Wikipedie

Splitská městská železnice

železniční síť v Chorvatsku
Tento článek nebo jeho část potřebuje stylistické (slohové) úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci můžete hledat v radách na stránkách Encyklopedický styl a Vzhled a styl.

Splitská příměstská železnice (chorvatsky Splitska gradska željeznica; SGŽ) je příměstská železnice v chorvatském Splitu.

Splitská městská železnice
Nádraží Split
Nádraží Split
Stát ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Technické informace
Napájecí soustava neelektrifikováno
Průběh trati
Legenda
Splitská příměstská železnice
směr Knin
Kaštel Stari
Kaštel Lukšić(stanice uzavřena)
Jadranska magistrala
Kaštel Kambelovac
Kaštel Gomilica
Kaštel Sućurac
Cesta dr. Franje Tuđmana
Solin
Jadro
Splitska ulica
Ulica Antuna Gustava Matoša
Neslanovac(možnost nové stanice)
Tunel Dumjanovac
Solinska ulica
Split Predgrađe
Joker / Brodogradilište(možnost nové stanice)
Tunel Split
Split - Sud(existující stanice mimo provoz)
Split

}

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Renovovaná trať byla vybudována na již existující trati M604 a do provozu byla uvedena 10. prosince 2006. SGŽ tvoří jedna linka se sedmi stanicemi. Trať vede z nádraží Split do stanice v obci Kaštel Stari.

Trať je dlouhá 17,8 km a jízda po celé délce trvá přibližně 25 minut. Linka prochází dvěma tunely v centru města Split. V delším z nich je na rok 2021 naplánováno otevření podzemní stanice (Split-HBZ).[1] Uvažuje se o spojení s letištěm Split (v roce 2025) a dalším rozšíření na Trogir s možnou elektrizací v dlouhodobém horizontu.

Druhá linka mezi stanicemi Split a Split-Kopilica existovala od června[2] do listopadu 2019, kdy byl provoz ukončen.

Historie

editovat
 
Mapa příměstské železniční sítě v červnu 2019

Většina potřebných železničních tratí byla dokončena již v době Rakouska-Uherska v říjnu 1877, kdy byl Split spojen se Siverićem přes Perković. Když se ve Splitu v roce 1979 pořádaly Středomořské hry, byl naplánován rozsáhlý příměstský železniční systém. Stávající trať Split Predgrađe - Split v přístavu byly zahloubeny pod zem.[3] V souvislosti s plánováním dvoukolejné elektrizované železnice byla za cca 60 milionů HRK vybudována podzemní stanice Split-HBZ s tunelem dlouhým 1 893 m.[4] Další část železnice byla dokončena v roce 1983.[5]

Když v roce 1991 vypukla chorvatská válka za nezávislost, bylo na okupovaném území přerušeno železniční spojení mezi Splitem (a Dalmácií) a zbytkem Chorvatska. V době války od února 1993 do října 1994 zorganizovaly Chorvatské dráhy (chorvatsky Hrvatske željeznice; HŽ), které v Dalmácii disponovaly mnoha nečinnými vozy a drážním personálem, krátkodobou a nepříliš úspěšnou Splitskou příměstskou železnici ze Splitu do Kaštel.[6] Místní úřady tento projekt nepodpořily a dálkové vlakové soupravy se navíc ukázaly jako nevhodné pro příměstskou dopravu.[7] Po skončení války v roce 1995 byl tento projekt ukončen.

K obnovení projektu příměstské dopravy Chorvatských železnic došlo prosinci 2006,[8] kdy byl také oznámen plán elektrizace trati a položení druhé koleje.[7] Od roku 2007 existuje plán HŽ na rekonstrukci železničního tunelu Split a otevření podzemní stanice Split-HBZ.[9] Byla dokonce podepsána smlouva mezi HŽ a městem Split,[10] avšak na konci roku 2015 město projekt zastavilo s odkazem na nedostatek finančních prostředků.[11] I přes silné protesty zrušily HŽ v roce 2011 třetinu denních spojů.[12][13][14]

Aktuální stav

editovat
 
Od léta 2019 linku obsluhuje vícečetná dieselová jednotka HŽ 7023 výrobců Končar a Gredelj.

Mezi hlavní problémy trati patří vzdálenost železničních stanic od sídel podél Kaštelského zálivu (konurbace Kaštela), neboť páteřní trať byla původně vybudována pro dálkový provoz ve směru na Knin a Záhřeb. Přes skutečnost, že okolo 35 % obyvatel Splitu, 40 % obyvatel Solinu a 50 % obyvatel Kaštel obývá lokality podél trati, nemá kvůli extenzivnímu rozrůstání obcí a nesystematickému územnímu plánování, kdy okolní oblast obklopují převážně rodinné domy s nízkou hustotou zalidnění, dobrý přístup k veřejné dopravě.[15] Spolu s nedostatečně rozvinutou tradicí dojíždění příměstskou dopravou zůstává vysoká úroveň závislosti na dopravě osobními vozidly.

V roce 2007 obsloužila příměstská železnice pouze 57 078 cestujících a na jízdném vybrala 441 690 HRK.[16] V roce 2010 byl již objem 111 000 obsloužených osob. Dopravní strategie měst Kaštela na roky 2016–2020 vyzvala k lepší integraci příměstské železnice s veřejnou dopravou, s odvoláním na špatný stav železniční infrastruktury, její zastaralost a nízkou kvalitu a bezpečnost příměstské železniční dopravy.[17]

V průběhu června 2019 se od zahájení provozu úseku Split Predgrađe - Split prodalo pouze 635 jízdenek.[18]

V březnu 2020 člen představenstva Chorvatských drah Darko Barisić představil probíhající plán HŽ, kdy společnost investovala 3,6 milionu HRK do rekonstrukce stanice Split Predgrađe. Dalších 7,5 milionu má být vynaloženo na výstavbu nových stanic (Dujmovača, Solin-Širina a Sveti Kajo), se zahájením stavebních prací na jaře 2020.

Nová stanice má být vybudována v Rudine, kde by se trať M604 měla odklonit k letišti ve Splitu a dále do Trogiru. Musí být ještě naplánována optimální trasa po studii proveditelnosti. Barisić rovněž informoval o záměru HŽ elektrifikace (elektrizace) trati.[19]

Bezpečnost

editovat

Vzhledem k tomu, že trať prochází příměstskou oblastí bez oplocení a je vybavena úrovňovými kříženími (železničními přejezdy) se silniční dopravou, dochází k častým, i tragickým, nehodám.[20][21][22]

Linka Kaštel Stari - Split (a zpět) je obsluhována 17 páry vlaků ve všední dny a 8 páry o víkendech.[23] Dopravce HŽ Putnički prijevoz na lince provozuje renovované dieselové jednotky Y1 a nové dieselové jednotky HŽ 7023. V souladu s jízdním řádem jezdí několikrát denně autobusový spoj mezi letištěm Split / Trogir a železniční stanicí Kaštel Stari.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Split Suburban Railway na anglické Wikipedii.

  1. ↑ slobodnadalmacija.hr. Dostupné online. 
  2. ↑ Dostupné online. 
  3. ↑ www.tportal.hr. Dostupné online. 
  4. ↑ split.com.hr. Dostupné online. 
  5. ↑ Dostupné online. 
  6. ↑ Klarić, Nenad (2009). "PRIGRADSKI ŽELJEZNIČKI PROMET NA PODRUČJU SPLITSKE KONURBACIJE"
  7. ↑ a b Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-06. 
  8. ↑ Dostupné online. 
  9. ↑ www.slobodnadalmacija.hr. Dostupné online. 
  10. ↑ Dostupné online. 
  11. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-18. 
  12. ↑ Dostupné online. 
  13. ↑ Dostupné online. 
  14. ↑ Dostupné online. 
  15. ↑ dalmatinskiportal.hr. Dostupné online. 
  16. ↑ Klaric (2009), p. 6
  17. ↑ STRATEGIJA RAZVOJA GRADA KAŠTELA 2016. – 2020., Meta consulting, 2016., pp. 94-5
  18. ↑ Dostupné online. 
  19. ↑ Dostupné online. 
  20. ↑ Dostupné online. 
  21. ↑ Dostupné online. 
  22. ↑ Dostupné online. 
  23. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-08. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Splitská_městská_železnice&oldid=21763901“