Lužický zlom nebo lužická poruchová zóna[1] (německy Lausitzer Verwerfung) je tektonická linie dlouhá asi 110 km procházející územím Německa a České republiky – od Weinböhly u Drážďan po severní okraj Labských pískovců, dále podél severního okraje Lužických hor a Ještědského hřbetu až na Turnovsko, generálně ze severozápadu na jihovýchod.[2]

Popis Lužického zlomu na informační tabuli geologické Köglerovy naučné stezky v přírodní rezervaci Vápenka u Doubice
Vznik lužického zlomu

Lužický zlom tvoří rozhraní mezi žulovým lužickým plutonem na severovýchodě a pískovci české křídové pánve na jihozápadě. Zlom je saxonského věku. Saxonská tektogeneze byla v Českém masivu i ostatních hercynsky konsolidovaných platformních oblastech reakcí na alpsko-karpatskou orogenezi. V jejím průběhu došlo v Českém masivu k pohybu podél starších zlomů.[2] Ve starších třetihorách byla kra lužického plutonu podél této poruchy tektonicky vyzdvižena nad povrch české křídové pánve a spolu s ní byly z podloží křídy k povrchu vyvlečeny i malé kry hornin permského a jurského stáří. Tektonicky je nejednotný, protože jeho jihozápadní křídlo pokleslo na některých místech přes 1000 m, kde má charakter přesmyku.[1]

Reference

editovat
  1. a b http://www.geology.cz přístup 23.7.2008
  2. a b Mísař, Z., Dudek, A., Havlena, V., Weiss, J., 1983, Geologie ČSSR I Český masív. SPN, Praha, 333 s.

Literatura

editovat
  • COUBAL, Miroslav; ADAMOVIČ, Jiří; ŠŤASTNÝ, Martin. Lužický zlom: hranice mezi dvěma světy. 1. vyd. Praha: Novela bohemica, 2018. 271 s. ISBN 978-80-87683-87-3. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat