Paulo Evaristo Arns

brazilský římskokatolický kněz, bývalý arcibiskup São Paulo, františkán, kardinál

Paulo Evaristo kardinál Arns OFM (14. září 1921 Forquilhinha14. prosince 2016 São Paulo) byl brazilský římskokatolický kněz, arcibiskup São Paulo, františkán a kardinál.

Jeho Eminence
Paulo Evaristo Arns
Hesloex spe in spem
ZnakZnak
Svěcení
Kardinálská kreace5. března 1973
kreoval papež Pavel VI.
Osobní údaje
Datum narození14. září 1921
Místo narozeníForquilhinha
Datum úmrtí14. prosince 2016 (ve věku 95 let)
Místo úmrtíSão Paulo, BrazílieBrazílie Brazílie
PříbuzníZilda Arns (sourozenec)
Povoláníkatolický kněz, katolický jáhen, arcibiskup, katolický biskup, spisovatel a kněz
Alma materFakulta umění Pařížské univerzity
PodpisPodpis:
Řády a oceněníLetelier-Moffitt Human Rights Award
Nansenova cena
velkodůstojník Řádu peruánského slunce
Řád za kulturní zásluhy
honorary doctor of the University of Brasília
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kardinál Arns v roce 2012

Vstoupil do řádu františkánů (OFM), řádové sliby složil 10. prosince 1943, studoval ve františkánských školách v Brazílii a později i na pařížské Sorbonně. Kněžské svěcení přijal 30. listopadu 1945. Přednášel na několika františkánských vzdělávacích institucích, podílel se na vydávání řádového časopisu „Sponsa Christi“

V květnu 1966 byl jmenován pomocným biskupem São Paulo, biskupské svěcení přijal 3. července téhož roku, světitelem byl kardinál Angelo Rossi, tehdejší arcibiskup. Poté, co kardinál Rossi přešel do římské kurie, byl jmenován arcibiskupem São Paulo.

Při konzistoři 5. března 1973 ho papež Pavel VI. jmenoval kardinálem. Po dovršení kanonického věku rezignoval v roce 1998 na funkci arcibiskupa. Od smrti kardinála Salese v červenci 2012 mu náležel titul kardinála protopresbytera. Zároveň byl služebně nejstarším členem kardinálského kolegia.

Názory

editovat

Povinný celibát by měl být zrušen

editovat

V červnu 2002 se kardinál Arns vyslovil pro zrušení povinného celibátu. Měl by podle něj být volenou možností, a ne povinností. Sice tehdy nevěřil, že papež Jan Pavel II. tuto povinnost zdobrovolní, soudil však, že „jeho nástupce by to udělat mohl“.[1]

Reference

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat