Wikipedie

Tomáš Fassati

český vědec, vysokoškolský pedagog a odborný manažer
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy:
Ozdrojovat věrohodnými zdroji dle pravidel o věrohodných zdrojích a ověřitelnosti. Tzn. nikoliv vlastním webem, vlastními publikacemi, triviálními katalogy, databázemi apod.
Zredukovat balastní a nevýznamné informace (pomocným vodítkem může být pravidlo o encyklopedické významnosti.
Zredukovat přebujelý seznam literatury na tu, která o dotyčném pojednává jen v nezanedbatelné míře.

Tomáš Fassati (* 22. února 1952, Praha) je český vědec,[1] vysokoškolský pedagog[2] a odborný manažer.[3] Zabývá se teorií vizuální komunikace v komplexní vazbě na interakci člověka, designu i architektury (human factors, ergonomie). V rámci International Institute for Information Design byl v 90. létech 20. století průkopníkem výzkumu praktické globální vizuální komunikace a metod výuky druhé gramotnosti. Je například autorem učebnice Practical visual communication, která vyšla také v češtině,[4] nebo prvního česko-anglického slovníku vizuální komunikace.

Tomáš Fassati
Narození22. února 1952 (72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánívědec, vysokoškolský učitel, manažer a fotograf
Manžel(ka)Anna Fassatiová
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Fassati je autorem řady odborných publikací, realizovaných výstav, stálých expozic, odborných sympozií. Je rovněž autorem několika průmyslových vzorů oblasti praktické vizuální komunikace.[5] Redigoval řadu odborných periodik (Galéria, Angelma, Artsystem, Muzeum, umění a společnost, Česká ergonomie, Design 4.0 – Mezičas ad.). Zabýval se také fotografováním, audiovizuální tvorbou, navrhováním interiérů, designu včetně grafického nebo oděvních návrhů.

Soustředí se na vědecký a umělecký výzkum nebo vzdělávání podporující hlubší rozvoj osobnosti. V tomto světle se jeho práce podporující postavení v českém prostředí málo etablovaných oborů fotografie (70.- 80. léta 20. stol.), globální vizuální komunikace (90. léta), design a human factors (od roku 2000) jeví jako dílčí snahy nevnímané v uvedeném kontextu, píše Jakub Kraban.[6]

 
Muzeum umění a designu Benešov, ve kterém Fassati působil od založení 1990 do roku 2017

Muzeum umění a designu Benešov

editovat

Muzeum umění a designu založil společně se svou ženou Annou v Benešově u Prahy roku 1990 jako projekt s netradiční vizí, kde tématem vzdělávání nebylo samo umění, ale pomocí umění byla vzdělávací činnost zaměřena na významné oblasti života: společenské vztahy, duchovní rozměr jedince a životní prostředí.[7] V muzeu se za čtvrtstoletí podařilo shromáždit rozsáhlé sbírky volného umění včetně fotografie i videa a také specificky koncipované kolekce užité tvorby – designu včetně grafického. Ke zprostředkování umění veřejnosti byly programově vedle tradičních metod používány alternativní, v rovině designu pak zejména návštěvnické laboratoře. Projekt se dařilo rozvíjet dvacet pět let, nejvýraznějším obdobím byla léta 2010–2015,[8] což potvrzují mnohé reakce odborné veřejnosti.[9][10] V roce 2017 došlo po nečekaném převratu na radnici zřizovatele, který podobně jako u Galerie F proběhl s podporou komunistů, k jeho ukončení.[11]

Další odborná činnost

editovat

Pedagogické působení Fassatiho na univerzitách započalo po sametové revoluci na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity.[12] Po roce 2000 byl pozván k výuce na pražské UMPRUM[13] a později na Fakultě architektury ČVUT[14]. Krátce také přednášel na Filozofické fakultě UK Praha a na UJEP v Ústí nad Labem. V roce 2015 před odbornou komisí VŠUP úspěšně obhájil svou habilitační práci na téma "metody výuky o interakci lidského organismu, designu a architektury". Od dalšího řízení však na protest proti vnímání ergonomické vědy ustoupil.

Ocenění od Knihovny UPM z roku 2006 charakterizuje Fassatiho vztah ke knižní kultuře. Během svého života založil několik knihoven a další podporoval. První byla odborná knihovna Galérie F v Banské Bystrici (1980), která byla komunisty zlikvidována roku 1986 a její část se podařilo zachránit řediteli Galerie 4 z Chebu. Další v pořadí byla odborná knihovna Muzea umění a designu Benešov (1990), v níž vytvořil v ČR ojedinělý odborný fond literatury vztahující se k informačnímu designu a vizuální gramotnosti[15]. Po roce 2000 se podílel na záchraně knižního fondu z rušené laboratoře ergonomie VŠUP ve Zlíně. Nezávisle na tom založil na Fakultě architektury ČVUT odbornou knihovnu ergonomie a designu (2017). Aktivací sponzorů a dárců podporoval také rozvoj nové klášterní knihovny u středočeských Nahorub.

Fassati stál také koncem 10. let 21. století u základů českého vzdělávání v ergonomii, který byl vytvořen vědeckou společností pro ergonomii (ČES) a Výzkumným ústavem bezpečnosti práce Praha (VÚBP), kdy patřil k prvním zkušebním komisařům profesní specializace Ergonom.[16]

Pro Fassatiho odbornou práci je také charakteristická aktivita v různých organizačních a odborných útvarech, například v organizačním výboru mezinárodního Bienále Brno a mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha, v Evropském kulturním klubu Praha, v koordinačním výboru českých mezinárodních festivalů umění, výboru české odbočky IIID, předsednictvu vědecké společnosti pro ergonomii (ČES), Etickém fóru ČR, Akademii designu ČR, poradním sboru ministra kultury pro muzea umění, prvním sboru hodnotitelů systému RUV českých vysokých uměleckých škol ad.

V roce 2019 obdržel Tomáš Fassati v Masarykově ústavu VS ČVUT od vědecké společnosti pro ergonomii (ČES) uznání za celoživotní vědecký přínos.

Audiovizuální tvorba

editovat

Tomáš Fassati se věnoval také audiovizuální tvorbě.[17][18] Jeho práce jsou zastoupeny například ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Moravské galerie v Brně, Slovenské národní galerie v Bratislavě nebo ve Zlatém fondu Národního muzea fotografie.

Výběr z audiovizuální tvorby

editovat
  • Pokoření (hraný diafilm), režie, kamera. Produkce: Dia-film Praha, 1971
  • Lázně Bělohrad (filmový dokument), kamera, režie. Produkce: Studio 7, Praha, 1973
  • Muž ze Sing-singu (televizní inscenace), hlavní kameraman. Produkce: FAMU Praha, 1976
  • Fotografie slouží životu (filmový dokument), scénář, kamera, režie. Produkce: Čs. televize, 1980
  • Praha 80 (polyekran), scénář, režie, kamera. Produkce: Útvar hlavního architekta, Praha, 1981
  • Benešovský víkend (filmový dokument), námět. Produkce: Město Benešov, 1995
  • Šumný Benešov (filmový dokument), námět, odborný poradce. Produkce: Česká televize, Praha, 2002

Veřejně prospěšná činnost

editovat

Tomáš Fassati se společně s manželkou věnoval řadě veřejně prospěšných činností, jako byla např. výsadba sídlištního arboreta s více než stovkou stromů v Rudlové-Sásové (Banská Bystrica)[19] nebo návrh a realizace dětského hřiště s několika desítkami herních objektů v 80. létech 20. století tamtéž.[20] Od roku 1990 vykonával Tomáš Fassati 25 let čestnou funkci přísedícího benešovského soudu.

Osobní postoje

editovat

Pro Fassatiho odborné i veřejné působení bylo vždy charakteristické vymezování se vůči povrchnímu materialismu, jehož extrémním projevem byl komunismus. Považoval za nezbytné v tom pokračovat i po roce 1990, proto nebylo překvapující, že se v ČR výjimečně nezakázaná komunistická strana podepsala svou podporou politických útočníků na likvidaci kvalitního programu jím založeného Muzea umění a designu.[11] Ministr obrany proto roku 2021 ocenil jeho celoživotní postoj zápisem do seznamu dvou tisíc účastníků českého 3. odboje (s důrazem na souvislost jeho aktivit v banskobystrické Galérii F během totality).[21]


Encyklopedické práce

editovat

Fassati jako vysokoškolský pedagog je také encyklopedistou. V 90. létech přispěl základními hesly o vizuální komunikaci do české encyklopedie Universum, zpracoval řadu hesel do bedekrů Česká republika – moderní architektura[22] a Za architekturou Benešovska.[23] Byl editorem Encyklopedických listů - ergonomie + umění + design.[24] Pro wikipedii zpracoval v týmu Institutu inteligentního designu i nezávisle řadu hesel o osobnostech, institucích a odborných pojmech.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008) = Dictionary of art historians, critics, theorists, journalists, and experts in related fields in the Czech lands (circa 1800 to 2008). Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 2 volumes (970; 1807 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2094-9, ISBN 80-200-2094-2. OCLC 976443783 
  2. ↑ Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. www.umprum.cz [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-21. 
  3. ↑ Kdo je kdo : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů = who is who. Praha: Agentura Kdo je kdo 781 s. Dostupné online. ISBN 80-902586-7-0, ISBN 978-80-902586-7-9. OCLC 52589241 
  4. ↑ FASSATI, TOMÁŠ, 1952-. Učebnice globální vizuální komunikace : učebnice druhé gramotnosti. Benešov: [s.n.] 1072 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-22-7, ISBN 80-87400-22-4. OCLC 975043085 
  5. ↑ RESDB-Vyhledávací formulář průmyslových vzorů. isdv.upv.cz [online]. [cit. 2021-10-11]. Dostupné online. 
  6. ↑ Umění pro život - Tomáš Fassati. Benešov: [s.n.] 117 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-20-3, ISBN 80-87400-20-8. OCLC 1200258798 
  7. ↑ ŠKRABAN, JAKUB, 1990-. Tomáš Fassati: Umění pro život. [Benešov]: [s.n.] 167 nečíslovaných stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-24-1, ISBN 80-87400-24-0. OCLC 975040527 
  8. ↑ FASSATI, Tomáš. Výroční zpráva Muzea umění a designu Benešov za rok 2015. 1.. vyd. Benešov: Muzeum umění a designu Benešov, 2016. ISBN 978-80-87400-21-0. 
  9. ↑ EX-pozice : o vystavování muzejních sbírek umění, designu a architektury. Vydání první. vyd. V Praze: [s.n.] 223 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87989-51-7, ISBN 80-87989-51-1. OCLC 1048454631 
  10. ↑ KOLESÁR, 2015
  11. ↑ a b Fišer, Zděnek: Fotografie, Ústí nad Labem, 2024, s. 26
  12. ↑ Absolventi Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě 1991-2006 = Graduates of the Institute of Creative Photography, Silesian University in Opava 1991-2006 : [Dům umění Opava, 22.6.-20.8.2006. Opava: Slezská univerzita 225 s. Dostupné online. ISBN 80-7248-378-1, ISBN 978-80-7248-378-5. OCLC 85718988 
  13. ↑ Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. www.umprum.cz [online]. [cit. 2021-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-01. 
  14. ↑ ŠESTÁKOVÁ, Irena (ed). Fakulta archtektury. Praha: ČVUT, 2016. 270 s. S. 144. 
  15. ↑ FASSATIOVÁ, Anna. Čtvrtstoletí Muzea umění a designu Benešov 1990-2015. Benešov: Muzeum umění a designu Benešov ca 600 s. v různém stránkování s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-16-6, ISBN 80-87400-16-X. OCLC 904580605 
  16. ↑ V ČR máme prvních 15 "Specialistů v ergonomii". Česká ergonomická společnost [online]. 2020-05-31 [cit. 2021-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-27. 
  17. ↑ FASSATI, Tomáš. Tomáš Fassati : katalog fotografických prací.. Benešov: [s.n.] ^^^svazků s. Dostupné online. ISBN 978-80-270-3223-5, ISBN 80-270-3223-7. OCLC 1031053276 
  18. ↑ FASSATI, Tomáš. Pracovní katalog grafického designu. Benešov: [s.n.] ^^^svazků s. Dostupné online. ISBN 978-80-270-3592-2, ISBN 80-270-3592-9. OCLC 1043884558 
  19. ↑ (BB). Arborétum medzi panelákmi. Priekopník. 24. 11. 1987, roč. XV, čís. 47, s. 7. 
  20. ↑ Paneland : největší československý experiment. Vydání první. vyd. [Brno]: [s.n.] 237 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7027-312-8, ISBN 80-7027-312-7. OCLC 1127293132 
  21. ↑ Vydaná osvědčení | Oddělení vydávání osvědčení a správních agend. www.3odboj.army.cz [online]. [cit. 2021-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-11. 
  22. ↑ ISBN 978-80-903826-0-2
  23. ↑ FASSATI, Tomáš. Za architekturou Benešovska cestou vnější i vnitřní. 1. vyd. Benešov: Muzeum umění a designu 2010 s. 
  24. ↑ Učební text ČVUT/UMPRUM, Praha, 2024

Literatura

editovat
  • Alvaer / Grosseová: Reprezentace národa, Národní galerie, Praha, 2008
  • Benešovský IIID reprezentuje, Jiskra, Benešov, 1999
  • Birgus, Vladimír a kol.: Encyklopedie českých a slovenských fotografů, ASCO, Praha, 1993, s. 75, 440, 441, 446
  • Birgus, Vladimír a Mlčoch, Jan: Česká fotografie 20. století, Praha, 2009, s. 203, 209, 289, 373
  • Blažek, Bohuslav: Tomáš Fassati (http://forum.isu.cz Archivováno 21. 8. 2020 na Wayback Machine.), 2003
  • Čapková, Ivana: O Muzeu umění a designu v Benešově (In: Dřevařský magazín č. 1–2, Brno, 2017, s. 61)
  • Červenka, Michal: Léta práce Tomáše Fassatiho (In: Muzeum, umění a společnost, Benešov 2001)
  • Dufek, Antonín: K subversivní dokumentaristice 80. let (In: Fotograf č. 18, Praha, 2011, s. 3)
  • Fassatiová, Anna: Muzeum umění a designu Benešov 1990–2010, Benešov, 2010
  • Franc, Martin a kol.: Dějiny Akademie múzických umění v Praze, Praha, 2017, fotografie s. 221
  • Gíretová, Anna, Fassati, Tomáš: Galéria F 1980 – 1990: Spomienka na režimu nepohodlnú galériu. Muzeum umění, Benešov 2001.
  • HLAVÁČ, Ľudovít. Dejiny slovenské fotografie. Martin: Osveta, 1988. (slovensky) 
  • Human engineering – člověk až na prvním místě (rozhovor s Tomášem Fassatim, In: Pražská technika 6, ČVUT, Praha, 2019)
  • Chmelařová, Marcela: Akvizice galerií (In: Art + Antiques, Praha, 2013/04, s. 39)
  • Kolesár, Zdeno: Iný český design (In: DESIGNUM č. 3, 2015, Bratislava)
  • Koryčánek, Rostislav: Paneland, Moravská galerie, Brno, 2017, s. 22, 23, 25, 154, 155, 157
  • Kubíček, Michal: 10 let Institutu tvůrčí fotografie, bakalářská práce, Slezská univerzita, Opava, 2000
  • Macek, Václav: Jak zmizela kometa (In: Nové Slovo č. 51/1989, s. 15, Bratislava)
  • Moucha, Josef: Příběh Galerie 4, Cheb, 1995
  • Moucha, Josef: A proscribed photogallery (In: Imago 11, s. 64, Bratislava, 2001)
  • Moucha, Josef a kol.: Alternativní kultura, příběh české společnosti 1945–1989, Praha, 2001
  • Moucha, Josef: Čelem k dějinám (In: Fotograf č. 18, Praha, 2011, s. 112)
  • Muzeum umění a designu Benešov (In: Literární noviny č. 1, Praha, 2017)
  • Nekolná, Bohuslava: Pohledy ze zahraničí, In: Atelier for art, 30.6.2021, https://www.atelierforart.cz/pohledy-ze-zahranici/
  • Noga, Pavel: Vyšla učebnice praktické vizuální komunikace (In: Typo č. 42, s. 68, 69, Praha, 2010)
  • Pospěch, Tomáš: Česká fotografie 1938–2000 v recenzích, textech a dokumentech, Praha, 2010, s. 198, 262,
  • Pospěch, Tomáš: Myslet fotografii – Česká fotografie 1938–2000, Praha, 2014, s. 96, 121, 122, 124, 125, 162, 169, 208, 211, 213, 271.
  • Simlinger, Peter: Visual Communication (web IIID, 1999, www.iiid.net)
  • Simlinger, Peter: Učebnice praktické vizuální komunikace (recenze), Atelier č. 5, Praha, 2015
  • Slavíček, Lubomír (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008). Praha, Academia 2016
  • Současná mezinárodní vizuální komunikace, neidentifikovatelný výstřižek, Praha, 2004
  • Škraban, Jakub: Tomáš Fassati – teoretik a organizátor, diplomní práce ITF, Slezská univerzita Opava, 2010
  • Škraban, Jakub: Tomáš Fassati – umění pro život, Benešov, 2016
  • Štěpánek, Branislav: Diplomní práce, Slezská univerzita, Opava, 2012
  • Švácha, Rostislav; Platovská, Marie (eds.): Dějiny českého výtvarného umění IV/2, Academia, Praha, 2007, s. 759
  • Tesáková, Juliana: Collegium Photo, bulletin výstavy, Žilina, 1987
  • Třeštík, Michael: Kdo je kdo v české společnosti, Praha 2005
  • Tůmová, Jaroslava: Tomáš Fassati dal před přírodovědou přednost umění. Osobnost Posázaví (In: Posázaví č. 1, Benešov, 2013)
  • Vondra, Jan: Cyklus osoby a osobnosti, bulletin výstavy, Banská Bystrica, 1984
  • BIRGUS, Vladimír; SCHEUFLER, Pavel. Česká fotografie v datech. [s.l.]: [s.n.], 2021. ISBN 978-80-271-0535-9. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tomáš_Fassati&oldid=24418057“