Franz Josef Strauß

Franz Josef Strauß
Franz Josef Strauß
Stranická příslušnost
Členství	Křesťansko-sociální unie Bavorska
Narození	6. září 1915; Mnichov
Úmrtí	3. října 1988 (ve věku 73 let); Řezno
Příčina úmrtí	srdeční selhání
Místo pohřbení	Rott am Inn
Choť	Marianne Straußová (1957–1984)
Děti	Max Strauß; Franz Georg Strauß; Monika Hohlmeierová
Alma mater	Mnichovská univerzita
Profese	politik
Náboženství	katolicismus
Ocenění	rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1957); velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1958); Bavorský řád za zásluhy (1959); velkokříž Řádu koruny (1960); velkokříž Řádu Jiřího I. (1960); … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Franz Josef Strauß
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Josef Strauß (též Franz Josef Strauss, 6. září 1915 Mnichov – 3. října 1988 Řezno) byl německý politik, dlouholetý předseda CSU.

Životopis

Narodil se jako druhorozený syn mnichovského řeznického mistra. V letech 1935–1939 studoval němčinu, historii a ekonomii na Mnichovské univerzitě.

V letech 1949–1978 byl poslancem německého spolkového sněmu, v letech 1953–1962 a 1966–1969 zastával ministerské posty ve spolkových vládách (v následujícím pořadí byl postupně ministrem pro zvláštní záležitosti, ministrem pro otázky jaderné energie, ministrem obrany a ministrem financi) a mezi lety 1978–1988 byl ministerským předsedou Bavorska.

Franz Josef Strauß odjel 1. října 1988 z Oktoberfestu do Regensburgu, aby se zde účastnil lovu pořádaného knížetem Johanessem von Thurn-Taxisem. Na loveckém zámečku Aschenbrennermarter ho kolem 16. hodiny postihl masivní infarktu myokardu. Následná lékařská pomoc už nedokázala jeho životní funkce obnovit natolik, aby nabyl zpětně vědomí. Po dvou dnech strávených v kómatu v řezenské Nemocnici Milosrdných bratří zemřel 3. října 1988 v 11:45 na celkové selhání životních funkcí. Pohřebního ceremoniálu na mnichovském Marienplatzu se zúčastnilo více než 15 000 lidí.

Franz Josef Strauß byl velice oblíbeným politikem především v Bavorsku. Mimo Bavorsko byl často kritizován za svoje monarchistické postoje a požadavky na znovuobnovení nezávislého Bavorského království v čele s rodem Wittelsbachů. Když se v roce 1980 stal kandidátem CDU/CSU na kancléře, byly jeho šance na zisk funkce velmi malé. Volby CDU/CSU vyhrála a stala se nejsilnější frakcí v Bundestagu se ziskem 226 mandátů oproti Schmidtově SPD, která získala jen 218 mandátů. Nechuť Schmidta se Straußem sestavovat vládu velké koalice vedla k vytvoření koaličního kabinetu SPD a FDP vedeného Schmidtem. Do karet Schmidtovi také hrála Straußova všeobecná neoblíbenost a jeho nepříliš dobré působení ve federálních ministerských funkcích. V Bavorsku ale dosahoval pravidelně vysokých volebních výsledků, až 65 %, což mu vždy zaručovalo absolutní většinu v bavorském parlamentu a prakticky neomezené možnosti vládnutí s ústavní většinou. Díky tomu vytvořil během své vlády z Bavorska prakticky svébytnou a nejbohatší spolkovou zemi Německa. Není ale bez zajímavosti, že v Bavorsku, jakožto v tradiční konzervativní a křesťansky založené zemi, kde CSU má téměř hegemonní postavení, nedosahovala CSU nikdy silných výsledků ve velkých a statutárních městech, zejména hlavní město Mnichov je orientováno silně levicově a funkci starosty tradičně drží opoziční SPD.

Strauß byl také znám svým bojem za čistotu piva. Bylo to v době, kdy se do Německa začátkem osmdesátých let tlačily zahraniční pivovary s chemicky konzervovaným pivem. Prosazoval zachování výroby tradičních svrchně kvašených pšeničných piv a propagoval jejich konzumaci bavorským lidem.

Vyznamenání

velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 18. listopadu 1957^[1]^[2]
velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo, 1958^[1]
Bavorský řád za zásluhy – Bavorsko, 1959^[1]
velkokříž Řádu koruny – Belgie, 1960^[1]
velkokříž Řádu Jiřího I. – Řecké království, 1960^[1]
velkokříž Řádu Kirstova – Portugalsko, 4. listopadu 1961^[1]^[3]
velkokříž Národního řádu za zásluhy – Ekvádor, 1962^[1]
velkodůstojník Řádu čestné legie – Francie, 1962^[1]
velkokříž Řádu svatého Silvestra – Vatikán, 1962^[1]
velkodůstojník Národního řádu Pobřeží slonoviny – Pobřeží slonoviny, 1967^[1]
velkokříž Řádu za zásluhy – Niger, 1968^[1]
velkokříž Řádu dynastie Oranžsko-nasavské – Nizozemsko, 1968^[1]
komtur Řádu rovníkové hvězdy – Gabon, 1978^[1]
velkostuha Řádu jordánské hvězdy – Jordánsko, 1978^[1]
velkokříž Řádu africké hvězdy – Libérie, 1979^[1]
komtur velkokříže Řádu polární hvězdy – Švédsko, 1979^[1]
velkostuha Řádu republiky – Tunisko, 1979^[1]
velkodůstojník Řádu lva – Malawi, 1981^[1]
velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko, 1982^[1]
velkodůstojník Řádu Mono – Togo, 1983^[1]
velkokříž Řádu dobré naděje – Jihoafrická republika, 1984^[1]
velkokříž Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 1986^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s ^t ^u ^v STIFTUNG, Hanns-Seidel. Ehrungen. www.fjs.de [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. (německy)
↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online.
↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Franz Josef Strauß na Wikimedia Commons
Osoba Franz Josef Strauß ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Franz Josef Strauß

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[:0-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s ^t ^u ^v STIFTUNG, Hanns-Seidel. Ehrungen. www.fjs.de [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. (německy)

[2] Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online.

[3] ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]