Mikuláš II. Alexandrovič: Porovnání verzí

Mikuláš II.
	Ruský car, polský král, finský velkokníže, etc.
	Portrétová fotografie Mikuláše II. z roku 1909
Doba vlády	1894–1917
Korunovace	1896
Úplné jméno	Mikuláš Alexandrovič Romanov
Tituly	Imperátor a samovládce celé Rusi, polský král, finský velkokníže, etc.
Křest	20. květnajul. / 1. června 1868greg.
Narození	18. května 1868; Petrohrad; Ruské impérium
Úmrtí	17. července 1918 (50 let); Jekatěrinburg; RSFSR
Pohřben	Chrám svatého Petra a Pavla; 17. července 1998
Předchůdce	Alexandr III.
Nástupce	Alexej Nikolajevič
Manželka	Alexandra Fjodorovna
Potomci	Olga Nikolajevna, Taťána Nikolajevna, Marie Nikolajevna, Anastázie Nikolajevna a Alexej Nikolajevič
Dynastie	Holstein-Gottorp-Romanov
Otec	Alexandr III.
Matka	Marie Sofie Dánská
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Aktuální verze z 8. 11. 2024, 10:43

Sergej Lvovič Levickij: Mikuláš II. Alexandrovič s carevnou Alix Hesensko-Darmstadtskou a dcerou Olgou, (1896), The Di Rocco Wieler Private Collection, Toronto, Kanada

Svatý Mikuláš II. Alexandrovič (civilním jménem Nikolaj Romanov, rusky Николай II, v rodině přezdíván Nicky nebo Niki^[1]; 6. května^jul./ 18. května 1868^greg. Petrohrad – 17. července 1918 Jekatěrinburg) byl posledním ruským carem, králem polským a velkoknížetem finským. V březnu 1917 byl přinucen k abdikaci. V průběhu občanské války byl i s celou svojí nejbližší rodinou zavražděn bolševiky v Jekatěrinburgu.

V roce 2000 prohlásila ruská pravoslavná církev Mikuláše a jeho rodinu (spolu s dalšími 1 083 mučedníky) za svaté^[2] a na místě masakru byl postaven Chrám Všech svatých na krvi.

Rodinný život

Mikuláš II. se narodil caru Alexandrovi III. a jeho manželce, carevně Marii Fjodorovně, jako jeden ze šesti potomků.

Po smrti svého otce (1894) se stal ruským carem, a vzápětí se oženil s princeznou Alix Hesenskou, jež přijala po sňatku jméno Alexandra Fjodorovna a přestoupila na pravoslaví.^[3]

V roce 1895 se carskému páru narodila dcera Olga Nikolajevna, další dítě přišlo na svět roku 1897, opět to byla dívka, kterou pojmenovali Taťána. Carevna si velmi přála chlapce, ale roku 1899 se jí narodila další dcera – velkokněžna Marie. Roku 1901 se narodila čtvrtá dcera jménem Anastázie.

Carevna s carem zoufale toužili mít syna a konečně roku 1904 se jejich přání splnilo. Narodil se carevič Alexej. U Alexeje se v dětství projevila závažná choroba, porucha krvetvorby – hemofilie, která se vyskytovala v rodině carevny, ačkoliv sama carevna touto nemocí netrpěla.

Vláda a revoluce

Rusko se na počátku 20. století stále potýkalo s řadou problémů. Průmyslový vzestup byl vystřídán krizí v letech 1900–1903. Drtivou většinu půdy drželi stále velkostatkáři, kteří využívali drobné rolníky k levným námezdním pracím, což vedlo roku 1902 k selským nepokojům.

V letech 1904–1905 probíhala rusko-japonská válka, jejím důsledkem bylo odhalení hospodářské a vojenské slabosti ruského samoděržaví. Nespokojenost se projevila již počátkem roku 1905 při tzv. „krvavé neděli“, kdy carské úřady nechaly střílet do davů bouřících se obyvatel. V červnu proběhla vzpoura na křižníku Potěmkin a v prosinci vypuklo ozbrojené povstání v Moskvě.

Carská rodina žila poklidný život do roku 1914, než vypukla první světová válka. Car, přestože jej bývalý ministr vnitra Pjotr Durnovo varoval, odjel na frontu a carevna se starala sama o Alexeje a se svými dcerami pečovaly v Carské nemocnici v Carském Selu o raněné vojáky, a to až do roku 1916.

Dne 8. března 1917 podle gregoriánského kalendáře vyšlo do ulic v Petrohradě asi 90 tisíc žen. Následujícího dne se demonstrace rozšířily a přerostly v Únorovou revoluci. K demonstrantům se připojilo i vojsko a vláda byla nucena rezignovat. Dne 13. března (28. února) 1917 byl sestaven dvanáctičlenný prozatímní výbor Státní dumy a vznikla Prozatímní vláda, do jejíhož čela se postavil kníže Georgij Lvov. Vojenskou moc však v Petrohradě držel ve svých rukou Petrohradský sovět pod kontrolou menševiků, složený z dělnických, rolnických a vojenských zástupců. Podle jeho vzoru se pak postupně ustavovaly Sověty i v dalších ruských městech.

Dne 15. března 1917 car abdikoval a předal korunu svému bratrovi Michailovi, který již následujícího dne rezignoval, aniž by určil svého nástupce, čímž v Rusku skončila vláda dynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov.

Po revoluci byla carská rodina deportována do vyhnanství na Sibiř. Rok 1917 strávili v Tobolsku s několika dvorními dámami a služebnictvem (ti s carskou rodinou odjeli dobrovolně a někteří z nich se již nikdy nevrátili). Zde je zastihla i bolševická říjnová revoluce (7. listopadu 1917).

Zavraždění cara a jeho rodiny

V dubnu a květnu následujícího roku 1918 odvezli bolševici nejprve cara s carevnou a potom i jejich děti do uralského města Jekatěrinburgu, kde se stal jejich poručníkem bolševik Jakov Jurovskij. V tomto městě se bývalý panovník stal figurkou ve hře bolševické tajné služby, nechvalně proslulé Čeky. Její provokatér nabídl carské rodině útěk z bolševické internace, když se označil za výrazného člena monarchistického spiknutí. Mikuláš mu uvěřil, a tím byl nad ním i jeho rodinou prakticky podepsán rozsudek smrti.

V noci na středu 17. července 1918 přišlo popravčí komando, odvedlo carskou rodinu do suterénu Ipaťjevova domu a včetně cara všechny zastřelili. Vrahem cara byl čekista Jakov Jurovskij, který poté ihned zastřelil i careviče Alexeje a dceru Taťánu. O deset dní později osvobodily Jekatěrinburg jednotky československých legií, přišly však příliš pozdě pro cara a jeho rodinu.

V témže roce byli zavražděni i carův bratr Michail a carevnina sestra Alžběta (Ella) – žena carova strýce Sergeje.

Tituly, oslovení a vyznamenání

18. května 1868 – 13. března 1881: Jeho Císařská Výsost velkovévoda Mikuláš Alexandrovič Ruský
13. března 1881 – 1. listopadu 1894: Jeho Císařská Výsost ruský carevič
1. listopadu 1894 – 15. března 1917: Jeho Císařské Veličenstvo ruský car

Vývod z předků

Pavel I. Ruský

Mikuláš I. Pavlovič

Žofie Dorotea Württemberská

Alexandr II. Nikolajevič

Fridrich Vilém III. Pruský

Šarlota Pruská

Luisa Meklenbursko-Střelická

Alexandr III. Alexandrovič

Ludvík I. Hesenský

Ludvík II. Hesenský

Elisabeth Claudine Marie Rose de Loriolová

Marie Alexandrovna

Karel Ludvík Bádenský

Vilemína Luisa Bádenská

Amálie Hesensko-Darmstadtská

Mikuláš II. Alexandrovič

Fridrich Karel Ludvík Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Becký

Fridrich Vilém Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Glücksburský

Frederika Schliebenská

Kristián IX.

Karel Hesensko-Kasselský

Luisa Karolina Hesensko-Kasselská

Luisa Dánská a Norská

Marie Sofie Dánská

Fridrich Hesensko-Kasselský

Vilém Hesensko-Kasselský

Karolina Nasavsko-Usingenská

Luisa Hesensko-Kasselská

Frederik Dánský

Luisa Šarlota Dánská

Žofie Frederika Meklenbursko-Zvěřínská

Odkazy

Reference

↑ БОХАНОВ, Александр. Император Николай II. Moskva: Русское слово, 1998. 565 s. ISBN 5-7233-0242-6. Kapitola I., s. 20. (rusky)
↑ Car Mikuláš II. prohlášen za svatého. Hospodářské noviny [online]. 2000-08-21 [cit. 2021-12-26]. Dostupné online.
↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 44–45.

Literatura

HERESCHOVÁ, Elisabeth. Mikuláš II. Poslední ruský car. Liberec: Dialog, 1996. 230 s. ISBN 80-238-0487-1.
IZAKOVIČ, Ivan: Život a smrt: tragédie posledního ruského cara. (historický román) Ikar, Praha 2005. ISBN 80-249-0537-X.
VEBER, Václav. Mikuláš II. a jeho svět : (Rusko 1894-1917). Praha: Karolinum, 2000. 505 s. ISBN 80-7184-793-3.
Deník cara Mikuláše II. Překlad Aleš Nesý. Praha: Plamja, 1925. 491 s. Dostupné online.
RADZINSKIJ, Edvard: Poslední car : zavraždění Mikuláše II. a jeho rodiny. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1993. 408 s. ISBN 80-204-0411-2
SOKOLOV, Nikolaj Aleksejevič. Zavraždění carské rodiny. Překlad Jan Konstantin Kessler. Praha: Josef Šrámek, 1926. 298 s. Dostupné online.

Související články

Svatořečení Romanovců

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikuláš II. Ruský na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Mikuláš II. Alexandrovič
Seznam prací o Mikuláši II. v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
Osoba Mikuláš II. Alexandrovič ve Wikicitátech
Galerie Mikuláš II. Ruský na Wikimedia Commons

Předchůdce:
Alexandr III.

Polský král
1894–1915/17

Nástupce:
—

Předchůdce:
Alexandr III.

Finský velkokníže
1894–1917

Nástupce:
—

[1] БОХАНОВ, Александр. Император Николай II. Moskva: Русское слово, 1998. 565 s. ISBN 5-7233-0242-6. Kapitola I., s. 20. (rusky)

[2] Car Mikuláš II. prohlášen za svatého. Hospodářské noviny [online]. 2000-08-21 [cit. 2021-12-26]. Dostupné online.

[pacner44-3] PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 44–45.

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 | typ dědice =
 | dědic =
-| choť = [[Alix Hesensko-Darmstadtská|Alexandra Fjodorovna]]
+| choť = [[Alexandra Fjodorovna Ruská|Alexandra Fjodorovna]]
 | choť2 =
 | choť3 =
@@ Řádek 31: / Řádek 31: @@
 | podpis = Nicholas II Signature.svg
 }}
-[[Soubor:Czar Nicholas Alexandra Olga.JPG|náhled|[[Sergej Lvovič Levickij]]: Mikuláš II. Alexandrovič s carevnou [[Alix Hesensko-Darmstadtská|Alix Hesensko-Darmstadtskou]] a dcerou Olgou, (1896), The Di Rocco Wieler Private Collection, Toronto, Kanada]]
+[[Soubor:Czar Nicholas Alexandra Olga.JPG|náhled|[[Sergej Lvovič Levickij]]: Mikuláš II. Alexandrovič s carevnou [[Alexandra Fjodorovna Ruská|Alix Hesensko-Darmstadtskou]] a dcerou Olgou, (1896), The Di Rocco Wieler Private Collection, Toronto, Kanada]]
-[[Světec|Svatý]] '''Mikuláš II. Alexandrovič''' (civilním jménem ''Nikolaj Romanov'', [[Ruština|rusky]] ''Николай II'', v rodině přezdíván ''Nicky'' nebo ''Niki''<ref>{{Citace monografie | příjmení = Боханов | jméno = Александр | odkaz na autora = | titul = Император Николай II | vydavatel = Русское слово | místo = Moskva | rok = 1998 | počet stran = 565 | kapitola = I. | strany = 20 | isbn = 5-7233-0242-6 | jazyk = rusky}}</ref>; [[18. květen|18. května]] [[1868]] [[Petrohrad]] – [[17. červenec|17. července]] [[1918]] [[Jekatěrinburg]]) byl posledním ruským [[car]]em, [[Seznam polských panovníků|králem polským]] a [[Finské velkoknížectví|velkoknížetem finským]]. V březnu [[1917]] byl přinucen k [[abdikace|abdikaci]]. V průběhu [[Ruská občanská válka|občanské války]] byl i s celou svojí nejbližší rodinou zavražděn [[Bolševici|bolševiky]] v [[Jekatěrinburg]]u.
+[[Světec|Svatý]] '''Mikuláš II. Alexandrovič''' (civilním jménem ''Nikolaj Romanov'', [[Ruština|rusky]] ''Николай II'', v rodině přezdíván ''Nicky'' nebo ''Niki''<ref>{{Citace monografie | příjmení = Боханов | jméno = Александр | odkaz na autora = | titul = Император Николай II | vydavatel = Русское слово | místo = Moskva | rok = 1998 | počet stran = 565 | kapitola = I. | strany = 20 | isbn = 5-7233-0242-6 | jazyk = rusky}}</ref>; {{JULGREGDATUM|1868|05|18|Link=1}} [[Petrohrad]] – [[17. červenec|17. července]] [[1918]] [[Jekatěrinburg]]) byl posledním ruským [[car]]em, [[Seznam polských panovníků|králem polským]] a [[Finské velkoknížectví|velkoknížetem finským]]. V březnu [[1917]] byl přinucen k [[abdikace|abdikaci]]. V průběhu [[Ruská občanská válka|občanské války]] byl i s celou svojí nejbližší rodinou [[Zavraždění carské rodiny|zavražděn bolševiky]] v [[Jekatěrinburg]]u.
-V roce 2000 prohlásila [[ruská pravoslavná církev]]  Mikuláše a jeho rodinu (spolu s dalšími 1&nbsp;083 mučedníky) za [[Strastotěrpěc|svaté]]<ref>{{Citace elektronického periodika
+V roce 2000 prohlásila [[ruská pravoslavná církev]] Mikuláše a jeho rodinu (spolu s dalšími 1&nbsp;083 mučedníky) za [[Strastotěrpěc|svaté]]<ref>{{Citace elektronického periodika
  | titul = Car Mikuláš II. prohlášen za svatého
  | periodikum = Hospodářské noviny
@@ Řádek 41: / Řádek 41: @@
  | url = https://archiv.hn.cz/c1-760406-car-mikulas-ii-prohlasen-za-svateho
  | datum_přístupu = 2021-12-26
-}}</ref> a na místě masakru byl postaven [[Chrám Všech svatých Na krvi]].
+}}</ref> a na místě masakru byl postaven [[Chrám Všech svatých na krvi]].
 == Rodinný život ==
 Mikuláš II. se narodil caru [[Alexandr III. Alexandrovič|Alexandrovi III.]] a jeho manželce, carevně [[Marie Sofie Dánská|Marii Fjodorovně]], jako jeden ze šesti potomků.
-Po smrti svého otce (1894) se stal ruským carem, a vzápětí se oženil s princeznou Alix Hesenskou, jež přijala po sňatku jméno [[Alix Hesensko-Darmstadtská|Alexandra Fjodorovna]] a přestoupila na [[ruská pravoslavná církev|pravoslaví]].<ref name="pacner44">{{Citace monografie
+Po smrti svého otce (1894) se stal ruským carem, a vzápětí se oženil s princeznou Alix Hesenskou, jež přijala po sňatku jméno [[Alexandra Fjodorovna Ruská|Alexandra Fjodorovna]] a přestoupila na [[ruská pravoslavná církev|pravoslaví]].<ref name="pacner44">{{Citace monografie
  | příjmení = Pacner
  | jméno = Karel
@@ Řádek 64: / Řádek 64: @@
 == Vláda a revoluce ==
-[[Rusko]] se na počátku dvacátého století stále potýkalo s řadou problémů. Průmyslový vzestup byl vystřídán krizí v letech [[1900]]–[[1903]]. Drtivou většinu půdy drželi stále velkostatkáři, kteří využívali drobné rolníky k levným námezdním pracím, což vedlo roku [[1902]] k selským nepokojům.
+[[Ruské impérium|Rusko]] se na počátku 20. století stále potýkalo s řadou problémů. Průmyslový vzestup byl vystřídán krizí v letech [[1900]]–[[1903]]. Drtivou většinu půdy drželi stále velkostatkáři, kteří využívali drobné rolníky k levným námezdním pracím, což vedlo roku [[1902]] k selským nepokojům.
-V letech [[1904]]–[[1905]] probíhala [[rusko-japonská válka]], jejím důsledkem bylo odhalení hospodářské a vojenské slabosti ruského samoděržaví. Nespokojenost se projevila již počátkem roku [[1905]] při tzv. „[[Krvavá neděle (1905)|krvavé neděli]]“, kdy carské úřady nechaly střílet do davů bouřících se obyvatel. V červnu proběhla vzpoura na [[Křižník Potěmkin|křižníku Potěmkin]] a v prosinci vypuklo ozbrojené povstání v [[Moskva|Moskvě]].
+V letech [[1904]]–[[1905]] probíhala [[rusko-japonská válka]], jejím důsledkem bylo odhalení hospodářské a vojenské slabosti ruského [[samoděržaví]]. Nespokojenost se projevila již počátkem roku [[1905]] při tzv. „[[Krvavá neděle (1905)|krvavé neděli]]“, kdy carské úřady nechaly střílet do davů bouřících se obyvatel. V červnu proběhla vzpoura na [[Potěmkin (1900)|křižníku Potěmkin]] a v prosinci vypuklo ozbrojené povstání v [[Moskva|Moskvě]].
-Carská rodina žila poklidný život do roku 1914, než vypukla [[První světová válka|1. světová válka]]. Car, přestože jej bývalý ministr vnitra [[Pjotr Durnovo]] varoval, odjel na frontu a carevna se starala sama o Alexeje a se svými dcerami pečovaly v Carské nemocnici v [[Puškin (město)|Carském Selu]] o raněné vojáky, a to až do roku [[1916]].
+Carská rodina žila poklidný život do roku 1914, než vypukla [[první světová válka]]. Car, přestože jej bývalý ministr vnitra [[Pjotr Durnovo]] varoval, odjel na frontu a carevna se starala sama o Alexeje a se svými dcerami pečovaly v Carské nemocnici v [[Puškin (město)|Carském Selu]] o raněné vojáky, a to až do roku [[1916]].
-Dne 8. března [[1917]] podle [[gregoriánský kalendář|gregoriánského kalendáře]] vyšlo do ulic v Petrohradě asi 90 tisíc žen. Již následujícího dne se demonstrace rozšířily a přerostly v [[Únorová revoluce|Únorovou revoluci]]. K demonstrantům se připojilo i vojsko a vláda byla nucena rezignovat. Dne 13. března (28. února) 1917 byl sestaven dvanáctičlenný prozatímní výbor Státní dumy a vznikla [[Ruská prozatímní vláda|Prozatímní vláda]], do jejíhož čela se postavil kníže [[Georgij Lvov]]. Vojenskou moc však v Petrohradě držel ve svých rukou [[Petrohradský sovět dělnických a vojenských delegátů|Petrohradský sovět]] pod kontrolou [[menševici|menševiků]], složený z dělnických, rolnických a vojenských zástupců. Podle jeho vzoru se pak postupně ustavovaly Sověty i v dalších ruských městech.
+Dne 8. března [[1917]] podle [[gregoriánský kalendář|gregoriánského kalendáře]] vyšlo do ulic v Petrohradě asi 90 tisíc žen. Následujícího dne se demonstrace rozšířily a přerostly v [[Únorová revoluce|Únorovou revoluci]]. K demonstrantům se připojilo i vojsko a vláda byla nucena rezignovat. Dne 13. března (28. února) 1917 byl sestaven dvanáctičlenný prozatímní výbor Státní dumy a vznikla [[Ruská prozatímní vláda|Prozatímní vláda]], do jejíhož čela se postavil kníže [[Georgij Lvov]]. Vojenskou moc však v Petrohradě držel ve svých rukou [[Petrohradský sovět dělnických a vojenských delegátů|Petrohradský sovět]] pod kontrolou [[menševici|menševiků]], složený z dělnických, rolnických a vojenských zástupců. Podle jeho vzoru se pak postupně ustavovaly Sověty i v dalších ruských městech.
-Dne 15. března 1917 car abdikoval a předal korunu svému bratrovi [[Michail Alexandrovič|Michailovi]], který již následujícího dne rezignoval, aniž by určil svého nástupce, čímž v Rusku skončila vláda [[dynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov]].
+Dne 15. března 1917 car abdikoval a předal korunu svému bratrovi [[Michail Alexandrovič Romanov|Michailovi]], který již následujícího dne rezignoval, aniž by určil svého nástupce, čímž v Rusku skončila vláda [[dynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov]].
 Po [[únorová revoluce|revoluci]] byla carská rodina deportována do vyhnanství na [[Sibiř]]. Rok [[1917]] strávili v [[Tobolsk]]u s několika dvorními dámami a služebnictvem (ti s carskou rodinou odjeli dobrovolně a někteří z nich se již nikdy nevrátili). Zde je zastihla i bolševická [[říjnová revoluce]] ([[7. listopad]]u [[1917]]).
@@ Řádek 82: / Řádek 82: @@
 V noci na středu [[17. červenec|17. července]] [[1918]] přišlo [[Trest smrti v Rusku|popravčí komando]], odvedlo carskou rodinu do suterénu [[Ipaťjevův dům|Ipaťjevova domu]] a včetně [[Zavraždění carské rodiny|cara všechny zastřelili]]. Vrahem cara byl čekista [[Jakov Jurovskij]], který poté ihned zastřelil i careviče Alexeje a dceru Taťánu. O deset dní později osvobodily Jekatěrinburg jednotky [[československé legie|československých legií]], přišly však příliš pozdě pro cara a jeho rodinu.
-V témže roce byli zavražděni i carův bratr [[Michail Alexandrovič|Michail]] a carevnina sestra [[Alžběta Ruská|Alžběta (Ella)]] – žena carova strýce [[Sergej Alexandrovič|Sergeje]].
+V témže roce byli zavražděni i carův bratr [[Michail Alexandrovič Romanov|Michail]] a carevnina sestra [[Alžběta Ruská|Alžběta (Ella)]] – žena carova strýce [[Sergej Alexandrovič|Sergeje]].
 == Tituly, oslovení a vyznamenání ==
@@ Řádek 139: / Řádek 139: @@
  | vydavatel = Plamja
  | místo = Praha
- | url = http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:8180ed70-cc7f-11e3-b110-005056827e51
+ | url = https://ndk.cz/uuid/uuid:8180ed70-cc7f-11e3-b110-005056827e51
  | počet stran = 491
 }}
@@ Řádek 151: / Řádek 151: @@
  | vydavatel = Josef Šrámek
  | místo = Praha
- | url = http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:adf6c2d0-5856-11e5-bf4b-005056827e51
+ | url = https://ndk.cz/uuid/uuid:adf6c2d0-5856-11e5-bf4b-005056827e51
  | počet stran = 298
 }}
+=== Související články ===
+* [[Svatořečení Romanovců]]
 === Externí odkazy ===
@@ Řádek 182: / Řádek 185: @@
 [[Kategorie:Oběti ruské občanské války]]
 [[Kategorie:Oběti komunistického teroru v Sovětském svazu]]
-[[Kategorie:Narození 1868]]
+[[Kategorie:Narození v roce 1868]]
 [[Kategorie:Narození 18. května]]
 [[Kategorie:Narození v Petrohradu]]
-[[Kategorie:Úmrtí 1918]]
+[[Kategorie:Úmrtí v roce 1918]]
 [[Kategorie:Úmrtí 17. července]]
 [[Kategorie:Úmrtí v Jekatěrinburgu]]

Ruští carové

Ivan IV. Hrozný (1547–1584) • Fjodor I. (1584–1598) • Boris Godunov (1598–1605) • Fjodor II. (1605) • Lžidimitrij I. (1605–1606) • Vasilij IV. (1606–1610) • Michail I. (1613–1645) • Alexej I. (1645–1676) • Fjodor III. (1676–1682) • Ivan V. (1682–1696) • Petr Veliký (1682–1725) • Kateřina I. (1725–1727) • Petr II. (1727–1730) • Anna Ivanovna (1730–1740) • Ivan VI. (1740–1741) • Alžběta Petrovna (1741–1762) • Petr III. (1762) • Kateřina II. Veliká (1762–1796) • Pavel I. (1796–1801) • Alexandr I. (1801–1825) • Mikuláš I. (1825–1855) • Alexandr II. (1855–1881) • Alexandr III. (1881–1894) • Mikuláš II. (1894–1917)