Wikipedie

Jazz fusion

hudební žánr

Jazz fusion (také „jazz-rock fusion“ nebo „fusion“) je hudební styl, který spojuje prvky jazzu s ostatními styly, jako s rockem, funky, latino a zejména orientální a afro world music.

Historie

editovat

Začal se hrát na konci 60. let 20. století. Zřejmě se vyvinul z hard bopu. Bývá spojován s pozdějšími alby Milese Davise. Dále pak s Mahavishnu Orchestra[1], Return to Forever, Weather Report[2][3].

Vyznačuje se díky elektrifikovaným nástrojům poměrně agresivním zvukem (oproti swingu apod.) a rockovou rytmikou. S počátky této hudby bylo spojeno mnoho hudebních experimentů (za všechny pár příkladů: Joe Zawinul a jeho syntetizátor, John McLaughlin[4] – fascinace východní filosofií a stavění schémat písní podle tradičních mystických pravidel, Jaco Pastorius byl velký popularizátor bezpražcové baskytary a efektů na ni). Jako zásadní jazzrocková alba jsou často uváděna tato: Birds of Fire od Mahavishnu Orchestra, Bitches Brew od Milese Davise, Weather Report od stejnojmenné skupiny Weather Report a Return to Forever od Return to Forever Chicka Corey.

Ryze jazzrockovému titulu Head Hunters klávesisty Herbie Hancocka z roku 1973 předcházela jeho alba Mwandishi – 1971, Crossings – 1972 a Sextant z roku 1973. Bubeník Mahavishnu Orchestra Billy Cobham vydal zásadní alba světu vládnocího jazzrocku – Spectrum, Crossswind, Total Eclipse. Ještě před ním jiný bubeník, Tony Williams, v roce 1969 spolupracoval s McLaughlinem na albu The Tony Williams Lifetime. Al Di Meloa, kytarista Return to Forever,  stejně jako jeho souputník z této kapely, baskytarista Slanley Clarke, rovněž zanechali významné stopy v historii tohoto období hledání nových cest hudebního vývoje. Obdobně jako Di Meloa prvky flamenca vkládal do hudby kombinující jazz a rok  Larry Coryell, vůdčí osobnost kapely The Elevent House.[5]

Nelze vynechat americké rockové kapely s dechovou sekcí, jako Chicago v jeho počáteční éře a Blood, Sweat & Tears, nebo britské Colloseum a Nucleus Iana Cara[6]. Nejen v evropském kontextu se výrazně prosadilo polské seskupení SBB, před érou jazzrockových nahrávek bluesové, později artrockové, a to zejména stejnojmennou nahrávkou SBB[7] z roku 1974 a albem Nowy horyzont z roku 1975, silně ovlivněnými Mahavishnu Orchestra. Významná v Evropě byla i progresivní skupina Soft Machine[8], nebo německá kapela Passport saxofonisty Klause Doldingera[9]. Jemnou, zpívanou formu jazzrocku prezentovali Steely Dan, oproti posluchačsky i interpretačně náročným novátorským počinům Hot Rats z roku 1969[10] a The Waka/Jawaka a Grand Wazoo geniálního experimentátora Franka Zappy.

Zajímavým odskokem od rocku a pozdějšího popu Phila Collinse je jeho účast v projektu Brand X.[11]

Mezi české hudebníky, kteří se objevili v jazzrockových skupinách světového formátu patří Jan Hammer[12] (Mahavishnu Orchestra) a Miroslav Vitouš[13] (Weather Report).

Na naší scéně působily jazzrockové kapely jako Mahagon[14] Petra Klapky, Nemesis[15], nebo stejně tak zaniklé Combo FH Daniela Fikejze.[16] Blue Effect nahráli s JOČRem silně jazzem ovlivněnou Novou Syntézu (1971) – podobné prvky, již však celkově více pro Blue Effect charakteristicky rockově znějící, mělo i album Nová Syntéza 2 (1974)[17][18]. I Pražský výběr byl zkraje předním představitelem jazz rocku[19][20]. Emil Viklický nahrál jazzrocková alba V Holomóci městě a Okno[21], stálicí tohoto směru jsou Jazz Q Martina Kratochvíla[22], stejně jako Impuls Zdeňka Fišera a Michala Gery[23], nebo Jazz Fragment[24]. Silné prvky jazzrocku měla i tvorba Jazz Celuly[25], složená ze špičkových jazzmanů, charakteristická trumpetou Laca Décziho a Fender pianu Karla Růžičky. Skvělé instrumentální výkony a melodické nápady přinesla slovenská Fermáta kytarového mága Fero Grigláka.[26]

Jazz fusion v Československu

editovat

Žánr v Československu původně označovaný jako rock-jazz, později jazz-rock, obvykle jazzrock, umožnil v sedmdesátých letech do jisté míry provozovat rockovou hudbu, která byla nepohodlná československému normalizačnímu režimu.

Představitelé

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Mahavishnu Orchestra: „Věřili jsme, že můžeme změnit svět k lepšímu.“. Vltava [online]. 2017-02-23 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ Představitelé jazz rocku a fusion music — Články — 70. léta — Bigbít — Česká televize. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ Letem kytarovým světem - Jazz rock. www.casopismuzikus.cz [online]. 2015-12-05 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ Virtuózní McLaughlin vyvolal ducha jazzrocku. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ Nejlepší jazz-rocková alba. Contemporary Jazz Rock Nejlepší jazzová rocková alba. coshair.ru [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ NUCLEUS. Progarchives.com [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ SBB - Rock CD - Akordshop. akordshop.cz [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-08. 
  8. ↑ We Did It Again. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  9. ↑ Klaus Doldinger. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 1108849805. 
  10. ↑ Vinyl Story: Zappovy Hot Rats na počátku jazzrockové fúze • mujRozhlas. www.mujrozhlas.cz [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  11. ↑ BRAND X. progressrock.cz [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ VIDOMUS, Petr. Vzpomínky na Mahavishnu Orchestra. www.casopisharmonie.cz [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  13. ↑ Jazzman Vitouš dobyl Ameriku i svět hudby, ale po cestě zažil zradu a samotu. iDNES.cz [online]. 2022-03-15 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  14. ↑ Jazzrockové klasiky Jazz Q a Mahagonu v nové podobě. Jazz [online]. 2021-07-23 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  15. ↑ NEMESIS. nemesisband.wz.cz [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  16. ↑ Pečlivá zpráva o českém jazzrocku. AVmania.zive.cz [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  17. ↑ KOUŘIL, Vladimír. O časech , kdy elektrick ý zvuk byl mámivý. kulturní magazín Uni [online]. 2009-03-10 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  18. ↑ RECENZE: Dobou převálcovaná syntéza rocku, jazzu a bigbandu. iDNES.cz [online]. 2020-03-21 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  19. ↑ Český hudební slovník - Úvodní stránka. slovnik.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  20. ↑ Pražský výběr | GoOut. goout.net [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  21. ↑ Viklického historická alba vyšla v novém zvuku. Jazz [online]. 2012-04-27 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  22. ↑ Jazz Q znovu: klasici jazzrockové fúze se vrací | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2013-04-25 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  23. ↑ Jazzrockový Impuls po letech: Inspiroval nás Corea s Hancockem. Jazz [online]. 2019-02-04 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  24. ↑ Jazz Fragment evokuje vzpomínky na dobu, kdy jazzrock tady byl populární. iDNES.cz [online]. 2012-08-20 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  25. ↑ LACO DECZI & Celula New York | Jazz Tibet Club. jazztibet.cz [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  26. ↑ Legendy: Fermáta. Olomouc [online]. 2013-04-30 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jazz_fusion&oldid=23833735“