Marinus I.
papež
Marinus I. (též Martin II.), (??, Gallese – 15. května 884 Řím) byl papežem od 16. prosince 882 až do své smrti.
Jeho Svatost Marinus I. | |
---|---|
108. papež | |
Papež Marinus I. | |
Církev | římskokatolická |
Zvolení | 16. prosince 882 |
Uveden do úřadu | 23. prosince 882 (konsekrace) |
Pontifikát skončil | 15. května 884 |
Předchůdce | Jan VIII. |
Nástupce | Hadrián III. |
Osobní údaje | |
Datum narození | ? |
Místo narození | Gallese, Papežský stát |
Datum úmrtí | 15. května 884 |
Místo úmrtí | Řím, Papežský stát |
Místo pohřbení | Bazilika svatého Petra |
Seznam papežů nosících jméno Marinus multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatV letech 869–870 se zúčastnil Čtvrtého konstantinopolského koncilu, na kterém byl sesazen Fotios. Koncilu předsedali biskupové Donatus z Ostie a Štěpán z Ňepi a Marinus, tehdy s hodností jáhna.[1]
Fotios se později Marinovi připomněl, když se jako jediný ozval proti jeho zvolení papežem. To ale nemělo význam, protože byl skutečně jediný, kdo protestoval. Sám císař Karel III. Tlustý se sice s novým papežem setkal, ale toto setkání proběhlo v přátelském duchu (Marinus I. patřil k progermánské straně). Během Marinova pontifikátu zapálili Saracéni klášter Monte Cassino.[2]
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Marinus I. na Wikimedia Commons
Reference
editovat- ↑ Ottův slovník naučný : Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí : Devátý díl : Falšování potravin a pochutin - Genrista. V Praze: J. Otto, 1895. Dostupné online. S. 410–411.
- ↑ RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 220.
Literatura
editovat- RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8.
Papež | ||
---|---|---|
Předchůdce: Jan VIII. |
882 – 884 Marinus I. |
Nástupce: Hadrián III. |