Wikipedie

Třída Magdeburg

třída německých lehkých křižníků

Třída Magdeburg byla třída lehkých křižníků Kaiserliche Marine. Skládala se ze čtyř jednotek. Dva křižníky byly potopeny v první světové válce a dva byly po válce v rámci reparací předány Francii a Itálii.

Třída Magdeburg
SMS Magdeburg
SMS Magdeburg
Obecné informace
UživateléVlajka Kaiserliche Marine Kaiserliche Marine
Vlajka Francie Francouzské námořnictvo
Vlajka Italského námořnictva Regia Marina
Typlehký křižník
Lodě4
Zahájení stavby1910
Spuštění na vodu1911
Uvedení do služby1912
Osud2 potopeny
2 vyřazeny
Předchůdcetřída Kolberg
Nástupcetřída Karlsruhe
Technické údaje Magdeburg
Výtlak4535 t (standardní)
4570 t (plný)
Délka136 m (na vodorysce)
138,7 m (max.)
Šířka13,5 m
Ponor5,16 m
Pohon16 kotlů, 3 turbíny
3 lodní šrouby
Rychlost27 uzlů
Dosah5820 nám. mil při 12 uzlech
Posádka354
Výzbroj12× 105mm kanón (12×1)
2× 500mm torpédomet
120 min
Pancíř18–60mm boky
20–40mm paluba s 40–60mm konci
50mm štíty děl
100mm velitelská věž

Stavba

editovat

Křižníky třídy Magdeburg měly čtyřkomínovou siluetu a lze je považovat za první opravdu moderní lehké křižníky Kaiserliche Marine. V letech 1910–1912 byly postaveny čtyři křižníky této třídy. Do jejich stavby se zapojily loděnice AG Weser v Brémách, AG Vulcan Stettin ve Štětíně a Kaiserliche Werft Wilhelmshaven v Wilhelmshavenu.[1]

Jednotky třídy Magdeburg:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Magdeburg AG Weser 1910 13. května 1911 20. srpna 1912 Dne 26. srpna 1914 uvázl na mělčině. Zničen vlastní posádkou.
Breslau AG Vulcan Stettin 1910 16. května 1911 10. května 1912 V srpnu 1914 předán Osmanskému námořnictvu. Sloužil jako Midilli. Dne 20. ledna 1918 se při výpadu do Egejského moře potopil na minách.
Strassburg Kaiserliche Werft Wilhelmshaven 1910 24. srpna 1911 9. října 1912 Roku 1920 vyřazen. V rámci reparací připadl Itálii. Přejmenován na Taranto. Roku 1944 byl potopen při náletu.
Stralsund AG Weser 1910 4. listopadu 1911 10. prosince 1912 Roku 1920 vyřazen. V rámci reparací připadl Itálii. Přejmenován na Mulhouse. Sešrotován 1933.

Konstrukce

editovat
 
Midilli (ex SMS Breslau)

Výzbroj tvořilo dvanáct 105mm kanónů, dva 500mm torpédomety a až 120 min. Na bocích trupu byl pancéřový pás, který měl až 60mm v oblasti pohonného systému a ke koncích se ztěnčoval na 18 mm. Doplňovala jej pancéřová paluba. Pancéřované byly rovněž štíty děl a velitelský můstek. Každý křižník měl odlišný pohonný systém. Všechny měly šestnáct kotlů Marine, lišil se však počet turbín. Strassburg měl dvě turbíny Marine, Magdeburg a Stralsund tři turbíny Bergmann a Breslau čtyři turbíny AEG-Vulcan. Stejný byl počet lodních šroubů. Výkon pohonu byl 25 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 27 uzlů. Dosah byl 5820 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[1]

Modifikace

editovat

Roku 1915 Strassburg dostal silnější výzbroj sedmi 150mm kanónů, dvou 88mm kanónů a dvou 500mm torpédometů. Roku 1916 byl stejně upraven i Stralsund.[1]

Osudy

editovat
 
SMS Strassburg

Magdeburg uvízl dne 26. srpna 1914 při operaci ve Finském zálivu na mělčině u ostrova Odensholm a nepodařilo se ho vyprostit. Část posádky převzal torpédoborec V 26. Loď posléze ostřelovaly ruské křižníky Bogatyr a Pallada, pokus o vyhození do povětří skončil zničením přídě. Dohoda po kapitulaci lodi ukořistila kódové knihy a šifrovací klíče, což britské námořní zpravodajské službě umožnilo prolomení německých šifer.[2]

Breslau se podařilo společně s bitevním křižníkem Goeben proniknout Středozemním mořem do osmanského Istanbulu a obě lodi byly formálně zařazeny do služby Osmanského námořnictva (sloužily ovšem pod německým velením a s německou posádkou). Připlutí německých lodí hrálo důležitou roli v rozhodnutí Turecka vstoupit do války na straně Centrálních mocností. Křižník pak operoval zejména v Černém moři a to pod jménem Midilli. Dne 20. ledna 1918 se Breslau při výpadu do Egejského moře, který podnikl společně s bitevním křižníkem Goeben, dostal do minového pole a postupně inicioval pět min. Potopil se v 9:07. Zahynuly dvě třetiny posádky včetně velitele lodi námořního kapitána Georga von Hippela.[3]

Strassburg a Stralsund se dne 28. srpna 1914 účastnily první bitvy u Helgolandské zátoky. Strassburg v ní byl poškozen.

Strassburg a Stralsund válku přečkaly a byly předány vítězným mocnostem. Strassburg získala Itálie (byl přejmenován na Taranto a potopen při náletu v roce 1944). Stralsund získala Francie, která ho nechala v roce 1933 sešrotovat.[4]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d MAGDEBURG light cruisers (1912) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 125. 
  3. ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 83. 
  4. ↑ MILFORD, Darren. Magdeburg Class Light Cruisers [online]. worldwar1.co.uk, 1998-2006 [cit. 2009-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třída_Magdeburg&oldid=22802619“