Zobrazení zdroje stránky Baroko

[[Soubor:Holy Trinity Column.jpg|thumb|Jedno z vrcholných děl středoevropského baroka, [[Sloup Nejsvětější Trojice (Olomouc)|Sloup Nejsvětější Trojice]] v [[Olomouc]]i, památka [[UNESCO]]]]
'''Baroko''' či '''barok''' (zřejmě z [[portugalština|port.]] ''pérola barroca'' – perla nepravidelného tvaru) je [[umění|umělecko]]-[[Kultura|kulturní]] směr, který vládl v [[Evropa|Evropě]] mezi roky [[1600]] a [[1750]]. Vznikl v [[Itálie|Itálii]] a rozšířil se po celé Evropě a v jejích [[kolonie|koloniích]]. Slovem '''baroko''' se pak označuje i toto období.

== Původ názvu ==
Nejpravděpodobnější výklad slova ''baroko'' je, že pochází z [[Portugalština|portugalštiny]], výraz ''perles baroques'' se pro [[perla|perly]] nepravidelného tvaru používal již počátkem [[16. století]]. Ve [[středověk]]é logice se tak označovalo vše nabubřelé, nesprávné a směšné. V sedmnáctém století je zaznamenáno užití termínu „barokní“ ve významu „[[tordovaný]]“ (kroucený). Podobně jako označení mnoha jiných slohů bylo však i baroko pojmenováno až zpětně a i v tomto případě mělo toto dodatečně používané označení pejorativní přídech. V druhé polovině osmnáctého a v devatenáctém století bylo pro baroko často používáno také hanlivého označení: „sloh copový“, případně „sloh parukový“.

Charakteristiku baroka jako pozdního, krouceného a pravidla překračujícího slohu použil ve dvacátých letech dvacátého století historik umění [[Vojtěch Birnbaum]] při formulaci tzv. „[[Vojtěch Birnbaum|barokní teorie]]“.

== Vznik baroka ==
Základní rysy barokního umění už jsou geneticky uloženy v [[renesance|renesančním umění]], protože baroko je rozšířením a domyšlením renesančních uměleckých tendencí. V jistém smyslu však baroko zároveň znamená popření renesance, protože v sobě obsahuje komponentu vycházející v podstatě ze středověkého křesťanského myšlení. Tato komponenta se výrazně projevila především po [[Tridentský koncil|Tridentském koncilu]]. Vedlo k ní to, že se renesance, jak v umění tak ve filosofii velice rychle po dosažení jakéhosi pomyslného vrcholu kolem roku 1520 začala určitým způsobem vyčerpávat, což vedlo ke vzniku tzv. [[Manýrismus|manýrismu]]. Ten si liboval v grotesknosti, hravosti, optických klamech atp. Vznik baroka je překonáním tohoto stavu, protože byl (mj. právě Tridentským koncilem) formulován jasný a srozumitelný myšlenkový program, jímž je v podstatě obroda křesťanství. Proto se také v této souvislosti často o tzv. [[protireformace|protireformaci]] hovoří jako o „katolické reformaci“. Jasné vytýčení a formulování cílů se vzápětí projevilo i ve vytvoření pevného a relativně konzistentního uměleckého jazyka, který obecně nazýváme barokem. Nejvýraznějším představitelem uměleckého přechodu směrem od renesančního umění k manýrismu a baroku je [[Michelangelo Buonarroti]].

== Rozšíření a hlavní rysy ==
[[Soubor:Brno, kostel (10).jpg|300px|thumb|Bohatá barokní výzdoba v [[Kostel svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty (Brno-město)|kostele Svatých Janů]] v [[Brno|Brně]]]] 
V průběhu [[17. století|17.]] a [[18. století]] se baroko rozšířilo do celé [[Evropa|Evropy]]. Proniklo do všech uměleckých a životních projevů ([[architektura]], výtvarné umění, [[literatura]], [[divadlo]], [[hudba]]). Byl to poslední univerzální a jednotný umělecký styl celé Evropy. Většina tvůrčích podnětů vyšla z Itálie, následovalo [[Německo]], [[Rakousko]], [[Francie]] a [[Nizozemsko|Nizozemí]]. Příznačné je stírání hranic mezi architekturou, plastikou a malbou s cílem vytvoření jednotného společného účinku. Německé dějiny umění zde velmi trefně hovoří o tzv. „[[Gesamtkunstwerk]]u“, což lze česky přeložit jako „celostní umění“. Malba se stává iluzionistickou. V architektuře předstírá plastické prvky – architektura používá malbu napodobených stavebních prvků (klenby, žebra, pilastry) ke zvýšení působivosti, plastika nechce vystupovat jako ojedinělé umělecké dílo, ale podřizuje se celku a doplňuje malbu ([[drapérie]]). Významně se uplatňuje [[ornament]]ální štukatura. Baroko obecně dává přednost asymetrickým formám, vyklenutým a vydutým zaoblením, nadsazeným proporcím, prostorově rozvinutým gestům, efektním [[perspektiva|perspektivám]] (využití souhry architektury a malby). Výrazným prvkem barokního umění je pohyb. Zatímco renesanční umění je z tohoto hlediska statické, jeho ideálem je stavba vybudovaná na půdorysu kruhu, pak baroko je dynamické a jeho ideálem je ovál či elipsa. Barokní stavbu, sochu, kašnu atp. je nutné vnímat v pohybu - obcházet. Barokní stavby také byly vědomě komponovány k obcházení, ke stálému objevování nových pohledových os, k rafinované hře se světlem, s krajinou. Zatímco [[klasicismus]] (včetně tzv. [[barokní klasicismus|barokního klasicismu]]) reprezentují „nekonečné“ pohledy do dáli ([[Versailles]]), pak barokní architektura je komponována také na pohledových osách, ovšem tam, kde klasicismus cítí „nekonečný výhled“, umisťuje baroko tzv. „point de vue“, jakýsi úběžník pohledu – sochu, [[letohrádek]], kapli – a je tak rafinovanější a také intimnější.

== Nejvýznamnější představitelé barokního umění ==
[[Soubor:Wilanow palace.jpg|thumb|left|Palác polského krále [[Jan III. Sobieski|Jana III. Sobieskiego]], [[Varšava]], [[Polsko]]]]

=== Architektura ===
Raně barokní architekturu reprezentují [[Giacomo della Porta]], [[Vignola]] a [[Carlo Maderno]]. Nejvýznamnějšími barokními architekty je pak trojice Italů: architekt (také malíř a sochař) [[Gian Lorenzo Bernini]], [[Francesco Borromini]] a [[Guarino Guarini]]. Na tyto vrcholné italské architekty navazuje řada dalších významných italských i zaalpských architektů. Především [[Pietro da Cortona]], [[Filippo Juvara]], [[Johann Bernhard Fischer von Erlach]], [[Lucas von Hildebrandt]], [[Balthasar Neumann]], a také rozvětvená rodina [[Dientzenhoferové|Dientzenhoferů]], jejíž dva členové, otec [[Kryštof Dientzenhofer|Kryštof]] a syn [[Kilián Ignác Dientzenhofer|Kilián Ignác]], působili převážně v Českých zemích. Dalším významným architektem působícím v Českých zemích je [[Jan Blažej Santini-Aichel|Jan Blažej Santini]]. Trojici v Čechách působících architektů lze pak doplnit ještě o [[Giovanni Battista Alliprandi|Giovanniho Battistu Alliprandiho]], který byl nepochybně schopnějším architektem, než donedávna neprávem zdůrazňovaný [[František Maxmilián Kaňka]].

=== Malířství ===
[[Soubor:Las_Meninas,_by_Diego_Velázquez,_from_Prado_in_Google_Earth.jpg|thumb|''[[Dvorní dámy]]'', [[Diego Velázquez]], [[1656]]]]
Nejvýznamnějšími barokními malíři jsou především tito pánové: [[Caravaggio]], [[Diego Velázquez]], [[Peter Paul Rubens]], [[Rembrandt van Rijn]], [[Giovanni Battista Tiepolo]], [[Pietro Da Cortona]], [[Andrea Pozzo]]. Z autorů působících v českých zemích lze jmenovat především [[Karel Škréta|Karla Škrétu]] pro raný barok, [[Petr Brandl|Petra Brandla]] a [[Václav Vavřinec Reiner|Václava Vavřince Reinera]] pro barok vrcholný až pozdní (Reiner).
Malíři se snažili v dílech vyznačit pohyb nebo pocit.

=== Sochařství ===
Základním znakem barokního sochařství jsou rozevláté šaty.Takřka synonymem barokního sochařství je již jednou zmiňovaný [[Gian Lorenzo Bernini]]. Tento Ital svým slohotvorným významem prakticky závazně určil podobu barokní sochy. Na něj do jisté míry navazují takřka všichni ostatní barokní sochaři, včetně našeho nejvýznamnějšího sochaře [[Matyáš Bernard Braun|Matyáše Bernarda Brauna]]. Druhým nejvýznamnějším českým sochařem je pak [[Ferdinand Maxmilián Brokoff]], který však reprezentuje spíše klasičtěji chápané sochařství a je tak do jisté míry Braunovým sochařským protikladem.Na mostech se objevuje socha nového patrona Jana Nepomuckého.

=== Hudba ===
Za nejvýznamnějšího skladatele barokní hudby bývá považován [[Johann Sebastian Bach]], jehož smrt ([[1750]]) se kryje s datem, jež bývá někdy považováno za konec barokní éry. Přidat k němu lze například „slunného Itala“ [[Antonio Vivaldi|Antonia Vivaldiho]], tvůrce mnoha barokních oratorií [[Georg Friedrich Händel|Georga Friedricha Händela]] nebo [[Claudio Monteverdi|Claudia Monteverdiho]]. Z českých tvůrců se rozhodně sluší zmínit [[Adam Michna z Otradovic|Adama Michnu z Otradovic]], [[Bohuslav Matěj Černohorský|Bohuslava Matěje Černohorského]] a především nejvýznamnějšího z nich: [[Jan Dismas Zelenka|Jana Dismase Zelenku]].

== Pozdní baroko a vyznívání slohu ==
Podle některých výkladů baroko končí již na přelomu 17. a 18. století. V [[České země|Českých zemích]] je to velmi dobře patrné po roce [[1721]] a [[1729]], kdy došlo k blahoslavení a svatořečení nejvýznamnějšího českého barokního světce [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]]. Proces, který tehdy probíhá lze opsat biblickým podobenstvím o soli, která ztratila slanost, neboť zde vskutku dochází k velmi dobře patrné ztrátě vědomí původního zacílení a poslání. Burcující baroko se tak mění v „usměvavé“ [[rokoko]], které už se spíše než nebeskými věcmi zabývá vlastními prožitky.

Nejvýznamněji k této proměně došlo ve Francii, kde jsou také projevy poživačného rokoka nejvýraznější. Ve střední Evropě je však asi opravdu lepší mluvit o pozdním baroku, neboť zde nedochází k tak výrazné proměně. Pozdní baroko je [[virtuos|virtuózní]] podobou [[sloh]]u, kterou například v architektuře reprezentuje náš [[Kilián Ignác Dientzenhofer]], v malbě [[Václav Vavřinec Reiner]] či [[Kosmas Damián Asam]]. Tato nesmírně silná a ještě stále velmi barokní kultura svou sílu definitivně ztrácí až hluboko po polovině osmnáctého století, kdy pozdní barok postupně nahrazuje strohý [[vídeň]]ský [[klasicismus]].

== Španělsko ==
Násilná rekatolizace, centralizace státu a [[klasicismus]] komplexu [[El Escorial]] byly vzorem pro model iberské architektury po celé [[17. století]]. Je to architektura ve které je výraznější hierarchizace jednotlivých prvků díky plastickému zpracováni stěn s použitím různých materiálu. Takhle se baroko dostává i do [[Španělsko|Španělska]]. Nejvíce se ale projevuje dále ode dvora. V [[18. století]] se v [[Granada|Granadě]] klasické prvky obohacují o dekorativní prvky, kterých hlavním představitelem je [[Francisco de Hurtado Izquierdo]]

== Architektura ==
* projev [[Monumentalita|monumentality]]: snaha ohromit člověka, důraz na citovost až exaltovanost, vnitřní napětí, patos, nadsázka
* kostely měly působit jako obraz nebe přenesený na zem, paláce a zámky reprezentovaly bohatství a moc
* půdorysem staveb byla elipsa nebo průniky elips (nekonečno)
* častý architektonický prvek: [[kopule]]
* drahé materiály: [[zlato]], vzácná dřeva, barevné mramory

== Barokní kázání ==
Barokní [[kázání]] se vyznačuje květnatou mluvou. Nejčastějšími stylovými prostředky jsou opakování (''repetitio'') a hromadění [[epiteton|epitet]], [[symbol]]ů a [[emblém]]ů, [[Jinotaj|alegorií]] a [[metafora|metafor]]. [[Bajka|Bajky]] a [[pohádka|pohádky]] zprostředkovávají ponejvíce [[etika|morální]] učení. Kromě toho se užívá přirovnání a [[pořekadlo|pořekadel]]. Jejich forma a myšlenková struktura není na rozdíl od dřívějších kázání pevně daná. Mnoho kazatelů užívá narážky nejen na [[Bible|Bibli]], ale též na [[antika|antická]] díla, z nichž se také často přímo cituje.

Na konci [[16. století]] se z kázání stává hromadný [[sdělovací prostředek]], který může s pomocí [[knihtisk]]u ovlivňovat veřejné mínění. Mění se také záměr kazatelův, k [[teologie|teologickému]] poselství se v kázání druží také poselství [[politika|politické]].{{Doplňte zdroj}} [[Církev|Církve]] tohoto potenciálu kázání využívaly; [[katolická církev]] zavedla pro [[kněz]]e závazek kázat jako povinnost na [[Tridentský koncil|Tridentském koncilu]]. Spektrum témat bylo velmi široké.

== Související články ==
* [[Barokní gotika]]
* [[Barokní hudba]]
* [[Selské baroko]]
* [[Klasická řádová architektura]]

== Literatura ==
{{Sisterlinks|commons=Category:Baroque art|wikt=baroko}}

* ''Umění renesance a baroku.'' Praha : Odeon (Larousse), 1970.
* [[Zdeněk Kalista|KALISTA, Zdeněk]]: ''Tvář baroka.'' Praha : Garamond, 2005. ISBN 80-86379-90-6
* [[Michael Kitson|KITSON, Michael]]: ''Barok a Rokoko.'' Praha : Artia, 1972.
* [[Miloš Sládek|SLÁDEK, Miloš]] (ed.): ''Malý svět jest člověk, aneb Výbor z české barokní prózy''. Jinočany : H&H, 1995. ISBN 80-85787-84-9.
* [[Josef Válka|VÁLKA, Josef]]: ''Manýrismus a baroko v české kultuře 17. a 1. pol. 18. století.'' Studia Comeniana Historica VIII, 1987, s. 155-213.
* [[Josef Vašica|VAŠICA, Josef]]: ''České literární baroko.'' Praha : Atlantis, 1995. ISBN 80-7108-123-X.
* {{Citace monografie
| příjmení = Balšánek
| jméno = Antonín
| odkaz na autora = Antonín Balšánek
| titul = Architektura střech doby barokové v Praze : Srovnávací studie architektonická
| url= http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/ABG001/184597      
| vydavatel = Česká matice technická
| místo = Praha
| rok = 1931
}}

{{posloupnost|co=[[Umělecký sloh]]
|kdy=[[17. století]]– I. polovina [[18. století]]
|pred=[[manýrismus]]
|po= [[rokoko]]}}

[[Kategorie:Umělecké směry]]
[[Kategorie:Baroko]]
[[Kategorie:Novověk]]

{{Link FA|sk}}
{{Link FA|sk}}
{{Link GA|ja}}

[[af:Barok]]
[[als:Barock]]
[[an:Barroco]]
[[ar:باروكية]]
[[arz:باروك]]
[[bar:Barock]]
[[be:Барока]]
[[be-x-old:Барока]]
[[bg:Барок]]
[[bs:Barok]]
[[ca:Barroc]]
[[cy:Baróc]]
[[da:Barokken]]
[[de:Barock]]
[[el:Μπαρόκ]]
[[en:Baroque]]
[[eo:Baroko]]
[[es:Barroco]]
[[et:Barokk]]
[[eu:Barrokoa]]
[[ext:Barrocu]]
[[fa:باروک]]
[[fi:Barokki]]
[[fo:Barokkur]]
[[fr:Baroque]]
[[fy:Barok (stylperioade)]]
[[gan:巴洛克式]]
[[gl:Barroco]]
[[he:בארוק]]
[[hi:बरॉक]]
[[hr:Barok]]
[[hsb:Barok]]
[[hu:Barokk]]
[[id:Barok]]
[[is:Barokk]]
[[it:Barocco]]
[[ja:バロック]]
[[jv:Barok]]
[[ka:ბაროკო]]
[[kn:ಬರೊಕ್‌]]
[[ko:바로크]]
[[ku:Barok]]
[[la:Barocus]]
[[lb:Barock]]
[[li:Barok]]
[[lt:Barokas]]
[[lv:Baroks]]
[[mk:Барок]]
[[ms:Baroque]]
[[nds:Barock]]
[[nds-nl:Barok]]
[[nl:Barok (stijlperiode)]]
[[nn:Barokken]]
[[no:Barokken]]
[[oc:Barròc]]
[[pl:Barok]]
[[pnb:بیرک]]
[[pt:Barroco]]
[[ro:Baroc]]
[[ru:Барокко]]
[[scn:Baroccu]]
[[sh:Barok]]
[[simple:Baroque]]
[[sk:Barok]]
[[sl:Barok]]
[[sr:Барок]]
[[stq:Barock]]
[[sv:Barocken]]
[[th:บารอก]]
[[tr:Barok]]
[[uk:Бароко]]
[[vi:Baroque]]
[[vls:Barok]]
[[zh:巴洛克艺术]]
[[zh-min-nan:Baroque]]