Galerie Bernheim-Jeune
| Bernheim-Jeune gallery | |
|---|---|
 Bernheim Jeune, 25 Boulevard de la Madeleine, Paříž, 1910 | |
| Údaje o muzeu | |
| Stát |  Francie |
| Město | Paříž |
| Adresa | 25 Boulevard de la Madeleine, Paříž |
| Zakladatel | Alexandre Bernheim |
| Založeno | 1863 |
| Uzavřeno | 2019 |
| Zaměření | umělecká galerie |
| Zeměpisné souřadnice | 48°52′17,98″ s. š., 2°18′49,97″ v. d. |
 | |
| Webové stránky | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Galerie Bernheim-Jeune je jednou z nejstarších uměleckých galerií v Paříži.
Otevřena byla na Rue Laffitte v roce 1863 Alexandrem Bernheimem (1839–1915) společně s Eugènem Delacroix, Jean-Baptiste-Camille Corotem a Gustave Courbetem. Galerie několikrát změnila umístění a nakonec zůstala na pařířské Avenue Matignon. Galerii po celou dobu řídí Bernheimova rodina. Galerie propagovala realisty, umělce barbizonské školy a od roku 1874 první impresionistické a později postimpresionistické malíře.
Historie
[editovat | editovat zdroj]V roce 1901 Alexandre Bernheim se svými syny Jossem (1870–1941) a Gastonem (1870–1953) uspořádal první významnou výstavu obrazů Vincenta van Gogha v Paříži za pomoci uměleckého kritika Juliena Leclercqa.[1]
Od roku 1906 začal Bernheim-Jeune frères představovat díla Pierra Bonnarda, Édouarda Vuillarda, Paula Cézanna, Henri-Edmonda Crosse, Keese van Dongena, Henriho Matisse, Henriho Rousseau, Raoula Dufyho, Maurice de Vlamincka, Amedea Modiglianiho, Maurice Utrillo a Georgese Dufrénoye.
V letech 1906 až 1925 byl ředitelem galerie umělecký kritik Félix Fénéon. Přinesl do galerie umění malířů Georgese Seurata a Umberta Boccioni.[2] Galerie se stala jedním z center umělecké avantgardy. V roce 1906 začala galerie vydávat také monografie; první vydání bylo věnováno obrazům Eugèna Carrièra. V roce 1919 také začala vydávat dvouměsíční bulletin o uměleckém životě.
V roce 1922 galerie vystavovala společně díla Alice Halicke, Augusta Herbina, Pierra Hodé, Moïse Kislinga, Marie Laurencin, Henriho Lebasque, Fernanda Légera a Henriho Matisse.[3][4]
Během německé okupace za druhé světové války byl majetek galerie zabaven "Reichsleiter Rosenberg Taskforce" (Pracovní skupina Reichsleiter Rosenberg (německy: Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg neboli ERR byla organizace NSDAP, která se věnovala přivlastňování kulturních statků během druhé světové války). V roce 1941 byla jejich galerie uzavřena, obrazy byly zabaveny a budova prodána.[5] Stejně jako jiní obchodníci s uměním, jako například Paul Rosenberg, i Bernheim musel pracovat několik desítek let, aby získal zpět alespoň některé obrazy. Úkol byl ztížen tím, že během rabování zmizely z galerie dvě hlavní účetní knihy.[6] V roce 1940 rodina Bernheim-Jeune už vycítila, že se na ně a na jejich galerii nacisté zaměří a poslala asi 30 impresionistických a postimpresionistických obrazů do zámku Château de Rastignac v Dordogne uschovat. Dne 30. března 1944, prchající síly nacistických Schutzstaffel (SS) zapálily zámek poté, co bylo odvezeno pět plně naložených nákladních aut.[7] Obrazy mohly být tedy také zničeny.[8] V roce 2012 zemřel Michel Dauberville, člen rodiny Bernheimů. Vedení galerie Bernheim-Jeune se ujal jeho bratranec Guy-Patrice Dauberville, také odborník na moderní malbu a specialista na Pierra Bonnarda a Renoira. Galerie nyní vystavuje malíře a sochaře s tradicí École de Paris a umělce jako Jean Carzou, Shelomo Selinger nebo Pollès.
Ukončení galerie
[editovat | editovat zdroj]V roce 2018 webové stránky Bernheim-Jeune oznámily uzavření galerie.[9]
-
Pierre Bonnard (1867-1947) Bernheim-Jeune - Musée d'Orsay Paris -
Bernheim-Jeune výstava impresionistů, duben 1903 -
Édouard Vuillard, The Art Dealers - The Bernheim-Jeune Brothers, 1912 -
Édouard Vuillard, Josse a Gaston Bernheim-Jeune -
Geneviève Bernheim de Villers -
Madame Josse Bernheim-Jeune -
Josse Bernheim-Dauberville (roz. Mathilde Adler) -
Madame Gaston Bernheim de Villers, 1901 -
Bernheimovi, 1910
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bernheim-Jeune na anglické Wikipedii.
- ↑ Oxford Index. oxfordindex.oup.com [online]. [cit. 2019-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-30.
- ↑ Abc. Gallery.com
- ↑ The Frick Collection, Galerie Bernheim Jeune
- ↑ Transatlantic Encounters
- ↑ HARCLERODE, P; PITTAWAY, B. The Lost Masters: World War II and the Looting of Europe's Treasurehouses. [s.l.]: Welcome Rain Publishers, 2000. Dostupné online. S. 90–91.
- ↑ Looted art.com
- ↑ Michael Johnson, Our Whitehouse in France Archivováno 4. 7. 2011 na Wayback Machine. Retrieved March 21, 2011
- ↑ Nicholas, L. The rape of Europa: the fate of Europe's treasures in the Third Reich and the Second World War. [s.l.]: Vintage eBooks, 1995. Dostupné online.
- ↑ fermeture [online]. [cit. 2018-10-18]. Dostupné online. (anglicky) "Nous avons le regret d'annoncer la fermeture de la galerie Bernheim-Jeune. Les études d'œuvres attribuées à Renoir ou à Bonnard continuent." Translation to English, "We regret to announce the closure of the Bernheim-Jeune gallery. The studies of works attributed to Renoir or Bonnard continue."
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernheim-Jeune na Wikimedia Commons - Official website
- Bernheim Jeune story
- Pierre Auguste Renoir! Madame Josse Bernheim-Jeune et son fils Henry at the Musée D'orsay
