Marcellin Marbot
Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot[2], zvaný Marcellin Marbot[3] (maʁsølɛ̃ maʁbo; 18. srpen 1782, Altillac – 16. listopad 1854, Paříž), byl francouzský voják, autor cenných pamětí. Byl povýšen do hodnosti generálporučíka v roce 1836, za vlády krále Ludvíka Filipa.[4]
| Marcellin Marbot | |
|---|---|
| Marbot « Mladší » | |
 Plukovník Marbot v roce 1815 | |
| Rodné jméno | Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot |
| Narození | 18. srpna 1782 Altillac, Francie |
| Úmrtí | 16. listopadu 1854 (ve věku 72 let) Paříž, Francie |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise Grave of Marcellin de Marbot |
| Děti | Alfred Marbot Charles Marbot |
| Rodiče | Jean-Antoine Marbot a Marie-Louise Certain |
| Příbuzní | Adolphe Marbot[1], Théodore Marbot a Félix Marbot (sourozenci) |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Generálporučík |
| Doba služby | 1799–1848 |
| Sloužil |  Francouzská republika Francouzské císařství  Francouzské království Království Francouzů |
| Složka | Jezdectvo |
| Války | Napoleonské války |
| Bitvy | Bitva u Marenga Bitva u Slavkova Bitva u Jílového Bitva u Friedlandu Bitva u Aspern a Esslingu Bitva u Wagramu |
| Vyznamenání | Řád čestné legie Řád svatého Ludvíka Řád Leopolda Řád dubové koruny |
 multimediální obsah na Commons | |
Byl synem generála Jeana-Antoina Marbot (1754–1800). Starší bratr Adolphe Marbot (1781–1844) byl také generálem.
Život
editovat
Napoleonské války
editovatVstoupil roku 1799 jako dobrovolník do republikánské armády a byl rychle povyšován k důstojnickým hodnostem. Přežil obležení Janova (1800), později se stal pobočníkem maršála Augereaua. V této funkci sloužil během 3. i 4. koaliční války (1803–1805, 1806–1807). V bitvě u Jílového byl těžce raněn. V letech 1808–1811, byl s přestávkami nasazen v bojích na Pyrenejském poloostrově. Vyznamenal se v tažení roku 1809 a bojoval ve všech větších bitvách této války (Řezno, Eckmuhl, Aspern, Wagram). Prodělal celou ruskou kampaň roku 1812, kde se opět vyznamenal. Nakonec byl i aktivním účastníkem bojů 1813–1814 (plukovník). Během Sta dní roku 1815 byl Napoleonem I. jmenován brigádním generálem a bojoval na pravém křídle francouzské sestavy v bitvě u Waterloo.
Červencová monarchie
editovatV době Restaurace strávil čtyři roky v exilu (1815–1819) a po návratu uveřejnil známou obranu Napoleonovy strategie (viz níže). Jeho blízký vztah k vévodovi Orleánskému Ludvíkovi Filipovi mu zajišťoval důležité armádní posty. Během červencové monarchie (od roku 1830) rychle postupoval, roku 1836 – generálporučík, roku 1840 se stal generálním inspektorem francouzské kavalérie. Roku 1845 byl jmenován francouzským pairem. Po pádu Ludvíka Filipa se zcela stáhl z veřejného života.
Dílo
editovat
Marbot napsal, dvě krátká sdělení:
- Remarques critiques sur l'ouvrage de M. le lieutenant-général Rogniat, intitulé: Considérations sur l'art de la guerre (1820)
- De la nécessité d'augmenter les forces militaires de la France; moyen de le faire au meilleur marché possible (1825)
Jeho sláva je založena výhradně na jeho memoárech, uveřejněných ve Francii až roku 1891 pod názvem Mémoires du Général Baron de Marbot (1899 německy, 1902 anglicky, 1907 česky). Jako nikdo jiný před ním poskytuje strhujícím způsobem pohled na dějinné události a do armádního života během napoleonských válek. Barvitým a přitom skromným způsobem vnáší čtenáře do dobrodružných příhod svého života.
V úvodu, určeném manželce a dětem píše:
Přišel jsem často do osobního styku s Napoleonem, sloužil jsem v generálním štábu pod pěti jeho nejslavnějšími maršály: Augereauem, Bernadottem, Muratem, Lannesem a Massenou, znal jsem všechny přední osobnosti tehdejší doby. V pamětech jsem se snažil více o vylíčení vlastních příhod, než o popis dějinné události. Snažil jsem se též u osob, které jsem dobře znal nestranně opravit úsudky o nich pronášené. Vedle událostí velkého politického významu, měl jsem i snahu vylíčit veselé a dobrodružné příhody skromným, prostým způsobem, jak se na vyprávění věnované vlastní rodině patří.
Vyznamenání
editovat
Rytíř Řádu čestné legie – Francouzské císařství, 1808
Důstojník Řádu čestné legie – Francouzské císařství, 1813
Rytíř Řádu svatého Ludvíka – Francouzské království, 1827
Komandér Řádu čestné legie – Království Francouzů, 1831
Komtur Řádu Leopolda – Belgické království, 1833
Velkodůstojník Řádu čestné legie – Království Francouzů, 1836
Velkokříž Řádu dubové koruny – Lucemburské velkovévodství, 1842
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ LH//1723/47.
- ↑ „Marcelin“ je napsán s jedním „l“ v rodném listu a oficiálních dokumentech Marbota.
- ↑ „Marcellin“ je napsán se dvěma „l“ v některých vojenských dokumentech a je hláskování používané Marbot. Někdy také nazýván „Jean-Baptiste Marbot“.
- ↑ Rabbe, Vieilh de Boisjolin, Sainte-Preuve, Biographie universelle et portative des contemporains: Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot.
Související články
editovatLiteratura
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marcellin Marbot.
- Rabbe, Vieilh de Boisjolin, Sainte-Preuve, Biographie universelle et portative des contemporains ou Dictionnaire historique des hommes vivants et des hommes morts depuis 1788 jusqu'à nos jours: Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot, vyd. F. G. Levrault Libraire, Paříž, 1834.
- Chisholm, Encyclopædia Britannica (11. vydání): Marbot, Jean-Baptiste Antoine Marcelin, vyd. Cambridge University Press, 1911.
- Marbot, Mémoires du Général Marbot, vyd. Plon et Nourrit, Paříž, 1891.
- Marbot, Paměti, překlad Jiří Staněk, vyd. Stan. Sokol, Praha, 1907–09, ve třech svazcích:
- Svazek: Janov – Slavkov – Jena – Jílov (1907).
- Svazek: Madrid – Wagram – Torres Vedras (1908).
- Svazek: Berezina – Lipsko – Waterloo (1909).
- Marbot, Paměti, Vzpomínky francouzského jezdeckého důstojníka z napoleonských tažení, překlad Jiří Kovařík, vyd. ElkaPress, Praha, 1999.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marcellin Marbot na Wikimedia Commons - Zdroje francouzského ministerstva kultury (Base Léonore): Marbot, Jean-Baptiste Antoine Marcelin (Cote LH/1723/47).
