Luisa Henrietta Oranžská

Luisa (také Louisa) Henrietta Oranžská (či Oranžsko-Nassavská) (7. prosince 1627, Haag – 18. června 1667, Cölln), byla rodem nizozemská princezna z Oranžsko-Nassavské dynastie a sňatkem braniborská kurfiřtka a pruská vévodkyně.

Luisa Henrietta Oranžská
Kurfiřtka Braniborská Vévodkyně Pruská
Luisa Henrietta Oranžská
Doba vlády	1646–1667
Narození	7. prosince 1627 Haag
Úmrtí	18. června 1667 Cölln
Pohřbena	Berlínský dóm
Předchůdce	Alžběta Šarlota Falcká
Nástupce	Dorotea Žofie Glücksburská
Sňatek	7. prosince 1646
Manžel	Fridrich Vilém I. Braniborský
Potomci	Vilém Jindřich Karel Emil Fridrich Amálie Jindřich Ludvík
Dynastie	Oranžsko-Nasavská
Otec	Frederik Hendrik Oranžský
Matka	Amálie zu Solms-Braunfels
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Princezna Luisa Henrietta Oranžská

Původ, mládí

Luisa Henrietta, rozená princezna Oranžsko-Nassavská, se narodila jako druhé dítě/nejstarší dcera z devíti potomků nizozemského prince Frederika Hendrika Oranžského a jeho manželky Amálie zu Solms-Braunfels, která jako dvorní dáma Alžběty Stuartovny, manželky „zimního krále“ Fridricha Falckého, následovala svou paní do jejich nizozemského exilu.

Manželství, potomci

V devatenácti letech, 7. prosince roku 1646, se Luisa Henrietta v Haagu provdala za braniborského kurfiřta Fridricha Viléma I., známého jako Velký kurfiřt. Fridrich Vilém poznal domov Luisy Henrietty ještě jako kurprinc během dlouholetého pobytu v Nizozemí a věděl o významném postavení bohaté a vážené rodiny Oranžských mezi zámožnými a pokrokovými Nizozemci. Tímto svazkem doufal Velký kurfiřt zvrátit politické zápolení o Pomořansko ve svůj prospěch.

Během téměř jedenadvaceti let, kdy byla Luisa Henrietta braniborskou kurfiřtkou, podnikla četné cesty mezi Haagem, Královcem, Berlínem a Kleve, následovala svého manžela na polních taženích v Severní válce do Varšavy a až do Jutska ve Švédsku. Doprovázela ho i při lovu i při dlouhých vyjížďkách po jejich braniborských sídlech.

Luisin pomník v Oranienburgu

Kromě řady potratů porodila Luisa Henrietta šest dětí, z nichž však matku přežili pouze tři synové:

• 1. Vilém Jindřich (21. 5. 1648 – 24. 10. 1649)
• 2. Karel Emil (16. 2. 1655 Berlín – 7. 12. 1674 Štrasburk), svobodný a bezdětný, podlehl úplavici během francouzsko-nizozemské války
• 3. Fridrich (11. 7. 1657 Königsberg – 25. 2. 1713 Berlín), poslední pruský vévoda v letech 1688–1701 a první pruský král od roku 1701 až do své smrti

  I. ⚭ 1679 Alžběta Henrieta Hesensko-Kasselská (18. 11. 1661 Kassel – 7. 7. 1683 Berlín)

  II. ⚭ 1684 Žofie Šarlota Hannoverská (30. 10. 1668 Bad Iburg – 1. 2. 1705 Hannover)

  III. ⚭ 1708 Žofie Luisa Meklenbursko-Schwerinská (16. 5. 1685 Grabow – 29. 7. 1735 Schwerin)

• 4. Amálie (19. 11. 1664 Berlín – 1. 2. 1665 tamtéž)
• 5. Jindřich (19. 11. 1664 Berlín – 26. 11. 1664 tamtéž)
• 6. Ludvík (8. 6. 1666 Kleve – 7. 4. 1687 Postupim)

  ⚭ 1681 Ludvika Karolina Radziwiłłova (27. 2. 1667 Königsberg – 25. 3. 1695 Brzeg)

Z nich pak pouze Fridrich jako jediný přežil i svého otce a stal se jeho dědicem a následníkem a později jako Fridrich I. Pruský i prvním králem v Prusku.

Luisa Henrietta byla svému muži „pragmaticky myslící a jednající politickou rádkyní. S velkým nasazením se zasadila o usmíření s Polskem a výměnou dopisů s polskou královnou Ludovikou Marií ovlivnila koaliční posun Braniborska v Severní válce ve prospěch Polska a tím uznání suverenity braniborského kurfiřta nad pruským vévodstvím. Jen málo kněžen mělo takový vliv.“

Roku 1650 daroval Fridrich Vilém své manželce Amt Bötzow severně Berlína. Zde nechala Luisa Henrietta na místě starého askánského loveckého zámečku braniborského kurfiřta Jáchyma II. Hektora vybudovat nový zámek v holandském stylu a dala mu roku 1652 jméno Oranienburg („Oranžský hrad“). Krátce poté převzal nové jméno celý Bötzow a od té doby se nazývá Oranienburg.

V roce 1663 nechala Luisa Henrietta v Oranienburgu zřídit první evropský kabinet porcelánu, zjevně pod vlivem obyčeje holandských domácností zdobit krb porcelánem. O dva roky později splnila slib, učiněný po zdárném porodu syna Karla Emila, a založila sirotčinec, kde našlo útočiště 24 opuštěných dětí. Statut instituce vypracovala sama a obmyslela ústav takovými dary, které zabezpečily sirotkům dobrou péči.

Deska s děkovným nápisem od oranienburských měšťanů na pomníku kurfiřtky

Kolem roku 1650 nechal Velký kurfiřt v klášteře v Lehninu prodloužit západní křídlo klausury a rozšířil jej na lovecký zámeček. To vedlo k utlumení dvorského života v dřívějším cisterciáckém klášteře v Zauche, neboť Lusia Henrietta nyní dávala přednost Lehninu jako letní rezidenci.

Poslední léta života trpěla Luisa Henrietta těžkými souchotinami. Zamřela v necelých čtyřiceti letech věku 18. června roku 1667. Pochována byla v hrobce v berlínském dómu.

V den 191. výročí skonu Luisy Henrietty byl na Zámeckém náměstí v Oranienburgu odhalen její pomník. Tvůrcem byl Friedrich Wilhelm Wolff (1816–1887) z Fehrbellinu.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luise Henriette von Oranien na německé Wikipedii.

Literatura

• Barbara Beuys: Der Große Kurfürst. Der Mann, der Preußen schuf (= Rororo. Taschenbücher 7820). Rowohlt-Taschenbuch-Verlag, Reinbek bei Hamburg 1984, ISBN 3-499-17820-6.
• Hans Biereigel: Luise Henriette von Nassau-Oranien. Kurfürstin von Brandenburg. Sutton, Erfurt 2005, ISBN 3-89702-838-7.
• Ulrike Hammer: Kurfürstin Luise Henriette. Eine Oranierin als Mittlerin zwischen Brandenburg-Preußen und den Niederlanden (= Studien zur Geschichte und Kultur Nordwesteuropas. Bd. 4). Waxmann, Münster u. a. 2001, ISBN 3-8309-1105-X.
• Ludovica Hesekiel: Jesus, meine Zuversicht. Aus dem Leben der Kurfürstin Luise Henriette (= Vaterländische Geschichts- und Unterhaltungs-Bibliothek. Bd. 10, Šablona:ZDB). 2., unveränderte Auflage. Max Woywod, Breslau 1888.
• Ernst Daniel Martin Kirchner: Die letzten acht Churfürstinnen (= Die Churfürstinnen und Königinnen auf dem Throne der Hohenzollern, im Zusammenhange mit ihren Familien- und Zeit-Verhältnissen. Theil 2). Wiegand & Grieben, Berlin 1867 (S. 222–302.
• Gerhild Komander: Louise Henriette Prinzessin von Nassau-Oranien Kurfürstin von Brandenburg Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.. 2007.
• Toni Saring: Luise Henriette, Kurfürstin von Brandenburg 1627–1667. Die Gemahlin des Großen Kurfürsten. 5.–10. Tausend. Deuerlich'sche Verlagsbuchhandlung, Göttingen 1941.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Luisa Henrietta Nasavská na Wikimedia Commons
• Portrét Luisy Henrietty
• Portréty v Oranienburském zámku
• Článek Gerhilda H. M. Komandera k 375. výročí narození Luisy Henrietty Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Krátká biografie na thepeerage.com

Braniborská kurfiřtka a markraběnka
Předchůdce:	1646–1667 Luisa Henrietta Oranžská	Nástupce: Dorotea Žofie Glücksburská

Pruská vévodkyně
Předchůdce:	1646–1667 Luisa Henrietta Oranžská	Nástupce: Dorotea Žofie Glücksburská

Autoritní data	BNF: cb146320794 (data) BPN: 02527598 GND: 118969080 ISNI: 0000 0000 3950 3116 LCCN: no00009130 MBA: 59053415-fb95-4306-9612-cfdc004f6c98 NLP: a0000003605015 NTA: 104726733 PLWABN: 9810659400005606 SUDOC: 114936382 VIAF: 74653010 WorldCat Entities: E39PBJtCyYpKMGvJDHwwpKDXh3

Portály: Lidé | Německo | Novověk