Kapitula (katedrální nebo kolegiátní) je sbor kanovníků, tj. společenstvím kněží konkrétní církve v čele s proboštem, či děkanem. Kapitule přísluší konat slavnostní bohoslužbu (liturgie) v katedrálním nebo kolegiátním kostele. Členové kapituly (kapitulárové) se scházejí k pravidelným sezením v kapitulní síni, dříve měli za povinnost oblékat k této příležitosti shodný oděv a nosit na prsou insignii svého úřadu: shodný kapitulní odznak či kříž.
Kapitula kromě toho plní úkoly, jimiž byla nadána právem nebo pověřena diecézním biskupem. Původně byla jednou z klíčových úloh katedrální kapituly volba biskupa, v průběhu dějin však došlo k tužší centralizaci církve a biskupy římskokatolické církve dnes jmenuje do funkcí téměř výhradně papež (právo volby biskupa si dodnes zachovala například mohučská dómská kapitula, tímto právem disponovala od počátku 13. století až do roku 1916 Metropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci).
Katedrální kapituly může zákonně a dovoleně zřídit, změnit nebo zrušit Apoštolský stolec.[2]
Kapitula se řídí vlastními stanovami (též statutem), které schválí sídelní (diecézení) biskup, při zachování zakladatelovy vůle (donátora) stanoví zřízení kapituly i počet kanovníků. Mimoto dále určí, které bohoslužby liturgie a další služby má kapitula a jednotliví kanovníci (kněží přináležející ke kapitule) konat. Při dodržení ustanovení obecného práva stanoví podmínky vyžadované k platnosti a povolení jednání.
Kapituly byly zachovány taktéž v odloučených církvích, jež odvozují svůj původ od církve římskokatolické, především v anglikánské církvi. Existují také ve švédskéluterské církvi, kde však mají charakter ústředních administrativně-právních orgánů diecézí.
Kapitula je také sborem (společenstvím) zasvěcených osob (též řeholníků), které se podílí v řádu či řeholní kongregaci, případně jiné společnosti zasvěceného života, na vlastní správě a životě komunity. Základní součástí klášterů je proto také kapitulní síň.
Kapituly existují také v rámci církevních řádů. Tyto tzv. řádové kapituly představují shromáždění všech, popřípadě jen některých členů (např. delegátů) dotyčného řádu. Taková kapitula se označuje jako generální (všeobecná),[3] jestliže se jí účastní členové či delegáti ze všech zemí, ve kterých řád působí (nikoliv jen z určité země nebo z určitého regionu).
Jako řádová kapitula se v minulosti označovalo také shromáždění nejvýznačnějších nositelů nějakého řádu, které rozhodovalo o tom, komu bude dotyčný řád udělen (v současnosti však uděluje řády a vyznamenání zpravidla hlava státu na návrh určité komise nebo výboru).
Pátrová Karin: Prebendy nejstarších kolegiátních kapitul do sklonku 14. století (Stará Boleslav, Litoměřice, Vyšehrad), in: Český časopis historický, 106, 2008, S. 505-533
I - ZÁKONY CÍRKVE (7-22) • II - PRÁVNÍ OBYČEJ (23-28) • III - OBECNĚ ZÁVAZNÁ NAŘÍZENÍ A INSTRUKCE (29-34) • IV - INDIVIDUÁLNÍ SPRÁVNÍ AKTY (35-93) • V - STANOVY A JEDNACÍ ŘÁD (94-95) • VI - FYZICKÉ A PRÁVNICKÉ OSOBY (96-123) • VII - PRÁVNÍ JEDNÁNÍ (124-128) • VIII - MOC ŘÍDÍCÍ (129-144) • IX - CÍRKEVNÍ ÚŘADY (145-196) • X - VYDRŽENÍ A PROMLČENÍ (197-199) • XI - POČÍTÁNÍ(200-203)
KNIHA II / BOŽÍ LID (204-746)
Č. 1
KŘESŤANÉ (204-329)
St.
I - POVINNOSTI A PRÁVA VŠECH KŘESŤANŮ (208-223) • II - POVINNOSTI A PRÁVA LAIKŮ (224-231) • III - POSVÁTNÍ SLUŽEBNÍCI ČILI DUCHOVNÍ(232-293) • IV - OSOBNÍ PRELATURY(294-297) • V - SDRUŽENÍ KŘESŤANŮ (298-322)
Hl. 1 - Řeholní domy, jejich zřízení a zrušení(608-616) • Hl. 2 - Řízení řeholních společností(617-640) • Hl. 3 - Přijímání uchazečů a vzdělávání členů(641-661) • Hl. 4 - Povinnosti a práva řeholních společností a jejich členů(662-672) • Hl. 5 - Apoštolát řeholních společností(673-683) • Hl. 6 - Odchod členů z řeholní společnosti(684-704) • Hl. 7 - Řeholníci, kteří se stali biskupy(705-707) • Hl. 8 - Konference vyšších představených(708-709)
St. I - TRESTNÍ POSTIH ZLOČINCŮ – OBECNÉ NORMY (1311-1312) St. II TRESTNÍ ZÁKON A TRESTNÍ PŘÍKAZ (1313-1320) St. III - OSOBY PODLÉHAJÍCÍ TRESTŮM (1312-1330) St. VI - TRESTY A TRESTÁNÍ (1331-1340) St. V - UKLÁDÁNÍ TRESTŮ (1341-1353) St. VI - ZÁNIK TRESTŮ (1354-1363)
Č. 2
TRESTY ZA JEDNOTLIVÉ ZLOČINY (1364-1399)
St. I - ZLOČINY PROTI NÁBOŽENSTVÍ A JEDNOTĚ CÍRKVE (1364-1369) St. II - ZLOČINY PROTI CÍRKEVNÍM PŘEDSTAVENÝM A SVOBODĚ CÍRKVE (1370-1377) St. III - UCHVÁCENÍ CÍRKEVNÍCH ÚŘADŮ A ZLOČINY SPOJENÉ S JEJICH VÝKONEM (1378-1389) St. IV - NEPRAVDIVÉ UDÁNÍ A PADĚLÁNÍ LISTIN (1390-1391) St. V - ZLOČINY PROTI ZVLÁŠTNÍM POVINNOSTEM (1392-1396) St. VI - ZLOČINY PROTI LIDSKÉMU ŽIVOTU A SVOBODĚ (1397-1398) St. VII - OBECNÁ NORMA (1399)
KNIHA VII / SOUDNÍ A MIMOSOUDNÍ ŘÍZENÍ (1400-1752)
St. I - PŘÍSLUŠNOST SOUDU (1404-1416) St. II - STUPNĚ A DRUHY SOUDŮ (1417-1445) St. III - KÁZEŇ U SOUDU (1446-1475) St. IV - PROCESNÍ STRANY (1476-1490) St. V - ŽALOBY A NÁMITKY (1491-1500)
Č. 2
SOUDNÍ ŘÍZENÍ SPORNÉ (1501-1690)
Oddíl 1
ŘÁDNÉ SPORNÉ ŘÍZENÍ (1501-1690)
St. I - ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ (1501-1512) St. II - ZJIŠTĚNÍ PŘEDMĚTU SPORU (1513-1516) St. III - STAV SPORU (1517-1525) • St. IV – DŮKAZY (1526-1586) St. V - NAHODILÉ ZÁLEŽITOSTI (1587-1597) St. VI - ZVEŘEJNĚNÍ OBSAHU SOUDNÍHO SPISU, UZAVŘENÍ ZÁLEŽITOSTI A PORADA O ZÁLEŽITOSTI (1598-1606) St. VII - SOUDNÍ ROZHODNUTÍ (1607-1618) St. VIII - OPRAVNÉ PROSTŘEDKY (1619-1640) St. IX - PRÁVNÍ MOC ROZHODNUTÍ A NÁVRAT DO PRÁVNĚ PŮVODNÍHO STAVU (1641-1648) St. X - SOUDNÍ VÝLOHY A BEZPLATNÁ PRÁVNÍ POMOC (1649) St. XI - VÝKON ROZSUDKU (1650-1655)
Oddíl 2 SPORNÉ ŘÍZENÍ ÚSTNÍ
(1656-1670)
Č. 3 NĚKTERÁ ZVLÁŠTNÍ ŘÍZENÍ (1671-1716) St. I - ŘÍZENÍ VE VĚCECH MANŽELSKÝCH (1671-1707) St. II - ZÁLEŽITOSTI O PROHLÁŠENÍ NEPLATNOSTI SVÁTOSTI SVĚCENÍ (1708-1712) St. III - PŘEDCHÁZENÍ SOUDNÍM SPORŮM (1713-1716) Č. 4 TRESTNÍ ŘÍZENÍ (1717-1731) Č. 5 ŘÍZENÍ O SPRÁVNÍM ODVOLÁNÍ ZBAVENÍ FARÁŘŮ ÚŘADU A JEJICH PŘELOŽENÍ (1732-1752) Oddíl 1 ODVOLÁNÍ PROTI SPRÁVNÍMU ROZHODNUTÍ (1732-1739) Oddíl 2 ZBAVENÍ FARÁŘŮ ÚŘADU A JEJICH PŘELOŽENÍ (1740-1752)
Čísla v exponentu v závorkách označují kánony v CIC. / (Podtečkování) / Hl. = Hlava, St. = Stať, Č. = Část
Obrázky, zvuky či videa k tématu kapitula na Wikimedia Commons 
