Wikipedie

Sámo

Vládce kmenového svazu Slovanů nazývaného Sámova říše asi 623-658. Také označován jako: původem franský kupec nebo prabulharský kníže; nebo slovanský kněz (nedoloženo).

Sámo (latinsky Samois,[1] řecky Σάμο, v cyrilici Само/Шамо; † 658 – 661) byl vládce kmenového svazu Slovanů existujícího v 7. století a označovaného jako Sámova říše. O jeho životě a osobnosti je jen velmi málo dokladů, latinsky psané zprávy o něm se nacházejí především ve 48. kapitole Fredegarovy kroniky, ale také ve spisu o pokřtění Bavorů a Karantánců. Sjednotil slovanské kmeny k obraně proti Avarům a Frankům. Svými válečnými a vůdcovskými dovednostmi si získal mezi Slovany vysoké postavení a nakonec pod jeho vedením vznikla jakási „říše“ – tedy Sámova říše, popřípadě Sámův kmenový svaz. Slovanské kmeny pak roku 631 zvítězily i v bitvě u Wogastisburgu proti franskému králi Dagobertovi I. Po Sámově smrti se ale jeho říše pravděpodobně rozpadla.[2]

Sámo
vládce „Sámovy říše“
„Rex Sclavorum“ („král Slovanů“)
Portrét
Domnělé vyobrazení Sáma v rotundě svaté Kateřiny
Doba vlády623?–658/661?
Náboženstvípohan
Narození600?
Úmrtí658–661?
PotomciMoravod
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ

editovat

Podle Fredegara byl Sámo původně franský kupec z „kraje senonského“ (latinsky pago Sennonago), který měl roku 623 přijít i s dalšími kupci ke „Slovanům zvaným Vinidové“. Fredegar ho ve své kronice popisuje výrazem „národností Frank“, maje možná na mysli místo narození, nikoli etnický původ. Mohl tedy pocházet ze svébských Semnonů,[3] galských Senonů, nebo jako alpský Karantánec či dalmatský Chorvat[4] na se(m)nonském území působit. (V „pago Sennonago“ byla někdy viděna přímo města Sens, Soignies a další.) Někteří usuzují – podle jména – i na židovský původ.[5][6]

Již zmíněný salcburský traktát Spis o pokřtění Bavorů a Karantánců (Korutanců), který je anonymní a pochází z 9. století, se o Sámovi zmiňuje jako o „Slovanovi“ a „vévodovi“, který vládl v Korutanech.[7][8][9] Někdy bývá mylně označován za krále. Ve Fredegarově kronice se píše, že si ho Slované za krále vyvolili.[10] I v jiných pramenech franské provenience však bývají kmenová knížata (latinsky dux) někdy považována za krále (latinsky rex).[10] Sámo je ve Fredegarově kronice označován za pohana, ačkoliv Frankové přijali křesťanství už kolem roku 496.

Sámova říše

editovat
 
Pravděpodobná poloha Sámovy říše
     Oblasti, jež byly pod Sámovou kontrolou
     Oblasti, jež pravděpodobně mohly spadat pod Sámovu vládu
Podrobnější informace naleznete v článku Sámova říše.

Část Slovanů žijících na území dnešní České republiky, především na jižní Moravě, byla po řadu let vystavena loupeživým nájezdům a násilnostem Avarů, jejichž říše se rozkládala v dnešním Maďarsku. Sámo přišel se svým silně ozbrojeným doprovodem ve čtyřicátém roce panování franského krále Chlothara II., tedy v letech 623 až 624, právě v době, kdy vypukla slovanská vzpoura proti Avarům. Důvodem jeho příchodu byla pravděpodobně snaha ochránit vlastní obchodní zájmy ohrožené válečným konfliktem.

„ Ve čtyřicátém roce Chlotharova panování spojil se člověk jménem Sámo, národností Frank z kraje Sennonago, s větším počtem kupců a vydal se ke Slovanům, příjmím Venedům, aby provozovali obchod. Slované počali již tehdy povstávat proti Avarům, příjmím Hunům, a proti jejich králi Chákánovi.[9] “
— Historia Francorum

Sámo se přidal na stranu Slovanů a společně podnikli výpad proti Avarům. Ve vítězném boji údajně prokázal takovou statečnost a velitelskou dovednost, že byl zvolen za krále. Není známa přesnější poloha nebo rozsah Sámova kmenového svazu, ale pravděpodobně zaujímal dnešní Čechy a Moravu a zasahoval až na území severozápadně od Čech osídlené polabskými a posálskými Srby.[11] Záznamy franského kronikáře Fredegara popisují další vývoj těmito slovy:[11]

Za jeho vlády svedli Vinidové mnoho bojů s Huny a díky jeho rozvaze a schopnosti Huny vždy přemohou. Samo měl dvanáct manželek z rodu Vinidů a měl od nich dvaadvacet synů a patnáct dcer.

Bitva u Wogastisburgu

editovat
 
Sámova socha na vrchu Náklo
Podrobnější informace naleznete v článku Bitva u Wogastisburgu.

Později se Sámovi Slované dostali do konfliktu s franskou říší. Její vládce Dagobert I. chtěl rozšířit svou vládu dále na východ a napadl slovanská území pod záminkou pomsty za násilí údajně spáchané na franských kupcích. Dagobert I. byl v roce 631 poražen v bitvě u slovanského hradiště Wogastisburgu. Bitva probíhala tři dny. Nebojovalo se nepřetržitě, spíše to byly dny opakovaných pokusů dobýt slovanskou pevnost.[12] Přesné místo, kde se pevnost Wogastisburg nacházela, není známo a dodnes se po něm pátrá. Jedním z mnoha míst, kde pevnost Wogastisburg mohla stát, je hradiště Rubín na Podbořansku.[13][14]

Rozpad říše

editovat

Sámo zemřel pravděpodobně mezi roky 658[15] až 661.[16] O dalším vývoji jeho říše, která nebyla skutečným státním útvarem s pevnou organizací, není nic známo. Předpokládá se, že slovanské kmeny se od sebe opět oddělily a vyvíjely se samostatně. Hlavním cílem kmenového svazu bylo sjednotit Slovany k obraně proti Avarům a Frankům a usnadnit jejich kořistnické výpravy proti sousedům. Jakmile avarské a také franské nebezpečí pominulo, svaz se rozpadl.

Pozdní prameny uvádějí jako Sámova pokračovatele jeho údajného syna Moravoda. Ten ovládal snad jen území dnešní Moravy a jeho rod měl navazovat na historické Mojmírovce. Historikové toto však jednoznačně zpochybňují, jelikož jde o barokní záznamy Tomáše Pěšiny z Čechorodu a Gelasia Dobnera, kteří se inspirovali dynastickým mýtem v Čechách.

Jméno

editovat

Povaha Sámova jména a jeho možné alternativní podoby nejsou zcela ujasněny. Různé teoretické slovanské[17] obdoby (Sanomír/Samomír, Samoslav,[17] Samohrd,[18] Záboj[19] aj.) byly většinou odmítnuty jako neprůkazné.[20] Z. Měřínský viděl podobnost s hebrejským jménem Samuel.[6] Obec Sammenheim u Norimberka v 6. století údajně založil franský šlechtic Sammo.[21] Z Norimberka je rovněž znám sv. Sebaldus,[22] z Trevíru pak biskup Sabaudus (6. st.);[23] sabaudus znamená obecně „savojský“.[24] Jméno Samo zřejmě též může být variantou jmen Zeno[25] či Sanno.[26] Lze uvažovat i zkomolený zápis dalších podobných jmen (např. Sávo, Sarbo).[27][28] Objevily se i názory, že jde o pouhé vyjádření národnosti (Suavo),[29] nebo panovnického titulu.[30]

Samolus († 680) byl biskupem v Salcburku.[31] V Karantánii se také v roce 773 připomíná jistý kníže Samo,[32] který se – společně se čtyřmi dalšími pohanskými vévody (Drochus, Henricus, Theodorus, a vůdce vzpoury Hermannus Aurelius)[33] ze Slovinského Hradce[34] – postavil salcburskému biskupu Virgilovi a korutanským knížatům Waltunkovi, Karastovi a Chitomarovi, podřízeným Bavorskému vévodství, v povstání na Gosposvetském poli (Maria Saal).[35] Rebelie byla poražena a pohanští vévodové ji zaplatili svými životy.[33]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ REICHART, Albert. Breviarium Historiae Carinthiacæ Res Memoratv Dignas Continens. [s.l.]: [s.n.], 1675. Dostupné online. S. 26. 
  2. ↑ Panovníci českých zemí : kompletní přehled : knížata, králové, prezidenti. Praha: Fragment, 2015. ISBN 978-80-253-2135-5. Kapitola Sámo. 
  3. ↑ KOS, Franc. Gradivo za zgodovino Slovencev v srednjem veku. [s.l.]: [s.n.], 1902. Dostupné online. S. 195. 
  4. ↑ ŠIŠIĆ, Ferdo. Geshichte der Kroaten. [s.l.]: [s.n.], 1917. Dostupné online. S. 97. 
  5. ↑ Lutovský, Profantová 1995, s. 26.
  6. ↑ a b Měřínský 2002, s. 195.
  7. ↑ Magnae Moraviae fontes historici = Prameny k dějinám Velké Moravy. 2. vyd. Svazek I. Annales et chronicae. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 423 s. ISBN 978-80-254-1780-5. S. 16. 
  8. ↑ SKUTIL, Jan. Obraz českých zemí ve franckých análech ze 7. do poloviny 9. století. In: Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity. Brno: Filozofická fakulta Brněnské univerzity Dostupné online.
  9. ↑ a b Měřínský 2002, s. 192.
  10. ↑ a b Lutovský, Profantová 1995, s. 30.
  11. ↑ a b Lutovský, Profantová 1995, s. 33.
  12. ↑ Lutovský, Profantová 1995, s. 67.
  13. ↑ Lutovský, Profantová 1995, s. 81–83.
  14. ↑ Měřínský 2002, s. 209–219.
  15. ↑ Lutovský, Profantová 1995, s. 32.
  16. ↑ Měřínský 2002, s. 196.
  17. ↑ a b HOLLÝ, Ján. Básňe Gana Hollého widané od Spolku milowňíkow reči a literaturi slowenskég. We štiroch zwazkoch, Svazky 2–3. [s.l.]: [s.n.], 1841. Dostupné online. S. 154. 
  18. ↑ CZERNIN Z CHUDENIC, Eugen Karel. Památky archeologické. Monuments archéologiques, Svazky 5–6. [s.l.]: [s.n.], 1853. Dostupné online. S. 58. 
  19. ↑ FRIČ, Josef Václav. La Bohême historique, pittoresque & littéraire. [s.l.]: [s.n.], 1867. Dostupné online. S. 465. 
  20. ↑ HUDEC, Ján. Marcus Aurelius pri Hrone, Kupec a kráľ Samo, Mojmír II.. [s.l.]: [s.n.], 1988. Dostupné online. S. 173. 
  21. ↑ MEIER, Martin. Sammenheim. www.gunnet.de [online]. gunnet.de, 2003-11-23 [cit. 2024-10-02]. Dostupné online. 
  22. ↑ Winter of Discontent: Saint Sebaldus, Protector Against Cold Weather, Takes a Sabbatical. Reliquarian [online]. reliquarian.com, 2013-04-07 [cit. 2024-10-02]. Dostupné online. 
  23. ↑ VAN DEN AKKER, Andries Antonius. Sabaudus van Trier. Heiligen [online]. heiligen.net, 2011-11-26 [cit. 2024-10-02]. Dostupné online. 
  24. ↑ GILBERT-CARTER, Humphrey. Glossary of the British Flora. [s.l.]: [s.n.], 1964. Dostupné online. S. 64. 
  25. ↑ PARK, Roswell. A Hand-Book for American Travellers in Europe, etc., Díl 1. [s.l.]: [s.n.], 1853. Dostupné online. S. 191. 
  26. ↑ CARDUCCI, Giosuè. Rerum italicarum scriptores: pt. 1. Chronica per extensum descripta. [s.l.]: [s.n.], 1728. Dostupné online. S. 581. 
  27. ↑ ŠEMBERA, Alois Vojtěch. Dějiny řeči a literatury Československé. [s.l.]: [s.n.], 1858. Dostupné online. S. 174. 
  28. ↑ MILOJEVIĆ, Miloš S. Odlomci istorije Srba i srpskih-jugoslavenskih-zemalja u Turskoj i Austriji. [s.l.]: [s.n.], 1872. Dostupné online. S. 52. 
  29. ↑ MILANOVIĆ, Miodrag. Wandale, niesprawiedliwie oskarżeni [online]. 2019. Dostupné online. 
  30. ↑ Lutovský, Profantová 1995, s. 25.
  31. ↑ WION, Arnold. Lignum vitae, Historÿ des gantzen Ordens S. Benedicti. [s.l.]: [s.n.], 1608. Dostupné online. S. 258. 
  32. ↑ CAESAR, Aquilin Julius. Beschreibung des Herzogthums Steyermark, Svazek 7. [s.l.]: [s.n.], 1773. Dostupné online. S. 470. 
  33. ↑ a b MIHELI, Darja. Die Christianisierung Karantaniens in den Augen der Historiker des 15.-18. Jahrhunderts [online]. e-periodica.ch, 2005 [cit. 2023-05-29]. Dostupné online. 
  34. ↑ RAJŠP, Vincenc. Melikov zbornik. [s.l.]: [s.n.], 2001. Dostupné online. S. 213. 
  35. ↑ MARN, Josip. Jezičnik, Svazek 21. [s.l.]: [s.n.], 1883. Dostupné online. S. 19. 

Literatura

editovat

Prameny

editovat
  • Dějiny českého státu v dokumentech. Příprava vydání Zdeněk Veselý. 3., aktualizované vyd. Praha: Professional Publishing, 2012. 882 s. ISBN 978-80-7431-064-5. 
  • Fredegarii et aliorum Chronica. Příprava vydání Bruno Krutsch. Hannover: Impensis Bibliopolii Hahniani, 1888. (Monumenta Germaniae Historica. Scriptorum rerum Merovingicarum; sv. 2). Kniha IV., kapitola 48, 58, 68, 72. (latinsky) 
  • Naše národní minulost v dokumentech : chrestomatie k dějinám Československa. 1. díl, (Do zrušení nevolnictví). Příprava vydání Václav Husa; překlad Zdeněk Šimeček. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 563 s. S. 11–12. 

Sekundární literatura

editovat
  • AVENARIUS, Alexander. Avary i slavjane. "Deržava Samo". In: Ranne-feodal'nyje gosudarstva i narodnosti (južnyje i zapadnyje slavjane VI-XIIvv.). Moskva: Nauka, 1991. ISBN 5-02-010032-3. S. 26–37. (rusky)
  • AVENARIUS, Alexander. Samova ríša a Slovensko. Súčasný stav poznania. In: MARSINA, Richard. Nitra v slovenských dejinách: Zborník príspevkov z vedeckej konferencie pri príležitosti 750. výročia udelenia základných mestských výsad Nitre. Martin: Matica slovenská, 2002. ISBN 80-7090-625-1. S. 41–44. (slovensky)
  • BERANOVÁ, Magdaléna. Slované. 2., přepracované vyd. Praha: Libri, 2000. 311 s. ISBN 80-7277-022-5. 
  • BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české, svazek I. Do roku 1197. Praha: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 154-163. 
  • BRACHMANN, Hansjürgen. Als aber die Austrasier das castrum Wogastisburc belagerten…(Fredegar IV, 68). Onomastica Slavogermanica. 1990, roč. 19, s. 17–33. ISSN 0474-1471. (německy) 
  • CURTA, Florin. Slavs in Fredegar and Paul the Deacon: medievel gens or „scourge of God“?. Early medieval Europe. 1997, roč. 6, s. 141–167. ISSN 1468-0254. (anglicky) 
  • EGGERS, Martin. Samo - "Der erste König der Slawen". Eine kritische Forschungsübersicht. Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der Böhmischen Länder. 2001, roč. 42, čís. 1, s. 62–83. ISSN 0523-8587. (německy) 
  • CHARVÁT, Petr. Co přijel Sámo kupovat do Čech?. Muzejní a vlastivědná práce. Časopis Společnosti přátel starožitností. 1993, roč. 31, čís. 2, s. 111–112. ISSN 1210-924X. 
  • CHARVÁT, Petr. Franský kupec Samo a sásánovský zábor Arábie. Archeologické rozhledy. 2002, roč. 54, čís. 4, s. 903–907. ISSN 0323-1267. 
  • KUNSTMANN, Heinrich. Über die Herkunft Samos. Die Welt der Slaven. 1980, roč. 25, s. 293–313. (německy) 
  • LABUDA, Gerard. Pierwsze państwo Słowiańskie : państwo Samona. Poznań: Księgarnia Akademicka, 1949. 357 s. (polsky) 
  • LUTOVSKÝ, Michal. Sámova říše. Historický obzor. 1990, roč. 1, čís. 3, s. 85–89. ISSN 1210-6097. 
  • LUTOVSKÝ, Michal; PROFANTOVÁ, Naďa. Sámova říše. 1. vyd. Praha: Academia, 1995. 89 s. ISBN 80-200-0420-3. 
  • MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu, I. díl. 2., opravené vyd. Praha: Libri, 2002. 564 s. ISBN 978-80-7277-407-4. S. 191-221. 
  • PAVLICA, Tomáš. Ještě k problému lokalizace hradiště Wogastisburg. In: Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě. Filozofická fakulta, 1995. Svazek 153. S. 121–133.
  • POHL, Walter. Die Awaren. Ein Steppenvolk in Mitteleuropa 567-822 n. Chr.. München: C. H. Beck, 1988. 529 s. ISBN 9783406333309. S. 256-261. 
  • SCHÜTZ, Joseph. Fredegar über Wenden und Slawen. Jahrbuch für fränkische Landesforschung. 1992, roč. 52, s. 45–59. ISSN 0446-3943. (německy) 
  • Přemyslovci. Budování českého státu. Příprava vydání Petr Sommer, Dušan Třeštík, Josef Žemlička. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 880 s. ISBN 978-80-7106-352-0. S. 69-70. 
  • TŘEŠTÍK, Dušan. Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 384 s. ISBN 80-7106-482-3. S. 27-30. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sámo&oldid=24283367“