Lázně Bělohrad

Lázně Bělohrad
	Náměstí v Lázních Bělohrad
	znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Lázně Bělohrad
Obec s rozšířenou působností	Jičín; (správní obvod)
Okres	Jičín
Kraj	Královéhradecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°25′44″ s. š., 15°34′58″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	3 720 (2024)
Rozloha	28,39 km²
Nadmořská výška	291 m n. m.
PSČ	507 81
Počet domů	1 379 (2021)
Počet částí obce	9
Počet k. ú.	9
Počet ZSJ	9
Kontakt
Adresa městského úřadu	nám. K. V. Raise 35; 507 81 Lázně Bělohrad ; [email protected]
Starosta	Alena Kuželová
	Oficiální web: www.lazne-belohrad.cz
	Lázně Bělohrad
Další údaje
Kód obce	573094
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lázně Bělohrad (německy Bad Bielohrad) jsou lázeňské město v okrese Jičín, zhruba šestnáct kilometrů východně od Jičína. Žije v něm přibližně 3 700^[1] obyvatel. Městem protéká potok Javorka, procházejí jím silnice II/284 a II/501 a také železniční trať Chlumec nad Cidlinou – Trutnov.

Název

Bělohrad vznikl z osady Nová Ves, která se poprvé připomíná roku 1267. Byla v ní vystavěna kamenná tvrz, zvaná Koštofrank, podle bílých zdí nazývána také Bílým hradem, z čehož vznikl pozdější název Bělohrad. Původní latinský název tvrze Castellum francum byl zkomolen a uváděl se například roku 1534 jako tvrz a dvůr Kosstoffrank v Nowé Wsi, tedy Koštofrank^[4]. Nápis na náhrobku rytíře Hořenského z Hořenovsi na městském hřbitově z roku 1557 uvádí místní určení "w Bielehradie". Názvy Bielehrad, statek Bielehradský se vyskytují také v písemnostech Valdštejnů a pozdějších. V latinských pramenech je název Albea. Tvar Bělohrad a oba předchozí zaznamenal teprve roku 1835 topograf Johann Gottfried Sommer a dovolává se odvození od Bílého zámku ("Weisses Schloss"), nikoliv tvrze^[5]. Bělohrad byl v devadesátých letech 19. století přejmenován na Lázně Bělohrad.

Historie

Na počátku 17. století vlastnil některé části tohoto panství Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Roku 1626 získal bělohradské panství Albrecht z Valdštejna a roku 1643 přešlo panství na Viléma Laboye z Desseneuru v Nizozemsku. Za jeho vlády, kdy pronásledoval nekatolické obyvatelstvo, uprchlo mnoho lidí do exilu a panství bylo osídleno německými kolonisty. Roku 1669 přešlo bělohradské panství do majetku rodiny Valdštejnů a za jejich vlády byl vystavěn kostel Všech svatých, provedena přestavba kamenné tvrze na barokní zámek podle návrhu Jana Blažeje Santiniho. Dne 2. května 1722 povýšil císař Karel VI. Bělohrad na městečko, které tímto získalo i svůj vlastní znak.

Kostel Všech svatých

V polovině 19. století významným vlastníkem některých částí byl Maximilian Dormitzer, který je považován za zakladatele dnešních lázní v Bělohradě. Velkého rozmachu lázeňství došlo až za vlády hraběnky Anny z Assenburgu, baronky z Kleistu, která panství koupila od Dormitzerů a bývá rovněž označována za zakladatelku opravdových léčebných lázní^[6]. Založila areál Anenských lázní a při nich na ploše 60 ha lázeňský park Bažantnice. V roce 1901 byl navrtán Annamariánský pramen arzeno-železité kyselky. Dnešní léčebný ústav byl postaven roku 1936 a slouží k léčbě nemocí pohybového ústrojí.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)^[7]^[8]
Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011	2021
Počet obyvatel	999	1 147	1 234	1 686	1 761	1 561	1 819	1 679	1 918	1 985	2 204	2 206	2 073	2 073	1 924
Počet domů	118	129	135	175	195	199	302	369	351	374	411	469	504	512	512

Obecní správa

Fričovo muzem

Části města

Správní obvod obce s pověřeným obecním úřadem

Lázně Bělohrad jsou pověřené výkonem část správy pro obce: Choteč, Lázně Bělohrad, Mlázovice, Šárovcova Lhota a Svatojanský Újezd.

Pamětihodnosti

Zámek

Zámecká oranžerie, památník K. V. Raise

Barokní zámek na místě původní tvrze postavil roku 1550 Jan Škopek z Bílých Otradovic renesanční zámeček. Dnešní podoba je výsledkem přestavby z přelomu 17. a 18. století s kaplí zasvěcenou Janu Evangelistovi. Na zámku byla v roce 2018 započata rekonstrukce a přestavba a není široké veřejnosti přístupný. Později by zdě měly vzniknout kavárna, restaurace a v ostatních prostorách bydlení pro seniory.^[9] Za zámkem je park s empírovou zimní oranžérií z roku 1831, která je v současnosti využita jako památník K. V. Raise a jako galerie. Nedaleko je oranžérii je umístěna sbírka vrchnostenských hraničních mezníků z 18. století a skulptura vzpřímeného lva – symbol městského znaku. Při severozápadním nároží zámku roste památný strom – Bělohradský buk.
Lázeňský hotel na náměstí
kostel Všech svatých je barokní kostel z roku 1689, hlavní oltářní obraz je od akademického malíře A. Muhla, obraz madony od Václava Březiny
Fričovo museum postavil v letech 1904–05 Antonín Frič. V 80. silně chátralo a bylo na poslední chvíli zachráněno před demolicí.
Rodný domek K. V. Raise
Lázeňský areál
Bažantnice – lázeňský park s hudebním pavilonkem, přírodní památka Bělohradská bažantnice
Pardoubek – rybník, jehož název byl odvozen od pár doubků, které byly vysazeny na hrázi. Původním majitelem byla Anna z Asseburgu, později hrabě Merweld, který po 1. světové válce zde zřídil plovárnu, kabinky a zajistil stálou službu plavčíka. V době socialistické vlády Československa byl zřízen betonový okraj, provedena parková úprava, ale nebyly prováděny údržbové práce, proto koupaliště a blízké okolí velice zchátralo a v současné době je rybník využíván jen k rybářským účelům
Byšičky, osamocený kostelík se hřbitovem (pozůstatek zaniklé středověké vesnice) a Křížovou cestou, stejnojmenná přírodní památka, lesy a mokřadní louky východně od města
Kamenná hůra – přírodní rezervace, bukový porost na minerálně chudém podkladě
Hřídelecká hůra – přírodní památka, geologická lokalita, bývalý lom v čedičové kupě
Údolí Javorky – přírodní památka, slatinné louky podél potoka
Erbenův dub, památný strom
Vojtíškova tiskárna, městský objekt, který připomíná událostí 2. světové války
Meteorologický sloup na náměstí K. V. Raise z roku 1907.^[10]

Rodáci

Busta K. V. Raise u Fričova muzea

Antonín Pacák (1835–1898), politik
Václav Munzar (1837–1890), podnikatel, starosta města, poslanec Českého zemského sněmu
Bedřich Pacák (1846–1914), právník a politik
Antonín Mühl (1856–1905), malíř
Karel Václav Rais (1859–1926), spisovatel
Antonín Rais (1861–1920), učitel
Václav Březina (1862–1906), malíř
Jindřich Rais (1863–1916), učitel
Karel Moor (1873–1945), skladatel, dirigent a sbormistr
Miloslav Fassati (1887–1962), československý legionář, generál, president lehkoatletické unie, nositel řádu Francouzské čestné legie (syn bělohradského učitele Ludvíka Fassati, oceněného později italským králem Viktorem Emanuelem III. čestným titulem „cavaliere“ za vedení vlašského sirotčince v Praze na Malé Straně)
Jaroslav Stuchlík (1890–1967) – český psychiatr, psychoanalytik, psycholog a sociolog

Emil Buchar (1901–1979), astronom
Karel Dlabola (1902–1998), malíř a grafik

Partnerská města

Belene, Bulharsko

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
↑ Antonín Profous, Místní jména v Čechách, díl I, s. 51
↑ J. G. Sommer, Das Königrech Böhmen III, 1835, s. 231
↑ V. Kudrnáč 1894, s.3 a další
↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
↑ Ze zámku v Lázních Bělohradě bude dům seniorů s restaurací a kavárnou. idnes.cz [online]. [cit. 2018-15-09]. Dostupné online.
↑ TYDLITÁT, René; TREJBAL, Jan. Povětrnostní sloupy: Průvodce po objektech drobné architektury s meteorologickými přístroji. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2019. 276 s. ISBN 978-80-87577-97-4. S. 88–90.

Literatura

KUDRNÁČ, Václav. Anenské slatinné lázně v Bělohradě. Turnov: V. Kudrnáč, 1894. 131 s.

Filmové dokumenty

Jmenuji se Bělohrad, 16mm černobílý film natočený v režii města Tomášem Fassatim u příležitosti oslav výročí

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lázně Bělohrad na Wikimedia Commons
Galerie Lázně Bělohrad na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Bělohrad v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Oficiální stránky
Lázně Bělohrad v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

[f4ed3b5e0821fe76903699b9c02c99007ec9c957-1] Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].

[b955ea152acd8f8ad51223c53cc91014189c3282-2] Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].

[7e44562665dd0dcdc16b5728cad9814b00fa562f-3] Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].

[4] Antonín Profous, Místní jména v Čechách, díl I, s. 51

[5] J. G. Sommer, Das Königrech Böhmen III, 1835, s. 231

[6] V. Kudrnáč 1894, s.3 a další

[7] Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.

[8] Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.

[9] Ze zámku v Lázních Bělohradě bude dům seniorů s restaurací a kavárnou. idnes.cz [online]. [cit. 2018-15-09]. Dostupné online.

[10] TYDLITÁT, René; TREJBAL, Jan. Povětrnostní sloupy: Průvodce po objektech drobné architektury s meteorologickými přístroji. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2019. 276 s. ISBN 978-80-87577-97-4. S. 88–90.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]