Pšenice setá
Pšenice setá (Triticum aestivum nebo také T. vulgare) je jedna z nejrozšířenějších obilnin (po kukuřici a rýži). Původem patrně z Blízkého východu je po tisíciletí šlechtěna a pěstována po celém světě.
Pšenice setá | |
---|---|
Pšenice setá (Triticum aestivum) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
Čeleď | lipnicovité (Poaceae) |
Podčeleď | lipnicové (Pooideae) |
Rod | pšenice (Triticum) |
Binomické jméno | |
Triticum aestivum L., 1753 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popis
editovatJedno- nebo dvouletá trsnatá tráva dorůstá výšky 50–130 cm. Na hladkém a lysém dutém stéble s hladkými kolénky vyrůstají čárkovité listy s prodlouženými jazýčky a oušky. Květenství je čtyřhranný nepravý klas s klásky po 2–4 kvítcích. Pleva je vejčitá, kýlnatá s jedním zoubkem, pluchy bez osin nebo nahoře osinaté (pšenice vouska). Obilka nahá, s hlubokou rýhou, hnědavá nebo žlutavá. Seje se buď na podzim jako ozimá nebo na jaře, kvete v červnu a červenci.[1]
Popis obilného zrna
editovatCelé zrno a také jednomletá mouka obsahují ve 100 g přibližně: 1 450 kJ (350 kCal), 12 g bílkovin, 2 g tuku, 70 g glycidů, 2 g nestravitelných součástí (buničiny), 40 mg vápníku, 330 mg fosforu, 4 mg železa, 120 mg hořčíku a dále menší množství vitaminů B1, B2, B6 a PP, stopy vitaminů C a A.
Historie
editovatPšenice je polyploidní, s trojicí zdvojených genů. Byla vypěstěna z volně rostoucích trav ve východním Středomoří nebo v Etiopii a po Starém světě se rozšířila už v neolitu. Do Ameriky ji přinesli španělští misionáři v 16. století. Ve 20. století vytlačily nové odrůdy v Evropě mnoho krajových odrůd[2] i žito a dnes využívají genetické modifikace pro zkrácení stébla, protože s moderními hnojivy by jinak vyrostla příliš vysoká a lámala by se.
Význam
editovatPšenice je jeden z nejdůležitějších zdrojů proteinů, kterých obsahuje víc než kukuřice a rýže. Světová produkce se pohybuje kolem 670 milionů tun v mnoha různých odrůdách. Užívá se hlavně mletá k výrobě bílého pečiva, ale také k výrobě pšeničného piva aj.
Genom
editovatV létě 2018 se vědcům podařilo přečíst genom této obilniny. Do projektu bylo zapojeno 200 vědců ze 73 pracovišť 20 zemí světa.[pozn. 1] Výzkum, trvající 13 let, byl postaven na metodě třídění chromozomů pomocí průtokové cytometrie, vyvinuté experimentálními botaniky v Olomouci (právě olomoucké pracoviště hrálo v projektu klíčovou úlohu). Na základě znalosti osekvenovaného genomu bude možno identifikovat geny odpovídající za výnos, jakost zrna, odolnost vůči patogenům a suchu, což nabude značného významu (využívání nových metod genetických modifikací).[3]
Odkazy
editovatPoznámky
editovatReference
editovatLiteratura
editovat- Josef Dostál. Květena ČSR a ilustrovaný klíč k určení všech cévnatých rostlin, na území Československa planě rostoucích nebo běžně pěstovaných. Část 2-3. 1. vyd. Díl 2. Praha: Přírodovědecké nakladatelství, 1950. 802–2269 s. (Sbírka příruček Čs. botanické společnosti; sv. 2).
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 20. Pohora-Q.v. Praha: J. Otto, 1903. 1087 s.
- Josef A. Zentrich. Vybrané kapitoly z fytoterapie. Svazek VII. Otrokovice: [s.n.], 1986.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu pšenice setá na Wikimedia Commons