Květa Jeriová
Květoslava „Květa“ Jeriová (* 10. října 1956 Jilemnice), provdaná Pecková, známá jako Jeriová-Pecková[1] či Pecková-Jeriová[2], je bývalá československá reprezentantka v běhu na lyžích. Je trojnásobnou olympijskou medailistkou z let 1980 a 1984 a vdovou po veslaři Zdeňku Peckovi.
| Květa Jeriová | |
|---|---|
 Květa Jeriová | |
| Datum narození | 10. října 1956 (68 let) |
| Místo narození | Jilemnice, Československo |
| Výška | 162 cm |
| Hmotnost | 57 kg |
| Choť | Zdeněk Pecka |
| Sportovní informace | |
| Sport | běh na lyžích |
| Medaile v běhu na lyžích | |
| Olympijské hry | 0 – 1 – 2 |
| Mistrovství světa | 0 – 0 – 1 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Běh na lyžích na ZOH
| ||
| stříbro | 1984 Sarajevo | štafeta 4×5 km |
| bronz | 1980 Lake Placid | 5 km |
| bronz | 1984 Sarajevo | 5 km |
| Mistrovství světa v klasickém lyžování | ||
| bronz | MS 1982 | 10 km |
| Mistrovství Československa v klasickém lyžování | ||
| zlato | 1983 | 5 km ženy |
| stříbro | 1983 | 10 km ženy |
| zlato | 1983 | štafety 3 x 5 km ženy |
Sportovní kariéra
editovatVyrůstala jako nejmladší ze čtyř dcer na statku v Zálesní Lhotě. Nejprve byla členkou lyžařského oddílu Sokol Studenec, později SVS RH Jablonec nad Nisou, v letech 1974 až 1984 členkou reprezentačního družstva. Jejími trenéry byli postupně Ilja Matouš, Bohuslav Rázl a Zdeněk Ciller. Účastnila se dvou mistrovství světa (1978, 1982) a dvou zimních olympijských her (1980, 1984). Během kariéry získala tři individuální medaile a jednu se štafetou.
Lake Placid 1980
editovatNa svých prvních olympijských hrách získala bronzovou medaili v závodě na 5 km. Na dvojnásobné trati skončila devátá a s československou štafetou 4×5 km čtvrtá.
Holmenkollen 1982
editovatNa světovém šampionátu 1982 dosáhla na individuální medaili v závodě na 10 km. Jelikož i ostatní československé běžkyně se dobře umístily, vkládaly se velké naděje do štafetového běhu. Tam však Jeriová nezvládla poslední úsek zcela podle svých představ a štafeta skončila pátá.
Sarajevo 1984
editovatV prvním olympijském závodě v Sarajevu na 10 km se sice umístila desátá jako nejlepší z československých závodnic, ale už v následujícím běhu na 5 km vybojovala bronzovou medaili. Uspěly i ostatní československé závodnice, které se všechny vešly do nejlepší dvacítky, proto se s napětím očekával závod štafet. Dagmar Švubová rozběhla štafetu velmi dobře a předávala čtvrtá v kontaktu se třetí Finkou. Druhý úsek běžela Blanka Paulů a předávala již na třetí pozici. Gabriela Svobodová se dokázala držet papírově silnějších soupeřek a kontakt udržela. Jeriová vybíhala na závěrečný úsek čtvrtá těsně za Finkou Hämäläinenovou. Na prvním místě byly nedostižné Norky, zato Ruska Smetaninová na druhém místě nebyla daleko. Jeriová a Hämäläinenová Smetaninovou brzy dojely a část úseku běžely tyto tři závodnice společně. Jako první odpadla ze skupiny Smetaninová a československé běžkyně v tu chvíli měly jistou olympijskou medaili ze štafetového běhu, první v historii československého sportu. Jeriová nakonec porazila i Hämäläinenovou a slavila v cíli stříbrnou medaili. Na svém úseku dosáhla absolutně nejrychlejšího času, předvedla dobře zvládnutý závod a byla jedinou závodnicí, která dokázala v přímém souboji porazit suverénku her Hämäläinenovou. V závěrečném běhu na 20 km skončila Jeriová na 12. místě.
Konec kariéry
editovatSportovní kariéru ukončila v osmadvaceti letech, těsně po sarajevské olympiádě, pod vlivem nepříjemného ovzduší v lyžařském svazu. Svou roli patrně sehrál přístup vedení svazu k běžkyním během OH v Sarajevu, kdy se Jeriová a Paulů i přes svůj nesouhlas musely zúčastnit úvodního závodu na 10 km, ačkoliv bylo jasné, že nemají naději na výrazný úspěch.
Mimosportovní život
editovatJeriová vystudovala Pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Do školního roku 2011/2012 byla učitelkou na Gymnáziu J. Jungmanna v Litoměřicích. Byla členkou Výkonného výboru Českého olympijského výboru (ČOV) a v letech 2006–2020 předsedkyní Českého klubu fair play při ČOV. Klub Fair play zastupovala v Radě Evropy a EFPM (Evropské hnutí pro fair play).
Jejím manželem byl veslař a později trenér Zdeněk Pecka. Mají spolu dvě dcery. Dcera Květoslava Pecková (vystudovaná lékařka) se věnuje vytrvalostnímu běhání, je mj. dvojnásobnou mistryní ČR v běhu na 5000 m (2011, 2012) a vítězkou závodu We Run Prague (2012).[3]
V roce 2006 neúspěšně kandidovala do Senátu na Litoměřicku jako nestraník za SNK ED. Roku 2008 kandidovala v krajských volbách (taktéž neúspěšně) za Sdružení pro zdraví, sport a prosperitu na čtvrtém místě. Strana nepřekročila pětiprocentní volební klauzuli.
V roce 2012 byla vydána její kniha s názvem Vzpomínky lyžařské.
Roku 2021 obdržela Cenu Věry Čáslavské za zásluhy žen ve sportu a olympijském hnutí.[4]
Největší úspěchy
editovatZimní olympijské hry
editovat- 1980: ZOH v Lake Placid, 3. místo na 5 km, 4. místo ve štafetě 4×5 km
- 1984: ZOH v Sarajevu, 2. místo ve štafetě 4×5 km, 3. místo na 5 km, 10. místo na 10 km, 12. místo na 20 km
Mistrovství světa v běhu na lyžích
editovat- 1982: MS v Oslu, 3. místo na 10 km, 5. místo na 5 km
Světový pohár v běhu na lyžích
editovat- 1981 SP celkově: 3. místo
- 1982 SP celkově: 3. místo
- 1983 SP celkově: 3. místo
- 1984 SP celkově: 4. místo
- 8× vyhrála v jednotlivých závodech Světového poháru (1982–1984) a v roce 1981 na závodě v Holmenkollenu na 5 km
Ankety a ocenění
editovat- 1980: Král bílé stopy
- 1981: Král bílé stopy
- 1982: Král bílé stopy
- 1984: Sportovec roku, Král bílé stopy
- 2017: Stříbrná pamětní medaile Senátu
- 2021: Cena Věry Čáslavské[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Květa Jeriová-Pecková: Čím úspěšnější sportovkyně, tím hůř shání životního partnera. Já měla štěstí. Region [online]. 2022-02-14 [cit. 2024-02-15]. Dostupné online.
- ↑ ČECH, David. Květa Pecková vzpomíná na lyžování. Na stránkách knihy [online]. Olympijskytym.cz, 2012-12-28 [cit. 2024-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Z probdělé noci mě dostane jedině běh, říká patoložka Květa Pecková. iDNES.cz [online]. 2012-12-01 [cit. 2020-10-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Pecková je sedmou držitelkou Ceny Věry Čáslavské. V dětství jsem ji obdivovala, řekla. Česká televize [online]. 2021-06-15 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online.
Literatura
editovat- SLAVÍK, Herbert, a kol. Naše hory & lyže & sníh. Praha: WWA photo, 2020. ISBN 978-80-905398-4-6.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Květa Jeriová na Wikimedia Commons - Květa Jeriová v databázi Mezinárodní lyžařské federace (anglicky)
- Životopis K. Jeriové na Infocentrum českých sportovců
- Životopis K. Jeriové na stránkách ČOV
- Květa Jeriová v databázi Olympedia (anglicky)