Přeskočit na obsah

Félix Auger-Aliassime

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Félix Auger-Aliassime
Auger-Aliassime na Monte-Carlo Masters 2022
Auger-Aliassime na Monte-Carlo Masters 2022
PřezdívkaFA2, Ogr[1]
StátKanadaKanada Kanada
Datum narození8. srpna 2000 (24 let)
Místo narozeníMontréal, Kanada[1]
BydlištěMonte Carlo, Monako[1]
Výška193 cm[1]
Hmotnost88 kg[1]
Profesionál od2017
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek13 382 989 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů215–147
Tituly5 ATP, 4 challengery, 2 Futures
Nejvyšší umístění6. místo (7. listopadu 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2022)
French Open4. kolo (2022, 2024)
Wimbledončtvrtfinále (2021)
US Opensemifinále (2021)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůzákladní skupina (2022)
Olympijské hry4. místo (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů33–40
Tituly1 ATP, 1 challenger, 1 Futures
Nejvyšší umístění60. místo (1. listopadu 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2021)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2024)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hryBronzová medaile bronz (2024)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2022)
ATP Cupvítěz (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240807a7. srpna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
bronz Paříž 2024 smíšená čtyřhra

Félix Auger-Aliassime (* 8. srpna 2000 Montréal) je kanadský profesionální tenista. Na pařížské olympiádě 2024 vybojoval s Gabrielou Dabrowskou bronzovou medaili ze smíšené soutěže. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál pět turnajů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest singlových a dva deblové tituly.[2] V juniorské kategorii vyhrál s krajanem Denisem Shapovalovem čtyřhru na US Open 2015[3] a v další sezóně ovládl dvouhru na US Open 2016.[4]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2022 na 6. místě a ve čtyřhře v listopadu 2021 na 60. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše během června 2016, kdy mu patřilo 2. místo. Trénují ho Frédéric Fontang s Tonym Nadalem. Dříve jej vedl také Guillaume Marx.[1]

V kanadském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 bratislavským kvalifikačním kolem proti Slovensku, v němž odehrál tři utkání. Kanaďané zvítězili 3:2 na zápasy. V roce 2019 byl členem družstva, které prohrálo finále se Španělskem a v ročníku 2022 dovedl jako jednička týmu Kanadu k prvnímu zisku salátové mísy po finálové výhře nad Austrálií. V roli jedničky družstva dovedl kanadský výběr také k vítězství na lednovém ATP Cupu 2022.[5] Do září 2024 v soutěži nastoupil k osmi mezistátním utkáním s bilancí 6–3 ve dvouhře a 3–1 ve čtyřhře.[6]

Kanadu reprezentoval na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži, kde v mužské dvouhře prohrál utkání o bronz s Italem Lorenzem Musettim.[7] Do mužské čtyřhry zasáhl s Milosem Raonicem. Časnou porážku jim přivodili pozdější bronzoví medailisté Fritz s Paulem. Ve smíšené soutěži získal s Gabrielou Dabrowskou bronz znamenající druhou kanadskou olympijskou medaili z tenisových soutěží. V rozhodujícím duelu porazili Nizozemce Wesleyho Koolhofa s Demi Schuursovou.[8]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 2000 v Montréalu a vyrostl na québeckém předměstí L'Ancienne-Lorette. Otec Sam Aliassime, profesí tenisový kouč, pochází ze středoafrického Toga a matka Marie Augerová, pracující jako učitelka, z provincie Québec.[9] Starší sestra Malika Augerová-Aliassimeová je také profesionální tenistka.[1][10]

Tenis začal hrát v pěti letech s otcem v québecké Académie de Tennis Hérisset-Bordeleau.[11] Od podzimu 2014 se začal připravovat v Kanadském národním tenisovém centru v Montréalu.[10]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2015 se stal po boku Shapovalova a Sigouina členem vítězného týmu v juniorském Davis Cupu, čímž získali pro Kanadu historicky první trofej.[12]

Premiérový start v hlavní soutěži challengeru zaznamenal během července 2015 v kanadském Granby, kde postoupil z kvalifikace. Ve čtvrtfinálovém duelu jej vyřadil Japonec Jošihito Nišioka, přestože získal úvodní set. Již první výhrou nad 493. hráčem žebříčku Andrewem Whittingtonem se stal vůbec nejmladším vítězem zápasu na challengerech.[13] Do hlavní soutěže se přitom kvalifikoval již na březnovém challengeru Banque Nationale de Drummondville 2015 po výhrách ve třech kvalifikačních kolech. Před rozehráním dvouhry byl však nucen odstoupit pro natažení břišního svalstva. Ve 14 letech se stal nejmladším tenistou historie, jenž postoupil do hlavní soutěže challengeru. Premiérový bodový zisk z kvalifikace ve vydání z 23. března 2015 z něj učinil prvního hráče narozeného v roce 2000 a později, který byl klasifikován na žebříčku ATP.[14][1]

Auger-Aliassime ve Wimbledonu 2019

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v listopadu 2015, když na turnaji v peruánské metropoli Limě podlehl ve čtvrtfinále Ekvádorci Ivanu Endarovi. První challenger vyhrál v 16 letech na červnovém Open Sopra Steria 2017 v Lyonu, kam obdržel divokou kartu. Ve finále přehrál Francouze Mathiase Bourgueho. Ve věku 18 let a 2 měsíců pak získal čtvrtou singlovou trofej na Tashkent Challengeru 2018. Po Richardu Gasquetovi se stal druhým nejmladším hráčem historie, kterému se tento počet titulů podařilo v rámci ATP Challenger Tour vyhrát.[1][2]

Na okruhu ATP Tour debutoval červencovou čtyřhrou Rogers Cupu 2016, do níž získal se Shapovalovem divokou kartu. Na úvod je přehrála australsko-srbská dvojice Bernard Tomic a Viktor Troicki. Ve dvouhře si první zápas zahrál na únorovém ABN AMRO World Tennis Tournament 2018 v Rotterdamu, kde nestačil na Srba Filipa Krajinoviće.[1] Premiérový kariérní vyhraný zápas dosáhl na indianwellském BNP Paribas Open 2018 v sérii Masters po vyřazení krajana Vaska Pospisila. Stal se tak prvním tenistou narozeným v roce 2000 a později, jenž na okruhu ATP vyhrál utkání a v 17 letech také nejmladším hráčem s vítězným zápasem v Indian Wells od tehdy stejně starého Michaela Changa v roce 1989.[1][2]

Průnik mezi dvě stě nejlepších tenistů zaznamenal 11. září 2017 po trofeji na challengeru Copa Sevilla 2017. V 17 letech se stal nejmladším členem první dvoustovky od Richarda Gasqueta a tehdejšího vydání žebříčku z 21. července 2003. Na konečných žebříčcích ATP sezón 2017 a 2018 byl klasifikován jako nejmladší člen mezi Top 175.[1] Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2018 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Nizozemec Tallon Griekspoor, Američan Christopher Eubanks a Rakušan Gerald Melzer. Ve třetím setu úvodního kola dvouhry proti krajanu Denisi Shapovalovovi však zápas skrečoval pro palpitaci způsobenou vysokou teplotou vzduchu na dvorci.[15][1]

Na Washington Open 2023

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil během února 2019 na antukovém Rio Open v brazilském Riu de Janeiru. V 18 letech se stal historicky nejmladším finalistou dvouhry turnaje v kategorii ATP Tour 500. Média si všimla statistické spojitosti dat s Rogerem Federerem, když se kanadský hráč narodil na den přesně devatenáct let po Švýcarovi. Federer pak postoupil do svého premiérového finále v únoru 2000 a Auger-Aliassime o devatenáct let později v únoru 2019.[16] V boji o trofej však nestačil na Srba Lasla Djereho.[17] Debutové výhry nad členem první desítky dosáhl na březnovém BNP Paribas Open 2019, kde ve druhém kole zdolal řeckou světovou desítku Stefanose Tsitsipase ve dvou sadách.[18] Na navazujícím Miami Open 2019 postoupil z kvalifikace do hlavní soutěže. Ve čtvrtfinále vyřadil světovou dvanáctku Bornu Ćoriće, aby jeho cestu turnajem poté ukončil americký obhájce trofeje John Isner, přestože měl v každém setu náskok prolomeného podání. Na turnaji se stal nejmladším semifinalistou v dosavadní historii Miami Masters, prvním teenagerem v této fázi od Andyho Murrayho a Novaka Djokoviće v roce 2007, a prvním tenistou narozeným v roce 2000 a později, který dosáhl této fáze v sérii Masters.[19] Po turnaji se posunul na nové kariérní maximum, 33. příčku, jako nejmladší tenista v elitní světové stovce.

První titul vybojoval na ABN AMRO World Tennis Tournament 2022, a to až při deváté finálové účasti. V boji o titul přehrál nejvýše nasazeného Řeka Stefanose Tsitsipase ve dvou setech.[20] Na květnovém Mutua Madrid Open 2024 postoupil jako první Kanaďan do finále antukového Mastersu. Cestu soutěží mu usnadnily skreče Jakuba Menšíka ve třetím kole a Jiřího Lehečky v semifinále, rovněž tak i odstoupení světové dvojky Sinnera před čtvrtfinále. V osmifinále vyřadil šestého muže klasifikace Caspera Ruuda. V souboji o titul však podlehl světové osmičce Andreji Rubljovovi, ačkoli získal úvodní sadu. Se soupeřem prohrál pátý z šesti vzájemných duelů. Na únorové pětistovce ABN AMRO Open 2024 nevyužil proti Rubljovovi tři mečboly.[21] Bodový zisk jej po madridském finále poprvé od října 2023 vrátil do první světové dvacítky, kterou uzavíral.[22][23]

Zápasy o olympijské medaile

[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra: 1 (1 čtvrté místo)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok místo konání povrch soupeř výsledek
4. místo 2024 Paříž, Francie antuka Itálie Lorenzo Musetti 4–6, 6–1, 3–6

Smíšená čtyřhra: 1 (1 bronz)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok místo konání povrch spoluhráčka soupeři výsledek
Bronz 2024 Paříž, Francie antuka Kanada Gabriela Dabrowská Nizozemsko Demi Schuursová
Nizozemsko Wesley Koolhof 		6–3, 7–6(7–2)

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 D, 1–0 Č)
ATP Tour 500 (3–2 D, 0–1 Č)
ATP Tour 250 (2–7 D)

Dvouhra: 15 (5–10)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 24. února 2019 Rio de Janeiro, Brazílie ATP 500 antuka Srbsko Laslo Djere 3–6, 5–7
Finalista 2. 25. května 2019 Lyon, Francie ATP 250 antuka Francie Benoît Paire 4–6, 3–6
Finalista 3. 16. června 2019 Stuttgart, Německo ATP 250 tráva Itálie Matteo Berrettini 4–6, 6–7(11–13)
Finalista 4. 16. února 2020 Rotterdam, Nizozemsko ATP 500 tvrdý (h) Francie Gaël Monfils 2–6, 4–6
Finalista 5. 23. února 2020 Marseille, Francie ATP 250 tvrdý (h) Řecko Stefanos Tsitsipas 3–6, 4–6
Finalista 6. 18. října 2020 Kolín nad Rýnem, Německo ATP 250 tvrdý (h) Německo Alexander Zverev 3–6, 3–6
Finalista 7. 7. února 2021 Melbourne, Austrálie ATP 250 tvrdý Spojené království Daniel Evans 2–6, 3–6
Finalista 8. 13. června 2021 Stuttgart, Německo ATP 250 tráva Chorvatsko Marin Čilić 6–7(2–7), 3–6
Vítěz 1. 13. února 2022 Rotterdam, Nizozemsko ATP 500 tvrdý (h) Řecko Stefanos Tsitsipas 6–4, 6–2
Finalista 9. 20. února 2022 Marseille, Francie ATP 250 tvrdý (h) Rusko Andrej Rubljov 5–7, 6–7(4–7)
Vítěz 2. 16. října 2022 Florencie, Itálie ATP 250 tvrdý (h) USA J. J. Wolf 6–4, 6–4
Vítěz 3. 23. října 2022 Antverpy, Belgie ATP 250 tvrdý (h) USA Sebastian Korda 6–3, 6–4
Vítěz 4. 30. října 2022 Basilej, Švýcarsko ATP 500 tvrdý (h) Dánsko Holger Rune 6–3, 7–5
Vítěz 5. 29. října 2023 Basilej, Švýcarsko (2) ATP 500 tvrdý (h) Polsko Hubert Hurkacz 7–6(7–3), 7–6(7–5)
Finalista 10. 5. května 2024 Madrid, Španělsko Masters 1000 antuka   Andrej Rubljov 6–4, 5–7, 5–7

Čtyřhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 8. listopadu 2020 Paříž, Francie Masters 1000 tvrdý (h) Polsko Hubert Hurkacz Chorvatsko Mate Pavić
Brazílie Bruno Soares 		6–7(3–7), 7–6(9–7), [10–2]
Finalista 1. 20. června 2021 Halle, Německo ATP 500 tráva Polsko Hubert Hurkacz Německo Kevin Krawietz
Rumunsko Horia Tecău 		6–7(4–7), 4–6

Finále soutěží družstev: 3 (2–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. soutěž spoluhráči soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. Davis Cup
18.–24. listopadu 2019
Madrid, Španělsko
tvrdý, Caja Mágica 		Denis Shapovalov
Vasek Pospisil
Brayden Schnur 		Španělsko Španělsko 0–2
Rafael Nadal
Roberto Bautista Agut
Feliciano López
Pablo Carreño Busta
Marcel Granollers
Vítěz 1. ATP Cup 2022
9. ledna 2022
Sydney, Austrálie
tvrdý, Ken Rosewall Arena 		Shapovalov, DenisDenis Shapovalov
Schnur, BraydenBrayden Schnur
Diez, StevenSteven Diez 		Španělsko Španělsko 2–0
Bautista Agut, RobertoRoberto Bautista Agut
Carreño Busta, PabloPablo Carreño Busta
Ramos-Viñolas, AlbertAlbert Ramos-Viñolas
Davidovich Fokina, A.A. Davidovich Fokina
Martínez, PedroPedro Martínez
Vítěz 2. Davis Cup
27. listopadu 2022
Málaga, Španělsko
tvrdý (h), Martin Carpena Arena 		Denis Shapovalov
Vasek Pospisil
Alexis Galarneau
Gabriel Diallo 		Austrálie Austrálie 2–0
Alex de Minaur
Jordan Thompson
Thanasi Kokkinakis
Max Purcell
Matthew Ebden

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (4–1 D; 1–0 Č)
Futures (2–2 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 9 (6–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj okruh povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 8. května 2016 Lleida, Španělsko Futures antuka Indie Ramkumar Ramanathan 6–7(1–7), 2–6
Vítěz 1. 6. listopadu 2016 Birmingham, Spojené státy Futures antuka Kolumbie Juan Manuel Benítez Chavarriaga 7–5, 7–5
Finalista 2. 15. ledna 2017 Plantation, Spojené státy Futures antuka Dominikánská republika Roberto Cid Subervi 7–6(7–4), 6–7(3–7), 0–6
Vítěz 2. 12. března 2017 Sherbrooke, Kanada Futures tvrdý (h) Francie Gleb Sakharov 3–6, 6–3, 6–4
Vítěz 3. 18. června 2017 Lyon, Francie Challenger antuka Francie Mathias Bourgue 6–4, 6–1
Vítěz 4. 9. září 2017 Sevilla, Španělsko Challenger antuka Španělsko Íñigo Cervantes 6–7(4–7), 6–3, 6–3
Vítěz 5. 17. června 2018 Lyon, Francie (2) Challenger antuka Francie Johan Tatlot 6–7(3–7), 7–5, 6–2
Finalista 3. 24. června 2018 Blois, Francie Challenger antuka Nizozemsko Scott Griekspoor 4–6, 4–6
Vítěz 6. 13. října 2018 Taškent, Uzbekistán Challenger tvrdý Polsko Kamil Majchrzak 6–3, 6–2

Čtyřhra: 2 (2–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj okruh povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 13. listopadu 2016 Niceville, Spojené státy Futures antuka USA Patrick Kypson USA Patrick Daciek
USA Dane Webb 		7–5, 6–1
Vítěz 1. 11. února 2018 Budapešť, Maďarsko Challenger tvrdý (h) Španělsko Nicola Kuhn Chorvatsko Marin Draganja
Chorvatsko Tomislav Draganja 		2–6, 6–2, [11–9]

Finále na juniorském Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorů: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2016 French Open antuka Francie Geoffrey Blancaneaux 6–1, 3–6, 6–8
Vítěz 2016 US Open tvrdý Srbsko Miomir Kecmanović 6–3, 6–0

Čtyřhra juniorů: 3 (1–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2015 US Open tvrdý Kanada Denis Shapovalov USA Brandon Holt
USA Riley Smith		 7–5, 7–6(7–3)
Finalista 2016 Wimbledon tráva Kanada Denis Shapovalov Estonsko Kenneth Raisma
Řecko Stefanos Tsitsipas		 6–4, 4–6, 2–6
Finalista 2016 US Open tvrdý Kanada Benjamin Sigouin Bolívie Juan Carlos Aguilar
Brazílie Felipe Meligeni Alves		 3–6, 6–7(4–7)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Félix Auger-Aliassime na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m Félix Auger-Aliassime na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240807a7. srpna 2024
  2. ↑ a b c Félix Auger-Aliassime na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240807a7. srpna 2024
  3. ↑ Canadian junior boys win U.S. Open doubles final [online]. CBC Sports [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ U.S. Open: Canada's Felix Auger-Aliassime wins boys' title [online]. CBC Sports [cit. 2016-09-11]. Dostupné online. 
  5. ↑ Felix Auger-Aliassime Fantastic To Clitýmových soutěžích se stalnch ATP Cup For Canada [online]. ATP Tour, Inc., 2022-01-09 [cit. 2022-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Félix Auger-Aliassime na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240807a7. srpna 2024
  7. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Musetti je prvním italským medailistou po 100 letech, v souboji o bronz porazil Augera-Aliassimeho. TenisPortal.cz [online]. 2024-08-04 [cit. 2024-08-07]. Dostupné online. 
  8. ↑ Siniaková s Macháčem porazili ve finále smíšené čtyřhry čínský pár. Pro Česko získali druhou medaili. iROZHLAS [online]. 2024-08-02 [cit. 2024-08-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ Meet the young Canadians poised for breakout at Aussie Open. The Globe and Mail. Dostupné online [cit. 26-01-2016]. 
  10. ↑ a b "Tsonga et Monfils" au Centre national de tennis [online]. [cit. 2015-07-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ Le tennis, une histoire de famille chez les Auger-Aliassime [online]. [cit. 2015-07-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ Czechs and Canadians crowned Junior champions [online]. ITFTennis.com [cit. 2015-10-05]. Dostupné online. 
  13. ↑ Canadian 14-year-old Felix Auger-Aliassime becomes youngest tennis player to win main draw Challenger match [online]. Fox Sports [cit. 2015-07-22]. Dostupné online. 
  14. ↑ 14 year old makes Emirates ATP rankings history [online]. ATPWorldTour.com [cit. 2015-07-22]. Dostupné online. 
  15. ↑ COUTO, Melissa. Canadian Felix Auger-Aliassime ‘fine’ after heart palpitations end U.S. Open hopes. Toronto Star. Toronto, Ontario, Canada: 28-08-2018. Dostupné online [cit. 5-9-2018]. 
  16. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Auger-Aliassime v Riu porazil Cuevase a je nejmladším finalistou turnaje ATP 500 [online]. TenisPortal.cz, 2019-02-24 [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. 
  17. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Djere v Riu vyhrál turnaj ATP 500 a má první titul [online]. TenisPortal.cz, 2019-02-24 [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  18. ↑ #NextGenATP Ruud Continues Love Affair With Brazil In Sao Paulo [online]. ATP, 2-3-2019 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. 
  19. ↑ Felix Becomes Youngest Miami Semi-finalist In 35 Years [online]. ATP Tour, 28-03-2019 [cit. 2019-03-28]. Dostupné online. 
  20. ↑ Felix Fires Past Tsitsipas In Rotterdam For First ATP Tour Title. ATP Tour [online]. 2022-02-13 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  21. ↑ Rublev comes back from the brink in Rotterdam. Tennis Majors [online]. 2024-02-14 [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Andrey Rublev wins Madrid trophy: 'Proudest title of my career'. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-05-05 [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Rubljov se z krize vykoupil triumfem na Masters, Madrid ovládl po obratu proti Augeru-Aliassimemu. TenisPortal.cz [online]. 2024-05-05 [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Félix_Auger-Aliassime&oldid=24159365“