Wikipedie

Jiří Příhoda

grafik, výtvarník, architekt

Jiří Příhoda (* 26. dubna 1966, Jihlava) je výtvarný umělec, který působí na pomezí sochařství, objektu a architektury.[1] V minulosti se také věnoval videoartu. Mimo to je autorem architektonického designu řady výstav a expozic v galeriích a muzeích umění.

Jiří Příhoda
Narození26. dubna 1966 (58 let)
Jihlava
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povoláníarchitekt, sochař, grafik, multimediální umělec, typograf, fotograf, kurátor a výtvarník
OceněníCena Jindřicha Chalupeckého
Webová stránkawww.jiriprihoda.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat

V letech 1981–1985 studoval na Střední odborné škole výtvarné v Praze. Na Akademii výtvarných umění v Praze nastoupil v roce 1990. Úvodní tři roky studoval v ateliéru sochaře Stanislava Kolíbala, v letech 1993‒1996 pak v ateliéru sochaře Aleše Veselého. První samostatnou výstavu měl v roce 1993 v Galerii Béhémot v Praze. V roce 1997 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého pro mladé české umělce. V roce 1998 spolu s hudebníkem a zvukovým umělcem Brianem Enem vystavil v pražské Nové síni instalaci Music for Prague. V letech 2005‒2015 působil na Akademii výtvarných umění v Praze coby vedoucí Ateliéru monumentálního umění (od roku 2010 Ateliéru intermédií 2). V roce 2019 svůj pavilon c‒Arch (2014‒2016) umístil v obci Lubná u Poličky jako komunitní kulturní centrum Kulturák Archa.[2][3] Tvorbu od 80. let až k aktuálním realizacím představil v roce 2016 na samostatné výstavě v Zámku Troja.[4] Jeho doposud největším galerijním projektem se však v roce 2022 stala samostatná výstava Void v pražské Galerii Rudolfinum.[5] Příhoda žije ve Spojených státech amerických. Do Česka ale pravidelně zajíždí kvůli pracovním i soukromým záležitostem.[6]

Dílo

editovat
 
Vyhlídka na Mars, Praha-Karlín, 2019

Rozměrné instalace a objekty Jiřího Příhody často vycházejí z konstrukčního tvarosloví architektury. Řada jeho realizací má podobu mikroarchitektur s pobytovou funkcí (Poustevna – 2014[7], mPod – 2017–2019/[8]), do jiných lze nahlížet. Významný je vztah k okolnímu prostoru, vystupňovaný zejména v interiérech, se kterými Příhoda svými stavbami vede dialog. K některým z realizací se autor opětovně vrací a domýšlí jejich řešení pro konkrétní podmínky. V jejich vzhledu se prosazují biomorfní tvary, např. šnekovitá ulita mPodu, ke které Příhodu inspirovala skloubení geometrických a organických elementů v barokní stavbách. Barokem ovlivněná spirála se projevila i v pojetí Biblio Pavilonu (2020), drobné stavby sloužící jako venkovní nebo interiérová knihovna a čítárna.[9] Příhodu reflexe těchto předloh nevede k historismu, ale k uplatnění konkrétních prvků v současných materiálech a technologickém provedení.

Příhodova tvorba je charakteristická nejen napětím mezi starým a novým, ale rovněž hledání hranic funkčnosti architektury, případně zpochybňováním hranice mezi vnějším a vnitřním, pohledovým a rubovým. Kurátorka Magdalena Juříková spatřuje počátky tohoto Příhodova zájmu již u téměř čtyřmetrového kruhového objektu Událost I (1991–1992) zavěšeného v průchodu mezi dvěma galerijními sály: „Rub a líc konstrukce se stávají rovnocennými entitami, záměrně odhalená vnitřní struktura je stejně tak finální součástí výrazu jako její opláštění“.[4][10] Také na společné výstavě s Brianem Enem v roce 1998 Příhoda nechal diváky hledět na rubovou stranu bednění, kterým až na úzkou uličku obehnal celý vnitřní prostor galerie. Enovu zvukovou nahrávku museli poslouchat z uličky přes stěnu, čímž Příhoda hierarchicky stanovil hudbě více prostoru než jejím posluchačům.[11]

V jiných případech se Příhodovy jedná o vytvoření iluze konkrétního jevu za pomoci monumentální kulisy. Příznačné je pro něj i vytváření vazeb mezi uměleckou instalací a filmem. První taková díla uskutečnil již v 90. letech, např. v instalaci Záběr / klapka Potopa 02 (1995–1996), v níž prostor pomyslně obrátil vzhůru nohama a sochařsky vytvořenou vodní masu umístil pod strop jím zbudované kóje.[12] Na výstavě v Zámku Troja reagoval na malby na barokních klenbách vlastním iluzivní malbou podle záběru ze sci-fi filmu Interstellar vytvořenou v polovičním válci pod nimi.[13]

V práci s pohyblivým obrazem Příhoda vždy upřednostňoval užití již existujícího dokumentárního a filmového materiálu. Jeho autorstvím tak nespočívá v původnosti užitých nahrávek, ale v jejich přepracování či uvedení do odlišného kontextu. Využil například výňatky z filmové série Star Wars, Cameronova velkofilmu Titanik nebo filmu Nosferatu režiséra Wernera Herzoga. V posledně jmenovaném případě podle historika umění Tomáše Pospiszyla „promítal na dvou zrcadlově obrácených projekcích vedle sebe, a to za dodržení ´upírské´ logiky, podle které se v projekci, která je zrcadlovým odrazem, upír nemůže objevit a byl proto z filmu digitálně vyretušován“.[14]

Samostatné výstavy

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Jiří Příhoda | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archa je připravena vyplout. Nová galerie ve tvaru lodi rozčeří vody umění | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2019-08-31 [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ Jiří Příhoda | Výtvarní umělci | Litomyšlský architektonický manuál. lam.litomysl.cz [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Jiří Příhoda: Sochy. GHMP [online]. 2020-07-28 [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ Jiří Příhoda VOID. Galerie Rudolfinum [online]. [cit. 2022-05-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ Průvodce výtvarným územím: Jiří Příhoda. Česká televize [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ JIŘÍ PŘÍHODA - volná tvorba - architektura - grafický design. www.jiriprihoda.cz [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-23. 
  8. ↑ JIŘÍ PŘÍHODA - volná tvorba - architektura - grafický design. www.jiriprihoda.cz [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-23. 
  9. ↑ jiří příhoda sculpts spiraling treetop biblio-pavilion to escape the computer screen. designboom | architecture & design magazine [online]. 2021-01-13 [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ JIŘÍ PŘÍHODA - volná tvorba - architektura - grafický design. www.jiriprihoda.cz [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-22. 
  11. ↑ JIŘÍ PŘÍHODA - volná tvorba - architektura - grafický design. www.jiriprihoda.cz [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-24. 
  12. ↑ JIŘÍ PŘÍHODA - volná tvorba - architektura - grafický design. www.jiriprihoda.cz [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-22. 
  13. ↑ JIŘÍ PŘÍHODA - volná tvorba - architektura - grafický design. www.jiriprihoda.cz [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-23. 
  14. ↑ Artlist - databáze současného umění: Jiří Příhoda. www.artlist.cz [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  15. ↑ Jiří Příhoda VOID [online]. Praha: Galerie Rudolfinum [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. 
  16. ↑ ŠÁLKOVÁ, Soňa. Jiří Příhoda – 8 orlích hlav ve dvoraně Rudolfina. ARTmagazin.eu [online]. 2202-07-07 [cit. 2202-07-08]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Příhoda&oldid=22918478“