Přeskočit na obsah

Antonín Ausobský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. arch. dr. Antonín Ausobský
Ing. arch. Antonín Ausobský
Ing. arch. Antonín Ausobský
Narození13. června 1885
Písek
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. června 1957 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagog a architekt
ZaměstnavatelČeské vysoké učení technické v Praze
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Ausobský (13. června 1885 Písek[1] – 13. června 1957 Praha) byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Většinu svých budov navrhl ve dvacátých a třicátých letech 20. století.[2] Výrazně se zasadil o podobu tehdy vznikajících čtvrtí Litomyšli a podílel se na novodobé podobě pražských Střešovic.[3] V letech 1926, 1929, 1936 a 1945 byl děkanem Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství při ČVUT.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Obor Architektura a pozemní stavitelství absolvoval v Praze roku 1909. Po roční vojenské službě nastoupil jako asistent k Rudolfu Kříženeckému, pozdějšímu rektorovi ČVUT, na Ústav staveb pozemních k účelům zvláštním. Roku 1919 se stal doktorem technických věd, v roce 1921 nastoupil jako mimořádný profesor na ČVUT, od roku 1928 byl řádným profesorem architektonické tvorby a teorie a vývoje architektury. Několikrát (1926, 1929, 1936 a 1945) se stal děkanem Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství, kde založil archiv lidové architektury.[4][5]

Tvorba

[editovat | editovat zdroj]
Gymnázium Aloise Jiráska
bývalý okresní úřad v Litomyšli
občanská záložna na Smetanově náměstí v Litomyšli

Antonín Ausobský je autorem budovy dnešního Gymnázia Aloise Jiráska, která byla postavena přímo pro gymnázium v letech 1921–1923 v nově vznikající Masarykovy čtvrti v Litomyšli. Stavbu vedl Ferdinand Rudolf.[6] Trojkřídlá budova ve stylu geometrické moderny ovlivněné neoklasicismem. Stavbě dominuje předsazený trojboký rizalit se schodištěm a vstupním portálem neseným polosloupy v konvexně prohnutých zdech členěných pilastry. Nad vstupní částí budovy ční věž s krytým ochozem. Budova má sedlovou zvalbenou střechu, nad tělocvičnou v severozápadní části je střecha mansardová. Od 3. května 1958 je chráněná jako kulturní památka.[7]

V téže ulici vystavěl Václav O. Medek podle Ausobského projektu výrazně členitou administrativní budovu pro potřeby okresního úřadu (T. G. Masaryka 650). Plány vznikly v roce 1924, stavba začala o dva roky později. Nová budova s dvěma byty a 70 kancelářemi byla dokončena v roce 1928.[8] Hlavní fasáda vychází z Ausobského návrhu úpravy průčelí renesančního Olympijského divadla v italské Vicenze, kterou architekt vytvořil v rámci své disertační práce.[9] Po zrušení okresu Litomyšl v roce 1960 budovu převzala Střední odborná škola technická, která ji využívá jako internát.[10]

Roku 1927 vypracoval Ausobský zastavovací plán obytné Husovy čtvrti navazující na tu Masarykovu. Přiblížil se v ní anglické koncepci zahradního města s domy zasazenými v zahradách. Největší stavební rozmach čtvrť prožila v letech 1928–1929, Ausobského vizí se však výstavba inspirovala jen volně.[11] V témže roce Ausobský navrhl i občanskou záložnu na Smetanově náměstí, která se však jeho ostatním pracím vymyká. Šlo o rekonstrukci a sjednocení tří měšťanských domů (čísla 57–59). Architekt zachoval původní podloubí, dalšími historizujícími prvky (článkoví, frontony nad okny) objekt sladil s okolní zástavbou a skrze tři rizality na fasádě evokuje úzkou středověkou parcelaci.[12]

Dalším příkladem Ausobského tvorby v Litomyšli je pomník padlým v první světové válce z roku 1930. Původně stál v místech dnešní křižovatky ulic Na Lánech a Havlíčkova, kvůli přestavbě silničních komunikací jej však město v roce 1959 přesunulo před sokolovnu.[13] Prostor památníku tak v současnosti ohraničují ulice Trstěnická, U Náhonu a Moravská (silnice I/35).

Mimo Litomyšl navrhl Antonín Ausobský budovu poštovního a telegrafního úřadu v Mělníce postavenou roku 1937 (adresa Tyršova 100), která je od roku 1958 kulturní památkou.[3] Dále pak lesní hřbitov v Písku nebo administrativní budovu v Mirovicích na Písecku.[14] Podílel se i na návrhu nové podoby pražské čtvrti Střešovice.[3]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Zastavování, disposiční prvky a obytné budovy (1947)
  • Disposiční prvky (1952)
  • Stavby distribuční, lidového peněžnictví a poštovní (1952)
  • Typologie budov 1. díl (disposiční prvky) (1952)
  • Zásady tvarosloví české lidové architektury (1954)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti v Písku
  2. ↑ Antonín Ausobský [online]. Litomyšlský architektonický manuál [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Památkový katalog: Poštovní a telegrafický úřad [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ SEKYRKOVÁ, Milada. Ausobský Antonín 13.6.1885-13.6.1957 [online]. Historický ústav AV ČR [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ Václav Frolec, Josef Vařeka: Encyklopedie Lidová architektura, Státní nakladatelství lidové architektury, Praha 1983, str. 11
  6. ↑ KOVÁŘ, Josef; SKŘIVÁNEK, Milan. Tři sta padesát let litomyšlského gymnázia. [s.l.]: Gymnázium Litomyšl, 1990. 112 s. S. 28. 
  7. ↑ Památkový katalog: střední škola - gymnasium [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ Okresní úřední budova [online]. Litomyšlský architektonický manuál [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ ŠUBRTOVÁ, Anna. Architektura a urbanismus Litomyšle první poloviny 20. století. Olomouc, 2014. Diplomová práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Rostislav Švácha. s. 49. Dostupné online.
  10. ↑ GLOSER, Jaroslav Jan. Litomyšl : městem krok za krokem. [s.l.]: Argo, 2005. 366 s. ISBN 80-7203-749-8. S. 289. 
  11. ↑ Zastavovací plán tratě U Morašické cesty („Husovka“) [online]. Litomyšlský architektonický manuál [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  12. ↑ Občanská záložna [online]. Litomyšlský architektonický manuál [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  13. ↑ GLOSER 2005, strana 262
  14. ↑ Antonín Ausobský [online]. Litomyšlský architektonický manuál [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 145. 
  • KOČÍ, Petr. Architektonická a urbanistická činnost Antonína Ausobského v Litomyšli po roce 1918. In: Pomezí Čech, Moravy a Slezska. Litomyšl: Regionální muzeum v Litomyšli, 2013. Svazek 14. S. 100–116.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Ausobský&oldid=22955876“