Tomáš Seidan

český sochař a pedagog

Tomáš Seidan (6. září 1830 Praha[1]2. prosince 1890 [2][3] Praha) byl český sochař a pedagog.

Tomáš Seidan
Narození6. září 1830 nebo 5. září 1830
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. prosince 1890 (ve věku 60 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánísochař a umělecký pedagog
PříbuzníVáclav Jan Seidan (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v Praze na Starém Městě v rodině rytce Antonína Seidana. Pocházel z devíti sourozenců. Jeho starší bratr Václav Jan Seidan (1817–1870)[4] byl medailérem. V roce 1839 zemřel otec Antonín Seidan.[5]

Tomáš Seidan se vyučil sochařství v dílně bratrů Josefa a Emanuela Maxových a v letech 1843–1845 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Christiana Rubena. V té době došlo k reformám výuky od strnulého akademismu směrem k realistické malbě. Od roku 1849 Seidan působil jako modelér porcelánky ve Staré Roli a po odchodu Václava Levého do Říma (1854) převzal jeho dílnu.

Po dvacet let působil jako profesor modelování na Pražské technice.[6] Na pražské Akademii nebyl zřízen ateliér sochařství a proto hodiny modelování v ateliéru sochaře Tomáše Seidana navštěvoval Josef Mauder, Ladislav Šaloun a také mladý Myslbek. Myslbek strávil v Seidanově ateliéru dva roky a pak přešel k Václavu Levému. Později se podílel jako Seidanův pomocník na sochařské zakázce ve vídeňském Arsenálu.

Tomáš Seidan byl členem Umělecké besedy, Krasoumné jednoty (1870–1890) a Spolku svatého Lukáše (1871–1890). Zemřel v Praze v prosinci 1890 ve věku 60 let a je pohřben na Olšanských hřbitovech (V. hřbitov, 10. oddělení, hrob 148).[7]

Seidanovo dílo je pozdně klasicistní, ale jeho portréty jsou oproti Maxovým živější a více se zaměřují na detail. Za jeho nejzdařilejší práci je považován pomník J. F. Smetany, který neusiluje o idealizaci, postrádá dobový patos a nejvíce se vzdaluje sochařskému akademismu. Od současníků se Seidan odlišuje realistickým ztvárněním v několika drobných plastikách, které nejvíce vypovídají o jeho výtvarné představivosti a přibližují ho tvorbě následující generace.[8]

Ve velkých plastikách z pozdějšího období chybí fantazie a vzlet, které Seidan nahrazuje plastickou manýrou s prvky klasicismu, novorenesance a realismu. Seidanovy sochy poznamenal živnostenský ráz jeho sochařské dílny, který je řadí k tehdejšímu průměru, s těžko rozeznatelným autorským rukopisem. Jeho návrhy na výzdobu Palackého mostu v Praze i jiné příležitostné práce byly překonány následující generací sochařů v čele s Josefem Václavem Myslbekem a v soutěži neobstály.[9]

Realizovaná díla

editovat
 
Generál Matyáš Gallas, Vídeň 1867
 
Pomník J. F. Smetany, Plzeň
 
Náhrobek Boženy Němcové

Společné výstavy

editovat
  • 1884 Krasoumná jednota v Praze (Umělecká výstava na Žofíně), Žofín, Praha
  • 1988/89 Umělecká beseda k 125. výročí založení, Mánes, Praha

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu Tomáše SeIdan farnost při kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském
  3. dle matriky zemřelých farnosti při kostele sv. Jiljí zemřel Tomáš Seidan 2. prosince 1890 na pražském Starém Městě čp. 213
  4. Matriční záznam o narození a křtu Václava Johanna Seidana farnost při kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském
  5. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Antona Seidana farnost při kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském
  6. Světozor č. 4, 12.12.1890
  7. Hrob Tomáše Seidana. www.prostor-ad.cz [online]. [cit. 2015-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-28. 
  8. Vojtěch Volavka, Sochařství devatenáctého století, s. 56
  9. Tomáš Seidan, Rozhlas Brno
  10. Busta Petra Velikého, Karlovy Vary

Literatura

editovat
  • Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 240, 258, Národní galerie v Praze 2016, ISBN 978-80-7035-598-5
  • Lubomír Sršeň, K autorství náhrobního pomníku Boženy Němcové, Sborník Památníku národního písemnictví. Roč. 34/2002 ISBN 8085085593 502 s. 34, (2002,) s. 199–216
  • Vojtěch Volavka, Sochařství devatenáctého století, Výtvarný odbor UB, Praha, 1948
  • Vladimír Sís, Olšanské hřbitovy, Pražská akciová tiskárna, Praha 1929

Externí odkazy

editovat