Přeskočit na obsah

Alois Čenský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. dr. techn. Alois Čenský
Alois Čenský (1895)
Alois Čenský (1895)
Narození22. června 1868
Beroun
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. prosince 1954 (ve věku 86 let) nebo 29. prosince 1945 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Povoláníarchitekt, pedagog a učitel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Čenský (22. června 1868 Beroun[1]29. prosince 1954 Praha) byl český architekt a profesor pozemního stavitelství na České technicePraze, představitel české novorenesance a secese.

Alois Čenský (1927)

Narodil se v rodině berounského truhláře Václava Čenského (1841 Všeradice1890 Smíchov) a matky Barbory, rozené Rauschové (1842 Beroun1928 Smíchov). Od roku 1875 byla rodina policejně hlášena na Smíchově. Byl sedmým dítětem z celkem devíti sourozenců.[2]

Absolvoval vysokou školu technickou v Praze, v letech 18961907 učil na průmyslových školách stavebních v Plzni, Písku a Praze. Roku 1908 byl jmenován profesorem pozemního stavitelství na českém vysokém učení technickém v Praze. V roce 1912 jmenován řádným profesorem pozemního stavitelství a nauky o stavebních hmotách. V letech 1913, 1916, 1917, 1923 děkanem na ČVÚT v Praze. Byl prvním českým architektem, který na ČVUT získal titul doktora technických věd.[3]

S manželkou Antonií, rozenou Hendlovou (1876 Beroun – 1904 Beroun), se kterou se oženil v roce 1898, měl dceru Jiřinu (1900 Praha – 1951 Brno).[4] Po smrti manželky se oženil podruhé a sice v roce 1907 v Praze s Marií Seemanovou (18841964 Praha). Z tohoto manželství měl děti Marii (1907 Smíchov – 1955 Smíchov) provdanou za ing. Vítězslava Nováka, Vladimíra (1910 Smíchov – 1983 Smíchov), Janu (1913 Smíchov – 1980 Smíchov).

Hrob na pražském hřbitově Malvazinky

Zemřel v Praze, je pohřben na pražském hřbitově Malvazinky (oddělení UI, číslo hrobu 61)

Projekty a stavby

[editovat | editovat zdroj]
Měšťanská beseda v Plzni

Projektoval mnoho veřejných i soukromých budov. Většina z nich mu byla svěřena na základě soutěžních návrhů poctěných ve veřejných soutěžích prvními cenami.

Pedagogická a odborná činnost

[editovat | editovat zdroj]

Jako profesor českého vysokého učení technického v Praze vydal řadu učebních textů, tabulek konstrukcí a stavitelských detailů.[3] Ve školním roce 1913/1914 byl zvolen děkanem odboru pozemního stavitelství. V letech 19031921 byl redaktorem časopisu Architektonický obzor.

  • Štíty a motivy attikové v české renaissanci
  • Architektura střech doby barokové
  • Úvod do konstrukcí ze dřeva
  • Sborník pozemního stavitelství

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

O trvalé hodnotě díla svědčí, že přednášky Aloise Čenského Okenní a dveřní otvory byly s podtitulem Tradice z pohledu dneška s upraveným textem znovu vydány po 75 letech, v roce 2005 a jsou dostupné na internetu.[7]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 72, obraz 845, Censky Wenzl
  3. a b Národní listy, 22.6.1928, s.4, Šedesátiny dr. Aloise Čenského
  4. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 72, obraz 803
  5. BÁRTA, Jaroslav; HAVEL, Václav. Letem českým světem: obraz proměny českých zemí v odstupu století, 1898-1998. Lomnice nad Popelkou: Jaroslav Bárta, Studio JB ISBN 978-80-900903-6-1. 
  6. hotel U Beránka - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-07-11]. Dostupné online. 
  7. Katalog NK ČR, A. Čenský: Okenní a dveřní otvory

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Domanický P., Jedličková J.: Plzeň v době secese – Architektura a urbanismus, malířství, sochařství a umělecké řemeslo v architektuře 1896–1910, Plzeň : Nava, 2005, ISBN 80-7277-184-1
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 192. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 577–578. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]