Přeskočit na obsah

Lomikámen hvězdovitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.
Jak číst taxoboxLomikámen hvězdovitý
alternativní popis obrázku chybí
Lomikámen hvězdovitý (Micranthes stellaris)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádlomikamenotvaré (Saxifragales)
Čeleďlomikamenovité (Saxifragaceae)
Rodlomikámen (Micranthes)
Binomické jméno
Micranthes stellaris
(L.) Small, 1905
Synonyma
  • Saxifraga stellaris
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení rostliny
Typické prostředí
Trs rostlin

Lomikámen hvězdovitý (Micranthes stellaris) je nízká, okolo 20 cm vysoká, bíle kvetoucí vytrvalá bylina. V České republice neroste, nejblíže se vyskytuje v Alpách. Je chladnomilnou bylinou rostoucí v arktickém nebo vysokohorskému podnebí. Vyskytuje se ve studených severních oblastech Ameriky a Evropy sahajících až za polární kruh, v teplejších evropských zase ve vysokohorských polohách. Druh Micranthes stellaris byl po dlouhá léta součásti rodu Saxifraga, na přelomu tisíciletí byl na základě molekulárních fylogenetických dat a morfologické odlišnosti přeřazen do rodu Micranthes.[1][2][3][4]

Rozšíření

Je Arkticko-alpinský druh s hlavním areálem od severovýchodní Kanady přes oblasti Grónska, Island, sever Britských ostrovů po severní část Skandinávie. Řidčeji se vyskytuje také v jižnějších oblastech Evropy, ale výhradně v horách, v Alpách, Apeninách, Vogézách, Karpatech a dokonce v Pyrenejích a horách na Balkánském poloostrově. Nejseverněji byl lomikámen hvězdovitý zaznamenán v přírodě na severním pobřeží Grónska v Low Point a na kanadském ostrově Ward Hunt, obě místa se nalézají na 83° severní zeměpisné šířky.

V Česku ani na Slovensku neroste, nejblíže k vidění ve volné přírodě je v Alpách, kde se vyskytuje do nadmořské výšky blízké ke 30000 m n. m., podobně jako v Pyrenejích. V Itálii, Německu i Rakousku patří k rostlinám chráněným zákonem.[1][4][5]

Ekologie

Vykytuje se na březích horských potoků, sněhových výležiskách, vlhkých skalách a na místech s drobnou sutí. Prospívá v nedokonale odvodněných oblastech ve vlhké tundře především na mokré humózní půdě nebo mezi mechy s nízkým obsahem organických látek. Uvádí se, že se jedná o specialistu na vlhká, většinou vápnitá místa, okraje močálů, rašeliniště a místa s častými průsaky z blízkých vodních toků a nádrží. Druh je fenotypově velmi plastický, od robustních rostlin 30 cm vysokých s četnými stonky v příznivých prostředích až po jemné rostliny vysoké do 10 cm s malým počtem stonků na drsných stanovištích. Rostlina vytváří, dle KEW, tři poddruhy a pět variet. Chromozomové číslo x = 8.[1][2][4][6][7][8][9]

Popis

Vytrvalá bylina vysoká do 15, ojediněle až 30 cm rostoucí v trsech. Listy bez řapíků i palistů vyrůstají pouze v listové růžici. Čepele jsou kožovité, jednoduché, 10 až 25 mm dlouhé a 3 až 8 mm široké, obkopinaté či lopatkovité, po obvodě bývají jemně pilovité se třemi až sedmi zuby směřujícími k vrcholu listu, mají nápadnou zpeřenou žilnatinu, oboustranně jsou lysé a pouze po obvodě bývají řídce chlupaté. Na listech někdy v paždí vyrůstají pacibulky sloužící k rozmnožování. Byliny mají plazivý oddenek se spícími pupeny. V nepříznivý podmínkách se vyskytují rostliny s drobnými růžicemi nesoucí jediný nerozvětvený stonek vysoký jen 10 cm. Ve výhodném prostředí vyrůstá z růžice několik stonků s rozvětveným květenstvím a bývají vysoké až 30 cm. V arktických oblastech jsou květy často nahrazené malými pacibulkami v úžlabí listů, i když dva nebo tři stonky nesou po jednom květu.

Z listové růžice vyrůstá žláznatě chlupatý, načervenalý, přímý až vystoupavý, v průřezu oblý stonek, který se v horní části větví do latnatého nebo hroznovitého květenství s až sedmi květy na chlupatých stopkách a listenem pod květenstvím. Květy jsou oboupohlavné, pětičetné, bíle až nafialovělé. Vytrvalé kališní lístky jsou volné, lysé, zelené nebo nafialovělé, asi 1,5 mm dlouhé a 2 mm široké. Korunní lístky jsou bílé se dvěma žlutými skvrnami v blízkosti základny, hvězdicovitě rozložené, od sebe oddělené, obvejčité, na konci tupé, dlouhé 3,5 až 6 mm a široké 1,6 až 2 mm, dva z nich bývají o málo větší. V květu je ve dvou kruzích deset tyčinek s červenými prašníky, dva pestíky a dvě blizny. Svrchní semeník je vytvořený za dvou plodolistů, obsahuje padesát až sto jednoobalných vajíček s axiální placentaci, pod ním je žláznatý terč produkující nektar pro opylovače.

Plod je mnohosemenná, dvoupouzdrá, nachově zbarvená tobolka dlouhá 3 až 5 mm a široká 2 až 3,5 mm. Je částečně obalená vytrvalým kalichem a otvírá se dvěma chlopněmi. Obsahuje padesát až sto hnědých, podélně žebrovaných, elipsoidních až čihovitých semen, obvykle svraskalých až bradavčitých.[1][2][4][6][7][8][9][10]

Rozmnožování

Lomikámen hvězdovitý rostoucí v chladných působištích tvoří semena jen zcela nepravidelně. Uvádí se, že tobolka se semeny nebývá na severu Kanady a Grónska a ve skandinávském Laponsku vůbec pozorována. Rostliny tam v krátkém arktickém létu sice kvetou, ale semena nevznikají, může to být nedostatkem opylovačů nebo jen krátkodobým teplem nutným pro vývoj semen. V evropských horách přece jen léto trvá déle, je tam více opylovačů a semena mají větší šanci uzrát. Rostliny rostoucí v arktických podmínkách o to častěji vytvářejí místo semen pod přízemními listy pacibulky, kterými se rozmnožují. Na nedlouhém plazivém oddenku se někdy probudí spící pupen a vyraší z něj nový jedinec.[2][4][9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Lomikámen hvězdovitý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2007-07-11 [cit. 2022-02-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d BROUILLET, Luc; ELVANDER, Patrick E. Flora of North America: Micranthes [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2022-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ AKIYAMA, Shinobu; GORNALL, Richard J.; OHBA, Hideaki. Asiatic Species of the Genus Micranthes Haw. (Saxifragaceae). S. 236–239. Journal of Japanese Botany [online]. Universities and research institutions in Japan, 08-2012 [cit. 2022-02-22]. Roč. 87, čís. 3, s. 236–239. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-15. ISSN 0022-2062. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e AIKEN, S. G.; DALLWITZ, M. J.; CONSAUL, L. L. et al. Flora of the Canadian Arctic Archipelago: Saxifraga foliolosa [online]. National Research Council of Canada, Ottawa, CA, rev. 05.2011 [cit. 2022-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ POWO: Micranthes stellaris [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2022 [cit. 2022-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 3. Praha: Academia, 1992. 542 s. ISBN 80-200-1090-4. Kapitola Saxifraga, s. 402 – 403. 
  7. ↑ a b BROUILLET, Luc; ELVANDER, Patrick E. Flora of North America: Micranthes [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2022-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b WELLS, Elizabeth Fortson; ELVANDER, Patrick E. Flora of North America: Micranthes stellaris [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2022-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c Finland Nature and Species: Micranthes stellaris [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2022-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ PAN, Jintang; GORNALL, Richard; OHBA, Hideaki. Flora of China: Saxifraga sect. Micranthes [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2022-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lomikámen_hvězdovitý&oldid=23086310“