Wikipedie

Kytice (sbírka)

sbírka básní K. J. Erbena

Kytice, původně vydaná pod názvem Kytice z pověstí národních, je stěžejní dílo Karla Jaromíra Erbena. Je to jediná původní kniha, kterou kdy vydal. Jedná se o sbírku 13 skladeb inspirovaných lidovou slovesností poukazující na hodnotu mezilidských vztahů.

Kytice
K. J. Erben: Kytice, první vydání, 1853
K. J. Erben: Kytice, první vydání, 1853
AutorKarel Jaromír Erben
Jazykčeština
Datum vydání1853
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Doba vzniku Kytice

editovat

Polovina básní byla napsána a otištěna před souhrnným vydáním. Z nich nejstarší je Polednice (z roku 1834, tiskem vydána 1840) a Poklad (z roku 1837, tiskem 1838). Starší je též Zlatý kolovrat, Štědrý den a Holoubek. Ostatní balady vznikly v letech 1851–1852.[1]

V době svého vydání byla kniha přijata s velkým zájmem a uznáním. Reakce na toto dílo byly obecně pozitivní, jak ze strany veřejnosti, tak i literárních kritiků.

Raná vydání

editovat

Sbírku Kytice z pověstí národních vydal poprvé roku 1853 pražský nakladatel Jaroslav Pospíšil. Sbírka obsahovala 12 básní a nebyla ilustrována.[2] Druhé vydání z roku 1861 (opět nakladatel Jaroslav Pospíšil) bylo rozšířeno o baladu Lilie (a také oddíl Písně).[3] Toto a další dvě Pospíšilova vydání (1871 a 1874) ilustroval dřevorytec František Richter st.[4]

Třetí vydání vyšlo sice až po autorově smrti roku 1871, ale bylo jím ještě připraveno.[5] Zde je vypuštěn oddíl Písně.

Popis a charakteristika díla

editovat

Sbírku tvoří balady (ačkoli sám Erben toto slovo nikdy nepoužíval); básník vychází z lidové (slovanské) tradice. V tomto ohledu je Kytice sbírkou ohlasovou a projevem folkloristicky orientovaného romantismu. Myšlenková báze a etický princip básní má ovšem klasicistní rysy. K jednotlivým básním jsou připojeny poznámky (Poznamenání) obsahující údaje o původu či o jinoslovanských variantách.

Příznačné pro Erbena je, že hlavní roli hrají ženy, povětšinou matky. Zabývá se zde otázkou lidských vztahů, v nichž ho především zajímá problém viny a trestu. Podle Erbena je nejzákladnějším lidským vztahem pouto mezi matkou a dítětem. Konflikty v lidském životě vznikají především narušením základních vztahů a zákonů mezi lidmi. Za každou vinu přichází, často nepřiměřený, trest. Člověk je v jeho pojetí bezmocný proti přírodním silám, jež ho obklopují.[1] Vinu vždy nese člověk, nikdy společnost.

Dalším neromantickým znakem balad je naprostá nevzdorovitost hrdinů, kteří zcela bázlivě a s pokorou přijímají vinu. Nejsou zde individualistické tendence ani typická rozpolcenost.

Časoprostor básní je neurčitý, symbolický (les, chalupa, jezero). Erben nemluví o budoucnosti ani minulosti. Čas jakoby se zastavil. Nachází se zde nezanedbatelný prvek determinismu (osudovosti), především ve Štědrém dnu a Věštkyni.

Jazykové prostředky

editovat

Autor se spíše než na popisy osob a romantických krajin, v nichž se básně odehrávají, soustředí na syžet. Za pomoci velkého množství dialogů, úsporného jazyka a baladické zkratky vytváří rychlý dějový spád, zvyšuje napětí a dosahuje velké dramatičnosti textu. Sbírka je psána gnomickým veršem. Vytváří výstižné věty, jejichž délka je velmi zredukována o zbytečná slova. Nalezneme zde hodně onomatopoeií (například ve Vodníkovi[6]), eufonii, přirovnání, metafor a epitetonů. Z figur převažují anafora, apostrofa, epifora a epizeuxis.

Kompozice

editovat

Kytice obsahuje 13 básní, z toho 1. a 13. se žánrově i obsahově ostatním vymykají:

  1. Kytice
  2. Poklad
  3. Svatební košile
  4. Polednice
  5. Zlatý kolovrat [7]
  6. Štědrý den
  7. Holoubek
  8. Záhořovo lože [8]
  9. Vodník
  10. Vrba
  11. Lilie
  12. Dceřina kletba
  13. Věštkyně

V původním vydání byly básně uspořádány tak, že básně stejně vzdálené od středu (1. a 13., 2. a 12., 3. a 11., ...) byly tematicky blízké.[6]

  1. Kytice – 13.Věštkyně: Vlastenecké básně s výrazným prvkem lidové slovesnosti vytvářející rámec díla. Buditelský motiv
  2. Poklad – 12.Dceřina kletba: o porušení vztahu matka – dítě. Motiv mateřské viny
  3. Svatební košile – 11.Vrba: proměna člověka v umrlce a vrbu, možnosti návratu mrtvého. Motiv vampyrismu
  4. Polednice – 10.Vodník: zasahují nadpřirozené bytosti. Postavy běsů
  5. Zlatý kolovrat – 9.Záhořovo lože: námětem je vina, vykoupení a pokání. Pohádkový motiv
  6. Štědrý den – 8.Svatojánská noc: o lásce a smrti; svědomí. Motiv kouzelných dnů (Svatojánskou noc nikdy nedokončil)
  7. Holoubek: tato balada odděluje starou tvorbu od nové a stojí ve středu sbírky

Karel Jaromír Erben napsal ještě balady Smolný var a Cizí host, které ovšem v žádném vydání nejsou zakomponovány, neboť není vyřčena příčina lidské tragédie.[zdroj⁠?!]

Ukázky z prvního vydání (závěrečné sloky)

editovat

Snad že se najde dcera mateřina,
jíž mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!
(Kytice)

A když večer pohromadě
mládež za mrazu sedává,
rád stařeček povídává
o vdově a o pokladě.
(Poklad)

Dobře ses, panno, radila,
na boha že jsi myslila
a druha zlého odbyla!
Bys byla jinak jednala,
zle bysi byla skonala:
tvé tělo bílé, spanilé
bylo by co ty košile!
(Svatební košile)

Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrám dítě přimknuté:
matku vzkřísil ještě stěží,
avšak dítě – zalknuté.
(Polednice)

A což ten zlatý kolovrat?
Jakou teď píseň bude hrát? –
Jen do třetice zahrat přišel,
pak ho již nikdo neuslyšel
ani nespatřil.
(Zlatý kolovrat)

Však lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli budoucnost odhaliti,
strašlivou poznati jistotu!
(Štědrý den)

Však nelze kamenu
tak těžko ležeti,
jako jí na jmenu
spočívá prokletí!
(Holoubek)

Leč nad hlavou jeho té samé chvíle
vznášejí se dvě holubice bílé;
v radostném plesu vznášejí se vzhůru,
až i se vznesly k andělskému kůru.
(Záhořovo lože)

Něco padlo. – Pode dveřmi
mok se jeví – krvavý;
a když stará otevřela,
kdo leknutí vypraví!
Dvě věci tu v krvi leží –
mráz po těle hrůzou běží:
dětská hlava bez tělíčka
a tělíčko bez hlavy.
(Vodník)

na píšťalku bude pěti –
se svou matkou rozprávěti!“
(Vrba)

„Kletbu zůstavuji tobě,
matko má!
kletbu zůstavuji tobě,
bys nenašla místo v hrobě,
žes mi zvůli dávala!“
(Dceřina kletba)

Slyšte a pilně važte moje slova:
S nadějí nic se nenoste,
leč nad tím břichem vřelé srdce znova
a pravá hlava naroste!
(Věštkyně)

Hudební zpracování

editovat

Některé básně zhudebnil skladatel Antonín Dvořák jako kantátu (Svatební košile) a symfonické básně:[9]

  • Svatební košile (1884, op. 69)
  • Vodník (1896, op. 107)
  • Polednice (1896, op. 108)
  • Zlatý kolovrat (1896, op. 109)
  • Holoubek (1897, op. 110).

Zdeněk Fibich zhudebnil jako melodramy básně Štědrý den (1874, op. 9) a Vodník (1883, op. 15). Bohuslav Martinů složil kantátu Svatební košile (1932, H 214 I A).

Rozhlasové zpracování Českého rozhlasu 3 Vltava

editovat

V roce 2010 byly pod režií Markéty Jahodové nahrány 4 balady pro rozhlas. Balady Kytice a Zlatý kolovrat namluvil Pavel Soukup, Štědrý den Josef Somr a Poklad Barbora Munzarová.[10]

Filmové zpracování

editovat

Film Kytice natočil v roce 2000 F. A. Brabec. Film získal ceny Český lev 2001 za kameru, hudbu a zvuk.[11]

Divadelní adaptace (výběr po roce 1945)

editovat

Sestaveno podle databáze inscenací Divadelního ústavu[12]

Komiksové zpracování

editovat

V roce 2016 vydavatelství Transmedialist zpracovalo a vydalo publikaci Komiksová Kytice. Dílo se drží původní koncepce Karla Jaromíra Erbena a obsahuje nedokončenou baladu Svatojanská noc.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Karel Jaromír Erben, s. 667–674. 
  2. ↑ NK ČR První vydání Kytice v digitální knihovně Kramerius.
  3. ↑ NK ČR Vydání Kytice z roku 1861 v katalogu.
  4. ↑ VYHLÍDAL, Michal. Ilustrovaná vydání Erbenovy Kytice v letech 1890 - 2012. Olomouc, 2014. Magisterská práce. UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI, FILOZOFICKÁ FAKULTA, KATEDRA DĚJIN UMĚNÍ. Vedoucí práce Alena Kavčáková. Dostupné online.
  5. ↑ KALUŽOVÁ, Anna. Ilustrace - Kytice z pověstí národních. Brno, 2013. Bakalářská práce. MASARYKOVA UNIVERZITA, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy. Vedoucí práce Jan Bružeňák. Dostupné online.
  6. ↑ a b PROKOP, Vladimír. Literatura 19. a počátku 20. století (od romantiků po buřiče). [s.l.] : [s.n.].
  7. ↑ ERBEN, Karel Jaromír. Zlatý kolovrat [online]. Praha: Svítání (F. Mužík), 1916 [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ ERBEN, Karel Jaromír. Záhořovo lože [online]. Praha: Stará Říše na Moravě, 1930 [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. 
  9. ↑ Antonín-Dvořák.cz: Seznam děl podle hudebních forem
  10. ↑ Kytice (Karel Jaromír Erben). Český rozhlas 3 Vltava [online]. [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ Filmová databáze FDb.cz, film Kytice
  12. ↑ IDU-DÚ Databáze inscenací.

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kytice_(sbírka)&oldid=24444017“