Leonid Kizim
Leonid Děnisovič Kizim (rusky Леонид Денисович Кизим, 5. srpna 1941 Krasnyj Lyman[1], Doněcká oblast Ukrajinské SSR – 14. června 2010 Moskva) byl vojenský letec a sovětský kosmonaut ukrajinské[2] národnosti. Do vesmíru letěl třikrát v letech 1980 až 1986 na sovětských kosmických lodích Sojuz, v Sojuzech a stanicích Saljut 6, Saljut 7 a Mir strávil ve vesmíru celkem 374 dní, 17 hodin a 58 minut.[3]
| Leonid Děnisovič Kizim | |
|---|---|
 | |
| Kosmonaut CPK | |
| Státní příslušnost |  Sovětský svaz |
| Datum narození | 5. srpna 1941 |
| Místo narození | Krasnyj Lyman, Doněcká oblast Ukrajinská SSR |
| Datum úmrtí | 14. června 2010 (ve věku 68 let) |
| Místo úmrtí | Moskva, Rusko |
| Jiné zaměstnání | pilot |
| Hodnost | Generálplukovník |
| Čas ve vesmíru | 374 dní, 17 hodin a 56 minut |
| Kosmonaut od | 28. října 1965 |
| Mise | Sojuz T-3/Saljut 6, Sojuz T-10/Saljut 7, 1. základní expedice (Mir) (Sojuz T-15/Mir/Saljut 7) |
| Kosmonaut do | 13. června 1987 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Voják a kosmonaut
editovatLeonid Kizim pocházel z ukrajinského města Krasnyj Lyman. Už jako chlapec byl okouzlen letadly, byl odhodlán stát se letcem a věnoval se leteckému modelářství. Měl dobrý školní prospěch a v sedmé třídě si podal přihlášku do Vorošilovské zvláštní školy vojenského letectva. Vzápětí poté byla zrušena, podal tedy přihlášku na jinou podobnou a v roce 1959 byl na Černihivskou vojenskou vysokou leteckou školu napodruhé přijat,[4] ač byl malé, drobné postavy. Studoval všechno, co mohl, o kosmonautice. Roku 1963 dokončil školu a byl zařazen k 168. gardovému leteckému pluku stíhacích bombardérů dislokovanému v Zakavkazsku.
V roce 1965 se dostal do Hvězdného městečka, kde byl s platností od 28. října 1968 přijat do oddílu kosmonautů ve Středisku přípravy kosmonautů. Základní výcvik ukončil a kvalifikaci zkušebního kosmonauta (космонавт-испытатель) získal v prosinci 1967.
V letech 1969–1973 působil ve skupině určené pro lety raketoplánem Spiral. Od ledna 1974 do ledna 1976 se v posádce s Vladimirem Aksjonovem připravoval na první let v nové verzi Sojuzu. Zprvu Sojuzu 7K-S, určeného pro samostatné lety s vojenským účelem, později Sojuzu 7K-ST (resp. Sojuzu T) upraveného pro lety na stanice Saljut. V lednu 1976 se posádka rozpadla, až v říjnu 1978 byl jmenován velitelem záložní posádky Sojuzu T-2, který vzlétl v květnu 1980. V červnu 1980 byl jmenován velitelem krátkodobé expedice na Saljut 6, jejímž hlavním cílem byla oprava termoregulačního systému stanice.
Lety do vesmíru
editovat
Spolu s Leonidem Kizimem v Sojuzu T-3 v roce 1980 letěli Oleg Makarov a Gennadij Strekalov. Letěli na orbitální stanici Saljut 6, zde strávili 14 dní plněním zadaných úkolů. Den před návratem se od stanice odpojila i nákladní loď Progress 11. Přistáli jako všechny Sojuzy v kabině na padácích v Kazachstánu.[5] Let trval 12 dní, 19 hodin a 7 minut.[3]
Od září 1981 se s Vladimirem Solovjovem a Francouzem Patrickem Baudrym připravoval v záložní posádce sovětsko-francouzského letu na Saljut 7, který proběhl v červnu 1982. Od září 1982 se Solovjovem a Igorem Volkem trénoval návštěvní let na Saljut 7, ale v květnu 1983 po neúspěšném letu Sojuzu T-8 byla jejich mise zrušena. Dvojice Kizim, Solovjov nyní přešla od krátkodobých expedic k dlouhodobým. Stali se náhradníky Vladimira Titova a Gennadije Strekalova, jejichž loď (Sojuz T-10-1) 26. září 1983 začala na startu hořet.[3]
Poté k dvojce Kizim, Solovjov přibyl lékař Oleg Aťkov a všichni tři se začali připravovat na svůj let jako členové 3. základní expedice na Saljut 7.[6] Let trval 236 dní, 22 hodin a 49 minut. Tehdy to byl světový rekord v délce letu, navíc okořeněný faktem, že v době letu se stal Leonid Kizim otcem dcery Taťány. Bylo to poprvé, kdy se narodilo dítě, když byl otec na oběžné dráze.[7] Během letu přijali celou řadu nákladních lodí Progress i několik dalších Sojuzů s kosmonauty. Se Solovjovem šestkrát vystoupil do vesmíru, celkem na 22 hodin a 50 minut.[3][8]
V roce 1986 letěl do vesmíru potřetí. Na kosmické lodi Sojuz T-15 odstartoval s Vladimirem Solovjovem k nové orbitální stanici Mir, kde oba kosmonauti pracovali jako první stálá posádka. Během pobytu se uskutečnil také historicky první přelet mezi kosmickými stanicemi. Oba kosmonauti 5. května 1986 v Sojuzu T-15 přeletěli z Miru k neobydlené kosmické stanici Saljut 7. Zde pracovali 50 dní a pak se vrátili zpět na Mir. Mise byla úspěšně zakončena 16. července 1986 přistáním v Kazachstánu.[9]
Během tří letů strávil ve vesmíru víc než rok života.
Po letech
editovatDne 13. června 1987 odešel z oddílu kosmonautů a zahájil studium na Akademii generálního štábu. Od roku 1989 sloužil ve Správě kosmických prostředků ministerstva obrany,[pozn. 1] od října 1991 jako zástupce náčelníka. V květnu 1993 se stal náčelníkem Možajského vojensko-inženýrské kosmické akademie[pozn. 2] v Petrohradu.[3]
V září 2001 odešel v hodnosti generálplukovníka (od 1995) do důchodu a přestěhoval se do Moskvy. Zde 14. června 2010 zemřel, pochován je na Trojekurovském hřbitově.[3][10]
Odkazy
editovatPoznámky
editovatReference
editovat- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 353.
- ↑ UFARKIN, Nikolaj Vasiljevič. Герои Страны [online]. проект "Герои Страны" [cit. 2011-02-15]. Kapitola Кизим Леонид Денисович. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d e f IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2010-7-4 [cit. 2011-02-15]. Kapitola Кизим Леонид Денисович. Dostupné online. (rusky)
- ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Opravářská brigáda, s. 143.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Leonid Děnisovič Kizim, s. 111.
- ↑ VÍTEK, Antonín. 1984-014A - Sojuz-T 10 [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40, rev. 2009-4-10 [cit. 2010-01-30]. Dostupné online.
- ↑ PŘIBYL, Tomáš. PO MĚSÍCI PŘIŠLA HVĚZDA. KOSMOS - NEWS. Červen 2004, čís. 55. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-16. Archivováno 16. 9. 2010 na Wayback Machine.
- ↑ HOLUB, Aleš. Sojuz T-10 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2001-10-28 [cit. 2010-01-30]. Dostupné online.
- ↑ HOLUB, Aleš. Sojuz T-15 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2001-10-28 [cit. 2010-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Tisková služba Roskosmosu. Новости Роскосмоса [online]. Moskva: Roskosmos, 2010-06-15 [cit. 2010-06-15]. Kapitola Ушел из жизни летчик-космонавт дважды Герой Советского Союза Леонид Денисович Кизим. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-31. (rusky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leonid Kizim na Wikimedia Commons - Leonid Kizim na serveru kosmo.cz
- Biografie na SPACE 40
