Focke-Wulf Fw 44
| Fw 44 Stieglitz | |
|---|---|
 Focke-Wulf Fw 44 J Stieglitz | |
| Určení | Cvičný letoun |
| Původ | Výmarská republika |
| Výrobce | Focke-Wulf |
| Šéfkonstruktér | Kurt Tank |
| První let | srpen 1932 |
| Zařazeno | 1932 |
| Uživatel | Luftwaffe Rumunské království Švédsko Finsko Argentina Brazílie Bulharské carství Chile Československo Čína Turecko Bolívie Slovenský štát |
| Vyrobeno kusů | 4000 až 5000[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Focke-Wulf Fw 44 Stieglitz (stehlík) byl německý dvojmístný dvouplošný cvičný letoun smíšené konstrukce z počátku 30. let 20. století.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]První prototyp stroje Fw 44 ještě nesl označení A 44a (imatrikulace D-2409) a vzlétl v srpnu roku 1932[2] poháněný hvězdicovým sedmiválcovým vzduchem chlazeným motorem Siemens Sh 14a o maximálním výkonu 110 kW s dvoulistou dřevěnou vrtulí. Testování prototypu se ujal Gerd Achgelis, poté sám Kurt Tank. V roce 1933 RLM zavedlo nový systém označování typů letadel a z A 44a se stal Fw 44a.[1]
Druhý prototyp Fw 44b měl pokusně instalovánu invertní čtyřválcovou pohonnou jednotku Argus As 8 o výkonu 99 kW.[1] V rychlém sledu byly dokončeny další prototypy s hvězdicovým Siemensem Fw 44c, Fw 44d a Fw 44f. Jako záložní vznikl ještě prototyp Fw 44e s motorem Argus.[1]
Letoun měl vynikající letové vlastnosti, proto byl v obměně používán i jako akrobatický stroj Ernstem Udetem, Gerdem Achgelisem a Emilem Kopfem.[3]
První předsériové Fw 44 A byly používány především jako akrobatické.[3]
Následující varianta Fw 44 B, vyrobená v malém počtu, byla poháněna invertním řadovým čtyřválcem Argus As 8 chlazeným kapalinou o výkonu 88 kW.[3]
Tuto verzi v roce 1933 nahradila varianta Fw 44 C s hvězdicovým sedmiválcem BMW-Bramo/Siemens Sh 14A o výkonu 110 kW.[3]
Další sériovou verzí byla Fw 44 D s jedním společným kruhovým sběračem výfukových plynů a zavazadlovým prostorem v trupu za zadním pilotním prostorem.[3]
Desetikusová série Fw 44 E byla verze shodná s variantou B, avšak se zavazadlovým prostorem jako "déčko".[3]
Letouny Fw 44 F odpovídaly variantě D, ale byly vybaveny ostruhovým kolečkem místo jednoduché ostruhy.[3]
Fw 44 J bylo označení pro exportní typ D z roku 1936.[3] V Bulharsku se Stieglitz licenčně vyrobilo 60 kusů jako DAR-9 Siniger, přes 80 kusů postavila Švédská firma ASJA jako typ Sk-12 a 40 brazilská továrna Fabrica de Galeo. Nejvíce licenčních Fw 44 bylo vyrobeno v Argentině u firmy FMA, celkem 500.[1]
Nasazení
[editovat | editovat zdroj]
Před válkou Fw 44 sloužil v leteckých školách v Magdeburgu, Oldenburgu a Stettinu, u školy dopravních pilotů DVS v Berlíně, Würzburgu a Schleissheimu a také u řady aeroklubů Deutsche Luftsportverband.[1]
Byl s úspěchem vyvážen na zahraniční trhy a používal se až do konce druhé světové války v mnoha pilotních školách Luftwaffe. Např. v FFS A/B 4 se základnou Praha-Kbely, A/B 14 v Klagenfurtu, A/B 23, která byla umístěna v Kaufbeurenu, A/B 43 v Crailsheimu, A/B 51 se základnou v Elbingu, A/B 72 v Detmoldu, A/B 112 v Langeleben, A/B 113 v Brně, A/B 125 v Neukuhrenu a C22 v Oelsu.[3] Za okupace se vyráběl od poloviny roku 1939 do poloviny roku 1940 v počtu 150 kusů v Českomoravských strojírnách v Praze-Karlíně. Část z této produkce byla dodána do Švédska (12 kusů) a do Finska (nejméně 30).[4] Po válce byly letouny používány v Československu pod označením C-14.[1]
Specifikace (Fw 44J)
[editovat | editovat zdroj]
Údaje podle[1]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Osádka: 2
- Rozpětí: 9,00 m
- Délka: 7,30 m
- Výška: 2,70 m
- Nosná plocha: 20,00 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 560 kg
- Vzletová hmotnost: 900 kg
- Pohonná jednotka:
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost u země: 188 km/h
- Cestovní rychlost: 174 km/h
- Přistávací rychlost: 74 km/h
- Stoupavost u země: 4,10 m/s
- Dostup: 4400 m
- Dolet: 540 km
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h BALOUS, Miroslav. Focke-Wulf Fw 44 Stieglitz. Letectví a kosmonautika. 2002, roč. 78., čís. 21, s. 43.
- ↑ Riccardo Niccoli, Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy, 2001, str. 104
- ↑ a b c d e f g h i MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe 1933-45 část 1. Hostomice: Intermodel, 1997. 239 s. ISBN 80-901976-2-0.
- ↑ Jan Máče, Stieglitz z Prahy, Letectví+Kosmonautika, 2001, str. 87, č. 5
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe 1933-45 část 1. Hostomice: Intermodel, 1997. 239 s. ISBN 80-901976-2-0.
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 252.
- NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x.
- BALOUS, Miroslav. Focke-Wulf Fw 44 Stieglitz. Letectví a kosmonautika. 2002, roč. 78., čís. 21, s. 43.
- MÁČE, Jan. Stieglitz z Prahy. Letectví a kosmonautika. Květen 2010, roč. 86., čís. 5, s. 86 a 87. ISSN 0024-1156.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Focke-Wulf Fw 44 na Wikimedia Commons - Focke-Wulf Fw 44 v detailech Archivováno 11. 8. 2009 na Wayback Machine.
- Kamufláže letounu Focke-Wulf Fw 44 Stieglitz Archivováno 27. 2. 2015 na Wayback Machine.
- Fotogalerie letounu Focke-Wulf Fw 44 Stieglitz