Přeskočit na obsah

Bohumil Doležal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohumil Doležal, Ph.D.
Bohumil Doležal (2017)
Bohumil Doležal (2017)
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
30. ledna 1990 – 5. června 1990
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSDI (1986–1990)
OF (LDS) (1990–1992)
ODS (1992–1994)
Narození17. ledna 1940 (84 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesepolitik, novinář, politolog, spisovatel, publicista, filolog, literární kritik, redaktor, bohemista a historik
Náboženstvíkřesťanství
Oceněnídůstojník Maďarského záslužného řádu (2001)
komandér Maďarského záslužného řádu (2010)
Řád Gabriela Bethlena (2010)
Cena 1. června (2014)
PodpisBohumil Doležal, podpis
CommonsBohumil Doležal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumil Doležal (* 17. ledna 1940 Praha) je český literární kritik, politický komentátor, publicista a vysokoškolský učitel. Za normalizace disident a signatář Charty 77, po sametové revoluci politik menších pravicových stran Československá demokratická iniciativa a Liberálně demokratická strana, poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění, po vzniku samostatné České republiky politický poradce premiéra Václava Klause. Blízký spolupracovník Jana Lopatky a Emanuela Mandlera.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze, v roce 1962 ukončil studia germanistiky a německého jazyka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1964 až 1965 a 1968 až 1969 působil jako literární kritik v časopisu Tvář, a to vždy až do doby, kdy bylo vydávání tohoto časopisu v roce 1965 a po druhé v roce 1969 zastaveno.[1] Za normalizace nejprve pracoval v dělnických profesích a následně, a to až do roku 1989, jako počítačový programátor. Společně s Janem Lopatkou podepsal jako jeden z prvních již v prosinci 1976 dokument Charty 77.[2]

V lednu 1990 nastoupil jako poslanec za formaci Československá demokratická iniciativa v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 8 – Praha 6). Československá demokratická iniciativa navazovala na předlistopadovou opoziční platformu Demokratická iniciativa utvořenou v roce 1986, jež již 11. listopadu 1989 požádala o oficiální registraci. Doležal patřil k jejím hlavním představitelům (tajemník a místopředseda). Československá demokratická iniciativa se pak během roku 1990 přejmenovala na Liberálně demokratickou stranu spolupracující s Občanským fórem. Ve svobodných volbách roku 1990 přešel Doležal do Sněmovny národů, nyní jako poslanec za Občanské fórum (volební obvod Praha). V rámci OF patřil k předákům pravicové skupiny Liberálně demokratické strany (místopředsedou LDS byl do podzimu 1991). Počátkem roku 1992 ovšem přestoupil do ODS (ODS se již předtím v roce 1991 neúspěšně pokoušela s politiky LDS dojednat integraci obou subjektů). Ve federálním parlamentu setrval do konce volebního období, tedy do voleb roku 1992.[2][3][4][5][6] V letech 1992–1993 pracoval jako šéf týmu poradců Václava Klause, jenž v té době působil ve funkci předsedy vlády České republiky. V září 1994 ovšem na protest proti politice strany z ODS vystoupil.[2]

Působí jako nezávislý publicista, v letech 1993-2002 přednášel na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.[7] Od roku 2000 zveřejňuje komentáře k politickému dění ve vlastním internetovém zápisníku Události. Často se zabývá kritikou Benešových dekretů, obhajobou nároků vysídlených sudetských Němců a kritikou některých rozšířených představ o české státnosti.[8] V roce 2013 vydal knihu Karel Havlíček. Portrét novináře. Téhož roku spoluzaložil Klub na obranu demokracie (KOD), jehož byl do října 2022 předsedou. V roce 2014 vyšel výbor jeho komentářů pod názvem Události.

Laureát Ceny Revolver Revue za rok 2011.[9]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 83. Dále jen „Kdo byl kdo“. 
  2. ↑ a b c Kdo byl kdo. S. 83.
  3. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 č. 11/1986 Sb., o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění. Dostupné online.
  6. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1522, 1667–1668. 
  7. ↑ Bohumil Doležal (1940). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-08-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ Svéráz oslav české státnosti [online]. Bohumil Doležal, 2005-10-30 [cit. 2015-07-24]. Dostupné online. 
  9. ↑ http://revolverrevue.cz/cena-rr

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 157. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 109. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 126. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 245. 
  • Doležal, Bohumil: Události (knižní výbor z glos a komentářů), 424 s., Revolver Revue, Praha 2014, ISBN 978-80-87037-63-8

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohumil_Doležal&oldid=24140729“