Wikipedie

Rudolf Deyl starší

český dramatik, herec, publicista, režisér a spisovatel

Rudolf Deyl[2] starší, křtěný Rudolf Jan, původní příjmení Dejl[3][4] (6. dubna 1876 Praha-Staré Město[4] – 16. dubna 1972 Praha), byl český herec, dramatik, autor memoárové literatury, divadelní pedagog, manžel herečky Otylie Spurné[5], otec českého herce Rudolfa Deyla mladšího a herečky Evy Deylové.

Rudolf Deyl starší
herec Rudolf Deyl starší
herec Rudolf Deyl starší
Narození6. dubna 1876
Praha-Staré Město
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. dubna 1972 (ve věku 96 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
DětiRudolf Deyl mladší syn
Eva Deylová – Skálová dcera
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Busta Rudolfa Deyla v Praze, Anenské ulici

Život

editovat

Pocházel z rodiny pražského podnikatele Václava Deyla (* 1842) a jeho první manželky Kateřiny, rozené Jakoubkové (1845–1876). Otec byl vyučený jirchář a své řemeslo postupně rozšiřoval přes výrobu rukavic, až vlastnil kožedělnou továrnu. Václav Deyl měl s první manželkou syny Františka (1874–1874), Emiliana (1868), Miroslava (1869) a Rudolfa a dcery Marii (1870–1871), Annu (1871). S druhou manželkou Annou Sojkovou, dceru Marii provd. Kafkovou (1880)

Své první herecké zkušenosti získal u tehdejších kočovných hereckých společností. Od roku 1895 hrál u O. Červíčka, následně u V. Suka a P. Švandy.[6] Od roku 1897 studoval herectví ve Vídni na Ottově herecké akademii. Po absolutoriu školy působil krátce do roku 1902 v Zemském divadle v Lublani a současně hostoval v Královském zemském divadle v Záhřebu. V letech 1902 až 1905 přesídlil do Plzně, kde pod vedením Vendelína Budila získal další herecké zkušenosti. Odtud pak přešel do pražského Národního divadla, kde setrval až do roku 1942, kdy odešel do důchodu, avšak v ND i nadále hostoval.

V letech 1928 až 1935 byl profesorem na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. V období 1922 až 1934 stál v čele Ústřední jednoty českého herectva jako její předseda.
Byl také literárně činný, vedle románu z divadelního prostředí Kruhy na vodě (1940) napsal několik divadelních her (Hledali tatínka, 1894; Po bouři, 1896; Odříkaného chleba největší kus, 1942; Domečky z karet, 1948) a memoárové knihy Jak jsem je znal (1937), Sláva – tráva (1938), Milován a nenáviděn (monografie o V. Budilovi, 1941), Humor plátěného světa (1942), Opona spadla (1946), Divadelní všehochuť (1948), Vojan zblízka (monografie, 1953), biografii svého přítele z mládí Písničkář Karel Hašler (monografie, 1968), O čem vím já (monografie o J. Kvapilovi, 1971). Publikoval v deníku Lidové noviny (1929–1938) a měsíčníku Panorama (1929–1930), posmrtně (1973) vyšla jeho próza pro mládež Kluk z Františku.[7]

Svého syna herce Rudolfa Deyla mladšího přežil o pět let a zemřel ve vysokém věku 96 let. Byl znám jako velký příznivec a obdivovatel dostihového sportu a stal se pravidelným návštěvníkem pražského dostihového závodiště ve Velké Chuchli. Na jeho památku byl první z jarních dostihů v Chuchli nazván Memoriál Rudolfa Deyla [8].

Od dcery Evy Deylové-Skálové (1910-1987), měl vnuka Marcela Deyla (1935), a od něho pak pravnuka Daniela Deyla (1965). Od syna, měl vnučku Libuši Deylovou provd. Boháčkovou.

Je po něm pojmenována ulice v Praze.

 
Hrob na Vyšehradském hřbitově

Ocenění

editovat

Televize

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ hrob herce Rudolfa Deyla st. na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-24. 
  2. ↑ Dne 6. 6. 1950 úřední změna příjmení z Dejl na Deyl
  3. ↑ Dne 6. 6. 1950 úřední změna příjmení z Dejl na Deyl
  4. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Haštala na pražském Starém Městě
  5. ↑ Česká divadelní encyklopedie:[1]
  6. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 73
  7. ↑ Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce 1, s. 542.
  8. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 74

Literatura

editovat
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 12, 55–6, 59, 64, 81, 117, 155, 178–9, 203–4, 219, 250, 274, 278, 281, 298, 320
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 69, 110, 217, 236–8, 251, 299
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 75, 95, 322, 323, 466, 482, 505, 545.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 191–193.
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 541–542. 
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 33–4, obr. 32–4
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 298, 352, 384–7, 391, 412, 427, 433, 437
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 18, 21–2, 63, 74, 112, 122, 124, 127–7, 359, 461, 463, 498, 590, 597, 603–4, 609, 611–2, 624, 646, 668
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 73–4
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 16, 97, 99, 125, 127, 213, ISBN 80-86182-51-7
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 120. 
  • Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 8, 48, 89, 151, 197, 230, 238–9, 242–4, 248–9, 251, 256, 258, 267–8, 284, 295–6, 299, 318, 328, 330–332, 342, 354, 357
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 233. 
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 31–3, 52, 386, ISBN 80-207-0485-X
  • VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 174–177.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 191–192. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Deyl_starší&oldid=24357798“