Reilly Opelka
Reilly Opelka (* 28. srpna 1997 St. Joseph, Michigan) je americký profesionální tenista. S výškou 211 cm je nejvyšším hráčem na túře.[2] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva turnaje ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtyři tituly ve dvouhře.[3]
| Reilly Opelka | |
|---|---|
 Reilly Opelka v kvalifikaci Wimbledonu 2018 | |
| Stát |  Spojené státy americké |
| Datum narození | 28. srpna 1997 (27 let)[1] |
| Místo narození | St. Joseph, Michigan, Spojené státy americké[1] |
| Bydliště | Delray Beach, Florida, Spojené státy americké[1] |
| Výška | 211 cm[1] |
| Hmotnost | 102 kg[1] |
| Profesionál od | 2015[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 4 224 870 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 76–72 |
| Tituly | 4 ATP, 2 challengery |
| Nejvyšší umístění | 17. místo (28. února 2022) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 3. kolo (2022) |
| French Open | 3. kolo (2021) |
| Wimbledon | 3. kolo (2019) |
| US Open | 4. kolo (2021) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 21–22 |
| Tituly | 1 ATP |
| Nejvyšší umístění | 89. místo (2. srpna 2021) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| French Open | 1. kolo (2019) |
| US Open | 2. kolo (2017) |
| Týmové soutěže | |
| Davis Cup | základní skupina (2019, 2021) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 9. června 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2022 na 17. místě a ve čtyřhře v srpnu 2021 na 89. místě. Trénují ho Jay Berger a Jean-Yves Aubone.[1]
V juniorském tenise ovládl dvouhru a skončil jako poražený finalista ve čtyřhře Wimbledonu 2015.
V americkém daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 úvodním ročníkem finálového turnaje, v jehož základní skupině prohrál s Kanaďanem Milosem Raonicem i Italem Fabiem Fogninim. Do roku 2021 v soutěži nastoupil k třem mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]
Tenisová kariéra
editovatJuniorská kariéra
editovatV juniorském tenise triumfoval ve dvouhře Wimbledonu 2015. Na cestě za titulem odvrátil v závěrečném tiebreaku prvního kola mečbol australskému kvalifikantu Alexi de Minaurovi, který získal až poměrem míčů 13:11. Do finále postoupil přes světovou jedničku Taylora Fritze a v závěrečném duelu pak zdolal Švéda Mikaela Ymera.[5][6] V juniorské wimbledonské čtyřhře daný rok skončil v páru s Japoncem Akirou Santillanem jako poražený finalista. Po londýnském grandslamu dosáhl žebříčkového maxima, když mu během července 2015 v juniorské kombinované klasifikaci ITF patřila 4. příčka.[7]
Profesionální kariéra
editovatV rámci událostí okruhu ITF debutoval v lednu 2013, když na turnaj ve floridském Sunrise obdržel divokou kartu. Po volném losu uhrál ve druhém kole jediný gem na pozdějšího vítěze Robbyho Ginepriho z třetí světové stovky.[3] Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval na dubnovém U.S. Men's Clay Court Championships 2016, hraném na houstonské antuce. Do hlavní soutěže postoupil až jako šťastný poražený z kvalifikace. V úvodní fázi dvouhry však nestačil na pátého nasazeného krajana Sam Querreyho. První tři zápasy na túře vyhrál během srpnového BB&T Atlanta Open 2016, kde startoval na divokou kartu. Ve druhém kole vyřadil jihoafrickou turnajovou trojku Kevina Andersona, přestože čelil dvěma mečbolům soupeře. Cestu pavoukem ukončil v semifinále nejvýše nasazený John Isner. V rámci série Masters odehrál první utkání na cincinnatském Western & Southern Open 2016 po udělení divoké karty. Ve vyrovnaném utkání prvního kola přehrál Francouze Jérémyho Chardyho díky vyhranému tiebreaku 11:9 v rozhodujícím setu. Poté však ztratil obě zkrácené hry s turnajovou sedmičkou Jo-Wilfriedem Tsongou. Premiérový titul na challengerech vybojoval během listopadu 2016 na Charlottesville Men's Pro Challenger ve virginském Charlottesville. Ve finále zdolal Belgičana Rubena Bemelmanse až v tiebreaku třetího setu. Sezónu 2016 tak ukončil na 204. místě žebříčku. V letech 2015–2016, kdy stále rostl, jej limitovaly zranění nohy a zad.[8][3][9]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěru vyřadil Nora Caspera Ruuda. Ve třech kvalifikačních utkáních nastřílel 62 es a odvrátil všech sedm brejkbolů. Stal se tak jediným postupujícím bez ztráty setu. Na úvod singlové soutěže ale podlehl světové jedenáctce Davidu Goffinovi v pětisetovém boji. Od druhého kola únorového Memphis Open 2017 prožil šňůru sedmi porážek v řadě. V otevíracím duelu BB&T Atlanta Open 2017 nevyužil osm mečbolů proti Tunisanu Maleku Džazírímu, rovněž tak na Citi Open 2017 promarnil mečbolovou příležitost proti Daniilu Medveděvovi.[8][9][3]
Člena elitní světové desítky poprvé porazil ve druhém kole Delray Beach Open 2018, když na jeho raketě dohrála světová osmička Jack Sock. V první světové stovce žebříčku debutoval 19. listopadu 2018 na 98. příčce. Hráčem elitní světové padesátky se pak stal 29. července 2019. V sezóně 2018 pět týdnů nehrál pro infekční mononukleózu.[9] Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil ve 21 letech během New York Open 2019. V semifinále, které rozhodly tři tiebreaky, přitom odvrátil šest mečbolů nejvýše nasazenému Johnu Isnerovi. Opelka zahrál 43 es a Isner 38. V součtu 81 es znamenalo nový rekord na okruhu ATP Tour v rámci utkání na dva vítězné sety. Isnera již vyřadil na Australian Open 2019 ve čtyřech zkrácených hrách.[10] V boji o newyorský titul pak zdolal kanadského kvalifikanta a 154. muže žebříčku Braydena Schnura po třísetovém průběhu. V utkání proměnil až šestý mečbol a pomohl si v něm opět 43 esy.[11] Semifinálové účasti v kategorii ATP 500 zaznamenal na tokijském Rakuten Japan Open Tennis Championships 2019 a basilejském Swiss Indoors 2019, kde vyřadil světovou desítku Roberta Bautistu Aguta. Na lednovém Adelaide International 2020 promarnil tři mečboly v prvním utkání proti Uruguayci Pablu Cuevasovi. Druhou singlovou trofej přidal na únorovém Delray Beach Open 2020. Semifinále i finále odehrál kvůli dešti v jediný den, kdy během šesti odehraných setů na dvorci strávil 4.17 hodiny. Kanaďanu Milosi Raonicovi odvrátil mečbol a v utkání o titul porazil Japonce Jošihita Nišioku po třísetovém průběhu.[12] Po pětiměsíčním koronavirovém přerušení sezóny se poprvé probojoval do čtvrtfinále mastersu na srpnovém Western & Southern Open 2020 v New Yorku. Po vítězství nad osmým hráčem světa Matteo Berrettinim skrečoval Stefanosi Tsitsipasovi pro poranění kolena. Ze stejného důvodu již odstoupil z lednové týmové soutěže ATP Cup 2020 a pro poranění dolní končetiny nehrál ani Abierto Mexicano Telcel 2020 v Acapulku.[9][8]
Finále na okruhu ATP Tour
editovat
| ||||||||
Dvouhra: 3 (2–1)
editovat| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | únor 2019 | Uniondale, New York, Spojené státy | tvrdý (h) |  Brayden Schnur
|
6–1, 6–7(7–9), 7–6(9–7) |
| Vítěz | 2. | únor 2020 | Delray Beach, Spojené státy | tvrdý |  Jošihito Nišioka
|
7–5, 6–7(4–7), 6–2 |
| Finalista | 1. | 15. srpna 2021 | Toronto, Kanada | tvrdý |  Daniil Medveděv
|
4–6, 3–6 |
Čtyřhra: 4 (1–3)
editovat| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | říjen 2019 | Basilej, Švýcarsko | tvrdý (h) | Taylor Fritz
|
 Jean-Julien Rojer Horia Tecău
|
5–7, 3–6 |
| Finalista | 2. | únor 2020 | Uniondale, New York, Spojené státy | tvrdý (h) | Steve Johnson
|
 Dominic Inglot Ajsám Kúreší
|
6–7(5–7), 6–7(6–8) |
| Finalista | 3. | červen 2021 | Queen's Club, Londýn, Velká Británie | tráva |  John Peers
|
 Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut
|
4–6, 5–7 |
| Vítěz | 1. | 1. srpna 2021 | Atlanta, Spojené státy | tvrdý |  Jannik Sinner
|
Steve Johnson Jordan Thompson
|
6–4, 6–7(6–8), [10–3] |
Finále na challengerech ATP
editovat| Legenda |
|---|
| Challengery (4–2 D; 0–0 Č) |
Dvouhra: 6 (4–2)
editovat| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | listopad 2016 | Charlottesville, Spojené státy | tvrdý (h) |  Ruben Bemelmans
|
6–4, 2–6, 7–6(7–5) |
| Vítěz | 2. | květen 2018 | Bordeaux, Francie | antuka | Grégoire Barrère
|
6–7(5–7), 6–4, 7–5 |
| Finalista | 1. | září 2018 | Chicago, Spojené státy | tvrdý |  Denis Istomin
|
2–6, 4–6 |
| Finalista | 2. | září 2018 | Cary, Spojené státy | tvrdý | James Duckworth
|
6–7(4–7), 3–6 |
| Vítěz | 3. | listopad 2018 | Knoxville, Spojené státy | tvrdý (h) | Bjorn Fratangelo
|
7–5, 4–6, 7–6(7–2) |
| Vítěz | 4. | listopad 2018 | Champaign, Spojené státy | tvrdý (h) | Ryan Shane
|
7–6(8–6), 6–3 |
Finále na juniorském Grand Slamu
editovatDvouhra juniorů: 1 (1–0)
editovat| Stav | rok | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 2015 | Wimbledon | tráva |  Mikael Ymer
|
7–6(7–5), 6–4 |
Čtyřhra juniorů: 1 (0–1)
editovat| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 2015 | Wimbledon | tráva | Akira Santillan
|
 Sumit Nagal  Lý Hoàng Nam
|
6–7(4–7), 4–6 |
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Reilly Opelka na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Reilly Opelka na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 13. září 2021
- ↑ Tallest tennis players of all time [online]. Sportskeeda, 2020-07-29 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Reilly Opelka na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 5. září 2021
- ↑ Reilly Opelka na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 5. ledna 2021
- ↑ BOYLE, Chris. Palm Coast's Reilly Opelka defeats world's No. 1 junior, reaches Wimbledon final. The Daytona Beach News-Journal. July 10, 2015. Dostupné online [cit. July 12, 2015].
- ↑ CAMBER, Simon. Reilly Opelka’s big triumph hints at better days for American tennis. The Guardian. July 12, 2015. Dostupné online [cit. July 12, 2015].
- ↑ Sumit Nagal Wins Junior Boys' Doubles Wimbledon Title. sports.ndtv.com. July 12, 2015. Dostupné online [cit. July 12, 2015].
- ↑ a b c Reilly Opelka – Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Reilly Opelka – Player Bio | Career | Personal | Year by Year [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Opelka po přežití šesti mečbolů opět udolal Isnera, společně v New Yorku překonali rekord v počtu es [online]. TenisPortal.cz, 2019-02-17 [cit. 2019-02-24]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Opelka v New Yorku udolal Schnura a získal první titul na okruhu ATP [online]. TenisPortal.cz, 2019-02-18 [cit. 2019-02-24]. Dostupné online.
- ↑ Double Duty In Delray: Opelka Wins Twice Sunday To Earn Second Title [online]. ATP Tou, Inc., 2020-02-23 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Reilly Opelka na Wikimedia Commons - Reilly Opelka na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Reilly Opelka na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Reilly Opelka na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- (anglicky) Reilly Opelka na X (dříve Twitteru)