ze čtvrté stovky žebříčku. Na úvod pařížské dvouhry vyřadila šťastnou poraženou kvalifikantku Dalilu Jakupovićovou ze Slovinska. Poté však uhrála jediný game proti dánské světové dvojce Caroline Wozniacké.[6][2]

Do premiérového finále na túře WTA zasáhla s Maďarkou Fanny Stollárovou na budapešťském Hungarian Ladies Open 2018. První kariérní trofeje v této úrovni tenisu si odvezly po závěrečném vítězství nad belgicko-švédským, nejvýše nasazeným párem Kirsten Flipkensová a Johanna Larssonová.[8] O čtvrt roku později odešly poraženy z finále rabatského Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem 2018, v němž nestačily na rusko-rumunský pár Anna Blinkovová a Ioana Raluca Olaruová.[9] Na Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem 2019 skončila opět jako poražená finalistka, když s Gruzínkou Oxanou Kalašnikovovou nenašly recept na španělské turnajové jedničky Maríu José Martínezovou Sánchezovou a Saru Sorribesovou Tormovou.[6]

Finále na okruhu WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0)
International / WTA 250 (1–2 Č)

Čtyřhra: 3 (1–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. únor 2018 Budapešť, Maďarsko tvrdý (h) Maďarsko Fanny Stollárová Belgie Kirsten Flipkensová
Švédsko Johanna Larssonová 		4–6, 6–4, [10–3]
Finalistka 1. květen 2018 Rabat, Maroko antuka Maďarsko Fanny Stollárová Rusko Anna Blinkovová
Rumunsko Ioana Raluca Olaruová 		4–6, 4–6
Finalistka 2. květen 2019 Rabat, Maroko antuka Gruzie Oxana Kalašnikovová Španělsko María José Martínez Sánchezová
Španělsko Sara Sorribes Tormová 		5–7, 1–6

Finále série WTA 125

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–0 Č)

Čtyřhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 22. prosince 2019 Limoges, Francie tvrdý (h) Španělsko Sara Sorribes Tormová Rusko Jekatěrina Alexandrovová
Gruzie Oxana Kalašnikovová 		6–2, 7–6(7–3)

Tituly na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra (12 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražená finalistka výsledek
1. duben 2015 Ponta Delgada, Portugalsko tvrdý Nizozemsko Kelly Versteegová 6–2, 6–1
2. květen 2015 Monzón, Španělsko tvrdý Španělsko Cristina Sánchez Quintanarová 6–4, 6–2
3. srpen 2016 Bükfürdő, Maďarsko antuka Česko Gabriela Pantůčková 6–3, 6–0
4. říjen 2016 Casablanca, Maroko antuka Omán Fatma Al-Nabhaniová 6–4, 3–6, 6–2
5. listopad 2016 Rabat, Maroko antuka Omán Fatma Al-Nabhaniová 6–3, 2–6, 6–1
6. únor 2017 Hammámet, Tunisko antuka Švýcarsko Jil Teichmannová 7–5, 6–2
7. květen 2017 Monzón, Španělsko tvrdý Česko Marie Bouzková 6–1, 6–3
8. květen 2017 La Bisbal, Španělsko antuka Španělsko Estrella Cabeza Candelová 6–2, 0–6, 6–4
9. prosinec 2017 Puné, Indie tvrdý Spojené království Katy Dunneová 6–4, 7–5
10. leden 2018 Andrézieux-Bouthéon, Francie tvrdý (h) Nizozemsko Arantxa Rusová 6–2, 6–0
11–6 září 2020 Figueira da Foz, Portugalsko tvrdý Brazílie Beatriz Haddad Maiová 6–7(10–12), 7–5, 6–4
12. říjen 2020 Porto, Portugalsko tvrdý Portugalsko Francisca Jorgeová 1–6, 6–4, 6–3

Čtyřhra (18 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. září 2011 Madrid, Španělsko antuka Španělsko Rocío de la Torre Sánchezová Nizozemsko Kiki Bertensová
Belgie Elyne Boeykensová 		5–7, 6–4, [10–8]
2. listopad 2014 Casablanca, Maroko antuka Španělsko Olga Parres Azcoitiová Chorvatsko Tea Faberová
Chorvatsko Silvia Njirićová 		6–2, 6–4
3. listopad 2014 Casablanca, Maroko antuka Španělsko Olga Parres Azcoitiová Spojené království Manisha Fosterová
Švýcarsko Lisa Sabinová 		1–6, 7–6(7–2), [10–7]
4. květen 2015 Monzón, Španělsko tvrdý Španělsko Olga Parres Azcoitiová Turecko Başak Eraydınová
Spojené království Franciesca Stephensonová 		6–4, 6–2
5. červenec 2016 Budapešť, Maďarsko antuka Bosna a Hercegovina Ema Burgić Bucková Česko Lenka Kunčíková
Česko Karolína Stuchlá 		6–4, 2–6, [12–10]
6. srpen 2016 Bükfürdő, Maďarsko antuka Maďarsko Fanny Stollárová Maďarsko Dalma Gálfiová
Maďarsko Réka Luca Janiová 		6–3, 7–6(7–4)
7. srpen 2016 Barcelona, Španělsko antuka Venezuela Andrea Gámizová Itálie Alice Matteucciová
Švýcarsko Jil Teichmannová 		6–2, 7–5
8. září 2016 Clermont-Ferrand, Francie tvrdý (h) Španělsko Olga Sáez Larrová Francie Manon Arcangioliová
Chorvatsko Silvia Njirićová 		6–2, 3–6, [10–2]
9. duben 2017 Pula, Itálie antuka USA Bernarda Peraová Itálie Cristiana Ferrandová
Itálie Camilla Rosatellová 		6–4, 6–3
10. květen 2017 Lleida, Španělsko antuka Venezuela Andrea Gámizová Bělorusko Věra Lapková
Bulharsko Aleksandrina Najdenovová 		6–1, 4–6, [10–8]
11. květen 2017 Monzón, Španělsko tvrdý Venezuela Andrea Gámizová Gruzie Sofia Šapatavová
Ukrajina Valerija Strachovová 		6–3, 6–4
12. prosinec 2017 Nová Bombaj, Indie tvrdý Lotyšsko Diāna Marcinkēvičová Indie Prandžala Jadlapaliová
Slovinsko Tamara Zidanšeková 		6–0, 6–1
13. duben 2019 Óbidos, Portugalsko koberec (h) Španělsko Cristina Bucșová Gruzie Sofia Šapatavová
Spojené království Emily Webleyová-Smithová 		7–5, 7–5
14. červenec 2019 Contrexéville, Francie antuka Gruzie Oxana Kalašnikovová Kazachstán Anna Danilinová
Nizozemsko Eva Wacannová 		6–3, 6–3
15. srpen 2019 Bad Saulgau, Německo antuka Španělsko Sara Sorribesová Tormová Rusko Xenija Laskutovová
Rusko Marina Melnikovová 		6–3, 6–1
16. říjen 2019 Székesfehérvár, Maďarsko antuka (h) Maďarsko Fanny Stollárová Slovinsko Nina Potočniková
Slovinsko Nika Radišičová 		6–1, 7–6(4)
17. listopad 2019 Asunción, Paraguay antuka Venezuela Andrea Gámizová Kazachstán Anna Danilinová
Švýcarsko Conny Perrinová 		6–4, 3–6, [10–3]
18. březen 2022 Le Havre, Francie antuka Španělsko Cristina Bucșová Lotyšsko Diāna Marcinkēvičová
USA Chiara Schollová 		6–4, 6–3

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Pro absenci kalibrovaného, autorizovaného zařízení měření rychlosti IDS na Hungarian Ladies Open 2018 nebyla rychlost podání ze strany WTA oficiálně uznána a za nejrychlejší bylo nadále považováno podání Sabiny Lisické z Bank of the West Classic 2014.[3]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georgina García Pérez na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Georgina Garcíaová Pérezová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20221005a5. října 2022
  2. ↑ a b Georgina Garcíaová Pérezová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20221005a5. října 2022
  3. ↑ a b c Georgina García Pérez Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2022-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-05. (anglicky) 
  4. ↑ Georgina García, al cuadro final con un saque de ¡220 km/h!. AS.com [online]. 2018-02-19 [cit. 2022-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-13. (španělsky) 
  5. ↑ Georgina Garcíaová Pérezová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20221005a5. října 2022
  6. ↑ a b c Georgina García Pérez Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2022-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ MACPHERSON, Alex. Getting to know you: Introducing Roland Garros 2018's Grand Slam debutantes. Women's Tennis Association [online]. 2018-05-26 [cit. 2022-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Stollár Fanny Budapesten nyerte élete első WTA-trófeáját [online]. Origo, 2018-02-25 [cit. 2022-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-27. (maďarsky) 
  9. ↑ Raluca Olaru a câştigat turneul de la Rabat la dublu [online]. Digi Sport, 2018-05-04 [cit. 2022-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-28. (rumunsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce Georgina Garcíaová Pérezová Nástupce

Sabine Lisická 		Nejrychlejší podání v ženském tenise
19. února 2018 –
úřadující
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Georgina_Garcíaová_Pérezová&oldid=22728219“