Petr III. Jelito
Petr III., též Petr z Brna zvaný Jelito (Gelito, německy Wurst) se narodil kolem roku 1330 ve vesnici Třešňovec u Lanškrouna. Vystřídal postupně úřady papežského auditora, a biskupské stolce v Churu (1356–1368), Litomyšli (1368–1371), Magdeburku (1372–1381) a Olomouci (1381–1387).
Vysoce důstojný Petr III. Jelito | |
---|---|
Biskup olomoucký | |
Petr III. Jelito (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593) | |
Církev | římskokatolická |
Arcidiecéze | olomoucká |
Sídlo | Olomouc |
Jmenování | 28. dubna 1381 |
Předchůdce | Jan IX. ze Středy |
Nástupce | Jan z Moravy |
Znak | |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady |
|
Osobní údaje | |
Datum narození | 1325 |
Místo narození | Dolní Třešňovec u Lanškrouna, České království |
Datum úmrtí | 12. února 1387 (ve věku 61–62 let) |
Místo úmrtí | Olomouc, Moravské markrabství |
Místo pohřbení | Katedrála svatého Václava |
Povolání | arcibiskup a katolický biskup |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život a činnost
editovatPetr pocházel ze selské či nižší šlechtické rodiny, údajně vlastnící pozemky ve tvaru jelita.[1] Vyrůstal v Uhrách. Studoval na univerzitách v Praze, v Bologni, v Perugii a v Římě, kde získal doktorát práv. Ovládal slovem i písmem pět jazyků.
Dne 10. června 1356 jej papež Inocenc VI. jmenoval biskupem churské diecéze.
V letech 1352–1355 působil při papežské kurii jako auditor causarum papeže Inocence VI. a jako kancléř a hofmistr rakouského vévody Albrechta II. a užského probošta v Uhrách. Často pobýval v blízkosti Karla IV., při jehož soudním dvoře působil. Na Karlovu přímluvu při jeho císařské korunovaci v Římě 5. dubna 1355 byl patrně patrně papežem vybrán za kandidáta na biskupský stolec v Churu a tam roku 1356 do úřadu zvolen a potvrzen. Od roku 1368 byl biskupem v Litomyšli.
V roce 1371 založil a na vlastní náklad dal vybudovat klášter bratří kanovníků svatého Augustina s kostelem svatého Mikuláše a svaté Kateřiny v Lanškrouně a dal mu připsat pozemky s vesnicí Nezamyslice. Na přímluvu Karla IV. došlo k dalším změnám v obsazení biskupských stolců a Petr se stal roku 1371 arcibiskupem v Magdeburgu, kde působil deset let.
28. dubna roku 1381 byl papežem Urbanem VI. přeložen jako biskup do Olomouce. Tam ho čekaly spory s kapitulou i s pražským biskupem.
Zemřel 12. února 1387 v Olomouci. Byl pohřben do gotické krypty Katedrály sv. Václava v Olomouci, kterou dal kardinál František z Ditrichštejna při pozdějších úpravách zasypat a zazdít, dosud nebyla archeologicky prozkoumána.
Erb
editovatV erbovním štítku měl přední polovinu kráčejícího osla, který je v heraldické kurtoazii pro své dlouhé uši symbolem pozorného naslouchání, což odkazuje k Petrově první funkci auditora a soudce. Na jeho pečeti Churského biskupa je osel vyobrazen neobvykle ve skoku jako kůň nebo jelen. Na ostatních biskupských pečetích a na pečeti klášterní fundace v Lanškrouně je erbovní znamení zmenšené na oslí hlavu a krk.[2]. Osel je zde vždy hlavou obrácen heraldicky doprava, to je z pohledu pozorovatele doleva.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Zelenka 1979, s. 91.
- ↑ Zelenka 1979, s. 91–92.
Literatura
editovat- BORKOVCOVÁ, Marie. Petr III. zvaný Jelito. Lanškrounsko : vlastivědný sborník Městského muzea Lanškroun. Městské muzeum Lanškroun, 2016, roč. 14, s. 40–43. ISBN 978-80-905183-6-0.
- BUBEN, Milan M. Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů. Praha: Logik, 2000. ISBN 80-902811-0-9.
- ELBEL, Petr. Osobnost olomouckého biskupa Petra III. řečeného Jelito (1381–1387). Střední Morava. 2001, roč. 7, čís. 13, s. 4–26.
- ELBEL, Petr. Petr Jelito, dvořan a diplomat Karla IV.. Sborník prací Filosofické fakulty brněnské univerzity. 2001, čís. 48, s. 67–87.
- ZELENKA, Aleš, 1979. Die Wappen der böhmischen und mährischen Bischöfe. Regensburg: Beheym-Verlag. 319 s. S. 91–92. (německy)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr III. Jelito na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Jelito v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Předchůdce: Oldřich V. z Lenzburku |
biskup churský 1356–1368 |
Nástupce: Fridrich II. z Erdingenu |
Předchůdce: Albrecht Aleš ze Šternberka |
biskup litomyšlský 1368–1371 |
Nástupce: Albrecht Aleš ze Šternberka |
Předchůdce: Albrecht Aleš ze Šternberka |
arcibiskup magdeburský 1372–1381 |
Nástupce: Ludvík Míšeňský |
Předchůdce: Jan IX. ze Středy |
biskup olomoucký 1381–1387 |
Nástupce: Jan X. |