Wikipedie

Oleg Kononěnko

ruský kosmonaut

Oleg Dmitrijevič Kononěnko (rusky Олег Дмитриевич Кононенко, * 21. června 1964, Čardžou, Turkmenská SSR) je od března 1996 ruský kosmonaut, 473. člověk ve vesmíru. Roku 2008 absolvoval půlroční kosmický let na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) jako člen expedice 17, v letech 2011–2012 pracoval na ISS podruhé v Expedici 30 a 31. Potřetí na ISS pracoval jako člen Expedice 44/45 v červenci – prosinci 2015 a poté ještě jednou od prosince 2018 do června 2019 jako člen Expedice 57/58/59. K pátému letu a dosud pokračujícímu letu na ISS se vydal v září 2023 jako člen Expedice 70 a přešel i do Expedice 71. Díky tomu se stal držitelem rekordu v celkové délce pobytu ve vesmíru a prvním člověkem, který ve vesmíru strávil více než 1000 dní. Během svých letů dosud sedmkrát vystoupil do otevřeného vesmíru.

Oleg Dmitrijevič Kononěnko
Kosmonaut CSKB Progress/RKK Eněrgija/CPK
Státní příslušnostRusko
Datum narození21. června 1964 (60 let)
Místo narozeníČardžou, Turkmenská SSR
Předchozí
zaměstnání		Inženýr
Čas ve vesmíru736 dní, 18 hodin a 44 minut
+ 5. let dosud 453 dní
Kosmonaut od29. března 1996
MiseExpedice 17
(Sojuz TMA-12/ISS)
Expedice 30/31
(Sojuz TMA-03M/ISS)
Expedice 44/45
(Sojuz TMA-17M/ISS)
Expedice 58/59
(Sojuz MS-11/ISS)
Expedice 70/71
(Sojuz MS-24/ISS/Sojuz MS-25)
Znaky misíZnak Expedice 17 Znak Expedice 30 Znak Expedice 31 Znak Expedice 44 Znak Expedice 45 Znak Expedice 57 Znak Expedice 58 Znak Expedice 59 Znak Expedice 70
Kosmonaut doaktivní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí

editovat

Oleg Kononěnko se narodil v rodině řidiče Dmitrije Kononěnka žijící ve městě Čardžou v Turkmenistánu. Po ukončení střední školy jeden rok pracoval v místních leteckých dílnách.

Vystudoval Charkovský letecký institut N. J. Žukovského se specializací na letecké motory. Poté se v CSKB Progress v Samaře zabýval zpracováním dokumentace elektroinstalací kosmických družic.[1]

Kosmonaut

editovat

V polovině devadesátých let projevil zájem o profesi kosmonauta, prošel nezbytnými lékařskými prohlídkami a 9. února 1996 byl státní meziresortní komisí doporučen na post kosmonauta CSKB. Dne 29. března 1996 zástupci Roskosmosu, RKK Eněrgija a Střediska přípravy kosmonautů (CPK) rozhodli o vybrání Kononěnka mezi kandidáty na kosmonauty za CSKB a 1. června téhož roku bylo změněno jeho zařazení v CSKB-Progress z „vedoucí inženýr-konstruktér“ na „zkušební kosmonaut“. V CPK absolvoval dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu a 20. března mu byla přiznána kvalifikace „zkušební kosmonaut“. Od října 1998 se připravoval na let na Mir. K 5. lednu 1999 byl příkazem ředitele Roskosmosu převeden z CSKB Progress do RKK Eněrgija. Samarský podnik tak ztratil svého prvního a posledního kosmonauta.[1]

1. kosmický let

editovat

V prosinci 2001 byl jmenován palubním inženýrem záložní posádky 3. návštěvní expedice na ISS, jeho velitelem byl Gennadij Padalka. Let Sojuzu TM-34 proběhl v dubnu 2002.

V březnu 2002 byl zařazen do hlavní posádky Expedice 9 s Padalkou a Michaelem Finckem, start byl plánován na podzim 2003. Po havárii Columbie prošly plány letů na ISS zásadní revizí, v jejímž průběhu Kononěnko z posádky vypadl.[1]

 
Oleg Kononěnko na palubě ISS v modulu Destiny, 15. října 2008

V únoru 2007 byl vybrán do Expedice 17 ve funkci palubního inženýra. Do vesmíru odstartoval 8. dubna 2008 v Sojuzu TMA-12 se Sergejem Volkovem a Korejkou I So-jon. I So-jon se záhy vrátila v Sojuzu TMA-11 se členy předcházející Expedice 16 a Volkov s Kononěnkem zůstali společně s Garrettem Reismanem na stanici. V červnu 2008 Reismanna nahradil Gregory Chamitoff. Během letu Kononěnko dvakrát vystoupil do vesmíru, celkem strávil v otevřeném kosmu 12 hodin a 12 minut.[2] Po šesti měsících byli Volkov a Kononěnko vystřídáni dvojicí Michael Fincke, Jurij Lončakov a 24. října 2008 přistáli v Kazachstánu.[3]

2. kosmický let

editovat

Oleg Kononěnko byl nominován jako velitel záložní posádky letu Sojuz TMA-02M, který k Mezinárodní vesmírné stanici odstartoval 7. června 2011. Zároveň se stal velitelem letu Sojuz TMA-03M s plánovaným startem 25. listopadu 2011. Členy posádky Sojuzu TMA-03M se stali ještě astronaut NASA Donald Pettit a nizozemský astronaut André Kuipers.

V souvislosti se sjednocením ruských oddílů kosmonautů odešel ze společnosti RKK Eněrgija a od 22. ledna 2011 je kosmonautem Střediska přípravy kosmonautů.[1]

K druhému kosmickému letu odstartoval po několika odkladech 21. prosince 2011, s Pettitem a Kuipersem se o dva dny později připojil k posádce ISS, Expedici 30. Dne 16. února 2012 s Antonem Škaplerovem vystoupil na povrch stanice, výstup trval 6 hodin a 25 minut.[4] Po odletu trojice déle sloužících kolegů koncem dubna byla expedice přečíslována na třicátou první, přičemž Kononěnko se stal velitelem stanice. V polovině května se k nim připojili Gennadij Padalka, Sergej Revin a Joseph Acabá, kteří přiletěli v Sojuzu TMA-04M.[5] Z oběžné dráhy se na Zem trojice Kononěnko, Pettit, Kuipers vrátila 1. července, přistáli ve 4:47:43 UTC v kazašské stepi 148 km jihovýchodně od Džezkazganu. Let trval 192 dní, 18 hodin a 58 minut.[6]

3. kosmický let

editovat

V prosinci 2012 byl jmenován do Expedice 44/45 na ISS, plánovanou na květen – listopad 2015. Do vesmíru vzlétl v Sojuzu TMA-17M společně s Kimijou Juim a Kjellem Lindgrenem.[1] Start Sojuzu 22. července 2015 ve 21:03 UTC se vydařil, trojice kosmonautů zamířila k ISS.[7] Na stanici pracoval ve funkci palubního inženýra pět měsíců, 11. prosince se ve stejné sestavě posádka Sojuzu TMA-17M vrátila na Zem.[1]

Již v říjnu 2013 byl jmenován zástupce velitele oddílu kosmonautů pro vědu a výzkum, v listopadu 2016 se stal velitelem oddílu kosmonautů, při zachování pozice aktivního kosmonauta.[1]

4. kosmický let

editovat

Od konce roku 2017 se připravoval na další vesmírnou misi, v roli záložního velitele lodi Sojuz MS-09 a velitele Sojuzu MS-11. V Sojuzu MS-11 odstartoval z Bajkonuru 3. prosince 2018, společně s Davidem Saint-Jacquesem a Anne McClainovou. Téhož dne se připojili ke stanici a zůstali zde jako členové Expedice 57/58/59 do 25. června 2019, kdy přistáli v kazašské stepi. Kononěnko během mise dvakrát vystoupil do otevřeného vesmíru.[1]

5. kosmický let

editovat

Složení posádky Olega Kononěnka pro jeho pátý let bylo poprvé zveřejněno v květnu 2021 na webu Střediska přípravy kosmonautů J. A. Gagarina.[8] Posádka poté prošla různými změnami na pozicích palubních inženýrů a došlo i k posunu data startu kvůli nutnosti ponechat Posádku Sojuzu MS-22 kvůli poruše její lodi na ISS místo 6 měsíců na celý rok. Z původně naplánované mise Kononěnkovy posádky (Nikolaj Čub a Loral O'Harová) v Sojuzu MS-23 se startem na jaře 2023 se tak stala mise na podzim 2023 v Sojuzu MS-24. Později navíc padlo rozhodnutí, že Kononěnko s Čubem na ISS nezůstanou pouze půl roku Expedice 70, ale celý rok během expedic 70 a 71. Jejich let tak potrvá 375 dní[9] a oba se zařadí k dosavadním pouze 7 lidem, kteří při jednom letu strávili ve vesmíru celý rok. Kononěnko se navíc stane prvním člověkem v historii, který stráví při svých letech na oběžné dráze více než 1000 dní – po svém čtvrtém, dosud posledním letu, měl na kontě 736 dní 18, hodin a 45 minut a byl na šestém místě tabulky kosmonautů a astronautů podle celkového času stráveného ve vesmíru.[10] Za zmínku stojí, že i třetí kosmonaut v historické tabulce nejdelších kumulovaných pobytů ve vesmíru je Rus.[11] Jurij Malančenko strávil ve vesmíru celkem 827 dní, 9 hodin a 23 minut a Kononěnko ho předstihl 15. prosince 2023.[12] A předtím s několikatýdenními odstupy zdolával postupně i nižší příčky, protože při startu 5. letu byl v pořadí celkových časů letů na šestém místě.[13]

Start Sojuzu MS-24 z kazašského Bajkonuru se uskutečnil 15. září 2023 v 15:44:35 UTC.[14] Loď po pouhých dvou obletech Země,[15] tedy zhruba po třech hodinách, dorazila k ISS a v 18:53:32 UTC[16] zakotvila.

Kononěnko 4. února 2024 v 08:30:08 UTC dosáhl celkového času trvání svých kosmických letů 878 dní, 11 hodin a 30 minut a vyrovnal tak dosavadní rekord v této disciplíně, který od skončení svého posledního kosmického letu v roce 2015 držel další ruský kosmonaut Gennadij Padalka.[17] A 4. června 2024 ve 21:00 UTC jako první člověk v historii překonal hranici 1000 dní kumulované délky všech svých kosmických letů.[18]

Kononěnko společně s Nikolajem Čubem absolvovali 25. října 2023 výstuo do volného prostoru, při němž mimo jiné provedli inspekci tepelného radiátoru na modulu Nauka, nainstalovali radarový komunikační systém a vypustili jeden nanosatelit.[19] Výstup ukončili po 7 hodinách 41 minutách, celkový čas Kononěnkových "vycházek" dosáhl 39 hodin a 54 minut.

Velitel Expedice 70 Andreas Mogensen předal 10. března 2024 – několik hodin před svým odletem ze stanice – symbolický velitelský klíč Kononěnkovi, který se tak stal potřetí v kariéře velitelem ISS, tentokrát pro období Expedice 71.[20]

Ke druhému společnému výstupu se Kononěnko s Čubem vydali už během Expedice 71. Modul Poisk opustili 25. dubna 2024 na 4 hodiny a 36 minut, aby dokončili dříve zahájené práce na komunikačním systému určeného k pozorování Země pro účely environmentálního managementu, kontroly životního prostředí a monitorování nouzových situací, a.umístili na povrch modulů nebo z nich sejmuli další experimenty a testy. Kononěnko se mimo stanici podíval celkem po sedmé, přičemž jeho výstupy trvaly celkem 44 hodin a 30 minut.[21][22][23]

Osobní život

editovat

Oleg Kononěnko je ženatý, má dvě děti.[1]

Tituly a vyznamenání

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2009-04-05 [cit. 2009-04-11]. Kapitola Олег Дмитриевич Кононенко. Dostupné online. (rusky) 
  2. ↑ ALEŠ, Holub. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2008-11-30 [cit. 2009-04-11]. Kapitola Kononěnko, O.D.. Dostupné online. 
  3. ↑ ALEŠ, Holub. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2008-10-31 [cit. 2009-04-11]. Kapitola Expedice 17. 
  4. ↑ Holub. Rev. 2012-4-27 [cit. 2012-05-18]. Kapitola Expedice 30. 
  5. ↑ Holub. Rev. 2012-5-17 [cit. 2012-05-18]. Kapitola Expedice 31. 
  6. ↑ IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2012-7-2 [cit. 2012-07-01]. Kapitola Хроника подготовки и полёта корабля Soyuz 29 («Союз ТМА» №703). Dostupné online. (rusky) 
  7. ↑ ČTK. Z Bajkonuru odstartovala ruská loď s trojicí kosmonautů. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-07-23 [cit. 2015-07-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ Центр подготовки космонавтов им. Ю.А.Гагарина. Официальный Web-сайт. www.gctc.ru [online]. [cit. 2023-08-15]. Dostupné online. (rusky) 
  9. ↑ Госкорпорация «Роскосмос». Telegram [online]. [cit. 2023-09-16]. Dostupné online. 
  10. ↑ MEK - Žebříček hodin nalétaných v kosmu k 29.06.2023. mek.kosmo.cz [online]. [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. 
  11. ↑ MEK - Žebříček hodin nalétaných v kosmu k 31.12.2023. mek.kosmo.cz [online]. [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. 
  12. ↑ Michal Václavík na platformě X. X.com [online]. 2023-12-15 [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ MEK - Žebříček hodin nalétaných v kosmu k 31.12.2022. mek.kosmo.cz [online]. [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. 
  14. ↑ Корабль «Союз МС-24» с участниками годовой экспедиции отправился к МКС. roscosmos.ru [online]. Roskosmos, 2023-09-15 [cit. 2023-09-15]. Dostupné online. 
  15. ↑ GARCIA, Mark. Crops and Manufacturing Studies as Station Orbits Higher. blogs.nasa.gov [online]. 2023-08-11 [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Корабль «Союз МС-24» с участниками годовой экспедиции причалил к МКС. roscosmos.ru [online]. Roskosmos, 2023-09-15 [cit. 2023-09-15]. Dostupné online. 
  17. ↑ Michal Václavík na platformě X. X.com [online]. 2023-12-15 [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. 
  18. ↑ GARCIA, Author Mark. Spacewalk Preps Continue as Cosmonaut Reaches Milestone. blogs.nasa.gov [online]. 2024-06-04 [cit. 2024-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ GRAF, Author Abby. Cosmonauts Finish Spacewalk Following Hardware Installs and Inspections. blogs.nasa.gov [online]. 2023-10-25 [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Expedition 70NASA’s SpaceX Crew-7 Farewell Remarks, Station Change of Command March 10, 2024. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  21. ↑ GARCIA, Mark. Cosmonauts Begin Spacewalk for Hardware, Science Work. blogs.nasa.gov [online]. 2024-04-25 [cit. 2024-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ GARCIA, Mark. Cosmonauts Complete Spacewalk to Install Hardware, Science. blogs.nasa.gov [online]. 2024-04-25 [cit. 2024-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Российские космонавты установили научную аппаратуру на модуле «Поиск». roscosmos.ru [online]. Roskosmos, 2024-04-25 [cit. 2024-04-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oleg_Kononěnko&oldid=23979458“