Emanuel Purkyně
| Dr. Emanuel Purkyně | |
|---|---|
 Emanuel Purkyně, fotografie z roku 1868 | |
| Narození | 17. prosince 1831 Vratislav  Prusko |
| Úmrtí | 23. května 1882 (ve věku 50 let) Bělá pod Bezdězem  Rakousko-Uhersko |
| Povolání | botanik, pedagog, přírodovědec, meteorolog a učitel |
| Děti | Otokar Purkyně |
| Rodiče | Jan Evangelista Purkyně a Julie Purkyně-Rudolphi |
| Příbuzní | Karel Purkyně (bratr) Karl Asmund Rudolphi (děd) Josef Jindřich Purkyně (strýc) Cyril Purkyně (synovec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emanuel Purkyně (17. prosinec 1831 Vratislav – 23. květen 1882 Bělá pod Bezdězem[1]) byl český botanik, meteorolog a středoškolský profesor.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se ve Vratislavi jako syn Jana Evangelisty Purkyně působícího v té době na vratislavské univerzitě; v roce 1835 mu zemřela matka a otec vychovával syny Emanuela a Karla sám.[2] Jan Evangelista Purkyně byl v roce 1850 povolán na pražskou univerzitu.
V Praze studoval Emanuel Purkyně na lékařské (1852–1854)[3] a filozofické (1855)[3] fakultě.[4]
Praha
[editovat | editovat zdroj]Koncem roku 1852 byl přijat jako přispívající člen do Společnosti Českého Musea[5] (dnes Národní muzeum v Praze). V prosinci roku 1854 se stal asistentem botanického oddělení Musea království českého (dnes Národní muzeum v Praze) s povinností starat se o botanickou sbírku a 1. prosince 1857 se stal kustodem této sbírky.
V roce 1858 se stal suplentem na novoměstském gymnáziu a roku 1861 (nebo 1857)[6] získal titul doktora filosofie.[3][4]
Bělá pod Bezdězem
[editovat | editovat zdroj]V Museu království českého působil až do roku 1860[6] nebo 1861[7], kdy byl povolán coby středoškolský profesor na Českou lesnickou školu (Böhmische Forstschule) v Bělé pod Bezdězem, kde založil arboretum se třemi sty druhy stromů a keřů[4] a botanickou zahradu se stejným počtem bylin.[3]
Roku 1878 dal podnět Českému lesnickému spolku pro zbudování dešťoměrné sítě v Čechách s lesnickou školou v Bělé jako centrálním ústavem, a sám zpracovával a zveřejňoval výsledky měření ze 740 (z jeho iniciativy zbudovaných)[3] měřících stanic. Lesnický spolek odmítl tuto činnost honorovat.[4] Dopis kritizující předsedu Lesnické jednoty knížete Schwarzenberga se dostal do knížecích rukou, který dal z pozice člena představenstva Lesnického školského spolku Emanuela Purkyně penzionovat.[4] K tomu se připojily další problémy, zejména nezískání místa profesora přírodních věd na české univerzitě v Praze vzniklé rozdělením Karlo-Ferdinandovy univerzity v roce 1882.[8]
V komplikované životní situaci Purkyně 23. května 1882 v 50 letech[1] spáchal sebevraždu[8] požitím jedu.[4] V matrice uvedena jako příčina smrti mrtvice.[1]
Pochován byl na hřbitově u farního kostela v Bělé pod Bezdězem.[4]
Rodinný život
[editovat | editovat zdroj]Emanuel Purkyně byl ženat s Emilií, rozenou Braunovou (* 1832). Jejich první syn Otokar zemřel předčasně (1857–1858). Dcera Julie (* 1859) se v Hradci Králové stala majitelkou soukromé školy moderních jazyků.[9]
V Bělé se mu roku 1861 narodil syn Otakar Václav Kajetán,[10] pozdější primář lounské nemocnice.[8] Spolu se synem Otakarem byl Purkyně dobrodincem bělské klášterní školy.[11]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Ve svých vědeckých pracích se zabýval botanickou geografií.[4] Jeho nejrozsáhlejší práce o určování konifer mikroskopickou metodou a účinku stanoviště na utváření pletiva listů, na které pracoval do roku 1875, nebyla vydána, rukopis se nezachoval, a pozůstatkem bylo jen několik stovek mikroskopických preparátů.[4]
Publikoval v časopisech Allgemeine Forst- und Jagdzeitung, Archiv für Zoologie, Forstliche Blätter, Lotos, Květy, Národní listy, Oesterreich. Jagd- und Naturkunde, Věstník Královské české společnosti nauk, Zeitschrift für Forst- und Jagdwesen a Živa.[3]
Památka
[editovat | editovat zdroj]-
Hrob Emanuela Purkyně u farního kostela Povýšení sv. Kříže v Bělé pod Bezdězem -
Hrob Emanuela Purkyně, detail -
Pamětní deska v Lesnickém Slavíně v katastru obce Olomučany z roku 1929 -
Pomník v parku na Masarykově náměstí v Bělé pod Bezdězem odhalený v roce 1950
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
- ↑ a b c Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ POKORNÁ-PURKYŇOVÁ, Růžena. Z dětství Karla Purkyně. S. 1–2. Lidové noviny [online]. 1934-03-13 [cit. 2021-07-05]. S. 1–2.
- ↑ a b c d e f BENEŠ, Luděk. Osobnosti Mladoboleslavska. [s.l.]: Muzeum Mladoboleslavska, 2009. S. 172.
- ↑ a b c d e f g h i MÜLLER, Josef. Bělské hřbitovy II. Osobnosti. Bělá pod Bezdězem: Městská kulturní zařízení Bělá pod Bezdězem, 2017. 91 s. S. 14–19.
- ↑ Časopis českého Museum. Praha: České museum, 1852. S. 177.
- ↑ a b Národní album. Sbírka podobizen a životopisů českých lidí prací a snahami vynikajících i zasloužilých. Praha: Jos. R. Vilímek, 1899. S. 339.
- ↑ NEBESKÝ, Václav, Bolemír. Dějiny Musea království českého. Praha: Museum království českého, 1868. Dostupné online. S. 150-151.
- ↑ a b c HOFFMAN, Zdeněk. Malá galerie známých rodáků a někdejších obyvatel Bělé. Bělá pod Bezdězem: Kulturní a společenské středisko v Bělé pod Bezdězem, 1998. S. 18–19.
- ↑ Soupis pražských obyvatel: Purkyně Emanuel [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-07-05]. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Záznam v kronice klášterní školy v Bělé pod Bezdězem
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BÍLEK, Karol; OULEHLOVÁ, Dana. Emanuel Purkyně, 1831-1882 : písemná pozůstalost. Praha: Literární archív Památníku národního písemnictví, 1988.
- POKORNÁ-PURKYŇOVÁ, Růžena. Život tří generací : vzpomínky na velké Purkyně. Praha: Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1944.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Emanuel Purkyně na Wikimedia Commons 
Autor Emanuel Purkyně ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emanuel Purkyně
- literární pozůstalost E. Purkyně
