Wikipedie

FK Zenit Sankt-Petěrburg

ruský fotbalový klub
(přesměrováno z Zenit Petrohrad)

FK Zenit Sankt-Petěrburg (Rusky: ФК „Зенит“ Санкт-Петербург) je profesionální ruský fotbalový klub sídlící v Petrohradu. Momentálně působí v ruské nejvyšší soutěži zvané Premier Liga. Byl založen roku 1925 (nebo 1914 dle různých zdrojů) dělníky Leningradských hutí. Dnes patří k nejbohatším a nejsilnějším ruským klubům. V letech 2007, 2010, 2015, 2017, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023 a 2024 získal mistrovský titul, jeden titul měl ještě během éry Sovětského svazu. V roce 2008 triumfoval hned ve dvou evropských soutěžích. Po vítězství v Poháru UEFA (2007/08) triumfoval i v Superpoháru UEFA (2008), když porazil vítěze Ligy mistrů Manchester United FC 2:1. Poslední trofejí je mistrovský titul z ruské ligy v sezóně 2019/20.

FK Zenit Sankt-Petěrburg
NázevF.K. Zenit Sankt-Petěrburg
Přezdívka„Modro-bílo-světlomodříi“
ZeměRuskoRusko Rusko
MěstoPetrohrad
Založen1925
AsociaceRusko RFU
Domácí dres
Venkovní dres
SoutěžRusko 1. ruská fotbalová liga
2022/23vítěz
StadionKrestovskij stadion
Kapacita64 468 diváků [1]
Vedení
VlastníkGazprom
PředsedaRusko Alexandr Medveděv
TrenérRusko Sergej Semak
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly11 (10 bez sovětské éry)
Domácí trofeje5× Ruský pohár
1× Ruský ligový pohár
9× Ruský Superpohár
1× Sovětský šampionát
1× Sovětský pohár
1× Sovětský Superpohár
Mezinárodní trofeje1× Pohár UEFA
1× Superpohár UEFA
Údaje v infoboxu aktuální k 20. srpnu 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Evropská liga UEFA
Zlatá medaile 2007/2008 FK Zenit Sankt-Petěrburg
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 2008 FK Zenit Sankt-Petěrburg
Ruský Superpohár
Zlatá medaile 2008 FK Zenit Sankt-Petěrburg
Zlatá medaile 2011 FK Zenit Sankt-Petěrburg
Zlatá medaile 2015 FK Zenit Sankt-Petěrburg
Zlatá medaile 2016 FK Zenit Sankt-Petěrburg
Zlatá medaile 2020 FK Zenit Sankt-Petěrburg
Zlatá medaile 2021 FK Zenit Sankt-Petěrburg
Zlatá medaile 2022 FK Zenit Sankt-Petěrburg
Zlatá medaile 2023 FK Zenit Sankt-Petěrburg
Zlatá medaile 2024 FK Zenit Sankt-Petěrburg

Historie

editovat

Zenit Leningrad byl vítězem sovětské ligy v roce 1984, tento titul byl ale ojedinělým.[2] Po pádu režimu se klub v letech 1992 až 1996 pohyboval mezi kluby ve druhé lize, následně však postoupil znovu nahoru a v roce 1999 vybojoval ruský národní pohár.[3]

Ambice Zenitu narušit nadvládu klubů z Moskvy byly podepřeny společností Gazprom, která Zenit v prosinci 2005 odkoupila, tedy její nadpoloviční podíl (51 %) za částku takřka 28 milionů eur. Čtvrtinový podíl navíc již společnost vlastnila.[3]

Roku 2006 nahradil trenéra Vlastimila Petrželu Nizozemec Dick Advocaat. Novými akvizicemi se stali jihokorejští reprezentanti Kim Dong-Jin a Lee Ho, k nim přibyl ještě turecký reprezentant Fatih Tekke, kterého Zenit koupil za 10 milionů eur. Advocaat dovedl tým na čtvrtou příčku, díky triumfu Lokomotivu v národním poháru se tak Zenit kvalifikoval do Poháru UEFA.[4]

Do základních skupin se ruský klub probojoval skrze play-off proti belgickému Standardu Liège po celkovém výsledku 4:2, aby ve skupině změřil síly s Alkmaarem, Evertonem, Larisou a Norimberkem. Kolísavá forma vyústila ve dvě remízy, jednu výhru a jednu prohru. Postup do jarní části neměl tým ve svých rukou, Everton ale na půdě Alkmaaru zvítězil i s béčkovou sestavou a ruský tým zamířil dále ze třetího místa. Ruská ligová soutěž se mezitím dohrála, neboť se hrálo systémem jaro–podzim. Advocaat dovedl tým okolo kapitána Anatolije Tymoščuka k titulu.[4][5]

Šestnáctifinále nabídlo střet proti španělskému Villarrealu, který v ligové sezóně zaznamenal historické druhé místo. První zápas na ruské půdě byl vyrovnaný a rozhodl jej útočník Zenitu Pavel Pogrebňak. Tentýž hráč otevřel skóre na stadionu El Madrigal, týmu se však do konce sezóny zranil belgický stoper Nicolas Lombaerts a dvojice Roman Širokov a Radek Šírl byla vyloučena. Na tribunu poslal rozhodčí také Advocaata, posledních deset minut tak tým bránil v devíti lidech, ale postoupil.[4] V další fázi venku proti Olympique Marseille prohrál tým 1:3, doma však vyhrál 2:0 díky dvěma gólům Pogrebňaka a pravidlo venkovních gólů poslalo do čtvrtfinále Rusy. Na stadionu Bayeru Leverkusen si Zenit zajistil výhru 4:1, když na úvodní gól Pogrebňaka navázali ve druhém poločase za stavu 1:1 znovu Pogrebňak, Anjukov a Děnisov v rozmezí 12 minut. Doma si Rusové postup udrželi a v semifinále se střetli s Bayernem Mnichov. V Německu uhráli proti mužstvu čítající například končícího Kahna, Lúcia, Schweinsteigera, Ribéryho a Kloseho remízu 1:1. Odveta na stadionu Petrovskij přinesla čtyři góly domácího celku – trefili se dvakrát Pogrebňak, Zyrjanov a Fajzulin, skvělý výkon ukázal kapitán Tymoščuk a Zenit vyhrál 4:0.[4] Finále se odehrálo v Manchesteru, ruský celek se ale musel proti Glasgow Rangers obejít bez vykartovaného Pogrebňaka. Zastoupil jej Andrej Aršavin, autor prvního gólu utkání a hráč u akce na 2:0, kdy se trefil Zyrjanov. Zenit se stal druhým ruským vítězem Poháru UEFA po CSKA Moskva.[4]

V sezóně 2009 se titulu dočkal Rubin Kazaň a Zenit tak další sezónu pod Advocaatem zakončil třetí, limitován mimo jiné zraněním Dannyho.[6] Na kvalifikaci do předkola Ligy mistrů to však stačilo.[7][8] V polovině března 2010 odstartovala pro Zenit nová sezóna, nově pod vedením trenéra Luciana Spallettiho, jehož debut na půdě celku Křídla Sovětů Samara dopadl i zásluhou Dannyho jednogólovou výhrou.[8] Tuto sezónu se mistrovský titul vrátil do Petrohradu, Zenit v konečné tabulce vedl o šest bodů před CSKA Moskva.[9]

Období po evropském triumfu s sebou přineslo i změnu charakteru petrohradského týmu. Původní hvězdy v podobě ruských fotbalistů buď odešly na Západ (Aršavin, Pogrebňak) nebo si musely zvyknout na konkurenci (Keržakov) za draho koupených posil jakými byly Hulk nebo Axel Witsel.[10] Oba dva fotbalisté dorazili v letních měsících roku 2012. Domácí fanoušci se z příchozích hráčů tmavší pleti neradovali, problémy způsoboval také fakt, že oba brali mzdu násobně vyšší oproti těm domácím jako Děnisov s Keržakovem. Oba dali svoji nespokojenost najevo a nějaký čas proto strávili v rezervě.[10] Jiné posily byly sice ruští hráči, část z nich ale měla minulost spjatou s nenáviděnými rivaly Zenitu – Žirkov hrál předtím za CSKA a Dynamo, Kokorin též za Dynamo, Dzjuba ve Spartaku.[10]

Od května 2016 trénoval petrohradské mužstvo Mircea Lucescu. Ten však vydržel pouhý rok, v ruské lize totiž Zenit skončil až třetí a další rok si tak Ligu mistrů nezahrál. S mužstvem získal jen superpohár (červenec 2016).[11] Začátkem června skončilo také devítileté působení záložníka Dannyho, který klub opustil jakožto volný hráč.[12]

Od června začalo trenérské angažmá Roberta Manciniho.

Sezónu 2020/21 zahájil tým čtyřmi ligovými výhrami za sebou, v pátém kole ale nestačil venku na Dynamo Moskva, kde prohrál 0:1. V ruské lize tým prohrál poprvé od září 2019.[13]

Získané trofeje

editovat

Vyhrané domácí soutěže

editovat

Rusko  Rusko

editovat
(2007, 2010, 2011/12, 2014/15, 2018/19, 2019/20, 2020/21, 2021/22, 2022/23, 2023/24)[14]
(1998/99, 2009/10, 2015/16, 2019/20, 2023/24)[15]
(2003)[16]
(2008, 2011, 2015, 2016, 2020, 2021, 2022, 2023, 2024)

  Sovětský svaz

editovat
(1984)
(1944)
  • Sovětský Superpohár ( 1× )
(1984)

Vyhrané mezinárodní soutěže

editovat
(2007/08)
(2008)

Trenéři

editovat

Aktuální k září 2020[18]

Trenéři od roku 2000
Období od Období do Trenér
1. července 2018 –   Sergej Semak
1. června 2017 13. května 2018   Roberto Mancini
1. července 2016 28. května 2017   Mircea Lucescu
20. března 2014 30. června 2016   André Villas-Boas
11. března 2014 19. března 2014   Sergej Semak
1. ledna 2010 10. března 2014   Luciano Spalletti
18. srpna 2009 31. prosince 2009   Anatolij Davydov
26. června 2006 10. srpna 2009   Dick Advocaat
4. května 2006 25. června 2006   Vladimir Borovička
1. ledna 2003 3. května 2006   Vlastimil Petržela
1. července 2002 31. prosince 2002   Boris Rappoport
25. dubna 2000 30. června 2002   Jurij Morozov
25. března 2000 22. dubna 2000   Anatolij Davydov

Umístění v domácích ligách

editovat
Ruská Premier LigaRuská Premier Liga

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Webová stránka domácího stadionu Zenit Sankt-Petěrburg. www.petrovsky.spb.ru [online]. [cit. 11-08-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-08-2007. 
  2. ↑ BALITSKIY, Andrei; DRYOMIN, Mike. Soviet Union 1984. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. 2012-08-16 [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b NISENBOIMFROM, Eduard. Gazprom fuels Zenit dream. UEFA [online]. 2007-01-19 [cit. 2020-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-24. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e TERRY, Joe. How a brilliant Zenit Saint Petersburg lifted the UEFA Cup in 2008. These Football Times [online]. 2019-11-18 [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ DRYOMIN, Mike. Russia 2007. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. 2008-05-28 [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ DRYOMIN, Mike. Russia 2009. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. 2010-02-25 [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ ZIKOV, Sergey. Rubin Kazan Win Second Straight Russian Title, Zenit Cling to Third. Bleacher Report [online]. 2009-11-21 [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b ZIKOV, Sergey. Zenit-Samara: Luciano Spalletti Earns First Win as Danny Fires Past Opponents. Bleacher Report [online]. 2010-03-13 [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ DRYOMIN, Mike. Russia 2010. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. 2020-04-16 [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c Toke Møller Theilade. Gazprom, Zenit and European football. These Football Times [online]. 2016-06-22 [cit. 2020-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Zenit sack Lucescu after missing out on Champions League. Four Four Two [online]. 2017-05-28 [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Danny leaves Zenit after nine years. Four Four Two [online]. 2017-06-05 [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Zenit suffered its first defeat in the RPL since September 2019, losing to Dynamo – Sport. tekdeeps.com [online]. 2020-08-26 [cit. 2020-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-03. (anglicky) 
  14. ↑ Premier Liga, archiv, livesport.cz
  15. ↑ Russia - Cup Finals, RSSSF.com (anglicky)
  16. ↑ Russia - Cup Finals na RSSSF.com (anglicky)
  17. ↑ Russia - Super Cup, RSSSF.com (anglicky)
  18. ↑ Zenit St. Petersburg » Manager history. WorldFootball.net [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=FK_Zenit_Sankt-Petěrburg&oldid=24232445“